Listopád

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/big_listopad-Jkk-463130.jpg 4.22057
Nahrávám...

Komentáře (680)

Kniha Listopád

MirkaProk
16. srpna

Kniha se mi moc líbila. Ale o trochu méně než Hana.

jana1976
16. srpna

Nepřišlo to velké ACH, jak u předchozích knih i když se krásně četla a byla opravdu poutavá.


Floriška7
15. srpna

Vím, co nám tímto paní Morštajnová chtěla říct. Její knihy mám moc ráda, ale toto se jí moc nepovedlo. I přesto, že jsem knihu přečetla, tak je z jejích nejslabší. Ale beru, že je to věc názoru! Nicméně 4*

Zuzana08
14. srpna

Nejsem fanynkou Mornštajnové, ač mám všechny její knihy přečteny, z jejich příběhů si na zadek nesedám. Paradoxně se mi Listopád ale líbil nejvíce.

Mája_pbj
13. srpna

(+ SPOILER) Sama tak trochu nevím, kde začít.

Alena Mornštajnová je rozhodně paní spisovatelka a to nám opět ukázala i v knize Listopád, kde jsou veškeré vyprávěcí linky poutavé, člověk od nich nedokáže odtrhnout oči a má neustálou potřebu číst dál a dál.

Velkolepé odhalení, proč v jednu chvíli čteme o Maji a v druhou o Magdě, kdo a co k sobě jsou, jsme asi všichni odhadli už nanejvýš v polovině knihy, ale i tak bylo pro mne uklidňující se ve svých předpokladech ujistit v zavánu perfektně poskládaných Mornštajniných slov.

Rodinná tématika a jejich vzájemná pouta byla opět velice silná a člověka pak tak trochu bolí, když si je osud vezme do vlastních rukou s tím, že na ně bohužel nečeká poslední stránka s nápisem HAPPYEND.

Suma sumárum, knížku hodnotím velice dobře, uplynulo několik dní a já nad ní stále přemýšlím, něco velkého ve mě sakra zanechala! Je to zvláštní, ale mám pocit, že i přesto, že se jedná o fikci (my přeci žijeme v demokracii, že jo), v některých částech mi děj přišel tak současný. A poslední věc, pokud je zde nějaký milovník Orwella, tohle by pro něj mohla být zajímavá volba, mně při čtení na mysl přišla Farma zvířat.

vesihiisi
13. srpna

Do Listopádu jsem se pustila kvůli lákavému tématu, byla jsem ale velmi zklamaná. Jde obecně o dystopii, ale provázanost s listopadem 89 je dost povrchní - kdyby u jednotlivých kapitol nebyla uvedena data, dal by se příběh zasadit do jiného času minulého i budoucího nebo do jiné země. Alternativní "velkou" historii totiž nelze popisovat jen skrze "malé dějiny" - autorka zcela pomíjí přirozené otázky, jako např. co se tedy stalo s hlavními organizátory protikomunistických protestů, pokud se osud vcelku bezvýznamné postavy ubírá tak, jak popisuje; jméno Havel padlo jednou. Neustálé zmínky o zmizelých a zavražděných nebudí ve čtenáři emoce, pokud za nimi nestojí příběh. Nevím, jestli autorka potřebovala knihu vydat co nejdříve, ale působilo to na mě tak, jako by text nebyl románem, ale jen jeho osnovou - autorka nevypráví, ale jen popisuje, což je bohužel trochu nudné.

Malenka62
12. srpna

Počáteční velká skepse, se kterou jsem k dystopickému dílu A.M. přistupovala, byla rychle rozptýlena známým stylem psaní, mírou uvěřitelnosti, strhujícími životními peripetiemi hlavních hrdinů i pocity zmaru, hněvu a lítosti, které se ve mně mísily. Jak málo stačilo, aby se dějinné události neubraly tímto směrem…Dobře, že je kniha napsána. Nám pamětníkům oživila vzpomínky pomalu zanesené prožitky dnešního rychlého konzumního života (kdy začínáme komunistickou zvůli z nostalgie trochu i bagatelizovat) a pro mladé snad může být varovným mementem!
A ano, Mornštajnová mě zase bavila.

