Listopád

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/big_listopad-Jkk-463130.jpg 4.22055
Nahrávám...

Komentáře (679)

Kniha Listopád

slaska77
25. srpna

Mája je obyčejná zdravotní sestřička, má dvě malé děti a manžela, rodinu, jejím životem jak parník převalí události roku 1989 a už není úniku.... Skvělé, úžasně vybudovaný příběh, vše perfektně vysvětleno, proč a jak se stalo. S knihami paní Aleny to mám dost jednoduché, vím, že perfektní jsou všechny, ale mám oblíbenější a méně oblíbené podle tématu, tato rozhodně patří do úplné špičky spolu se Slepou mapou. V roce 89 mi bylo 13, naštěstí dost málo na to, abych musela něčeho litovat, ale dost hodně na to, abych si vážila toho, že dnes žijeme v krásné, úžasné a svobodné zemi. Díky za to připomenutí! I na poli dystropie opět skvěle napsáno až do posledního řádku!

Kuci12
24. srpna

Otázku, co kdyby....jsi ve svém životě položil zřejmě každý z nás. Ať už šlo o zlomové okamžiky nebo o úplné prkotiny. Několikrát jsem si přála mít zpětně možnost podívat se, kam by se můj život ubíral, kdybych zvolila jinak. Jaká by asi byla varianta B, kde bych byla a co všechno by se změnilo. Nikdy mě, ale nenapadlo, jaký by byl můj život, kdybych se místo do prvního svobodného roku narodila do nesvobody a můj život by byl určován "vyšší" mocí. Děsivé, pro mě osobně nepředstavitelné a natolik odstrašující, že doufám, že nikdy nezažiji dobu, kdy svoboda je prázdný pojem, věřit v lepší zítřky a důvěřovat lidem je bláhové a hrdinské zároveň. Skvělý námět a zpracování.


havranice
24. srpna

Stran chápání komunismu mám osobní zkušenosti jen do svých 10ti let, a pak různá vyprávění druhých, vlastní četba. Knihu jsem brala do ruky i se záměrem oživit si znalosti o tom, jak to fungovalo a také to pak dát třeba přečíst náctileté dceři, aby mohla lépe pochopit, co to tady vlastně bylo za režim. První pár desítek stran mě až tak nebavilo a přišlo mi, že to celý režim kreslí po povrchu, a člověk z knihy vnímal jen to, co jsem byla schopna vnímat a cítit už v těch 10ti letech, kdy komunismus padl. Přemýšlela jsem, že knihu odložím. Někde za první třetinou mě to ale začalo bavit, asi hlavně s linkou příběhu dítěte - Magdičky, vychovávané v ústavu na vzornou soudružku. Duch polistopadové doby je v knize líčen velmi podobně jako tvrdá 50.léta. Pro mě věrohodná fikce. Příběh pokrývá cca 25 let života hlavních aktérů, takže každé období je jakoby jen tak načrtnuto, v něčem se to nezanoří hlouběji, v něčem zase vzniká pocit, že ano, nicméně kniha se postupně dostává pod kůži. I postavy v něčem jsou a nejsou hlouběji vykresleny, těžko se mi to popisuje. Spíše jsou prototypem úplně obyčejných lidí semletých duchem doby, kolem osudu, který v té době sdíleli mnozí. Příběh je lidský, pochmurný, přesto v něčem takový neokázalý. Právě ten duch doby je to, co je v knize vykresleno nejvíce do hloubky, nejvice to utkví, nejvíce to čtenář niterně pocítí. Ta atmosféra mezilidských interakcí, to udavačství, ta všudypřítomná nedůvěra jednoho k druhému, ten strach a sevřenost. A pak samozřejmě ta ztráta mnoha let jednoho lidského života, nemožnost vychovávat své děti, stesk po nich..... To jak Magda dlouho nedokázala či nechtěla prohlédnout systém nebylo vůbec nerealistické. Jeden člověk, kterému v době převratu bylo 18 let, mi vyprávěl, že chvíli před listopadem si s ním jeho kamarád povídal a nadával na komunismus a že on na něj civěl a vůbec nechápal, o čem to mluví a úplně vážně mu říkal, jaktože neví, jaký byl Lenin hrdina a co to mele, že přece každý ví, že Západ, to jsou imperialistický svině. Říkal, že vše pochopil fakt až po listopadu, že mu to před tím nikdo nevysvětlil a nic jiného prostě neznal. Je to chytrý člověk, dnes úspěšný podnikatel....

