Píseň zimy

Za mě bohužel kniha totálně nesplnila očekávání. Šla jsem do ní s představou, že se jedná o tajemnou fantasy s napínavým dějem a nečekanými zvraty, jak mi bylo při doporučení kamarádkou řečeno. Místo toho jsem dostala zmatenou slátaninu, která mi vůbec nedávala smysl. Autorčiny popisy se buď soustředily na hudbu, anebo úplně chyběly - a to hlavně v částech, kde byly nejvíc potřeba. Většina scén byla bez jakéhokoli uvedení, jako kdyby snad Jae-Jones předpokládala, že jí čtenáři umí číst myšlenky.
Postavy byly taky hrůza, takhle nesympatické charaktery jsem už dlouho pohromadě neviděla. Hlavní hrdinka však všechny rozhodně předčila. Dokonce ani opěvovaný Král duchů mě nijak nezaujal.
Píseň zimy jsem tedy někde na 70 % odložila a dobře jsem udělala, protože mě po čtení tohohle výplodu přepadla obrovská čtecí krize. Neměla jsem na čtení chuť téměř půl roku. Za mě si tedy knížka jednoznačně nezaslouží ani jednu hvězdičku, nedokážu na ní kromě nádherné obálky najít snad nic pozitivního.

14.01.2023

Píseň zimy je zvláštní kniha, která nejspíš nesedne každému, nejsou v ní žádné epické bitvy ani dramatické zvraty. Tempo příběhu je pomalejší, autorka buduje lehce melancholickou až snovou atmosféru, za kterou je cítit neurčitá naléhavost. Vyprávění není přímočaré a spousta věcí je řečena jen mezi řádky. Přesto je příběh i jazyk, kterým je napsaný, velmi krásný a dojemný. Je to spíše komorní příběh o lásce, ztrátě a o důvěře. Pro mě měla kniha zvláštní kouzlo a neuvěřitelně jsem si ji užila.

22.05.2022

Mně se příběh líbil, neskáču z něj sice do stropu, ale líbil se mi. Možná proto, že jsem vzhledem k hodnocení neměla vysoká očekávání.
Líbilo se mi zasazení děje do Bavorska včetně skvěle zvládnutých reálií. Příliš často se u amerických autorů nesetkávám s tím, že by dokázali proniknout do evropské kultury a dobře ji popsat, tady se to povedlo i s propojením do historie. Nebylo tam toho mnoho, ale to co bylo, dávalo smysl a fungovalo. Určitě na tom má velký podíl i překladatelka, překlad byl zvládnutý skvěle :-)
Co se děje týče, byl hodně lyrický, možná proto se hůře čte a zdá se takový ucouraný. Ale na druhou stranu to přesně koresponduje se zapojením hudby jako významného prvku příběhu. Zpočátku se mi to líbilo, ale ke konci už té hudby bylo příliš a informace se začaly opakovat.
Konec mě příliš nenadchl, asi jsem ho ani správně nepochopila.
Každopádně mi to víc přišlo jako převyprávění Fantoma opery (který sám o sobě je vlastně taky převyprávěním Krásky a zvířete, takže se točíme v kruhu :-) ) Nevím, jestli je to náhoda, nebo se autorka také řadí mezi fanoušky tohoto muzikálu, ale ti, kdo viděli Fantoma opery asi tak miliardakrát, jako já, si možná všimnou, že na konci knihy říká Liesl totéž jako Christine v písni "The point of no return".

05.02.2022

Příběh byl zdlouhavý, nečetl se zrovna dobře. Hlavní hrdinka mě vadila. Byla ukřivděná, uvzdechaná, stále omýlané - neoblíbené dítě, škaredé dítě, sestra ve stínu bratra a sestry. Prostě zahleděná do sebe. Až na konci se začala zajímat o Krále duchů. Moc jsem nepochopila , jak dopadli ti proměnčata. Ale do druhého dílu se pustím, i když tomu moc nedávám.