Lenisk@
11. srpna

A. Mornštajnová, nebo spíš my, její čtenáři, máme smůlu, že se jen těžko dokážeme oprostit od Hany. Takže ani tentokrát to Hana nebyla, knížka byla lehce předvídatelná, ale nedala se odložit. Při čtení mě mrazilo z toho, jaké to tady kdysi bylo, jaké to mohlo být a jaké máme neuvěřitelné štěstí, že žijeme ve svobodné zemi. Jsem ráda, že jsem si to zase připomněla.

Vilma232
11. srpna

Je mi až úzko z toho, jak to mohlo vypadat..... Tak moc jsem si přála, aby to dobře dopadlo, aspoň pro některé postavy.

Viopes
11. srpna

Pro mne to nebyl silný lidský příběh jako v ostatních autorčiných knihách. Četla jsem jen, abych přečetla. Ještěže jsem Alenu Mornštajnovou nezačala číst od této knihy, to bych jí druhou šanci ani nedala. Ale knihy Hana, Tiché roky, Slepá mapa se mi moc líbily.

Eduarda
10. srpna

Čím víc se člověk těší, tím víc je zklamaný... ano, tentokrát podepisuju. Není to dystopie, není to klasická příběhová Mornštajnová, není to zábavné, pro mě ani čtivé. Takové hop sem, hop tam, necítím "opravdovost". Nedotaženosti syžetu i zápletky mě rozčilovaly, taktéž prvoplánovost. Z úcty k tématu i autorce jsem neodložila, ale bylo to trápení. Mrzí mě to moc, paní Mornštajnové fandím a něco dalšího si samozřejmě ráda přečtu.

mira399
10. srpna

Děkuju autorce za pocit, že mohlo být opravdu mnohem hůř a jsem ráda tam kde jsem. Žádná z knih autorky nezklamala vždy jsou to silné příběhy. Největší depku na mě hodila tato kniha. Krásně napsáno, děkuji a chválím a rozhodně doporučuji k přečtení.

Lindulinek
10. srpna

Opět velice poutavá kniha.

Alena_M
09. srpna

Autorka píše božsky. Když si po této knize přečtete ale knihu Niny Špitálníkové - Mezi dvěma Kimy, je jasné, že kniha není jakousi spekulací o tom, jak to mohlo vypadat. Ale o tom, jak lidé v Severní Koreji opravdu žijí.

wiana82
09. srpna

Na každou knihu A. Mornštajnové se moc těším, zatím stále drží laťku velmi vysoko. Tentokrát mi na konci ukápla slza. Skvěle napsáno. Děkuji.

Bablu
08. srpna

Neuvěřitelně dobrá a smutná kniha, vůbec se mi do ní nechtělo a pak jsem se nemohla odtrhnout. Brzy to bude povinná literatura ve školách.

AlbionFoxyFox
08. srpna

Knihu jsem přečetla za den, konec se slzami v očích. Byť mi byly tematicky bližší předchozí knihy autorky, díky skvělému stylu a silnému příběhu mě kniha vtáhla od prvních stránek a nedala se odložit. Děkuji!

maha75
08. srpna

Tak to byla síla! Úplně mi běhal mráz po těle. Naštěstí to u nás takto nedopadlo, ale chybělo opravdu málo! Když si uvědomím, že v některých zemích je to stále realita, je mi z toho hrozně smutno... Kniha byla sice rozdílná od předchozích této autorky (četla jsem všechny), ovšem to neznamená, že by byla méně kvalitní. Smekám před paní spisovatelkou a jejím uměním a všem knihu doporučuji k přečtení.

Péťa86
08. srpna

Styl, kterým je knížka psaná, mě opět donutil, číst v “jednom kuse”...

Téma hodně silné, často se mi k němu vrací myšlenky. Hlavně ve mě zůstává myšlenka, že ať jsme nespokojení s čímkoli, může to být horší a to o dost.

