Lila
Marilynne Robinson
Jedna z nejvýraznějších amerických autorek současnosti navazuje na úspěšný román Gilead, poctěný Pulitzerovou cenou, a posílá do městečka na Středozápadě otřískanou tulačku Lilu Dahlovou. Život se s ní nemazlil, a přece věřme tomu, že ona i my obýváme nejlepší možný svět. Hrdinka, jejíž osud se před námi rozklene jako pestrobarevná louka, dojemně naplňuje vzkaz vepsaný do americké Ústavy, který člověka ponouká hledat štěstí, přestože k němu mezi lány Iowy vede cesta klikatá.... celý text
Přidat komentář
Za mě jednoznačně nejlepší díl trilogie. Zajímavý vývoj příběhu i postavy a opravdu zajímavý způsob uvažování hlavní hrdinky.
Tahle knížka si objektivně zaslouží plný počet hvězdiček. Že je ode mne nedostala, není vinou autorky, ale nedostatků na straně čtenáře. Já jsem prostě na plné prožití knih Robinsonové příliš netrpělivý, děj se na můj vkus odvíjí příliš zdlouhavě, postavy se vyvíjejí pomalu – jakoby ve spirále, chvilku jdou dopředu, pak se propadají do pochybností, vracejí do minulosti, a pak se ten koloběh zase v různých obměnách opakuje. Nevím, jestli je to i osobní problém autorky, ale její postavy mají problém se sebedůvěrou a s důvěrou vůči druhým (dvě strany jedné mince). I když žijí třeba dlouhá léta v jednom domě, stále se cítí trochu jako cizinci – bojící se, aby jim nebylo ublíženo a aby oni neublížili jiným. Na druhé straně je to s ohledem na jejich životní zkušenosti do značné míry pochopitelné – Lila je toho nejlepším příkladem.
Dojemné, k zamyšlení. Plné hlubokých myšlenek a silných okamžiků. Více netřeba psát, ať si každý udělá názor svůj.
Citát:
"Jenže už brzy, ještě než doroste, tam s ní bude její chlapec stát a zeptá se jí, kde je místo pro ni a pro něj, když všechny hroby jsou už obsazené, a ona mu odpoví: To máš jedno. Budeme se prostě chvíli toulat. Pustinou, ale to nevadí. Mám tam přátele."
Tuláčka Lila, sice podvedome, hľadá svoje Ja, svoju dušu, a hoci nevzdelaná, kladie otázky, ktoré mieria do najhlbšieho jadra bytia a nútia starého pastora hľadať odpovede v sebe samom a nie v teologických dišputách s priateľom - tiež kazateľom. Sledujeme, ako nevšedné spojenie týchto dvoch ľudí posúva v duchovnom vývine, akoby mimochodom, cez ich príbehy (o pastorovi bola reč v prvom diely, Gilead), rozhovory, myšlienky... Touto trilógiou sa M. Robinsonovej podaril obdivuhodný kúsok, pre mňa to bol hlboký čitateľský zážitok, nielen pre myšlienkové posolstvo, ale aj pre krásne, čisté, také živé opisy prírody - lánov kukuričných polí, lúk, rieky, vetra, ktorý šumí ako oceán - ktoré akoby vyvažovali utrpenie, smútok a osamelosť ľudských duší.
Upřímně - už dlouho jsem nečetla něco tak depresivního. Životní příběh malé zubožené dívky, která vyrůstala v těch nejhorších poměrech. Ze kterých ji vysvobodila žena s rovněž divnou minulostí. Nahradila jí rodinu a pomohla jí z nejhoršího. Poté, co se Lily seznámí se starým pastorem a vezme si ho za manžela, se stále v myšlenkách vrací k předchozímu životu. Postupně se dovídáme další a další hrozné záležitosti, kterými musela projít. Mně se nechce ani moc věřit, že by mohl být někdo tak nadpozemsky šlechetný a dobrotivý, aby se přimkl k tolik problematické dívce. Pastor Lilu nechává žít jejím vlastním duševním životem, ale je jí velikou oporou a jistotou. Protože přišel o svou první ženu i dítě, s tím větší nadějí se těší na dítě s Lily. Kniha mi místy připomněla Hrozny hněvu, to když se skupina tuláků vydává za prací a češe ovoce. Musím se přiznat, že Hrozny hněvu jsou daleko víc můj šálek čaje, než tato zvláštní kniha. I když je napsaná opravdu mistrně.
Je to oddechové čtení, málo přímé řeči, spíš vyprávění, které se na mnoha místech opakuje.
Štítky knihy
Kniha Lila je v
| Přečtených | 28x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 38x |
| Chystám se číst | 24x |
| Chci si koupit | 6x |
Tulačka Lila, unavená a vyčerpaná životem, se zastaví v plechové boudě u silnice. Asi si chce jen pár dní odpočinout, ale najednou zjistí, že se potřebuje ohlídnout za svojí dosavadní existencí. Snaží se najít něco, ani neví přesně co, možná smysl toho všeho živoření a utrpení. A při svém hledání se poprvé ocitne v kostele, na mši místního pastora.
S kazatelem jsou každý úplně jiný. On je zbožný starý muž, spokojeně obklopený svou milující komunitou. Ona je od dětství skoro sama, na cestě s bandou tuláků bez střechy nad hlavou.
Taky mají hodně společného - strašlivou osamělost, ptaní se po smyslu věcí. Oba se umí radovat z maličkostí, on děkuje Bohu modlitbami, ona projevuje vděčnost tím, že si užívá to málo, co má: slunečné ráno, chladnou vodu, něco k jídlu.
Jejich vztah je jeden krok dopředu a dva kroky zpátky, protože se oba sice bojí, že zůstanou sami, ale ještě víc se bojí, že budou spolu, a úplně nejvíc se bojí, že budou spolu a pak zase sami.
Asi nejdelší komentář, co jsem kdy napsala, mně se to prostě strašně líbilo. Už první díly gileadské trilogie mě nadchly, a přesto Lila ještě předčila očekávání. A někde ke konci jsou i ty odpovědi (aspoň mně se zdálo, že jsou).
P. S. Vylíčení života při velké krizi je stejně působivé jako v Hroznech hněvu.