Lidstvo: Dějiny naděje
Rutger Bregman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475940/bmid_lidstvo-dejiny-nadeje-DC5-475940.png
4
90
30
Na přesvědčení, že člověk je od přirozenosti sobecký a nedůvěryhodný, se vzácně shodnou všichni, zastánci levice i pravice, psychologové i ekonomové, myslitelé dnešní i ti dávno mrtví. Tento pesimistický pohled na lidstvo nejpozději od dob Hobbese prosákl do západního uvažování, v souladu s ním budujeme naše veřejné instituce a politické i ekonomické systémy. Co když je ale toto přesvědčení mylné nebo minimálně přežité? Je rozumné, aby právě očekávání toho nejhoršího mělo rozhodující dopad na naše jednání i na volbu našich politických představitelů? Autor postupně zkoumá manipulace slavných studií a předsudky vnášené do historických událostí, ať už jde o stanfordský vězeňský experiment nebo o skutečný příběh z knihy Pán much, a přináší povzbudivou zprávu. Že to je naopak laskavost a spolupráce, která se reálně všude projevila jako evolučně nejúspěšnější strategie. Možná je načase, aby se lidstvo přiklonilo k optimističtějšímu pohledu na sebe sama. Tohle je Sapiens roku 2020. – The Guardian Kniha mě donutila podívat se na podstatu lidskosti novým pohledem. – Yuval Noah Harari, autor bestselleru Sapiens... celý text
Literatura světová , Historie , Sociologie, společnost
Vydáno: 2022 , Argo
Originální název:
De meeste mensen deugen: een nieuwe geschiedenis van de mens , 2019
více info...
Přidat komentář
Veľmi poučná kniha, ktorá má pozitívne a optimistické posolstvo, prináša veľa zaujímavých príbehov a faktov z histórie a zo života.
Trochu mi najmä v druhej polovici prišlo, že sa schéma kapitol veľmi opakuje, aj napriek rôznym nosným témam, ale v každom prípade išlo o niečo nové, a spoločnou bola iba viera v dobro ľudí.
Podľa mňa by si túto knihu malo prečítať čo najviac ľudí, ale najmä by sa ľudia mali pokúšať správať ako autor navrhuje a odporúča.
Velmi tomu pomohlo -v zmysle celkoveho dojmu- ze to pisal novinar. Velmi zaujimave zamyslenia sa.
Mám rád knihy, ktoré môj doteraz formovaný svetonázor obrátia hore nohami; v pozitívnom slova zmysle. Holandský historik R. Bregman si stanovil, čo chce čitateľom priniesť (selsky napísané- že nie sme až také svine) a priniesol to. No nebol slepý ani voči informáciám, ktoré jeho predpoklady stavali na tenký ľad a popasoval sa s nimi bravúrne. Jednoznačne ide o jednu z najlepších kníh, aké sa mi kedy dostali do rúk.
Veľmi dobre napísaná kniha, ktorá podnecuje k zamysleniu akí naozaj sú ľudia. Snaží sa dokázať, že ľudia v kritických chvíľach si vedia navzájom pomáhať, nesprávajú sa sebecky.
Jednotlivé kapitoly sú zamerané na rôzne situácie, rôzne experimenty, ktoré boli sledované na určitých skupinách ľudí. Nesnaží sa za každú cenu presvedčiť čitateľa, že je všetko krásne a ľudia sú skvelí, ale je to optimistický pohľad na ľudstvo, že nie je také skazené ako to dennodenne sledujeme v médiách, filmoch...
Dobře napsaná kniha. Je cítit, že autorem je novinář. Způsob reportáží se odráží jak ve struktuře, tak v samotném stylu – snad to není vinou překladatelů. :)
Je to taková ta knížka, která ve vás zanechá pachuť. Pachuť naděje a přesvědčení, že existuje lidskost a lidství. :)
Celá knížka je rozdělena na několik sekcí, ve kterých Rutger na příkladech ukazuje chování lidí, které narušuje obecné přesvědčení o tom, že lidé jsou ve skrze bezcharakterní sobci, kteří nevidí dál než za okraj rodiny. Tyto příběhy rozpíjejí nosné myšlenky a knížku dělají hodně čtivou.
Pro mě víc zajímavým aspektem jsou pak studie a stereotypy, které autor podrobuje zkoumání a snaží se zjistit, co je na nich pravdy, a co jsou jen zažité nepravdy. A tady to začíná být zajímavé. Knížka uvěřitelně narušuje zažité pořádky a podněcuje k zamyšlení.
