Listopád
Alena Mornštajnová
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Listopád je první kniha, kterou jsem od autorky četla. Začala jsem včera a nemohla jsem se odtrhnout. Ta představa, kdyby to v listopadu 89 dopadlo, tak jak je to zde napsáno, je šílená. Skoro celou knížku mi z toho vlastně bylo špatně. Ale moc se mi kniha líbila a určitě sáhnu po další.
A slova přehlušily slzy...Víc, než kdy jindy je mi jasné, že tyto osudy se někde ve světě opravdu dějí.
Autorka vie písať ľudské príbehy, vytvárať prepletence osudov a zaujímavé pointy. V tom je dobrá a preto je dobrá napríklad Hana. No aj Hane dochádza v jednej časti dych, keď prídu na rad popisy deportácií a koncentračných táborov. No kým v Hane to tvorí len kúsok druhej polovice knihy, tu je taká celá prvá polovica. Popisná, odťažitá, schématická. Nevyvoláva žiadne pocity, je to príliš sterilné. Až v druhej polovici autorka trocha rozohrá vzťahové a rodinné momenty, no je to málo a ako rýchlo to začne, tak rýchlo to skončí. Ako dystopia a české 1984 to nefunguje, o režime vieme len to, že je v podstate stále taký istý, ako pred rokom 1989. Nejaké objavné prvky a vysvetľovanie prostredia tu netreba čakať. Kulisy stoja od roku 1989 nezmenené a to je asi tak všetko. Druhá polovica je lepšia, ale celkový dojem už nezachráni. Za mňa mierne sklamanie. Po správe o živote v KĽDR alebo Mayovej Skale bol toto slabý odvar jedného aj druhého.
Na počátku jsem nevěděla, co od této knihy očekávat, přeci jen se jedná o trochu jiné téma a styl knihy, než autorka obvykle píše. Byl to ale perfektní příběh, nemohla jsem knihu odložit a uvědomila jsem si při čtení celou řadu věcí. Konec byl opravdu překvapivý a nečekaný.
Pořád na něco nadáváme,ale ještě že to v listopadu 1989 dopadlo tak jak dopadlo a ne tak jak je popsáno v knize.Myslím že svoboda je to nejvíc co může člověk mít.
1.kniha kterou čtu od této autorky. Jsem ráda, že události z listopadu 89 nedopadly tak jak autorka popisuje. Možná to byla kniha plná deprese, ale jak jinak popsat dobu komunismu. Je teda pravda, že jsem čekala, že nakonec ta demonstrace bude a dopadne dobře, ale paní spisovatelka napsala jiný konec. V něčem mě i překvapil.
Asi jsem se namlsala moc Hany. Nesednul mi styl psaní, žel ani postavy. I tak věřím, že paní Mornštajnová je skvělá spisovatelka a nevzdám to s ní.
Tu dobu jsem zažila a na těch náměstích stála. Opravdu mě mrazilo z představy, že to tak klidně mohlo dopadnout. Z pohledu mladší generace, to ale asi tak mrazivé nebude.
Tahle spisovatelka ma bohuzel ten dar, ze z kazdeho, i sebevaznejsiho, tamatu udela dovolenkove cteni ke kafi pro neprilis premysliveho ctenare, kterych je v populaci vzdycky nejvic. Nesmyslne vysoke hodnoceni tohoto zenskeho romanku to jen dokazuje.
Zdá se, že lidem je tak dobře, že jim naplňují životy uměle vytvořené depresivní příběhy. Touha po dramatu za každou cenu. Kde je poptávka, je i nabídka, takže autorka jen zaplňuje vzniklé místo na trhu. To se jí daří. Za to dávám hvězdičku.
Zpočátku jsem neměla vůbec ponětí, že jde o fantazírování autorky a připomínalo mi to spíš události roku 1968.
Tahle slátanina historie zasazená do listopadu 1989 - co by bylo, kdyby - se rozhodně nedá číst ani pro poučení ani pro zajímavost!
Tichá, chladná, mrazivá. Tohle jsou tři slova, kterými bych knihu popsala. Moc se mi líbí děj, i jeho účel, který by klidně mohl existovat. Impozantní příběh, je úžasné, kde všude bere paní Mornštajnová tu nepřetržitou kreativitu. Ideální pro chladné, temné večery.
Pokus o science fiction podle mne není moc zdařilý. Byl bych potěšen, pokud by byl děj zasazen do raného období "budování komunismu" po roce 1948 - tam se děla spousta nepravostí! Celkově je román napsán velice hezky - reportážní styl je vhodně smíchán s osudy hlavních postav a mám ze čtení hezký pocit.
Z počátku mi běhal mráz po zádech. Listopad jsem zažila a toto bylo jako vrácení se v čase. Už jenom ta představa co by bylo, kdyby ...
Jenomže přes všechny ty osudy postav se mrazení vytratilo a zbyla jenom šeď. Bohužel ...
Kniha má zajímavý téma, byla dobře zpracovaná, místy tedy mohla být rozvinutější a škoda konce, ten byl takový useknutý . I tak doporučuji přečíst.
Dobře napsané, ale nedokáže úplně vtáhnout do děje. Když se to trochu začne dařit, kniha skončí. Námět je velmi dobrý, ale zpracování bohužel působí spíš jako poznámky, které mají teprve být zpracovány do delšího díla.
pro mě neskutečně zajímavý počin. nikdy jsem se vlastně nezamýšlela, co by se dělo, kdyby se věci udály jinak, a toto bylo (dle mého) velmi věrohodné. bylo mi z toho chvilkou hrozně smutno, pak jsem byla napjatá, naštvaná, a pak zase smutná. jako matce se mi to četlo asi ještě o něco hůř, a ten konec jsem téměř obrečela. nicméně ano, tyto věci se bohužel děly, dějí a pravděpodobně budou dít
Od paní Mornštajnové jsem četla dvě knihy a velice se mi líbily. Autorka je ve stylu psaní příběhů nepřekonatelná, píše velice čtivě, čtenář se začte v podstatě od první stránky. Co se týká tématu této knihy, tak mne téma neoslovilo. Bylo zde využito v plné míře všech prvků totalitních režimů, jak z druhé světové války, socialistických režimů, tak ale i dystopií, jako je např. Příběh služebnice. Kniha nepřinesla nic nového, zajímavého. Byl to velmi depresivní a pesimistické. Knihu jsem dočetla pouze proto, že je autorka píše čtivě, zajímalo mne jak dopadne příběh, který se rozběhl v druhé polovině knihy a také, že se mi ostatní knihy od autorky velmi líbily.
Nebylo to špatné, ale tematicky trochu slabší. Styl psaní je ale pěkný. Za přečtení kniha určitě stojí, dávám tři a půl hvězdičky.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
Právě čtených | 114x |
Přečtených | 7 148x |
Čtenářské výzvě | 2 535x |
Doporučených | 331x |
Knihotéce | 1 145x |
Chystám se číst | 1 190x |
Chci si koupit | 338x |
dalších seznamech | 30x |
Tak tenhle příběh málo co překoná...