Listopád

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/big_listopad-Jkk-463130.jpg 4.22056
Nahrávám...

Komentáře (680)

Kniha Listopád

Vixiene
19. září

"Líbilo se mi to, ale Hana se mi líbila víc". Prostě se nedovedu ubránit srovnání s Hanou. Pravděpodobně je to tím, že jsem od Aleny Mornštajnová četla zatím právě jen tyto dvě knihy. Přitom ale když bych měla říct proč - nedovedu přesně definovat. Styl psaní je vynikající, to prostě autorka umí. Příběh mi ale přišel zlehka utahaný, prokládaný méně zajímavými scénami. Někdy jsem se v ději i trochu ztrácela. Kniha se na můj vkus až příliš přímočaře zaměřovala na postavy, chyběla mi tam nějaká okolní omáčka.

katallinka
19. září

Hodně smutné čtení! Jsem moc ráda, že listopadová revoluce dopadla tak jak dopadla. Ve světě, který tato skvělá autorka perfektně a děsivě popsala bych žít nechtěla.


mataj
18. září

Kniha ve mně zanechala na jedné straně pocit smutku a bezmoci a na druhé straně vděčnosti za to, že tato "alternativní" budoucnost nenastala. Další velice zdařilé dílo.

kubelka
18. září

Na sametovou revoluci si docela dobre pamatuju, i kdyz jsem byla jeste moc mala, abych ji uplne chapala. Jsem rada, ze se dejiny ubiraly jinak nez v knizce. Na Mornstajnovou jsem narazila relativne nedavno, tohle byla moje prvni a moc se mi libila.

lenka2557
18. září

Paní Mornštajnová opravdu umí psát. Před chvílí jsem dočetla, tečou mi slzy jako hrachy a jsem velice ráda, že vznikla takováto kniha, která nám ukazuje, jak málo stačilo, abychom žili jinak než v tom pohodovém komfortu, na který jsme zvyklí. Děkuji, paní spisovatelko.

Pauvka
17. září

Skvělá kniha!

cruela.devil
17. září

Tak tohle byla darda ! Neskrývám, že se mnou tohle dílko setsakra zatřáslo. Poté, co jsem se stihla vzpamatovat z toho, že listopadové události 1989 nabraly naprosto opačný směr, byla jsem rozhodnutá knihu ani nedoposlouchat. Pro člověka, který ve svých 20ti letech cinkal klíčema za lepší budoucnost, ten "zvrat" způsobil zvláštní chemickou reakci v těle, kdy jsem si na okamžik nebyla jistá, jak to teda vlastně vůbec je. Bylo mi hrozně, zvláštní pocity v žaludku, zaplavil mě zvláštní smutek. Druhý den, kdy jsem se jakž takž vzpamatovala z toho šoku, tak jsem pokračovala v poslechu. Pořád jsem měla takový stísněný pocit, jako když mám koukat na filmy, nebo dokumenty z padesátých let, nebo z dob normalizace. Ta kniha je silná a pro mě velmi depresivní a nedává příslib žádným šťastným zítřkům. Posledním pomyslným hřebíčkem byla smrt Majy. Tohle budu asi dlouho rozdejchávat. Přiznávám, že část o děcáku mě vůbec nebavila.
Žádnou knihu jsem od této autorky nečetla a doufám, že ty ostatní nejsou tak skličující, jako tato.
Chtěla bych pochválit všechny tři ženy, které knihu načetly, bylo to skvělé.

lapagerie
17. září

Poslouchala jsem jako audioknihu a líbí se mi moc Veronika Kubařová jako Magdalena. Naopak mi hlasově nesedí Vilma Cibulková coby Maja. Ale to jen tak na okraj.
Celkově mě Listopád děsil. Jak jednoduše se to tehdy mohlo zlomit. Na konci poslechu mi bylo skoro nevolno z toho všeho. Všudypřítomný útlak, strach, nesvoboda, převýchova děti v ty správné občany. Mrazí z toho... Tak trochu dystopie.