25.11.2021

Neskutečně těžce čte. Skákání v textu, jako kdyby čtenář celou dobu byl v obraze a není třeba uvést do situace.
Autorka tady předvedla, že umí být strašně špatná vypravěčka příběhu, který by jinak mohl být opravdu dobrý...
S druhým dílem se už trápit nebudu.

01.04.2021

(SPOILER) Podle obsahu jsem očekávala zajímavou knihu, ale podle recenzí jsem ji zase nedávala takovou šanci. A asi díky tomu se mě to líbilo. Ano bylo to trošku těžší na čtení. Občas jsem se ztrácela. Nemám skoro žádný vztah k hudbě, ale jako příběh se mi to líbilo. Pardon, ale Král duchů? Pekelně k zulíbání (ano mluví ze mě puberta :D)
Jediné co bych uvítala je více nějakých "romantických" scén abych více procítila ten vztah mezi Elizabeth a Králem duchů. Ale ke konci jsem prolila i pár slz, když ji propustil ze své země a svého srdce. Za mě celkem povedený příběh když od něho moc neočekáváte.

01.04.2021

Do příběhu jsem se dostal již před více jak dvěma až třemi lety, kdy jsem začínal číst. Mám tak velkou radost, že jsem knihu odložil na sté straně, jelikož to na mě v tu dobu bylo zdlouhavé a na knihu nebyl správný čas. A z dětských knih do něčeho pro starší by tohle rozhodně nebyla vhodná knížka. Čas se znova ponořit do tohohle příběhu, přišel, podle mě, v ten správný čas. Mám víc načteno a už si dokážu líp poskládat obrázek o knize.
Prvních sto stran byl pro mě poměrně nostalgický návrat do časů, kdy jsem začínal číst a znova oprašoval informace. Jakmile jsem se dostal za hranici sto stran, netušil jsem, ani nyní, jak by se mohl příběh vyvíjet, vůbec. Jeho průběh se mi líbil a místy překvapoval přesně po stranu 132.

„Stýskalo se mi po onom mladém muži. Chtěla jsem, aby se vrátil. Působil skutečně, ne jako Der Erlkonig, samý přelud a stíny.“- STR 132 - NO SPOILER

Tohle byl ten moment, kdy to pro mě, šlo do kopru. Už to nebyl ten Král duchů, Král podsvětí, Král stínů - král snad všeho, na co si vzpomenete. Jak ho Liesel popisovala, působil spíše jako pohádková postavička, například oči. Bože. Pořád dokola omýlané. Už samy od sebe byly přitažené za vlasy. Dvojbarevné oči, s jinou barvou v podobě teček v jednom oko, následně v druhém barevný/é kroužek/ky. Ve scénách, kdy se byl vidět nějaký proud emocí, bylo vždy poukazováno na oči. Jednou temné jako no, podruhé šedší, světlejší, pak v nich viděla toho „chlapce“, kterým kdysi býval, ale vždyť pořád je, při dalším pohledu nich nebylo nic, byly nečitelné, pak v nich byl chlad, pak to byl jasný Král duchů.
Z toho, jaký byl Král na začátku, pro mě tak jedovatý a chladný, se pak u mě nemohlo přehoupnout v tu romantiku, lásku. Mělo se to přehoupnout z jednoho protipólu k druhému, což u mě nevyšlo. S hate love zkušenosti v knihách mám, jestli je tohle hate love, netuším, ale nelíbilo se mi to. U mě Král zůstal pořád tak jedovatý i přes pocity, které následně překvapivě projevoval. Opět ze začátku bezcitný, následně tak procítěný. Přijde mi, že tak Liesel si v těch několika set stranách vyzkoušela všechny pocity světa.
Nemůžu si pomoct, a nevím, jak se to stalo, ale já s romantikou tady v té knize vůbec nepočítal. Samozřejmě pak, logicky, přišla. Dalších těch skoro tři sta stran se to tak nějak běželo na stejné vlně. Styl autorky působil tak jistě, že mě uklidňovalo to číst, jako z pera zkušené autorky. To přetrvávalo až do sexuálních scén (opět díky Bohu za to, že jsem knihu nečetl, když jsem byl mladší), které působily tak strašně smyslu zbavené, do jejichž extáze upadla sama autorka.
Děj se pro mě v těch třech stovkách stran pořád točil dokola. Hudba, sex, bloumání nad životem a smrtí, nad rodinou, sem tam nějaký sen, vír emocí, plno rozhovorů, ale vlastně nic nového.
Romantika v knize mě zabíjela, ubíjela.
Co se ale nedá zapřít, je hudba, další důvod, proč jsem rád, že jsem se do knihy pustil až nyní. Jako menší bych si neužil tolik tu hudbu, tu propracovanost, která v tom byla. Název Píseň zimy si to zaslouží určitě. Bylo to velice propracované, je tu poměrně dost pojmů, které se v hudbě používají. Vše, co se týkalo hudby, se mi v knize líbilo.
Každá strana knihy byla plná ledu, neskutečné ho ledu, celkově ponuré nálady, až se člověku nechce chytit do ruky tu další stranu, aby otočil, jelikož jsou stránky jako led. To se taky musí nechat.
Mám zatrhnutých tolik citátů, jako v málo knihách, je jich opravdu hodně.
Prostředí knihy bylo moc hezké a pohádkové, to samé bytosti v něm.
Ve výsledku? Na mě poměrně táhlé, líbila se mi hudba, citáty, a to, jak autorka dokázala vykreslit zimu a led, které knihu obalují.

