Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/590/bmid_lolita-KFQ-590.jpg
4
3681
519
Výstřední románová zpověď čtyřicátníka Humberta Humberta o jeho zničující erotické posedlosti kouzlem „nymfičky“ Dolores Hazeové vzbudila krátce po svém vzniku bouři odporu i nemístná očekávání, aby pak zajistila svému autorovi celosvětový věhlas a postupně začala být chápána jako mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma smyslnosti, lásky a hříchu, prosycené pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, humorem i ironií.... celý text
Přidat komentář
Dílo, které se zapsalo do historie tím, jakým způsobem vykresluje narušenou mysl hlavního protagonisty. Humbert Humbert je ve své podstatě dobrý člověk. Nenechte se mýlit touto pochybnou tezí, je dobrým sousedem, přítelem i známým. Je to také člověk, který má jednoho démona, jenž mu brání v racionálním uvažování. Pedofilii. Jeho realita je zkreslená a každý náznak z okolí si přebírá ku vlastnímu výkladu. Tento povahový rys jej přivede k dívce jménem Dolores, které začne přezdívat Lolita. Dívka je dvanáctiletá studentka, která má ráda na tomto světě vše, co odpovídá jejímu věku, ničím se nevymyká svému okolí ani svým vrstevnicím. Humbert Humbert to ovšem vidí jinak a je přesvědčen o tom, že jej dívka svádí. Každá věta, každá stránka je popisem jeho narušené mysli, která si vytvořila vlastní realitu. Nejedná se o glorifikaci pedofilie ani sexualizování mladých dívek, jedná se o rozbor psychologické podstaty této poruchy, nemoci, chcete-li. Vladimir Nabokov se dokázal vcítit do Humberta Humberta geniálním způsobem, který neměl za cíl to, abychom jej pochopili či dokonce litovali - ale abychom o něm přemýšleli. Nabokov se několikrát vyjádřil tak, že s vydáním knihy velmi dlouho otálel. Obával se jejího nepochopení, k čemuž v závěru došlo. To, jakým způsobem byla kniha přijata a interpretována již není problém jejího autora ale zvrácenosti lidské mysli, která Lolitu sexualizovala a v závěru z ní udělala dvanáctiletou svůdnici využívající muže. Opakovaný vzorec, do kterého Vladimir Nabokov žádné číslo nikdy nedosadil. Doporučuji dokument "Lolita, nepochopená fantazie", který i mě pomohl k určité názorové ucelenosti ohledně této knihy.
Prvá časť sa mi miestami čítala horšie, autor sa dosť hral so slovami a ja som sa niekedy úplne ztrácala. Niektoré pasáže boli dosť prekvapujúce, ale zase druhú časť som úplne hltala. Príbeh každý pozná, téma je silná. Podla mňa je to príbeh hlavne o láske. Hoci trochu zvrátenej.
Psáno jako jiná důmyslnější díla s takovými dějovými prvky, jež se často úzce spojují a prolínají. Ale to není čistou originalitou a jediným základem tohoto poněkud bizárního díla. Myšlenka je mnohem jednoduší, není to kvůli ničemu jinému, než nedostupnosti vnitřního světa tohoto děje, který zákonitě přitahuje nejen lidskou mysl.
Zralý muž a mladinká dívka, co z toho z toho může vzejít? Samozřejmě skandál a literární klasika. V tomhle případě je pravda obojí. Všechno sledujeme Humbertovýma očima, takže je to takové jeho vyznání ze zakázané lásky a zároveň zpověď zoufalce s úchylkou. Otázkou zůstává, kdo je oběť a kdo zločinec. Erotika a popisy pikantností byly opravdu to poslední, co jsem tady hledala. Pokud někdo tohle chce, tak ať se podívá po něčem jiném. Tady jde o hloubkovou psychologickou sondu do života a myšlenek jedno muže, který má slabost pro mladá děvčátka a do jedné takové se zamiloval. Mě zajímalo, co se odehrávalo v něm. Nabokov si mistrně hraje se slovy a stejně dobře i se čtenářem. Jeho písemný projev je krásně květnatý. On se s těmi slovy snad přímo mazlil a hýčkal si je. Všechno bylo do detailu propracované.
Kdo by v této knize hledal erotiku, bude zklamán. Příběh čtyřicátníka zamilovaného až do, podle mě, příliš mladé holky. Nicméně samotný děj nic moc, ale co mě úplně dostalo, byla autorova mistrná hra se slovy. Kvůli tomuto jsem u knihy vydržela až do konce. Tento styl psaní se hned tak nevidí a byl důvodem mého poměrně vysokého hodnocení. Podruhé ji ale nejspíš už poslouchat nebudu.
