Lotosové střevíčky

Přečetla jsem necelou polovinu a zbytek prolítla, abych věděla jak to dopadlo. Kniha mě prostě začala nudit. Měla jsem pocit, že někdy čtu to samé dokola. A bylo to takové mdlé a kromě svazování nohou na začátku, mě to moc nezaujalo. A prokousat se dějem k dalším zvratům mě nebavilo.
Nebudu hodnotit hvězdičkami, protože jsem knihu vlastně nedočetla, tak nechci zkazit hodnocení.

"Lotosové střevíčky" nám nabízejí náhled do historické Číny, kde hlavní roli hrály nerovnost mezi pohlavími, otroctví a ženské odhodlání.
Velice zajímavé čtení s dojemným příběhem.

No, spíše taková Popelka od bří Grimů. Květince jsem pořád držela palce a taky brečela. Napsáno výborně, děkuji za to.

...tak to moc nedopadlo... Hledala jsem oddechovou knihu a hmátla namátkou. Čtení mě pohltilo, ale přemýšlela jsem nad rozdílnými kulturami víc, než kdy jindy.
Zase jsem si o kus víc rozšířila obzory.
A byť osud Květinky dopadl dobře, její cesta k vysněnému svobodnému životu nebyla vůbec jednoduchá.
Moc pěkné!

Mně se kniha líbila.
Už jen tím, že byla jiná, než většina příběhů, které běžně čtu.
Nahlédla jsem do jiné kultury, zvyků, myšlení a dozvěděla se spoustu zajímavostí z čínské kuktury. A spousta z nich byla pro mě, jako moderní Evropanku, k nepochopení...
Rozjezd byl pomalejší, ale pak to dostalo grády, no a ten konec? Co k němu říct...
Přepískla to autorka? Ano.
Bylo to jen těžko uvěřitelné a pohádkové? Ano.
Naštvalo mě to? Ano.
Ale byla jsem jako stará beznadějná romantička vlastně svým způsobem ráda? ANO! :-D

Poučná, čtivá, skvělá. Hned jsem si šla vyhledat další informace o ovazování chodidel. Z našeho pohledu je to neuvěřitelné.

Můj první historický román ze staré dobré Číny. Fíha! Tak to byla jízda! V dobrém pro mě, ve zlém pro hrdinku.
Drsné čtení o kultuře, tradicích, přátelství, otroctví a lásce. Láska a její vyústění - těžkou knihu odlehčila a dala naději.
Bylo zajímavé sledovat dva pohledy na různé situace dvou odlišných hrdinek (paní a její otrokyně).

Knihu doporučuji, velmi čtivé. Zajímavý a napínavý příběh, kterému nechybí zároveň kus romantiky, i když je přehlušena poměry chudých rodin, otroctvím, tresty a zradou člověka k člověku.

Velmi čtivě zapsaný příběh zasazený do19. století v Číně. Důraz je kladen na dobové reálie, v této době zde ještě existuje otroctví, kdy matky z chudých rodin prodávají své malé 4 leté holčičky na práci do bohatých rodin, aby získaly peníze na studium pro chlapce. Odvíjí se zde romantický příběh mezi Květinkou a Vznešeným a současně se dozvídáme o barbarských činech a snadné manipulaci s davem. Doporučuji k přečtení.

(SPOILER) Mám ráda historické romány a příběhy z pro mne vzdálených exotických zemí. Lotosové střevíčky byly příjemným, inteligentním, ženským čtivem.
O stahování a vázání chodidel jsem četla v knize Divoké labutě (babička autorky měla lotosové nohy), hodně informací mi předaly knihy Lisy See.
V knize Lotosové střevíčky se všechno točí kolem deformovaných nožek čínských dam. Kolem toho, že každá žena toužila ukázat svou odolnost právě zmrzačenýma nohama. Začínám chápat, proč to bylo pro ně důležité. Tím, že přežily proceduru už ženy dokázaly, že jsou odolné. Fyzicky, protože podvazování nohou bolí, i psychicky, že to vydrží. Dokazují tím, že dokáží vydržet porody i tyranii tchýně. Ukazují tím, že jsou pečlivé -neopečovávané lotosové nohy jsou vstupní branou infekcí.