MisZaKnihou
24. srpna

Za mě rozhodně zajímavý příběh. Dikybohu, že je jen smyšlený. Komunismus je svinstvo.

aleza1
23. srpna

Dočteno...za mě příliš depresivní. Předchozí knihy byly opravdu čtené jedním dechem. Tato zase až tak ne. Vím, že ke knize se už nevrátím jako k jiným od autorky.

Lucopatka
21. srpna

Dočetla jsem s velkým přemáháním. Na mě moc sci-fi asi.
Hana prostě nasadila laťku hódně vysoko.

libuse6749
21. srpna

Uplakané, pochmourné a nevyzpytatelné počasí posledních dnů vykreslilo dokonale atmosféru knížky, kde autorka popisuje příběh v naší zemi, který se naštěstí nestal. Lidé, prosím čtěte! Tohle čtení není veselé, ale alternativní historie po listopadu 1989 je dostatečným strašákem, aby se tohle období už nikdy neopakovalo.

uzivatel4318
21. srpna

Listopád jsem přečetla jen do třetiny, pak knihu odložila. Jaký smysl má představovat si, že něco, co dopadlo ve skutečnost dobře, dopadlo strašně špatně? Na světě je dost reálných hrůz, netřeba se babrat ve falešných. Vývoj v naší zemi po roce 1948 byl dostatečně zlý, nepotřebujeme fabulovat o stejném marasmu pi 1989.

PolarBear
20. srpna

Čím jsem četla déle, tím se mi to líbilo více. Žila jsem s postavami, vciťovala se do nich a jejich osudy mě dost rozrušovaly. Říkala jsem si, jak asi autorka zvládala psát takhle temné téma a neupadnout z toho do depresí. Bylo mi líto matky, která nemůže vidět vyrůstat svoje dítě jen proto, že svobodně řekla svůj názor. Celou dobu jsem si říkala, že je to knížka na čtyři hvězdičky, ale pak ten konec! Ten mě úplně dostal, dojal a okamžitě jsem věděla, že dám hvězdiček pět.

Gilda_Joyce
20. srpna

Nemám k téhle knize co říct, všechno už tu řekli jiní a jen bych se opakovala. Přečteno jedním dechem.

Kami33
19. srpna

Knížka se četla dobře a rychle. Nápad by tu byl, ale zpracování mohlo být i preciznější. Přesto hodnotím vysoko. Mám ráda knihy, které čtenáře vtáhnou hned do příběhu, než knihy, kde si autor polovinu knihy připravuje terén pro takový ten wau efekt.

BaNaMa
19. srpna

Ani nevím co k téhle knize napsat. Pocity mám takové smíšené, nevím jestli se mi to líbilo nebo nelíbilo. Čekala jsem od toho úplně něco jiného. Ale četlo se to dobře.

zouharov
19. srpna

Silné téma. Diktatura a vymývání mozků, možná hodně vyhrocené, ale věřím, že v Bělorusku nebo Číně se podobné osudy odehrávají. Ve mně Listopád rozpoutal hrozně moc emocí. Vcítila jsem se do pocitů matky, kterou odtrhnou od dětí. Pokaždé, když Marie psala Milá Leničko, draly se mi slzy do očí.

jana277
18. srpna

Krásna kniha, výborný námet, ktorý vedie k zamysleniu, aký iný by mohol byť náš život, keby...