Kniha nám dává ojedinělou příležitost nahlédnout do mysli (bála bych se říct do srdce) jedné narušené a choré psychiky, která své duševní a intelektuální vyspělosti využívá pro manipulaci s malou dívkou, která se jeho jednání velmi rychle naučí a bere si je za své vlastní. Kniha je mistrovsky vykonstruovaná, nutí čtenáře nad postavou Humberta neustále přemýšlet a je čtivá. Manipulace je přítomná a hmatatelná na každé stránce a vždy jinak uchopená, v jiné intenzitě a z jiné strany. Nebylo mi z knihy dobře - ale to nebylo účelem, že...
Morálním cítěním smrtelník platí času,
daň za svůj smysl pro smrtelnou krásu.
Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. El-ó-el-í-té-á: špička jazyka se vydává na třístupňovou procházku patrem na "tři!" ťuká o zuby. Lo. Li. Ta.
Jsou jemné duše, které by prohlásily Lolitu za bezvýznamné dílo s odůvodněním, že je nic nenaučí. Přes všechny domněky Lolita neobsahuje žádné morální ponaučení.
Samotné jméno titulní hrdinky a jeho proměny (rozuměj románu), vyvolávají hravé i trýznivé asociace, naznačují od prvních řádek nejslavnějšího Nabokova románu míru obsese jeho vypravěče.
Bolestné, šokující i dojemné dílo dokáže i více jak po půlstoletí svého vzniku zasáhnout čtenáře otevřeností a důvěrností a důsledností, s níž otevírá tabuizované téma, s odstupem času jej však stále výrazněji oslovuje jako to, co vždy představovalo především:
mistrovsky komponované mnohovrstevné pojednání na téma vášně, láska a hříchu, vycházející z bohatého kulturního zázemí a překypující pro Nabokova typickou slovní virtuozitou, ironií i humorem.
Má první kniha od autora. Chvíli mi trvalo zvyknout si na jeho styl psaní. Nakonec mně příběh naprosto dostal. Ožehavé téma zpracované s jistou noblesou, bez vulgárních výrazů, bez prvků obscénnosti. Excelentní.
Za sebe musím říct, že knihu mohu číst klidně stokrát a stále bude patřit mezi mé Top. Nikdy mě nenapadlo se zabývat myslí někoho takového, jako je Humbert. Ba dokonce i porozumět jeho vášním, které jsou zvrácené a zakázané. Mě Humbertovo vyprávění naprosto pohltilo a chvílemi jsem musela zamáčknout slzu (stejně jako sám Humbert), když jsem litovala Lolitu a její tragický osud.
Strhující sonda do mysli úchyla. Dočíst knihu bylo celkem náročné kvůli otevřeně systematickému počínání hlavní postavy a jeho permanentní nenávisti vůči všem, kteří by ho mohli oddělit od objektu jeho pudů. Podprahový odpor ke všem (pohlavně zralým) ženám, ale i k mužům, kteří jsou potenciální konkurenti, je v popisech postav všudypřítomný. Dnes máme navíc k dispozici spoustu informací ohledně projevů a následků sexuálního zneužívání a proto z faktu, že obětí je v knize navíc dítě, se dělá čtenáři obzvlášť nevolno. To nicméně není v rozporu s uměním autora, jehož popis vdechnul postavám dokonale uvěřitelným způsobem život. Z kategorie "poznej zrůdy mezi námi". Skvěle napsané, ale znovu bych to číst nechtěla.
Dlouho jsem měla knihu v knihovně a pořád dostávaly přednost jiné. Tuhle klasiku jsem si chtěla přečíst už dlouho. Celkově ale spíš zklamání, pravděpodobně jsem čekala více. Styl psaní, nemám co vytknout. Ale bohužel mě nyní příliš neoslovila.
S panem Nabokovem jsem rozhodně neskočila. Autor má jedinečný styl popisu, který mi v posední době u mého výběru knih chyběl.
"Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše..."
Humbert Humbert. Snaživej prznitel neviňátka.
Humbert Humbert. Manipulativní úchyl vytříbeným jazykem vpletnej do děje velkýho románu.
Humbert Humbert. Zavrženíhodnej sociopat důmyslně vykreslenej výtečným spisovatelem.
