Listy na desiatovom papieri

Líbilo se mi to moc. Takovým knížkám říkám "komunitní", mám ráda různorodé postavy, které tvoří děj. Tolik hezkých myšlenek, všechny postavy byly sympatické, mockrát jsem byla dojatá, párkrát jsem se smála. Takové pohlazení to bylo, občas jej člověk potřebuje.

Našla jsem v tom tu milou laskavost a pohlazení po duši, kterou jsem chtěla, takže jsem za sebe spokojená.

Zatím odkládám, dočetla jsem se na 91 stranu a oproti předchozím dvěma knihám, co už jsem od autora četla, se mi tahle moc nelíbila. Knihonoš a Pekař příběhu byly lepší.

po dvoch predchádzajúcich knihách som sa tešil. lenže som dostal niečo úplne iné, než som očakával.
ťažko sa mi posudzuje námet a príbeh, ľudia dokážu porobiť naozaj neuveriteľné veci, ale tu sa toho zišlo toľko, až toho bolo veľa. a vysporiadať sa s životom, ľuďmi a zložitými vzťahmi sa dá naozaj rôznym spôsobom. rovnako ako stretnúť pritom hodne pestrú zmes postavičiek a osudov, či priamo byť ich súčasťou.
jednoducho mi to nesadlo. chvíľami sa to tvárilo prekomplikovane, inokedy to bolo až zúfalo priamočiare, dávkovanie bolestí a ublížení (najmä psychických) bolo tiež dosť divoké a chvíle, keď som mal pociťovať katarziu ma sotva upokojili.
kniha je zložito jednoduchá - ako napokon život sám.
ale ak by to bola moja prvá kniha od Henna iste by som ďalší titul nehľadal. a to by bola škoda.
ak vám teda tiež kniha celkom nesadla, pozrite si ďalšie - trebárs Knihonoš alebo Zlatý písací stroj. sú z úplne iného priečinka.

Kniha mě bohužel tolik nezaujala ...

Takové divné to bylo, poslední dopis tomu dal korunu.

Zaujala mě anotace, psaní dopisů lidem kolem jako forma rozloučení před odjezdem za novým životem a uchopení vlastního života do vlastních rukou, konečně. Milý a poetický příběh to určitě byl, úsměvné situace a charaktery mě bavily, stejně tak samotné dopisy...
Co mi přišlo ale škoda, je, že tento příběh a nápad by mohly být více rozpracované do hloubky, celé mi to přišlo takové jednoduché a rychlé, pohádkové, rychle vyřešené, a o hlavní hrdince bych určitě neřekla, že je na prahu čtyřicítky (i když sama mám 34 a dost možná bych v knize vyzněla stejně :D).

Henn touto knihou nabádá: mluvme, pišme, sdílejme. Nejen pro druhé, ale i pro sebe. Výsledkem je laskavá, čtivá a hluboce lidská kniha, která osloví každého, kdo věří v sílu slov – ať už napsaných, nebo konečně vyslovených. Určitě si najdu čas na jeho předchozí dvě knihy.

Příběh byl zajímavý - o zradě, lži, tajemstvích a složité rodinné situaci. O lásce, přátelství ale i o zklamání a bolesti. Ovšem ze všech knih od Carstena Henna mi tato přišla zatím nejslabší, asi jsem čekala trochu něco jiného, příjemnějšího.

Snad neprozradím příliš, když řeknu, že jsem si hlavní hrdinku nezamilovala a Severina taky ne. Kati mi přišla až moc zarputilá a zbytečně se během celého příběhu upínala k něčemu, co jí spíše ublížilo. Někdy je lepší věci nechat být a oprostit se od toho špatného, co se nám přihodilo v minulosti, protože to už nemůžeme změnit.
Severin mi přišel spíše jako vhodný adept na stalkera do thrilleru. Dost mě jeho počínání zarazilo a vlastně i ten konec knihy byl docela zvláštní.
Ze všech postav mě asi bavila jen ta Madame Catherine, která byla pozitivní, milá, pak ti dva sudokopytníci a Platýs.

Svojím spôsobom je to zaujímavý príbeh, aj keď nemôžem povedať, že by ma ohúril či úplne pohltil. Rozhodne ma však zopárkrát dojal k slzám. A čo ja vždy viem oceniť - našlo sa v ňom pár zaujímavých myšlienok.

Jednu z nich vyberám:

"Ale keď človek niekoho potrebuje, nie je to láska. Nie, láska je to vtedy, keď ľudia jeden druhého nepotrebujú, a napriek tomu sú spolu. Láska nikdy nie je nutnosťou, vždy je to slobodná vôľa." (str. 214)