Listy Milene

Vášnivý, komplikovaný a nenaplnený takto možno charakterizovať vzťah Franza Kafku k viedenskej novinárke Milene Jesenskej.

https://www.databazeknih.cz/images_books/31_/31306/listy-milene-31306.jpg 4.522
Žánr:
Literatura faktu
Vydáno:
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Přidat komentář
milamarus
05. ledna

Bylo to takhle: první pohled do jeho tváře, první zastavení se, první pátrání v knihovně po jeho knize, první přečtení Proměny, první nepochopení, zklamání a první rozchod. Pak dlouho nic. Až do objevení díla Josefa Čermáka, kdy proběhla první společná procházka Prahou, první radost, touha a postrádání. Tři týdny poté, stále v silném poblouznění, konečně Dopisy. A pak šlus! Ticho. Od té doby je můj život zase jednotvárný, napjatý, bolestný, těsný a plný nepochopení…
Lidé říkají, že mám dvě možnosti. Buď zapomenout a jít pátrat po někom jiném, snad mladším, abych si mohla užívat další první xxxxx, anebo se k němu vrátit. Volím druhou možnost, protože na taková poprvé zapomenout nelze. Děkuji Vám, drahý, jedinečný, Kafko. :-)

A teď k tomuto kusu (1967, Dilia): Myslím, že je lepší, rozumnější, (neznám správný výraz), přečíst si text hry zcela o samotě. Nebýt divákem a neposlouchat ho v plném hledišti. Ta souvětí, jejich pointa a častokrát nevšední volba slov si to zaslouží. Chce to vychutnat si je. Ano, dopisy nejsou celé, chybí u nich datum a místo napsání, chybí podpis a také poznámkový aparát, který by průběžně instruoval herce a naznačil jevištním řešení…. a přesto, kouzlo, které mají, neztrácí.
Dávám nejvyšší možné hodnocení a nepřestane mě fascinovat Kafkova schopnost rozebrat soukromé, jen jím postřehnutelné maličkosti a duševní lapálie. Schopnost pojmenovat, vysvětlit, popsat, vést. Schopnost psát.


,,Všechny jeho knihy líčí hrůzy tajemných nedorozumění, nezaviněných vin mezi lidmi. Dočteny zanechávají dojem tak úplně obsaženého světa, že by nebylo už třeba ani slova dodat. Franz Kafka byl člověkem a umělcem tak úzkostlivého svědomí, že doslechl i tam, kde druzí, hluší, se cítili bezpečni.“
– str. 79, poslední věty hry

Hanka_Bohmova
20.06.2017

"... nejsou na čtení, ale aby je člověk rozprostřel, položil do nich obličej a ztratil rozum."

milamarus
22.04.2017

Nepopsatelné...

-----------------------
,,(...) A přese všechno si někdy myslím: jestliže je možné štěstím zemřít, pak se to musí stát mně. A je-li možné, aby ten, komu je určeno zemřít, zůstal štěstím naživu, pak naživu zůstanu." – str. 87

,,(...) Tohle buď-anebo je příliš velké. Buďto jsi má, a pak je to dobré, nebo se mi ale ztratíš, pak to nebude řekněme špatné, nýbrž potom nebude vůbec nic, potom nezůstane žádná žárlivost, žádné utrpení, žádná tíseň, vůbec nic. (...)" - str. 133

,,(...) Kde jsi? Na cestě do vsi, kde stojí chaloupka? Já jsem také na cestě, je to dlouhá pouť. Netrap se tím ale prosím, aspoň že jsme na cestě, víc než vyjet se nedá." - str. 163

,,(...) Není mi tak smutno, jak by se po tom dopise dalo čekat, jenže se právě v tento okamžik nedá říci nic jiného. Všechno tak ztichlo, takové ticho se nikdo neodváží porušit slovem. Nu, však budeme v neděli spolu, 5, 6 hodin, na povídání příliš málo, ale na mlčení, držení za ruku, hledění do očí – dost." - str. 174

,,(...) Telegram jsem přečetl jen dvakrát, jednou zběžně, kdy jsem ho dostal, a několik dní nato, než jsem ho roztrhal. Těžko se dá popsat, jaké bylo to první čtení, sešlo se toho tolik dohromady. Ze všeho nejvíc jsem vnímal, že mě biješ; začalo to myslím tím ,,okamžitě“, to byla první rána.“ – str. 228

,,(...) Existuje jen málo jistot, ale určitě mezi ně patří, že my spolu žít nikdy nebudeme, ve společném bytě, jeden na dosah druhého, za společným stolem, nikdy, ani v témže městě ne. Málem bych teď byl řekl, že se mi to zdá jisté, jako jistota, že zítra ráno nevstanu (...) " - str. 244

,,(...) Ne, Mileno, tu společnou možnost, o které jsme si ve Vídni mysleli, že ji máme, nemáme, v žádném případě, ani tehdy jsme ji neměli, já jsem vyhlédl „přes svůj plot“, jen jsem se nahoře podržel rukama, pak jsem zas spadl s pořezanými dlaněmi zpět. Jistěže jsou ještě jiné společné možnosti, svět je plný možností, jen je ještě neznám." – str. 261

Salonka
16.10.2016

Čítala som, čítala... a celkom často som sa pristihla pri tom, že uplynulo aj desať minút, počas ktorých len hľadím do prázdna, utopená v myšlienkach, knihu sotva držím a v očiach cítim slzy dojatia, ľútosti a závisti.

