Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5051
1332
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Jako vždy perfektní dílo. Knížka se opět četla jedním dechem a příběh byl mrazivý.
V životě se mi stalo zatím jenom dvakrát, že by mi během nebo po dočtení knihy bylo fyzicky zle - Cujo (King) a Kladivo na čarodějnice (Kaplický).
V tomto strčí Listopád tyto knihy do obou kapes. Zasáhla mně mnohem více než 1984, kterou jsem zatím považovala za absolutní top. Přece jen, tenhle příběh je nám bližší.
Kniha si rozhodně zaslouží plné hodnocení a čestné místo v domácí knihovně. Ale už ji nikdy neotevřu. Byla to totiž nejlepší a zároveň nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla.
Klobouk dolů před autorkou. Chystám se na další její knihy, jen doufám, že u těch už nebudu tolik brečet.
A nakonec si dovolím poznamenat: můžeme nadávat na minulou vládu, můžeme nadávat na současnou vládu...ale děkujme bohu, vesmíru nebo v co věříte vy, že nežijeme Listopád.
Nápad s alternativní historií byl dobrý, ale na 300 stranách zřejmě prostě nešlo jít do hloubky a promyslet do detailu i reálnost politických a technologických věcí. Charakteristický styl psaní je zřejmý od prvních stránek, autorce šlo spíš o vykreslení rodinného dramatu ovlivněného politickým režimem, a tak hodnotím pouze popis rozkladu jedné rodiny, a to bylo jen dobré, takže za 3*. Převýchova ukradených dětí a jejich pohled na režim mě bavil, zasloužilo by to třeba i hlubší rozpracování jako povídka.
Listopád jsem četla po knížce Niny Špitálníkové a jejích zážitcích z KLDR a nepřestávalo mě mrazit. Kniha je to bolestivná, tísnivá a tíživá, nejedna slza mi ukápla. Bylo to dokonce mé první čtecí setkání s Mornštajnovou a trochu se bojím, že Hana ani další díla z jejího pera už mě tolik nechytnou.
Autorka dokázala perfektně zacílit na stále častěji se rojící poznámky, že “to za těch komunistů přece nebylo tak zlý,”. Sama jsem to nezažila, ale možná o to víc snad můžu říct, jak moc by se můj dnešní život lišil od alternativy, kterou Mornštajnová představila, a která je až hrůzně pravděpodobná. Chraňme si to nejcennější, co máme - svobodu. To je její poselství.
Skvělá kniha, jediné, co mi osobně trochu nesedělo, byl konec - vzhledem k celému průběhu vyprávění mi všechny zvraty přišly násilné, nepřesvědčivé a uspěchané. I přes úplnou tečku, která je opravdu působivá, na poslední stránky jsem fakt jenom zírala a vydýchávala to. Ale rozhodně doporučuji!
Pro mě je Listopád obrovské překvapení a jsem nadšená! Po vlažnějších recenzích jsem nevěděla, co čekat, o to víc mě kniha chytila.
Autorka je skvělá vypravěčka s obrovským citem pro jazyk, to ostatně předvádí ve všech svých knihách. Osobně jsem se bála vybraného časového rámce a zamýšlenou prací s ním, nicméně právě to bylo na knize to nejgeniálnější. Manipulace s historickými událostmi a vedení dějové linky "co by - kdyby", mě opravdu citlivě zasáhlo - zvlášť když se jedná o období, které nám je tak blízko. Já jako vrstevník Magdy/Lenky (také mi v roce 1989 byly 4 roky) jsem příběh prožívala hodně citlivě - ta představa, že bychom žili jinak, pro mě byla naprosto šokující. Klíčové myšlenky příběhu, odsouzení bez soudu, odebrání dítěte z rodiny a jeho výchova spojená s absolutním vymytím mozku, odstraňování nepohodlných, atd. atd., to všechno je pro mě něco absolutně nepředstavitelného a zrůdného. Cenzurované dopisy z vězení svíravé pocity ještě násobily.
Vůbec mi nevadilo, že bylo od začátku jasné, jak se dvě vyprávěcí linky protnou, ale mrzelo mě, že se ani na konci neobjevilo žádné pozitivní zablýsknutí a příběh tak končí vpodstatě beznadějně.