Raphael
18. srpna

Skvělá myšlenka, zajímavý příběh, ale samotné zpracování mi přišlo často takové neosobní. Jen se to smýkalo po povrchu. Chybělo mi tam trochu víc zabřednutí do myšlenek a pocitů postav, možná trocha lyriky, víc atmosféry. Takhle mi to přišlo jako trošku promarněný potenciál, mohla to být výborná kniha, ale z mého pohledu byla nakonec "pouze" dobrá. Taková dystopie s důvěrně známými kulisami. Rozhodně stojí za přečtení.

Anna 13
21. srpna

Co se mohlo stát…, ale nestalo.
Co mohlo být…, ale nebylo.

LISTOPÁD Aleny Mornštajnové láká a čtenář o knize přemýšlí dřív, než se mu vůbec kniha dostane do rukou. Já jsem sama v sobě dlouho spekulovala, o čem asi bude a jakou alternativní budoucnost nám vykreslí. Když jsem knihu poté rozečetla nemohu říci, že bych byla zklamaná, ale večerům s LISTOPÁDEM chyběla vášeň. Na jeho čtení jsem se příliš netěšila, a to přitom jinak knihy Aleny Mornštajnové hltám přímo vyhladověle.

Co se týče stylistické stránky románu, nelze mu vytknout nic. Je oblíbenou autorkou vyloženě prodchnut. Zkrátka jsem od první kapitoly věděla, že čtu dílo paní Mornštajnové. I co se týče vykreslení postav a vedení samotného příběhu, lze poznat, kdo knihu napsal.
Pokud máte knihy Aleny Mornštajnové rádi, vrátíte se společně s LISTOPÁDEM domů, i když ho čtete poprvé.

Atmosféra příběhu se mi však nenavozovala snadno. Děj ze začátku plynul zvláštně pomalu a převážně nezáživně – nebo tak mi to alespoň připadalo. Do postav jsem se vciťovala a nezavrhovala je, i když proklouznout do hloubi jejich duší bylo o něco náročnější než u postav z jiných děl spisovatelky. To, že jsem si k nim vlastně utvořila pouta, mi došlo, až když příběh definitivně skončil a já věděla, že víc nedostanu. To, jestli mi budou chybět, ukáže až čas…
Nejvíce mě zaujaly ženy, které se mihly na pár stránkách a byly jen jakýmsi oparem, který ozvláštnil děj. Mně však připadaly nezapomenutelné – paní Karla a Majina babička. Ženy skrz naskrz prolezlé životem Alena Mornštajnová tvořit prostě umí.

LISTOPÁD mě nepřekvapil. Nenadchnul. Vyvolal ve mně však hromadu otázek a nutil mě přemýšlet a fantazírovat. A svým způsobem na něj budu asi těžko zapomínat, protože je zcela jedinečný.
Když však vzpomenu na dny, kdy jsem četla TICHÉ ROKY nebo SLEPOU MAPU, život s LISTOPÁDEM byl prostě zcela odlišný. Nevím, zda se k němu vrátím. Ale nějakou dobu na něj budu asi ještě myslet.

Za mě určitě ne nejlepší Mornštajnová… Přesto kniha zasluhující si pozornost. Je škoda ji minout či opominout. Jediná svého druhu, možná překonaná čtenářovým průběžným sněním… Nedosycená. A přesto lidsky krásná.

mi-380
20. srpna

Návrat do padesátek. I toho jsme se v nejisté době demonstrací na konci roku 89 trochu báli. S padesátými léty se ale autorka nespokojuje, její alternativní historie žene východní Evropu až kamsi k severokorejské cestě. Během mrazivé četby jsem si vzpomněl na slova kamaráda Pepy, který před revolucí sloužil na zadrátované šumavské hranici. Na otázku, zda tam také někoho zastřelili, odpověděl: „Jo, ale jen málo.“
On u toho prý naštěstí nebyl, dělal spojaře.
95 % (aktuálně 1790 hodnocení s průměrem 84 %).