Hlavní hrdinka Květinka vstupuje na scénu s perfektně ovázanýma nohama jako šestiletá holčička. Matka ji prodala z existenčních důvodu jako muizai, dětskou otrokyni, do bohaté rodiny Fong. Květinka má sloužit jako komorná nejstarší dcerce v rodině, sobecké a rozmazlené Lin -ťing.
A tehdy začíná příběh o žárlivosti, sobectví, škodolibosti a soupeření. Květinka totiž disponuje záviděníhodným talentem, umí nádherně vyšívat.
Příběh je plný nečekaných zvratů, ožívá krutá čínská společnost se všemi pověrami a pro nás nepochopitelnými zvyky.
"Dceřin hřích je odpovědností její matky, a matčin hřích naopak je dceřiným břemenem ".
Zaujala mne myšlenka sesterstev, zatím jsem o těchto společenstvích neslyšela.
Celkově mne kniha, i přes určitá klišé a hlavně i přes melodramatický závěr, bavila.

(SPOILER) Práve som knihu dočítala, tak sú dojmy úplne čerstvé.
Mám veľmi rada tento žáner, osudy ľudí z exotiky. Síce som sa trochu strácala v tých čínskych pojmoch a čítala som e-knihu, tak až na konci som zistila, ktoré slovo čo znamená. A to mi trochu vadilo, lebo hlavne na začiatku som bola veľmi domýlená v tom, kto je kto. A vôbec nerozumiem tomuto "trendu". Vsúvať pôvodné slovíčka z popisovanej kultúry, ale očividne je to napísané v angličtine.
A to aj bolo cítiť v knihe, ten západniarsky pohľad, čo nevadí, len to trpí trochu tými neduhmi ako je občas klišé zápletka, niektoré ploché a stereotypné postavy.
A ten koniec, och... Bolo to červenšie než červená knižnica. A fakt to bolo treba? Dosť to kazilo dojem.
Nezisťovala som to, ale som si takmer istá, že je to prvotina. Berúc toto do úvahy to bolo naozaj dobré, do polovice knihy, ale potom som tú romantiku naozaj neocenila a nebolo to ani uveriteľné v tak konzervatívnej kultúre. Skôr mi to prišlo len ako želanie, aby to tak bolo.
Napriek tomu sa to čítalo dobre a ja som sa rada nechala ozrejmiť v čínskej kultúre.

Hodně srovnávám s Lisou See. A ač jsem knížce Lotosové střevíčky dala 5*, v porovnání s knihami od Lisy See je trochu slabší. Občas balancuje na hranici klišé. Ale příběh jako takový se mi moc libil. Bylo to čtivé, milé a v lecčems i poučné. A možná nám to může i nastavit zrcadlo. Že naše tchyně je vlastně zlatá. 8-)

Na tento román odehrávající se v Číně jsem byla hodně zvědavá.
Je vyprávěn z pohledu dvou hlavních hrdinek - Lin-ting, dívky z bohaté čínské rodiny a Květinky, její služebné.
Květinka je jako malá prodána matkou do rodiny, kde dělá služebnou Lin-Ting, její pýchou jsou "zlaté lilie", doufá, že se díky nim jednou provdá a odejde z otroctví. Jejím obrovským talentem je, že umí mistrovky vyšívat. Květinka musí snášet spoustu bolesti i ponižování od své nové "rodiny" přijde o zlaté lilie i o šanci na sňatek.
Lin-Ting je rozmazlená, marnivá, protivná. Žárlí na Květinku. Postupně se připravuje na sňatek s privilegovaným synkem z čínské rodiny. Osud tomu však chce jinak a Lin-Ting i Květinka musejí uprchnout. Lin-Ting postupně začíná mít pochopení pro Květinku.
Lin-Ting mi byla protivná, naproti tomu Květinku jsem si moc a moc oblíbila. Byla statečná a houževnatá, na to v jaké zemi a v jaké době žila.
Zajímavý pohled do této země na konci 19 století, kterou ovládali muži, ženy se jim musely ve všem podřizovat. Muži mohli mít několik manželek, které mezi sebou tvrdě soupeřily. Pro dívky byl smysl života sňatek. Dívky, které neměly znetvořená chodidla "zlaté lilie" měly ještě těžší osud a vyhlídky na manželství žádné.
No uf, jsem ráda, že žiju v dnešní době v ČR. Ale je to opravdu hodně zajímavé čtení.
Jediné co mi vadilo, tak bych uvítala více popisů prostředí, postav, oblečení, prostě všeho, za to půl hvězdičky dolů.