26.02.2021

Trošičku zklamání tam bylo, to musím, ač nerada, připustit. Ale asi je to i moje chyba. Přistupovala jsem k příběhu s myšlenkou na fantasy pohádku Labyrint s Davidem Bowiem v hlavní roli, a to jsem se šeredně sekla. Více než romantickou hudební pohádkou z osmdesátých let se knížka inspiruje pohádkami a pověstmi germánské mytologie v tom nejsurovějším stavu, tak jak si je předávali naši předci ještě dávno předtím, než se pohádky začaly pro děti upravovat tak, aby nebyly příliš děsivé. Příběh pracuje s pohanskými pověrami a tradicemi, starými smlouvami mezi světem lidí a skřetů. S lidskou obětí. Je to prezentované jako dětská knížka, ale rozhodně bych ji nedávala do ruky někomu mladšímu než 11 let, možná spíš 13 let. Ideálně ještě starším.
Příběh končí, dá se říci dobře, není to horor, je to pohádka, taková ta z dřívějška, ta surovější. Konec působí trošičku neuspokojivě, protože nechává pootevřená vrátka pro pokračování. Druhý díl jsem však odložila po několika málo stránkách a ponechám si tento náznaků plný lehce neuspokojivě pootevřený konec, který ponechává prostor mé fantazii.

24.02.2021

Těšila jsem se na strhující fantasy příběh, který mě vtáhne do děje a budu jím okouzlená svoji představivostí a autorčiným popisováním. I když vím, že kniha by se neměla soudit podle obalu, kniha mě hlavně zaujala podle kouzelného a tajemného obalu. Po přečtení komentářů , jsem byla lehce zmatená jestli byl dobrý nápad si knihu kupovat. Řekla jsem si, že jsem četla ale spoustu knih s špatnými recenzemi, a byli dobré. Bohužel tato kniha mě vůbec nevtáhla do děje, byla hodně matoucí a ztrácela jsem se. V půlce knihy jsem přestala číst protože mě nebavila. Byla jsem zklamaná, protože nápad na děj byl zajímavý ale všechno se semlelo najednou a nebylo to napínavé....... někdy až nudné.

31.01.2021

Bohužel se musím přidat k negativním komentářům. Čekala jsem kouzelný, romantický příběh - a místo něj objevila slátaninu, ve které možná bylo pár nápadů, ale děj byl neskutečně mrtvý. Téměř netuším, o co tam šlo a proč postavy jednaly, jak jednaly (pro mě dost nepochopitelně) - zato jsem se velmi obsáhle a opakovaně dozvídala o potřebě hlavní hrdinky být uznávaná a milovaná - a o její hluboké sexuální frustraci. Až na pár momentů se mi v knize asi nějak zvlášť nelíbilo nic - postavy, prostředí, (ne)děj, způsob vyprávění... Mohla bych říct, že mě autorka alespoň obohatila vydatným množstvím názvosloví z oblasti hudby - nicméně to bych si musela pamatovat o něco víc než jen pojem "sonáta", který jsem už dávno znala...