Humbert Humbert. No, přece ten elegantní chlápek, jehož jméno všichni komolí, ačkoliv na něm prakticky není, co posrat.
Ten chlívák před zraky čtenáře hanobí dívku pod zákonem a já napjatě čtu, bavím se každou další stranou. Ne, že bych byl taky takovej pedofil a násilník jako ten mizera Humbert Humbert, jen je to zatraceně dobře napsaná kniha. Nabokov byl génius.
Takže si pamatujte, milé děti, Humbert Humbert je nechutná, sympatická postava. A já bych si moc přál, aby takový lidi zůstali jen v románech a filmech.
Čekala jsem více pikantností, je to především o vnitřním boji psychopata a jeho útěkem před společností.
Tak jsem se po dlouhé době prokousala knížkou co má naše pubertální mládež v povinné četbě ve středních školách... No, já vám nevím, ne že by byla kniha nečitelná, text byl psát dokonce tak, že mě to opravdu lákalo číst dál, ale nejvíc mi na tom vadilo slovo "nymfička". To kdyby tam nebylo zopakováno tolikrát, tak dám o hvězdu víc, ale pak už jsem na to byla fakt alergická a děsně mě to otravovalo.
Jako chtít 12 holku, která je ještě fakt dítě je docela úchylné, na druhou stranu její postoj a chování k Humbertovi mě taky docela solidně vytáčel... Vzbudilo to ve mě docela smíšené pocity. Přiznávám, že jsem čekala víc pikantních scén a těch tam bylo docela pomálu.
Příběh který mě opravdu nebavil a velmi jsem zvažovala, že knihu odložim, nakonec přeci jen dočteno.
Jsou knížky, které Vám změní pohled na svět... tohle je jedna z nich... prezentovat ji před školní třídou bylo zajímavé i náročné zároveň... neměli by jsme se bát jí nechat číst puberťákům
Do Lolity jsem se dlouho nemohla začíst, protože mě vůbec nezaujal styl psaní, když už jsem začala konečně číst tak mě spíš bavila první část, po té druhé se to začlo zase lámat a knížka mě zase přestávala bavit. Bylo tam zbytečně moc dlouhých monologů a dle mého zbytečné pasáže a čekala jsem, že to bude více jak jen to říci, pikantnější dle popisu knihy.
(SPOILER)
Tomuto kultovnímu románu zdaleka nepodlehlo jen pedofilní mužské čtenářstvo. Díky působivému slohu (na tehdejší dobu), bylo zmanipulováno velké množství lidí, aby tak trochu zůstali na straně vypravěče. Sarkastický a bezcitný Humbert se věnuje pouze a jen svému pohledu na vztah, který se nedá přesvědčivě nazvat vzájemným. Dvanáctiletá dívka je souhrou okolností, na kterých se podílí i on, ponechána na pospas svému vězniteli, jež v ní svými výhružkami a zastrašováním vypěstuje Stockholmský syndrom. Poměrně tlustá kniha je z drtivé většiny věnována jen obsáhlým popiskům prostředí, ulic, domů, řízení auta a podobně, a jen velmi málo věnuje samotnému vztahu. Samotné sexuální zneužívání je zde upozad'ováno, bagatelizováno a retušováno. Vědouc si své viny, přesto se čtyřicetiletý muž, chovanec psychiatrické kliniky, odvolává na svou velikou lásku..
UKÁZKA: "Názory poloviny dvacátého století na vztah mezi rodiči a dětmi značně nakazil scholastický blábol a standardizované symboly psychoanalytické sebranky, jenže já doufám, že se obracím k čtenářům nepředpojatým"
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 1993 | Smích ve tmě |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
Kniha Lolita je v
| Právě čtených | 114x |
| Přečtených | 5 903x |
| Čtenářské výzvě | 700x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 962x |
| Chystám se číst | 1 702x |
| Chci si koupit | 335x |
| dalších seznamech | 50x |
Opravdu nevím jak se ke knize stavět. Začátek knihy, tedy v podstatě jedna třetina mě neskutečně iritovala, jak se snažil dělat ze své vysněné svoji oběť, druhá třetina zase vykreslovala Humberta jako oběť, jejím náladám a výstřednostem a ke konci mě to citové zasáhlo asi nejvíc....ona, tuctova hospodyňka bez slušného příjmu, on zničeny padesátník se zničeným životem. Vlastně mě jich bylo obou hrozně líto. Nevadí mi v knihách utrhané končetiny, ale tohle mě vážně zasáhlo, až slza ukápla. Vážně bravurně načteno.