Nesvoboda byla cena, kterou platila za pochybnou jistotu, že pokud se přizpůsobí, stát se o ni postará. Jako pán o psa přivázaného k boudě. Ale byly i věci, s nimiž se vyrovnat nedokázala. Třeba s pomyšlením, že bude muset naučit své děti lhát, aby mohly v rámci systému prožít ne-li spokojený, tak alespoň bezpečný život.

Na rozdíl ode mě ale s pochybami žil celý život, byl smířený s myšlenkou, že stav věcí je pevně daný a nikdy se nezmění.

Pokud se v médiích objevila jakákoli zmínka o Západu, upozorňovala jen na to, co bylo špatné. V televizi a v kinech bylo možné vidět jen hry, seriály a filmy natočené v socialistických zemích. Signály zahraničního vysílání rušily výkonné rušičky a o satelitním vysílání si lidé na Východě mohli nechat jen zdát, stejně jako o internetu a mobilních telefonech. Za velké štěstí a výsadu bylo považováno vlastnictví pevné telefonní linky.

MartinvonHau
20. srpna

K Listopádu jsme přistupoval dost rezervovaně a bez očekávání. Od Aleny Mornštajnové jsem doposud nic nečetl a především napsat dobrou alternativní historii je ohromně těžké a nedokáže to každý. Povedlo se to Mornštějnové? A to je věc, na kterou odpovědět neumím. Ona to v podstatě alternativní historie ani není. Román se odehrává v jakémsi bezčasí, stejně tak to mohlo být o dvacet let dříve než později. Navíc fungování dystopické společnosti je jen načrtnuto a autorka s tím motivem nijak zvlášť nepracuje. Jen naznačuje a to nijak originálně. Takže z tohoto pohledu zklamání. Ale proč tedy čtyři hvězdy? Protože se to až překvapivě dobře čte. Už dlouho se mi nestalo, abych u knížky vydržel i dlouho přes půlnoc. Podle mne soustředění se pouze na dvě hlavní postavy funguje a dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Uvidím, jestli to podobně funguje i u dalších románů autorky.

PaníLenka
17. srpna

Taková neředěná deprese. Napínavá mrazivá fikce. A vzpomínky ožívají…v roce 89 mi bylo 19 a strach jsme párkrát během listopadu opravdu měli.

Littlemonday
17. srpna

(+ SPOILER) Knizka jako celek je pro mne celkem nezazivna, tim, ze se to ma tykat ceskych dejin a nejakeho coby kdyby, ocenila bych vetsi zatahnuti ctenare do te doby, jak to teda jako melo vypadat - to, ze vsude stoji vojaci jsem si precetla dvacetkrat, ale nebyl to text, ktery by vyvolaval emoce.
Jedine, co vyvolavalo emoce byl vztah Lenky s Majou, clovek podvedome doufa v dobry konec, dokonce bych i prezila, ze maminku Oenk nestihne, protoze utekla a konecne nasla klid. To ze ji zabijou pohranicari je kruty konec pribehu.
Vic me asi bavily casti s Magdou nez s Majou, byly zazivnejsi a lip se clovek zacetl a vzil do deje.

DelMar
16. srpna

I když je Mornštajnová paní spisovatelka, myslím, že by se měla držet událostí, které se staly, protože to jí jde perfektně... tahle fikce, jakokoliv chápu směr a důvod, mi přišla jako příšerná slátanina :( ale rozhodně slátanina hezky napsaná :D takže jsem dočetla do konce a dávám 3*

MirkaProk
16. srpna

Kniha se mi moc líbila. Ale o trochu méně než Hana.

