Lover/Fighter

Svěží a sugestivní debutová próza, jež si pochvalné recenze vysloužila plným právem. Bavilo mě to hned z několika důvodů:

Zejména v první části je vtipně a nemilosrdně, s patřičnou dávnou (sebe)ironie a odstupu vylíčena atmosféra satelitního maloměsta poblíž Prahy a dospívání v něm. Předobrazem byly zřejmě Dobřichovice, které ovšem coby občasný výletník, zavítavší do těch končin, vnímám notně idealizovaně, autorčin insiderský, byť hyperbolicky hypertrofovaný vhled do tamního prostředí pro mě tudíž byl náramně obohacující. Nejen perspektivou, ale i emočně, generačně a stylisticky.

Ústřední narativní linka o „kauze“ modrého papouščího masa, působícího jako povzbuzující droga, jež vyvolává nával agrese, je myslím zajímavě vymyšleným příběhem s tajemstvím, ba s lehce detektivním nádechem. Dílčí aspekty sice nejsou dovedeny zcela k dokonalosti – všiml-li jsem si dobře, tak třeba chybí věrohodná motivace a okolnosti toho, proč Samko začal spolupracovat s Dědkem a jak k tomu došlo –, místy děj působí poněkud roztříštěně, pro řadu čtenářů mohou být poněkud překvapivé až iritující i vypravěččiny vstupy, kdy pojednou prohlásí, že něco neví anebo (prozatím) neprozradí, není tedy mainstreamově kýženě vševědoucí, ale já tyhle „metanarativní“ momenty oceňoval a příběh jako celek vnímám jako spojitý a zdařilý. Při čtení jsem si vícekrát posteskl, že bych uvítal větší zevrubnost a rozsah, ale nelze říct, že by šlo o nedotaženost.

A pak ten umně zakomponovaný střet životních postojů, strategií, idejí a observací, ta dynamika plánů, snů a tuh, mezilidských vztahů, to, co se jevilo nějak, se později jeví opačně a vypravěčka se nebojí to přiznat. Postavy jsou myslím veskrze živoucí a nerigidní a jistě i v tom je skryta přesvědčivost a – navzdory vší fantasknosti či dystopičnosti – uvěřitelnost této prózy.

Zkrátka – tuhle osvěžující věc, co s gustem přečtete na jeden zátah, s čistým svědomím doporučuju.

(SPOILER) Čtyři části, každá psaná trochu jinak, možná vlastně stejně. Ale přesto. Minulost autorce baštím, baví mě, přijde mi trefná, milenialně řízná, čím blíž se dostáváme do současnosti a dál do budoucnosti, tím víc je to blouznivější. Na to jak je ta knížka útlá, jsem ji četl až moc dlouho. Jsem však zvědav, co bude dalším počinem autorčiným...

Svět plný ultranásilí vyvolaného halucinogenní drogou a nebo jen zvířecím zabijáckým instinktem zakódovaným hluboko v nás?? Bezprecedentní literární debut, díky kterému se vám bude vařit krev v žilách. Stupňující se činy čiré tyranie šponují čtenáře ke stále většímu pocitu nechuti. Agrese odšpuntována v ulicích měst vede k apokalypse a zhroucení elementárního žebříčku potřeb/hodnot. Jediné co zbývá je: CHOOSE YOUR FIGHTER! Protože Lover v tomto zobrazení našeho světa, který se proměnil ve F**** C***, je pouhopouhou legendou.
Příběh s minimem přímé řeči, kde je ovšem vše krásně rozepsáno a tudíž si surový přímočarý příběh můžete dokonale vychutnat. Jediná škoda, že není hlouběji dopracována linka s papagájema, ale protože se jedná o klenot moderní české literatury naprosto odpouštím. Navíc geniální kapitola o rvačkách mladých pražských gangů korunují tento Mechanický Pomeranč. Problémy mé generace nadsázkou vyhnány do této rvavé grotesky. Doporučuji! 100%

Ano chaotické, ano trošku nedotažený závěr... Ale mně se toto dílko moc líbilo. Krátké kapitoly, text nutící k zamyšlení a k přemýšlení o současném světě. Na druhou stranu úsměvné počtení...

Evidentně mne to minulo generačně. A vlastně i literárně, chyběla mi souvislejší dějová linka. Beru to jako takový (psychedelický) deník dospívající holky Pardon, tedy, ženy. No a i přes to mne to celkem bavilo.. jako takový vhled do jiného (literárního) světa.