kiraa
16. září

Protože mám A.M. opravdu ráda a stále je pro mě literárním fenoménem, bojuju s její kritikou. Ale kristepane, co měl znamenat ten příběh? O.K., něco jako alternativní přítomnost, pokud by nebyl ten slavnej “samet”. Proč ne. Ale tohle snad nikdo nemůže myslet vážně. Já tu totiž “před” taky nějakou dobu žila. Pominu mizení nepohodlných lidí, pominu hromadný vraždění, pominu i ty dvacetiletý tresty za pár vět na veřejnosti. Co ale fakt nepominu, jsou ty šílený dětský domovy, který spíš připomínaly ubytování typu “ Pečkárna” a projekt Lebensborn. Zmatený, vyděšený děti, trvalé odebírání rodičům, ranní nástupy promrzlých malých chovanců přeříkávajících zpaměti nesmyslný pravidla, stejný uni oblečení i zděděný kabáty. A vrchol všeho despotický vychovatelky neváhající týrat děti v horký vodě. To jako fakt????? Nebylo to ideální, přesně tak jako není ideální lhát a překrucovat historii. Jo a pokud bych kdysi byla jednou z “tet” v děcáku, tak bych nebyla rozmrzelá, ale vyloženě nasraná.

lenik284
15. září

Ano knížku jsem četla poměrně dlouho, ale neměla jsem na ni tolik času tak vždy po chvílích, knížka se mi velmi líbila kdo nezažil listopad 89 a vůbec dobu před, nepochopí.. Jak jsem tomu ráda, že tedy vše dopadlo tak jak dopadlo vůbec si nedovedu představit, že by to pokračovalo jako v knížce, diktatura, komunismus, fuj.. Hezky napsané, děkuji paní Morštajnová, opět mrazení a velká spokojenost.

Kira283
15. září

Dávám "jen" 4 hvězdičky, protože 5 hvězdiček jsem dala autorčině Haně, kterou Listopád nepřekonal.

Na Listopádu mě velmi zaujal nápad s dopisy z věznice, příběhu to dodalo na autentičnosti. Autorka si bravurně hraje se dvěmi dějovými linkami a postupně vám odkrývá, jak vše spolu souvisí.

Úplně vám zamrazí, když si uvědomíte, v čem jsme tu mohli žít, kdyby v listopadu 1989 události dopadly jinak...

novina
14. září

Silný příběh. Skvěle napsáno. Varující před komunismem a jeho diktátorskou ideologií.

Seyris
13. září

Precetla jsem vsechny knihy autorky. Vzdy je prectu jednim dechem. Tentokrat jsem musela nadvakrat. Sugestivni vypraveni, zvolene tema me tak hodilo do smutku, ze jsem to napoprve nezvladla. Podruhe uz jsem to docetla zase jednim dechem. Je to opet skvele napsane.

Datr1
12. září

Skvělá kniha! Dost živě jsem si dokázala představit, že by se to takhle mohlo tenkrát zvrtnout, bylo mi tehdy 22let, a věřte, byla jsem po přečtení šťastná, že je to jen vymyšlený příběh.

evilunicorn
12. září

Další skvěle napsaný román od téhle autorky.. Síla Aleny Mornštajnové tkví především ve schopnosti vdechnout svým postavám život a to způsobem, že člověk po přečtení knihy jen sedí,zírá do zdi a říká si.. Díky Bohu, že se nic z toho nestalo. Výborné, temné, smutné a zároveň i varující před odporností stále živého komunismu.

Ternem
11. září

Od knih paní spisovatelky se odtrhávám těžko a ještě hůře se mi s nimi loučí. Jinak tomu nebylo ani tentokrát, skvělá kniha!
Výborný a děsivý námět, nad osudy postav jsem tajila dech.

lenkaBajza
10. září

Opět smekám před umem paní Mornštajnové. Krásný jazyk, poutavé a promyšlené příběhy, které do sebe nádherně zapadnout.
Z příběhu mne mrazilo. Ano, vím, že se jedná o fikci, ale situace, které připomínají hrůzy druhé světové války, by se prostě neměli nikdy opakovat, nikdy. A nikdo by nad tím neměl ani přemýšlet. Ale budiž:))
Příběh mne i tak velmi zasáhl, bylo to čtivé, napínavé. Nevím, jestli absurdní, nebo šíleně realistické.

Verrrunka
09. září

Tady Alenka, to je vždycky sázka na jistotu. Zas neuvěřitelně čtivá kniha, ale pro mě asi její nejslabší.
Už při vydání mě trochu odrazovalo, že se to celé odehrává v alternativní historii, tyhle fikce mě moc netáhnou. Ale nakonec to jako odstrašující příklad toho, co se mohlo stát, funguje i na mě.
Jen jsem poměrně brzy prokoukla, kam bude příběh směřovat, popisů života za komunismu tam bylo až až, ale příběhově mi to prostě nestačilo, asi jsem od ní zvyklá na vyhrocenější dráma. A nebo jsem teď v nějaký divný hormonálně cynický fázi.