IvaDek
20. srpna

(+ SPOILER) Začátek knihy mě moc nenadchl, vlastně jsem se na Listopád ani tolik netěšila, ale postupně mě vtáhl a nepustil. Jsem ročník 90, takže mě osobně dost zasáhla představa, že bychom mohli žít v tak diametrálně odlišném světě od toho, který známe.
SPOILER:
Určitě mě víc bavily pasáže, které popisovala Magda. Její přerod v ženu, která bezmezně věří systému, až po náhlé uvědomění.
Pasáž, kdy Leničku odváděli od babičky a dědečka, mě zasáhla a byla pro mě nejsilnější z celé knihy. Jak by řekla moje babička "Jedno voko nezůstalo suchý"
Pokud kniha měla v někom vyvolat pocit vděčnosti vůči těm, kteří se zasloužili o svět, ve kterém žijeme, u mě se to povedlo na jedničku. S pokorou hodnotím vysoko a ukládám Listopád k Haně a dalším silným příběhům...

Sorrow
18. srpna

Alena Mornštajnová je v dobrém slova smyslu spisovatelkou pro masy. Listopád byl mou čtvrtou čtenou (rovná se poslouchanou) knihou a sama sebe jsem překvapila, když jsem se do ní vůbec pustila, neboť zkrátka nejsem autorčinou fanynkou (pominu-li Hanu, ze které jsem si sedla kdysi na zadek, ale bůhví, jaké pocity bych z ní měla dneska). Zkusme si to shrnout – její knihy se dobře čtou, její knihy jsou celkem dobře vykonstruované, její knihy jsou řemeslně celkem dobře zvládnuté. ALE a to je opravdu velké – jsou taky prvoplánově líbivé, „šokují“ na sílu (prosím vás, že vás ten závěrečný zvrat vážně nepřekvapil), nejsou stylisticky ničím výrazné, jsou šablonovité a tentokrát si tedy neodpustím zkritizovat i naprostou plochost postav a velmi výrazné dějové díry. Sice jsem komunismus nezažila, ale nejsem si úplně jistá, že kdyby nepadl, vypadala by situace takhle vyhroceně. Spíš se mi zdá, že to autorka použila schválně, aby mohla čtenáře zanechat patřičně hlavou kroutícího, nebo je to možná jen apel na to, dávat si pozor kam směřuje naše současná politická situace… Ať tak či tak já sama jsem zaražená tím, že tuhle knihu tolik lidí adoruje. Poslouchala jsem ji jako audioknihu – v naraci se střídá Eva Elsnerová s Veronikou Khek Kubařovou a několik málo pasáží (konkrétně dopisy z vězení určené dceři) čte také Vilma Cibulková. Audiokniha je kvalitně zpracovaná, jak už u OneHotBook bývá zvykem, prvně zmiňovaná mi sice hlasově moc neseděla, ale krásně mi to vynahradila Veronika, jejíž hlas mám moc ráda.

HaHa11
18. srpna

Pokud se k této knize dostane v ne zrovna optimistickém rozpoložení, po jejím dočtení máte dvě možnosti. Řeknete si, jestli tedy má vůbec cenu v tomhle hnusném světě pobývat, nebo si oddechnete s vědomím, že se máte ještě královsky.
Jsem antiMornštajnová a po absolvování Listopádu se na tom nezmění vůbec nic. Autorka si pokusem o současnou českou dystopii ukousla obzvláště velkého sousta; nový 1984 nevznikl a ne každý se může stát Georgem Orwellem. Vycházejíc z co by/kdyby nabízí čtenáři velmi a velmi depresivní, dvěma hlavními hrdinkami nastíněný následný třicetiletý vývoj společnosti (s opatrnými odskoky za hranice státu). Subjektivní úhel pohledu jednak umožňuje rozehrát naplno širokou škálu emocí, za druhé se do jisté míry vyvarovat nelogičností spojených se zachycením širšího společenskopolitického procesu polistopadových desetiletí.
Román, který vznikl ve správnou dobu (cca třicet let po Sametové revoluci) a který si našel i své "správné" (tj. po současné původní české tvorbě volající) čtenáře. Víc pochvalných slov na adresu knihy neuvedu.

4 ...