Od deseti k pěti, resp. od 5 hvězd k 1.
První kapitola takové Rychlé šípy pro nové století, neotřelé metafory, svěží, akce i napětí...
Pak už jen postupný úpadek formy i obsahu,...

Šmarjá, to bylo fakt divný! Jedním slovem chaos - doteď nerozumím, o co tam mělo jít a jaké poselství jsem si měla odnést. Jakoby si autorka sama něco šlehla a pak poslepovala, co ji zrovna napadlo. Takže si odnáším jen vlastní tagy - maso- papoušci - agrese - divný vztahy - Praha (asi).
Inu i taková umí být literatura.

Já se královsky bavil. Tato knížka mne okouzlila svou lehkostí, neotřelostí, originalitou, přímostí a upřímností. Žádné vyumělkované, předem plánované konstrukce. Obrazy a úvahy, syrové, z jedné vody načisto, s prostorem pro čtenářovu fantazii. Výborně využitá zkratka a nadsázka. Samozřejmě, díval jsem se na ni jako na debut, ale obstála by i kdyby debutem nebyla.

Tady by se nabízelo moje oblíbené „znovu a lépe“. Okej, autorka má poměrně dobrý styl, evidentně dost energie a v knize se objeví i pár zajímavých nápadů a efektní grafika, ale příběhově a myšlenkově je to tak nedotažené, až to bolí. Kvetoucí násilí, mizící technologie, vytrácející se láska, ale o čem to sakra doopravdy je? Netuším. A evidentně to netuší ani Hamplová.

No shrňme si to, vypravěčka je bisexuálka (zdůrazněno hned několikrát), ročník 1998, a její život se odehrává mezi dramaty, jež se tváří jako husté generační zkušenosti, ale působí spíš jako deníček druhandy z FF UK. Úvahy o vztazích a identitě míchá s dystopií, kde se Prahou šíří sirdin (droga vyráběná z modrého masa papoušků). Ale pokud vás náhodou zajímá, proč právě tohle, odpověď nenajdete. Autorka tuhle dějovou linku totiž přihodila zhruba stejně promyšleně, jako se člověk rozhoduje, jestli si k obědu objedná kebab nebo ramen. Prostě něco načne, a než to dořekne, přesune se jinam.

A pokud si myslíte (stejně jako já), že to vytáhne závěr, tak vůůůbec. Tam totiž na čtenáře čeká už jen scéna jak z nějaké levné verze Black Mirror, kterou autorce bylo líto smazat. Zkrátka a dobře, jestli je tohle to nejlepší, co současná česká próza nabízí, pak máme problém. Ne protože by Hamplová byla tak špatná, ale protože čtenářům (a kritikům) fakt stačí málo. Plusové body dávám za to, že to bylo tak krátké...

A toto je krásná svěží, chytrá a vtipná jízda.

„Máš teď prostor se trochu pobavit? Jestli nemáš kapacitu, klidně tě můžu zmanipulovat i příští středu, přizpůsobím se. Je to tak, mám nasráno v hlavě a nejdůležitější je pro mě mít všechno pojištěné, pod péřovou bundou nosit čistou pověst jako neprůstřelnou vestu. Nechávám za sebou spoušť, ale to je jedno, hlavně se o všem bavit.“

Vtipná, prostořeká a cynická hyperbola dneška, kde se vypravěčka a většina postav buď flákají, žvaní, předvádí se a balí lidi nebo si dávají přes držku. Ten dystopický závěr autorka musela psát taky pod vlivem nějaké substance, protože je sice zvrhle zábavný, ale už úplně přestává dávat smysl. Nevím, jestli tahle knížka přečká desetiletí, ale je to svěží zjev a viditelný talent.