Jsem spíše čtenář “detektivek”, ale další knihy od Aleny Mornštajnové si moc ráda přečtu. Za mě TOP!

Tyn_a
07. srpna

Uuu, to byla opět jízda. Jízda slov a napínavých vět, odstavců a kapitol.
Nemůžete přestat číst, dokud se nedozvíte jaký bude konec.
Nemůžete přestat číst, protože Vás bude fascinovat spád a vývoj děsivých a neuvěřitelných události roku 1989 a samozřejmě jejich dopad na společnost, stát, jedince.

Velké díky patří autorce, protože tak poutavé příběhy, které nám v knihách předává, dokáže vytvořit málokdo.

Hodnotím plným počtem hvězd, nelze jinak :))

Mychaela
10. srpna

(+ SPOILER) Námět knihy je určitě zajímavý a neotřelý (a dost děsivý!), ale i přesto se bohužel ke zdejší nadšené většině nepřipojím. Z knihy jsem byla poněkud zklamaná a rozpačitá.
Asi moc očekávání. Slepá mapa, Hana i Tiché roky byly boží, Listopád byl (pro mě) oproti nim slabý průměr.
Přišlo mi, že děj se pořádně rozjel až ke konci knihy a sotva se rozjel (propuštění Maji z vězení, setkání Lenky a Maji, Lenčino postupné prozření atd.), byl konec knížky.
Naprosto souhlasím s @FoxFox, která píše: "Nebavily mě pasáže popisující komunistický režim a politickou situaci, od autorky čtu raději lidské příběhy." - jako je třeba právě luxusní Slepá mapa.
Každopádně, kniha určitě stojí za přečtení, už jen proto, aby si člověk více vážil toho, jak dobře si žijeme!

pinkstrom
09. srpna

Autorka to zase dokázala. Listopád je zcela jinou knihou než Hana, která mě také naprosto okouzlila. Přesto se i zde ukazuje osobitý styl psaní autorky, převedším její um vtáhnout čtenáře do perspektivy dítěte, což mě nepřestává fascinovat. Nehledě na to, že jsem při čtení knih Morštajnové vždy pohlcena jedním příběhem a naštvaná, když začíná příběh druhý. Během dvou stran jsem ale opět ponořená do příběhu nového a obdobně se mi těžko opouští, přestože se nemůžu dočkat, co bude dál. To je pro mě definice dobré knihy. Stejně jako Hana je Listopád knihou plnou smutku, lásky, utrpení, nespravedlnosti. A v tomto případě i tím, jak neuvěřitelně přesvědčivě je napsána, přestože se jedná o fikci. O to víc je čtení smutné, varovné a zároveň fascinující.

misa.novakova
06. srpna

Kniha se četla velmi dobře, zajímavý nápad, ale pořád jsem se s tím nějak nemohla smířit, že by to dopadlo takto. Velmi smutné pro lidi, kteří se dokážou vzít a pochopit, jak mohlo matce v této situaci být.

Klaara.cz
05. srpna

Opět čtivá knížka, která vtáhne do děje a chytne za srdce. Vlastně tohle už je standard, který se dá od Aleny Mornštajnové očekávat. Určitě knížku doporučuji přečíst. Mně osobně jen vadilo (ale je to opravdu můj subjektivní problém) číst něco odehrávající se v alternativní přítomnosti. Je spousta míst a časů, do kterých se dá zasadit podobný děj, tak proč pro všeobecně platné složitosti lidských vztahů vytvářet svět s pozměněnou historickou linkou?

S.H.
05. srpna

"Nesvoboda byla cena,kterou platila za pochybnou jistotu,že se o ni stát postará. Jako pak o psa přivázaného k boudě!" Tato a spousta dalšího bylo v knize velice poučné, pro nostalgické vzpomínáče by měla být povinnou četbou. I když žánrově se autorka odlišuje, téma komplikovaných rodinných vztahů zůstává a rozhodně není růžové.

5 ...