Skvělá kniha!
Líbí se mi motiv příběhu, co by se stalo, kdyby to v Listopadu 1989 dopadlo jinak. Co se týče stylu, jakým je text napsán, tak se pro mě ničím neodlišuje od ostatních knih A. Mornštajnové, čte se velmi dobře.
Obecně mi ale na jejích knihách vadí, že jakmile se do knihy začtu, tak příběh skončí. Mám pocit, že samotný nápad má velký potenciál, ale než se stihnou postavy hlouběji představit, tak je konec knihy. I přesto, že má kniha i přes 150 stránek, tak ve finále na mě působí velmi stručně.
velmi zajímavá knížka, i když jsem věděla, že je to pouze kdyby, v jednu chvíli jsem přemýšlela: "počkat co ? vždyť píšou rok 2012, takhle to ale nebylo, to je jak 40 let zpátky, v takové době už nežijeme, ne ne". no bylo to odstrašující
Za mě nejdepresivnější a nejtísnivější kniha roku. Psaná typickým stylem, na který jsme si už u autorky zvykli. Příběh si jen tak plyne, vypadá hrozně obyčejně, ale pod povrchem slov se odehrávají velká osobní dramata. V této knize se společenským přesahem, ve společenském uspořádání, které si asi stále ještě dokážeme živě představit, ale už málo dokážeme docenit fakt, že jsme se jej už (snad nadobro) zbavili.
Knížku jsem dostal od Ježíška a začal číst...
Listopad 89 si jako husákovo dítě dobře pamatuji, takže vžít se do stránek a příběhu nebyl žádný problém. Sám jsem měl možnost zažít výslech na služebně VB, naštěstí bez dalšího pokračování.
Smutná kniha, plná deprese a bezvýchodnosti. A nepotěší ani fakt, ze příběh je smyšlený. Před "89" to bylo nějak takhle.
Úžasná kniha o tom, jak to mohlo.. ale nevypadalo po roce 89. Díky Bohu za to.
(SPOILER)
Úžasná kniha! Dlouho jsem se nemohla dostat přes brutalitu a hrůzu oné osudné listopadové noci. Strach a pocit děsu související s tím, že člověk nevěděl, kde jsou jeho příbuzní, musel být hrozný, ať už v rovině alternativních dějin příběhu či (o to hůře) těch skutečných. Tragickou představou je pro mě bolest matky, která nemohla vidět svoje děti a která ze dne na den vlastně přišla o manžela. Vždyť holčička Lenka nebude znát svoje rodiče a svou matku nebude vnímat jako svou matku, říkala jsem si během čtení. Jak tohle mohli ti odporní komunisti dopustit, rozvrátit tolik rodin? Nejhorší na tom všem je, že alternativní historie odehrávající se v knize je na spoustě míst ještě dnes skutečně realitou. Někdo řídí životy lidí a zasahuje do nich, přitom výsostné právo na život a způsob jeho prožívání je přece na jedinci samotném! A co je pro mě myšlenkou ještě tíživější? To, že vlastně stačilo málo a tento příběh se mohl odehrávat i ve skutečnosti. Děkuju vesmíru za šťastlivou kombinaci událostí (butterfly effect?), díky které k převratu došlo.
Ještě pár slov k formě psaní Aleny Mornštajnové, kterou stále více obdivuji. Dopisy psané z vězení hlavní hrdinkou Majou její dceři Lence byly vždy datovány v listopadu a, jak to tak bohužel bylo i ve skutečnosti, cenzurované. Za mě je i takováto drobnost geniální tah.
Začátek vyprávění Magdaleny z dětské ozdravovny budil zdání, že se jedná o úplně jiný příběh, a velmi mi připomněl můj oblíbený Příběh služebnice, v němž byly perspektivní děti rovněž separovány a jejich mozky vymývány. Rovněž jsem se nepřestávala divit, jak skvěle dokáže autorka podat myšlenky komunismu, jako by jim snad sama věřila a propagovala je, tak skvělá je Alena Mornštajnová.