16.01.2021

Na knihu jsem se velice těšila, asi hlavně kvůli té úžasné obálce. Začatek knihy vypadal nadějně, jenže pak mě kniha začala nudit, nic se tam nedělo a já se musela nutit přečíst každou další stranu. V akci jsem se ztrácela a moc jsem nechápala, co se tam děje. Nakonec jsem však dospěla ke konci a posledních deset stran jsem prolétla jen tak očima. Jsem velice sklamaná. Kniha mohla mít 120 stran a nic by to na příběhu nezměnilo.

Úplně zmatená knížka. Možná má originální obsah, ale za mě teda nic moc :/ Nelíbilo se mi to.

Pane bože! Může mi někdo vysvětlit co tohle bylo?? Nápad skvělý, svět taky celkem ujde, ale to jak je kniha napsána? To byl malér. Je tam tolik popisu, že to je toho hrozně zmatené a já jsem se v tom upřímně dost ztrácela. Taky děj byla jedna velká pohroma. Bylo to tak utahané a pomalé že mi bylo celkem jedno jak kniha dopadne. K postavám se toho ani moc napsat nedá. Všechny mě vytáčely a já bohužel nemohu doporučit.

26.08.2020

nelibilo se mi to. nicemu jsem nerozumela, absolutne jsem nepobirala.
furt nechapu, co jsem to precetla. o cem jsem cetla. co to melo bejt.
kniha z jiny dimenze asi.

01.07.2020

Knížka mě úplně neoslovila. Styl psaní se mj celkem líbil i když mi přišlo že se autorka dost opakovala. Námět byl asi dobrý i když stejně mi po přečtení není všechno jásné a občas tam byly nějaké nesrovnalosti. Nejvíc mi na celé knížce vadila hlavni hrdinka, ta mě posledních sto stran úplně vytáčela, pořad tam o sobě prohlašovala, jak je nesobecká a přehlížená, přitom většinu rozhodnutí v knížce dělala stejně jen pro sebe. Král duchů mi přišel napsaný celkem dobře, líbilo se mi střídání jeho povah a jak se jeho nýnější Já mísilo s tím minulým. 3/5* do druhého dílů se zatím nepustí. PS: Vůbec jsem nepochopila dějovou linku s Josefem.

15.04.2020

Jedná se o převyprávění pohádky o Králi duchů. Já se přiznám, že originální příběh neznám, ale tenhle retelling se mi moc líbil a hned vám povím proč.

Autorka píše tak úžasným stylem, že jsem do něj už od začátku totálně zamilovala. Je to tak poeticky a pohádkově napsané a já si užívala každé slovo, každou větu, odstavec i stranu. Na druhou stranu zase chápu, že právě ten styl psaní může být problémem pro ostatní čtenáře.

Strašně moc se mi líbila postava Krále duchů. Myslím si, že jeho všechny podoby i tajemnost autorka vystihla dokonale. Ostatní postavy ale nezaostávaly. I s nimi si Jae-Jonesová dokázala vyhrát a každá byla jedinečná.

Plný počet hvězdiček jsem nedala, protože mohla být kniha trochu kratší. Někdy to přeci jenom bylo příliš natahované, i přes ten boží styl psaní.

15.03.2020

No, chvilku mi čtu trvalo se tím prokousat. Nápad dobrý jen by to chtělo líp propracovat. Byly tam pasáže, které mě bavily ale také ty které mě nebavily a ty právě převažovaly. Druhý díl si přečtu, ale úplně se do něho poženu.

09.03.2020

Celkem příjemné počtení, ale příliš zdlouhavé popisné pasáže. Váhám, zda se pustit do dalšího dílu.

02.02.2020

Mně se Píseň zimy líbila. Je to nevšední kniha a asi se nebude líbit všem. Je to dlouhý milostný příběh a já ho četla jedním dechem.