Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5059
1333
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Musím přiznat, že mi docela dlouho trvalo, než jsem se začetla a cítila jsem trochu zklamání, že mne vyprávění dostatečně neupoutalo. Každopádně životy Maji a Magdy, poznamenané nepřízní osudu, režimu, ale hlavně lidskou záští, závistí, zlobou a strachem mne nakonec velmi zaujaly. Buďme rádi, že pro nás je to pouhá fikce. A co pro nás chystáte dál paní Mornštajnová? Už se moc těším.
Co by kdyby......tyto knihy pro mne vždy znamenaly,tak trochu scifi žánr,ale od autorky je to moje první kniha a tak jsem se celkem těšila.Konec byl podle mě trochu uspěchaný a ne úplně dotažený.Kniha je čtivá,téma by ale mohlo být lépe rozpracované.
Hodnocení knihy... úplně nevím jak to uchopit...
Nejlépe asi jako autorka... ze 2 různých perspektivních rovin.
Když se odprostím od toho, že je to fikce...je to krásný rukopis AM, čte se to samo, plyne to jako proud vody, příběh má sílu, dobrou dějovou linku, "reálné" postavy, které Vám připomínají lidi z Vašeho okolí, dává otázky k zamyšlení, vzbuzuje emoce.. prostě to, co od knížky čekáte...
Pak je tu ale "ALE", je to prostě fikce a to je pro mě trochu problém. Kazí mi to ten dojem, že tomu příběhu věřím ... když nevěřím, neberu to vážně, utlumuje to moje pocity z četby.
Pro mě nejslabší kniha autorky, ale i tak nelituji času jí věnovanému... a to ho mám málo...
Jen dodám, že jsem ráda, že jsem vyrůstala již po roce 89...
Alternativní historii jsem vždycky tak nějak považovala za zbytečný subžánr, a tudíž se mi do Listopádu dvakrát nechtělo. Nikdy jsem nedovedla pochopit, jaký význam má ptát se "co by bývalo bylo, kdyby...". Ale možná se s tím prostě jen nedokážu smířit jako člověk, protože mi takové knihy dávají najevo, že já a vůbec celý svět, v němž žiju, je jen jedna z možností...
Nicméně, ani tato kniha mě nepřiměla názor na alternativní historii přehodnotit. Mornštajnová umí skvěle vylíčit osudy obyčejných lidí na pozadí dějinných událostí, toho by se měla držet. Příběh Maji je dobrý námět i bez té omáčky okolo. Celé to polistopadové cosi mi připadá spíš jako školní esej na téma "Jak by to u nás vypadalo, kdyby nepadl socialismus", ne příliš zdařile rozkouskovaný po celé knize. A upřímně, pořád mi to přišlo jako slabý odvar toho, kam by to mohlo zajít, i když i tohle je samozřejmě hrozné a já nemám co říkat, protože jsem za socialismu ještě chodila po houbách...
Myslím si, že pokud se někdo chce dozvědět o tom, jak vypadají podobné režimy v současnosti, sáhne spíš po nějaké faktografické knize o Severní Koreji a tak podobně, Listopád je v tomhle směru zbytečná kniha. Ale příběh je to dobrý, to žádná, jen by si dle mého zasloužil jiné prostředí...
Břečka. Vydržel jsem 55 stran. Pak už to fakt nešlo, i když jsem si říkal, dočti to, srabe, abys seznal, že zbytek knihy je stejně pitomý jako těch 55 stran.
Kniha ma velice zajimave tema, je ctiva o tom žádná, ale pořád jsem čekala kdy prijde neco vic a najednou byl konec...
Musim rict, ze ve mne dlouho zadna kniha nezanechala tak silny dojem. Hodne mi pripomnela mou oblibenou 1984, jak mrazivosti toho pribehu, tak jeho nadcasovosti. Osobne myslim, ze by to zvlast v dnesni neklidne dobe mela byt povinna cetba, aby si vsichni uvedomili, jak by se tu zilo, kdyby se v listopadu 89 nestalo, co se stalo. Diky autorce, ze se nebala to napsat.
Já jsem nadšená, kniha byla mrazivá, smutná, silná a opět (jak je u paní Mornštajnové zvykem) neuvěřitelně čtivá a do detailu promyšlená!
Tak nějak děsivý popis událostí, coby, kdyby, 17. listopad 1989 dopadl jinak. Možná až příliš vyhrocené, včetně samotného konce.
Paní Mornštajnová je prostě top! Vtáhla mě do ponurého děje tak, že jsem měla pocit, že se příběh opravdu stal, ač je fiktivní.