Dojatia preto, že tieto listy majú neuveriteľný náboj a sú nádherné. Asi najlepšie ich pochopí čitateľ, ktorý má s Kafkovými dielami pozitívnu skúsenosť. Totiž ideálne je vcítiť sa do nich a otvoriť im srdce – čo znamená prijať podivína Franza za svojho (pozor na vedľajšie účinky jeho sugestivity). Nie je možné čítať jeho listy rýchlo alebo ich zhltnúť veľa naraz. Oplatí sa vychutnávať si vetu po vete a naladiť sa na ne, v opačnom prípade sa môže stratiť mnoho vnemov a súvislostí (pripomínam fakt, že Milenine listy neexistujú).

Ľútosti preto, čím obaja vo svojom vzťahu-nevzťahu prešli, nazvem to duševnými mukami zbližovania sa i vzďaľovania. Kafka sa navyše veľmi trápil sám so sebou, svojou nešťastnou povahou a krehkou telesnou schránkou, za ktorou načahovala ruky smrť.

Prečo osteň závisti? Závidím im túto korešpondenciu. Kafkove listy robia obrovský dojem aj takto sprostredkované, pomaly po sto rokoch a v istom zmysle vytrhnuté z kontextu... nuž aké silné museli byť vtedy a pre našu dvojicu? ... Tiež je na pováženie, ako veľmi ich oboch tieto hojné listy zamestnávali. Už len to (ručné) písanie, premýšľanie a zas písanie, chodenie na poštu, čakanie na poštárov a listy, samé listy poletujúce tam a späť, od jedného k druhému... výkyvy radosti a bolesti.

V slovenskom vydaní sa nachádzajú aj Milenine fejtóny a zopár jej listov adresovaných Maxovi Brodovi (židovskému spisovateľovi a priateľovi F. Kafku). Z tohto materiálu je jasné, že bola talentovanou žurnalistkou; citlivou, premýšľavou a inteligentnou mladou ženou, ktorá rozumela životu a špeciálne Kafkov svet chápala asi ako nikto iný. Skutočnosť, že jej listy nemáme, považujem za obrovskú škodu.

Listy Milene sú poklad. Pokojne aj za dvadsať hviezd.

RobertRoberts
16.02.2015

Dopisy Mileně jsou plné lehkosti, humoru a nadhledu, a to i přes to, že je Kafka napsal v době kdy trpěl nevyléčitelnou tuberkulózou. Vysmívá se v nich sám sobě, své nemoci a také smrti způsobem jemu vlastním. Je v nich však především mužem dvořícím se ženě kterou nadevše miluje a snaží se ji zároveň i pobavit. Onou ženou byla Milena Jesenská, Kafkova životní láska, intelektuálka, překladatelka některých jeho děl do češtiny, ale také vdaná žena, která nakonec zemřela pár let po něm v koncentračním táboře Ravensbrück.

Kafka píše své dopisy s neuvěřitelným šarmem, nalézá v Mileně obrovskou oporu, milující ženu a také svého nejintimnějšího zpovědníka. Zároveň v nich odkrývá své nejjemnější pohnutky vlastní mysli a bojuje se svými city, které jsou pro něj za všech okolností ve kterých se oba nacházejí téměř nesnesitelné. Psaní milované ženě se kterou se ve skutečnosti setkal jen dvakrát mu však navzdory tomu dává sílu dál žít a bojovat se svou nemocí. A i přes tuto svou nemoc a bezútěšné pobyty v nejrůznějších sanatoriích nikdy neztratí svůj smysl pro humor.

Současně však na Milenu naložil neuvěřitelnou existenční tíhu a to nejenom díky svému váhání a strachem před jakoukoli pevnou vazbou, ale také proto, že byla vdaná za Ernsta Pollaka. Navzdory tomu, že ji její manžel zanedbával a byl ji prakticky celé jejich manželství nevěrný, ona na něm byla zcela závislá a odmítala ho opustit. Za jeho slovy je také i díky tomuto faktu mnohdy cítit zoufalství a úzkost. Velmi často se ji také snaží od sebe odradit, je tady jeho nemoc, jejich věkový rozdíl - On má 38, Milena 24, navíc on je žid a ona křesťanka, žijí v rozličných finančních poměrech a jejich okolí jim také příliš nežehná. Milena Jesenská se paradoxně se svým manželem rozešla krátce po Kafkově smrti!

Dopisy Mileně jsou příběhem velké lásky, kterou přerušila smrt a také dramatem závěrečné etapy života Franze Kafky. Dle mého názoru patří k tomu nejkrásnějšímu a nejpravdivějšímu ve světové literatuře a stávají se tak jednoznačně tím největším literárním pokladem v mé knihovně ke kterému se budu často a velmi rád vracet..

WEIL
02.07.2011

Dopisy F. Kafky Mileně Jesenské. Bohužel dopisy z Mileniny strany se nezachovaly.
Ve skutečnosti se setkali pouze třikrát.