No a spoiler alerts na závěr: Poslední dopis byl pro mě neskutečně smutný, bylo mi do pláče, a to z celého těžkého života Maji, která chudák kvůli režimu zažila hrozné chvíle. O to víc mě dojala věta: "Jsem svobodná, pomyslela si." Tak moc mě bolelo, že se už Maja s Lenkou nesetkaly a tolik si toho neřekly. Velmi by mě zajímalo, co se stalo se Zbyškem a Klárkou. Zkrátka poslední stránky byly emočně extrémně výživné, ostatně autorka už tento svůj dar několikrát dokázala i v jejích dalších knihách.
Pevně věřím a doufám, že i tento smyšlený příběh bude mít šťastný konec a že další události budou vypadat přesně tak, jak to u nás opravdu bylo v roce 1989.
Hodnocení: Poslední knihou, která mi zbývala od autorky přečíst byl Listopád, který mě opět velice příjemně překvapil.
Kniha popisuje situace, co by se asi mohlo v Česku dít, pokud by se po listopadu 1989 stále udrželi komunisté u moci, sice mrazivá představa, ale autorka se toho zmocnila velice dobře a opět před ní musím smeknout. Co musím vyzdvihnout je autorčin styl psaní, který mi sedl ve všech jejich knihách, dokáže velice odlehčeně popisovat i složité a těžké situace, za to má u mě velký obdiv.
Kniha byla psána z pohledu 2 úplně rozdílných osob, což se mi také velmi líbilo, protože jsem mohla oběma postavám nahlédnout do hlavy. Zvratů bylo v knize taktéž požehnaně, závěr se autorce opět podařil-byl srdcervoucí a plný emocí-to autorka moc dobře umí. Autorka umí do jedné knihy vtěsnat tolik rozdílných emocí a úplně skvěle Vám naservírovat jakékoliv téma, ať už je jakkoli složité. Emocí se i v Listopádu vyskytovalo požehnaně, příběh na Hanu neměl, ale tuto knihu bych zařadila na 2. místo- hned za Hanu.
Pokud Vám nevadí historie smíchaná s trochou alternativy, tak Vám Listopád mohu vřele doporučit. Knihu jsem měla přečtenou za 3 dny ,protože jsem musela číst neustále dále a dále.
Krásná kniha, zajímavé téma, konec dojemný... Jsem velice ráda, že to takhle v roce 1989 nedopadlo, že tuto knihu můžeme brát jako coby, kdyby...
Musím uznat, že ze začátku pro mě bylo velice náročné se začíst. Každopádně po dočtení pro mě kniha byla silným emočním zážitkem.
Ako by vyzeral náš život, keby sa v novembri 1989 nezvrhol komunisticky režim, ale pokračoval by aj naďalej? Naopak, režim by ešte pritvrdil a moc by prešla do rúk armády a milíc? Tých, ktorí sa zúčastnili protestov na námestí by zavreli na 20 rokov a zničili by životy všetkým ich príbuzným. Aj o tomto je Listopád. Alena Mornštajnová je proste neuveriteľná.
Víme, že v 89' byla naštěstí nutná změna režimu, protože ekonomika byla udušená a čelními představiteli nakradené peníze nebylo možné oficiálně utrácet. Může být alternativní úvaha autorky brána jako zbytečný výtvor? Či snad jde o připomínku lidské jednoduchosti a podřízenosti systému? Kolik z nás je ochotno dobrovolně obětovat svobodu za nerušený klid? Tato kniha vás nic nového nenaučí, jen ukáže, co opravdu máte v sobě...
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
| Právě čtených | 114x |
| Přečtených | 7 146x |
| Čtenářské výzvě | 2 535x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 1 146x |
| Chystám se číst | 1 190x |
| Chci si koupit | 338x |
| dalších seznamech | 30x |
Zajímavé a poučné čtení. Co by bylo, kdyby se revoluce nevyvedla. Nikdy mě nenapadlo se nad tím zamyslet. V tomto směru perfektní a čtivé umělecké dílo. Ale ze všech knih paní Mornštajnové bych řekla, že Listopád mě oslovil nejméně.