Tohle nebylo lehké čtení, tím spíše, když jste ten socialismus zažili. Já osobně vnímám tuto knihu jako varování. Sice to má být vymyšlená fikce, ale mně to tak moc nepřijde. Cenzura, lži médií, rozdělování rodin, dva tábory lidí proti sobě, zákazy, příkazy, nařízení, zákazy vycházení, zavírání restaurací, okresů, strach, nejistota. Co mi to jen v dnešní covidové době připomíná? Nechat si vzít svobodu může být velmi snadné, když se necháme zmanipulovat, když se necháme zastrašit a také když nebudeme ochotni si sami hledat informace a vytvářet svůj vlastní názor. "Tenhle režim padne ve chvíli, kdy tuhle hru přestaneme hrát."
Ze začátku jsem se celkem bála, co z toho příběhu vzejde. Z anotace jsem věděla, že se to bude točit kolem děje 17.listopadu roku 1989, ale úplně z jiného soudku. Byla jsem zvědavá, proto jsem si knihu nakonec půjčila.
A velmi mě kniha překvapila. Netušila jsem, že to na mě tolik emočně zapůsobí. Bylo to, jako by člověk četl nějakou noční můru, z které by se rád probudil. Představit si tu hrůzu, kterou jsme klidně mohli zažít, je prostě otřesné!
Nejvíce mě bavilo číst pasáže s Magdalenou, která se dostala ve 4 letech do ozdravovny na převýchovu. To, co (by) vštěpovali malým dětem do hlavy...PŘÍŠERNÉ! A pak sledovat ten vztah matky a dcery. Bylo mi do pláče! Něco takového bych opravdu nechtěla zažít a nikomu bych to ani nepřála...
Čtivé, ale tak nějak i přes tíživé téma neslané nemastné. Je tam hodně vysvětlování, které se ale několikrát opakuje, jako by se jednalo o pokus o učebnici moderních dějin pro slaboduché.
Autorčiny romány jsou vždycky tak osudově nešťastně zamotané, že by pak z toho člověk pořád jen brečel.
“Tak to asi je, že člověk touží po štěstí, a teprve při pohledu zpátky si uvědomí, že šťastný vlastně byl.”
Kniha se čte sama, dobrý námět a velké téma. Život v totalitě. Na těch 300 stránkách si ho užijete. Děj posazený do současnosti, vypovídá mnohé o naší minulosti, o čtyřiceti letech socialismu a vládě komunistů, kdy jedni žili na úkor druhých. A všichni se báli. Jedni o život a druzí o výhody. Děkuji autorce, že se opakovaně věnuje tomuto tématu, ačkoli se obávám, že mnozí potrefení a jejich stejně založení potomci k žádné sebereflexi ani po těch letech nedospějí. Protože se jim to prostě vyplatilo. Ale dívejme se dopředu a střežme svobodu a demokracii jako největší hodnotu, jako náš poklad.
Jsem narozená v roce 1993, takže doba socialismu mi byla už v době mého narození vzdálená. A jsem ráda, že jsem se narodila do svobodné země. Ale tenhle náhled do alternativní reality je velmi zajímavý a poučný, takové české 1984. Zbývá jen doufat, že nic takového v budoucnu nenastane.
Silné! Opravdu skvěle napsané, uvěřitelné, šel mi mráz po zádech (a slzy po tvářích). Nutilo mě to se zamyslet, jaké štěstí vlastně máme...
Tato kniha se mi neskutečně líbila. Bylo v ní obsažené téměř všechno. Napětí, emotivita, láska, nenávist, strach, pochopení a vyjmenovala bych toho ještě více. Dle mého názoru by si ji měl přečíst každý. Nejednou jsem při čtení bulela jako želva.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
| Právě čtených | 115x |
| Přečtených | 7 159x |
| Čtenářské výzvě | 2 540x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 1 146x |
| Chystám se číst | 1 192x |
| Chci si koupit | 337x |
| dalších seznamech | 31x |
Jednou za čas je třeba si přečíst něco z úplně jiného soudku, než obvykle čtu. Proto jsem si nechal doporučit Šikmý kostel, Podbrdské ženy... a nyní Listopád. Díky tomu objevuji, kolik zajímavých českých autorek se u nás vylouplo. Příběh co by-kdyby se odehrává v několika letech po neúspěšném listopadu roku 1989. Nečekejte žádné detailní popisy politických postupů, nějaké velké údaje jak a co funguje. Všechno totiž sledujeme očima hlavní hrdinky, takže většina informací o fungování světa zůstává skryta - zvlášť když hrdinka tráví několik let za mřížemi. Moc optimismu tady nenalezneme. Ale i přesto čtete dál...