Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5054
1332
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Přečteno za dva večery, knížka nešla odložit. Středoevropská KLDR není moc k uvěření, ale jako varování před ruskou rozpínavostí to funguje výborně a zvláště teď bych to dala jako povinnou četbu všem pamětníkům starých dobrých časů. Postavy jsou poměrně ploché a nezajímavé, možná záměrně zrcadlí tu všudypřítomnou socialistickou šeď, ale spíš mi přišlo, že mnohovrstevnatou povahu autorka vykreslit neumí. Naopak ta děsivá beznaděj se mi tak vryla pod kůži, že i přes některé výhrady nemůžu jít pod pět hvězdiček.
I když je Alena Mornštajnová moje oblíbená autorka, tak tady mi asi 100 stran trvalo, než mě kniha chytla. Nevím přesně, co bylo důvodem - jestli to, že jsem knihu četla hned po Lustru pro papeže J. Tománka, který je velmi syrový a zasekne se pod kůži, nebo moje potíž oprostit se od pocitu, že čtu o době, kterou jsem zažila, ale "jaksi to nesedí". S přidáním dějové linky Magdy se příběh stal trochu plastičtější a čtivější, takže se dá říct, že jsem knihu se zájmem dočetla. Ale i tak ve mě nějak přetrvává pocit plochého vyprávění zabaleného do pokusu o (naštěstí) alternativní historii.
Knihu jsem dostala darem, sama bych si ji nevybrala. Nemám moc ráda téma alternativní historie, připadá mi to trochu moc líbivé a zjednodušené, více by se mi asi líbilo, kdyby autorka vytvořila úplnou fikci.
Přesto ale musím uznat, že je kniha velmi poutavá a přečetla jsem ji za jeden den. Autorka umí psát, příběhy do sebe zapadnou. Nejvíce mě bavilo Magdino vyprávění z ústavu.
Upřímně nevím, jestli ve mě z knihy něco zůstane, asi nejsem cílová skupina, ale uznávám, že kniha má své kvality.
Po předchozích knihách od paní Mornštajnové trochu zklamání. Nemohla jsem se začíst a příběh je trochu slabší.
Poslední knížka paní Mornštajnové není tak jednoznačně kladně recenzovaná jako její předchozí díla a musím říct, že jsem váhala, jestli se do Listopádu vůbec pustit. Zvědavost ale zvítězila a udělala jsem dobře. Listopád si mě získal. Vypravěčský talent spisovatelky mě nenechal knížku odložit, i když události v ní popisované jsou tísnivé, plné úzkosti a strachu, depresivní. Autorka vytváří nový svět polistopadových událostí, kdy revoluce je potlačena, restrikce se zpřísňují, v ulicích hlídkují vojáci a příkazy a zákazy určují životy lidí obraných o poslední zbytky svobody. Doporučuji.
Přemýšlím, kdy jsem měl naposledy tak tísnivý pocit při čtení a napadá mě kniha 1984 od George Orwella. Ne, nechci tato dvě díla v žádném případě srovnávat, jen tím chci říct, jak hluboce na mě Listopád zapůsobil. Současné Česko má bezpochyby k dokonalosti daleko, ale i tak jsem vděčný, že se to v roce 1989 nezvrtlo tak, jako v téhle knize, a že můžeme žít ve svobodné zemi, což není zdaleka ve všech koutech světa pravidlem. A jak jsem za školních letech nebyl velkým fanouškem povinné četby, tuhle knihu bych tam neváhal okamžitě zařadit.
Moc chutná sladce a je třeba jí ledacos obětovat. Třeba i štěstí většiny národa. Proto přece vznikly diktatury.
Moc však nestačí jen uchopit, je třeba ji i udržet. Diktatura proletariátu má slovo diktatura přímo v názvu, proto není nutné cokoli předstírat.
Situace v Československu se po pokusu o převrat v roce osmdesát devět zhoršila. Režim utáhl šrouby, už se ani nesnažil nic předstírat a rozdělil společnost na ty, kdo rozhodují, a na ty, kdo poslouchají. Kdo se nehodlal přizpůsobit, skončil ve vězení, nebo zmizel.
Přečteno jako audiokniha ve výborném podání Evy Elsnerové, Veroniky Khek Kubařové a Vilmy Cibulkové.
Doporučuji
Od paní Morštajnové mám přečteny všechny knížky, nemohla jsem vynechat ani tuto poslední. Trochu jsem se obávala a byla zvědavá, co se mnou děj udělá. Poslouchala jsem ji jako audio, a nemohla jsem přestat, děj mne dokonale vtáhl, osudy jsou namíchané a vzájemné spojené, jak je u této spisovatelky zvykem...v době listopadové revoluce jsem byla v Praze na vysoké škole a rodiče se obávali, abych se k něčemu nepřimotala. Po přečtení Listopádu (nejen) je jasné, proč. Jejich zkušenost z dřívějších let byla jednoznačná a varující, mamka ji v půlce odložila, jak jí líčené zkušenosti příliš vtáhly a nedělaly dobře. Buďme rádi, že Listopád je jen fikce...ale sakra alarmující. A doporučuji....