Peggy2711
09. září

Po pár stránkách jsem si říkala, že to číst vlastně nechci, vadilo mi, že je to vymyšlené. Ráda se v knihách dozvídám historická fakta nebo informace o různých oblastech, zemích, kulturách... Tohle byl vymyšlený příběh z doby, kterou si pamatuji, ale řekla jsem si proč ne. Bylo to výborné, četlo se to samo a mnohdy mě to přivedlo k zamyšlení, že některé situace, zákazy a zákony by bylo potřeba aplikovat i v dnešní době, ale v žádném případě ne tak jak je popsáno a vymyšleno v knize, to bylo vážně moc!

DJANKA
09. září

Tak to byl mazec. Hltala jsem jednu stránku za druhou a nemohla knížku odložit. Paní Mornštajnová píše velmi čtivě. Listopád a Hanu dávám na stejnou příčku a to z jejích knížek na tu nejvyšší. Rozhodně doporučuji k přečtení.

Kabátice
09. září

Super nápad. Přesně tak nějak si představuji dnešní život v KLDR. A žít bych takhle rozhodně nechtěla!

Pikalenka
09. září

Nápad rozhodně zajímavý, přesto se mi zdálo, že takový režim a ještě k tomu tímto způsobem je dlouhodobě neudržitelný (ale co já vím a rozhodně můžeme být rádi za to, co máme). Provázání dějových linek bylo celkem předvídatelné a nepříliš překvapující. Knížce by neuškodil nějaký dynamičtější zvrat. Na druhou stranu autorka zkrátka umí psát poutavě, nemůžu říct, že by mě čtení této knihy nebavilo. Ale bohužel, na seznam svých oblíbenců jí nezařadím.

cérka
09. září

Po nechuti a obavách zda mám knihu vůbec číst, jsem si ji koupila, odložila ji do své knihovny a s myšlenkou, "tak jo, jednou si tě přečtu ;)", se na ni každičký den dívala. K samotné akci mě donutil Klub milovníků knih (který je v poslední době jedna výzva za druhou :) ) a naše letní téma: Listopád! Opět jsem zahájila pozici "mrtvého brouka" a četbu odkládala do poslední vteřiny. Čas je prý spravedlivý, ale taky nemilosrdný, a termín KMK je tady! Ani ne za týden! Nezbylo nic jiného než začít opravdu číst. Po pár stránkách nastalo zděšení a znovu nejistota zda se chci dobrovolně trýznit, číst to co nechci a co má mysl odmítá přijmout. Krizi jsem (opět) překonala a poté již ve velmi rychlém tempu následovalo uznání, zájem, napětí, smutek a nesmírná radost a obdiv! Skvělé!!!
Nechci (sama to nemám ráda) rozvíjet nějaké politické diskuze, ale u tohoto tématu se to samo nabízí. Člověk se nemusí dívat nijak daleko, aby viděl, že to co teď děje v Bělorusku se mohlo klidně stát i u nás, a jak nesmírné jsme měli štěstí!
Doporučuji a řadím mezi povinnou četbu!

danazeskolky
09. září

Byla jsem po přečtení v takové depresivní náladě, že jsem vůbec neměla chuť psát komentář, až s velkým zpožděním. Stručně shrnu: je dobré si přečíst, abychom si uvědomili tu nesamozřejmost naší relativní svobody. Jinak souhlasím s mnohými, že osudy postav nezalezly příliš pod kůži. Asi ze strachu, abych se nenamočila do něčeho zakázaného ;-)

Anette99
08. září

Knihy od Aleny Mornštajnové byly zatím vždy skvělé, dobře popisovaly plynutí času, historické zvraty, lidské charaktery, rozdíly mezi generacemi atd., proto jsem se těšila i na Listopád. Ale bohužel jsem docela zklamaná. Tak do půlky jsem se pořádně nemohla začíst. Jediná Magda ve mně vzbudila nějaký zájem, emoce, a to ještě negativní (fakt mě dost štvala), jinak jsem si k žádné postavě nedokázala vytvořit vztah. Možná proto, že do pouhých 300 stran bylo namačkáno asi 30 let, takže žádná postava nedostala tolik prostoru nějak víc čtenáře zaujmout. Konec byl nijaký, nepřekvapivý, poměrně předvídatelný.

2 ...