Lišák Pseudolus

Pán odešel a ty tu stojíš sám. A co teď budeš dělat, Pseudole, když synu pánovu jsi nahnal laskominy? Vždyť nemáš za mák představy, co teď; a prachy taky nemáš. To je krásné. Kde zachytil bys útek osnovy - jak ji však potom soukat dál? Nu, vezmu jako básník destičku, je pěkně hlaďoučká, a začnu vymýšlet. Co nikde není, nikdy nebylo - a bude! Vdechnu výmyslu tak život skutečný, nu, jako básník! A těch dvacet min tu do večera bude, i když nejsou! (Syn pánův na ně čeká, a pán sám - tak trochu jsem si na něho už políčil, i když se zdá, že starý něco tuší, co tetelí se právě ve vzduchu.) Teď ztichni, Pseudole, a přestřihni si řeč! Simo, tvůj pán, a soused Kallifo, jak z udělání vycházejí z domu! Že nevyhrabu z toho rachoty těch našich dvacet min a nedám synovi? Tak, kousek za roh, a teď napnout uši!...celý text