Jsem ráda, že kdysi to dopadlo jak to dopadlo. Nedokážu si představit, kdyby tohle co je zde v knize bylo skutečnost. Příběh rodiny mě celkové zasáhl, chvílemi jsem nedychala a četla a četla.. Krásné čtení, jen je škoda, že ve školách se k tomuhle datu a tématu věnuje tak málo... A přes to je to poměrně dosti důležitý milník v vaší hystorii.. Za mě krásná knížka!
Tak opět pro mě byla knížka od paní Mornštajnové strhující a těžko odložitelná. Autorčin záměr s knihou se jí za mě, jako pro čtenáře, opravdu zdařil. Jsem moc ráda, že žijeme ve svobodě, že se to v osmdesátém devátém povedlo.
Nepatřím mezi čtenáře, kteří by knihu zvládli přečíst na jeden zátah (a zrovna tuto autorku si musím dávkovat) a rozhodně bych kvůli čtení neoželela svůj drahocenný spánek. No a pak si přijde Alena Mornštajnová se svým Listopádem a já se nemůžu odtrhnout a vím, že neusnu dokud se nepročtu k poslední stránce.
Nejlepší kniha, jakou jsem letos četla.
Kniha mě nezaujala,přesto jsem dočetla. Jsem ráda,že to v 89 roce dopadlo,tak jak to dopadlo.
Za mě super. Slyšela jsem od jiných, že téma bylo vzaté povrchově..nemyslím si. Je to o představivosti - paní M. nemusí popisovat nudně do nejdelších detailů, on si to člověk při čtení domyslí, jaké hrůzy se v ději odehrávají. To ve mně zanechalo zvláštní pocit...Nicméně - kniha je skvěle napsaná, dobře se čte a za mě prostě dobrý.
Alena Mornštajnová prostě umí psát.
Téma si vybrala zvláštní, nejdřív mně to přišlo trochu přitažené za vlasy, ale pak začala vyprávět Magda a to už je opravdu námět k zamyšlení. Co dokáže vymývání mozků, co dokáže závist.
Nejdříve jsem odposlechl knihu Hana. Nebyla špatná, ale Listopád mě dostal do kolen. Nevím, možná to bylo i tím, že si tu dobu jako kluk pamatuji. Prvomájové průvody, mávátka, fronty na benzín, fronty před Mototechnou, pochoutkovy salát na papír....z té knihy mrazilo a nejednou jsem rozmrkával slzu. Vážně silný příběh a čekal jsem, že to bude ukončeno lépe.
Po poslední kapitole mi dobře nebylo. Tenhle režim už nikdy.
Listopád byla moje druhá kniha od autorky. První jsem četla Hanu a z té jsem šla do kolen, proto byla očekávání u Listopádu tak veliká. Pomohly tomu zřejmě i pochvalné recenze, které se na mě valily snad ze všech stran.
A já vám nevím. Hana se mi asi líbila přece jen o ždibec víc.
Ale teď k Listopádu. Byla jsem velice zvědavá na celou knihu, protože jsem ještě nikdy nečetla nic z alternativní historie (co by se stalo, kdyby to tehdy dopadlo tak a tak). Paní Mornštajnová je skvělá spisovatelka. Její styl psaní mi sedí a její knihy jsou plynulé. Časové přeskoky zvládla hezky a neměla jsem problém se orientovat v jakém čase se zrovna nacházím. Bavil mě i kontrast mezi dvěma hlavními linkami, které jsme sledovali. Na jedné straně Maja, která se proti režimu postaví a chce lepší svět, na druhé straně Magda, dítě, které je typickým výplodem režimu, které mu bezmezně věří a také věří, že stát dělá vše pro lepší svět. Obě postavy měly svůj charakter a bavilo mě sledovat jejich myšlení.
Atmosféra je v Listopádu velice specifická. Už dlouho jsem nečetla knihu, ze které by mi bylo po dočtení tak těžko a smutno. Je to velice ponuré a tíživé.
Po dočtení knihy jsem si uvědomila, že svoboda není samozřejmostí a i když je to v naší zemi bohužel s politikou takové, jaké je, vždy může být hůř a takový život, jaký nám představila Alena Mornštajnová v Listopádu, by nechtěl žít snad nikdo z nás...
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
| Právě čtených | 114x |
| Přečtených | 7 149x |
| Čtenářské výzvě | 2 535x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 1 146x |
| Chystám se číst | 1 191x |
| Chci si koupit | 338x |
| dalších seznamech | 30x |
Já Alenu Mornštajnovou miluju - moje nejoblíbenější současná česká spisovatelka, ale tato kniha byla asi nejhorší co napsala, myslím si, že Hana byla její nejlepší dílo, ale tato kniha mě nechytla. Postavy z toho co jsem přečetla byly nepříliš zajímavé, takové ploché zato všudypřítomný strach byl opravdu děsivý.