Pár dní po přečtení knihy mi v hlavě utkvělo jen několik málo myšlenek. O většině postav jsme se nedozvěděli téměř nic, nebylo proč si je zapamatovat. Psáno neotřelým jazykem, provokativně, s trefnými popisy dneška a odkazy na různé pražské čtvrti (to jsem bohužel nedokázal ocenit). Mnohdy jsem se opravdu upřímně zasmál, vtip autorce nechybí. Nakonec mě mrzelo, jak málo textu jsme dostali. Za mě to mělo potenciál na delší knihu, prázdné stránky mě trochu iritovaly. Téma lásky, přátelství, mezilidských vztahů, závislostí, agrese a násilí, změny klimatu… Asi to bylo záměrem prvotiny, neutlouct čtenáře slovy, já jsem ale na konci knihy jaksi ztrácel nit, jelikož tam na mě bylo až moc mezer… Těším se na další tvorbu!

knižní debut Hamplové opravdu připomene Palahniukův Klub rváčů, v domácím kontextu Topolovu Sestru; přidal bych ještě co do kontroverznosti a lakunovitosti ranou Kocábovou

myslím, že autorka dokázala vtipně vystihnout a sarkasticky glosovat společenské jevy typické pro zvolené roky 2017-2019-2023 (i s tím dystopicky načrtnutým, ale nedotaženým závěrem 2031), čtenářské nadšení i u mne mělo stále rychleji klesající linii, nicméně odnáším si poslání, že ani mileniálové neřeší nic jiného než jakákoli jiná generace, totiž lásku a válku, milovat a bojovat

Cítil jsem z toho Palahniuka. To se mi líbí! Jenže to byl takový nedotažený Palahniuk. Kdyby se knížka chytla jednoho tématu a držela se ho poctivě, bylo by to dokonalé. Nějak se tam ale střídaly různé motivy, skákaly hop hop, stejně tak postavy. Těším se ale, jestli autorka přinese i něco dalšího palahniukského.

mega krutý a super hustý

poznámky:
formativní zkušenost povodní 2002 (“My jsme bydleli na kopci, takže si od té doby tajně myslím, že všechny přírodní katastrofy jsou alespoň trochu legrace.), hra miny a aplikace malování v roce 2014 (nepřekonatelné), spekulativní etnologický poznatek o flusání (jenom taková zajímavost), instagramové účty typu “drby/přiznání_, děcka z obchoďáků, rvačka jako opera, “nejlepší pomsta je upgrade LOL, Baby Friendly Food Festival X Kalba Original na čarodkách, antinostalgická zaklínadla

Jsou to poznámky ke knížce, která by byla asi hodně dobrá, kdyby se na ní začalo opravdu pracovat a domýšlet jednotlivé prvky a příběhové linie. Takhle je to pár výborně napsaných scén, které se vlastně opakují, postavy přicházejí a odcházejí bez nějakého plánu apod. Najde už se konečně u nás osoba redaktora, která dokáže tyhle zajímavý pokusy nějak usměrnit a dotáhnout?

Kniha se zdála jako Palahniuk. Otisk na začátku byl stejný, téma také. Jazyk taky nebyl úplně zcestný. Když pominu podobnosti, tak právě práce s jazykem je zde nápaditá a zajímavá. Obecně bych řekl, že prvních 50+- stránek se příběh nese v podobně dobré vzestupné linii. Pak to ale začne lítat, stagnovat a být nečitelné jako Babišův projev. Kniha má výhodu malého počtu stran, ale ty nezachrání naprosto zamlčené pointy a obsah v druhé části. Nakonec jsem se nemýlil. Bylo to jako Palahniuk. Audio ČRo: Ani ta audioknížka moc nepomohla. Lépe jsem se zorientoval, ale nic to nemění na tom, že i přes velké kvality vyjadřování se příběh a pointy zdá být jako výstřel do prázdna.

Zajímavý jazyk a děj poměrně sviští, jenže to je asi tak všechno. Celkově mi přijde, že příběh nestojí na žádné promyšlené osnově. Pokaždé, když autorce došla invence, uskutečnila časový skok, aby se vyhnula nutnosti nějak popisované události smysluplně uzavřít. Toto mě při čtení velmi frustrovalo. Poslední sci-fi část je totálně vycucaná z prstu, působí hloupě a nepřesvědčivě. Mám rád nevšední a bizarní knihy, ale tohle nevšednost pouze předstírá. Ve skutečnosti je to nedostatečně maskované zmatečné přešlapování mladé autorky na místě, literární hledání vlastního já a je mi záhadou, proč to vůbec bylo vydáno v knižní formě.

Slušnej bizár! Autorce rozhodně nechybí fantazie. Už od první kapitoly mě pohltil slovník i tempo. Kapitoly jsou jako záblesky paměti mezi jednotlivými fighty. Cením dobovou uvěřitelnost, pop-kulturní narážky a výborný jazyk. Nejezte papouščí maso, radši si o tom "jen" čtěte!