Ženská holt vydrží víc než člověk.

A naděje nikdy neumírá.

Ve dvou klišé poselství této nádherné knihy.

Čína, konec 19. století... Ačkoli se zdá, že i v čínské tradiční společnosti dochází k uvolnění některých stoletých tradic, například co se týče podvazování chodidel či vzdělání a postavení žen, příběh Lin-ťing a její služky a otrokyně Květinky vypráví trochu jiný příběh...

I když jsem měla trochu obavy, že příběh bude hodně podobný Lotosovému kruhu paní Tchan, který jsem nedávno četla, starosti nebyly na místě... Tenhle příběh je jiný už z toho důvodu, že se odehrává na konci 19. století, a přináší zase jiné zajímavé informace...

Lotosové střevíčky jsou především románem o (ne) přátelství mezi dvěma ženami, o předsudcích, o tom temném, co ovládá naši duši, ale i o velké odvaze, odhodlanosti, trpělivosti a snaze překonávat překážky... Přestože se mi některé aspekty postav zdály až příliš černobílé, knížka se mi líbila a rozšířila mi obzory... Zajímavé taktéž je, že její základ vychází z opravdového příběhu autorčiny prapratety...

Hodnocení: 4 * z 5 *

Kultura staré Číny mě vždy přitahovala - umění i architektura mě odjakživa fascinovaly, obdivovala jsem čínskou přírodu i starodávné příběhy, ale hlubší vhled do toho, jak se tam žilo v podstatě ještě nedávno ženám (no, kdo ví jak to mají i v dnešní době, že…), jsem nikdy neměla. Toto bylo poměrně drsné vystřízlivění - údělem ženy, urozené či neurozené, bylo být v podstatě otrokem a podřídit své tělo i duši mužům. Mrzačení v podobě svazování nohou, které mělo předurčovat charakterové vlastnosti; rození dětí jako na běžícím páse, hlavně ať je zajištěn mužský dědic… Děkuji, nechci. Doufám, že podobná "pohádka" jako tato, kdy spanilá dívka díky svému důvtipu ke štěstí přišla, se sem tam udála i ve skutečnosti a autorčina prateta nebyla jen ojedinělou výjimkou.
Jediné, co mě mrzí, je (podle mě) dost nepovedená obálka české verze - pár kapříků a kytiček na béžovém pozadí (nuda) a k tomu obě slova názvu rozdělená (ostuda). Srovnejte s obálkou anglického originálu (tou oranžovou)...

Nádherná knížka, která vtáhne do děje hned od první stránky.

Není to špatný příběh, ani není špatně napsaný. Ale nejsem tak uchvácená, jako ostatní, nevidím na něm nic dechberoucího. Je to zajímavý pohled na tradice, jejich zkostnatělé dodržování za každou cenu i jejich nejisté opouštění.

Opravdu jde o strhující román. Čte se velice dobře. Je to má druhá kniha z Číny a je to pro mě velmi zajímavé. Ano,ani já nejsem schopná uvěřit konci příběhu. V tisíciletém způsobu myšlení se změny dějí pomalu,několik generaci. Myslím,že takové povědomí o svobodě ženy nemohla mít ani sama Květinka, natož Vznešený. Ale po tak ukrutných událostech to člověk hrdince románu přeje.