I když autor není slepě oddán myšlence universální všeobjímající lidskosti –je knížka hodně tendenční. Třebaže jsou anekdotické příhody povznášející, nedokážou smazat realitu všedního dne, kdy jsou na sebe lidé po celém světě tací, jací jsou. Autor si je této skutečnosti vědom a svou knížku předkládá jako protipól možná až příliš pokřiveného světa plného násilí a bolesti. A z tohoto úhlu pohledu je jistá názorová plochost zcela v pořádku.
Dávám 5 hvězdiček, protože ke knížce se budu vracet, jako ke zdroji oněch anekdot a zajímavých argumentačních podkladů. :)
Velmi čtivý text, který přesvědčuje o tom, že lidé nejsou od přírody agresivní a sobečtí dravci. Autor vyvrací některé mylné závěry známých experimentů (Stanford prison, Zimbardo, apod.) a naznačuje, že naše nastavení od přírody je spíš na „dobro“ a zle se chováme vlivem institucí nebo médií. Vypráví poutavě, pomáhají mu i literární odkazy (např. Pán much, Vladař).
Zatímco fakt, že média mohou zkreslovat (a taky to dělají) naše vnímání světa, byl už prokázán, u některých jiných Bregmanových důkazů můžeme pochybovat, zda je lze zevšeobecnit na celé lidstvo. Přesto jde o skvělý text, který nelakuje svět na růžovo, ale může přimět čtenáře k reflexi každodenního pohledu na svět, o kterém říkáme, že je zkažený. Kniha je pečlivě ozdrojována.
Ak by asi nebol Covid, tak dávam o hviezdičku menej, ale vzhľadom na samé negatívne správy, tak táto kniha trošku zlepšuje pohľad na ľudstvo. Ja sama som veľký cynik, takže občas som mala výhrady, že príklady, ktoré autor vybral, sú skôr len výnimkami v pravidlách, ale budiš.
Parádna kniha podniecujúca k mnohým úvahám..a dopriala mi aj dávku optimizmu v týchto náročných časoch..
Celú knihu som ešte nečítal (chystám sa), časť jej obsahu mi ale dala odpoveď na jednu moju otázku, čo som si položil po zoznámení sa s príbehom románu Pán múch od Williama Goldinga. Pre tých, ktorí ho nepoznajú: Pán múch hovorí o skupine chlapcov, ktorí stroskotali na opustenom ostrove, zo začiatku si navzájom pomáhajú a snažia sa spoločnými silami prekonávať nové a nové prekážky, ktorým musia čeliť, no postupom času sa rozdelia na dvoje skupiny, až sa napokon obrátia proti sebe a to s fatálnymi následkami. Román Pán múch sa snaží tváriť realisticky, ale ja som si spomenul na iný román, iný príbeh o skupine chlapcov, čo takisto stroskotali na opustenom ostrove, ktorý mi prišiel vo vykreslení ich správania oveľa realistickejší, a síce román Dva roky prázdnin od Julesa Verna.
A práve kniha Ľudskosť okrem iného opisuje prípad stroskotania skupiny šiestich chlapcov z ostrova Tonga na ostrove ´Ata (ktorého začiatok má mimochodom podobné rysy okolností ako začiatok románu Dva roky prázdnin), kde strávili 15 mesiacov, kým ich neobjavil a nezachránil kapitán Peter Warner. Počas celého obdobia na ostrove skupina šiestich chlapcov stále držala spolu, zaviedla si pravidlá, ktoré dodržiavala, a aj keď sa nevyhnutne niekedy museli navzájom pohádať, zakaždým sa udobrili. To mi potvrdilo môj názor na "realitu" románu Pán múch a nadčasovosť ďalšieho románu Julesa Verna - akurát že tentokrát nie v oblasti techniky (teda ako je uňho zvykom), avšak (trochu prekvapivo) v oblasti psychológie (román Dva roky prázdnin vyšiel v roku 1888, Pán múch v roku 1954, pričom ku skutočnej udalosti, stroskotaniu skupiny šiestich chlapcov z ostrova Tonga, došlo v rokoch 1965-1966).
Zaujímavý článok s podrobnejšími informáciami o skutočnej udalosti opisovanej v knihe Ľudskosť a spomínanej v komentári vyššie: https://dennikn.sk/2134690/skutocny-pan-much-co-sa-stalo-ked-sest-chlapcov-na-15-mesiacov-stroskotalo-na-pustom-ostrove
Štítky knihy
životopisy, biografie úvahy a zamyšlení dějiny lidstva filozofická antropologie krizové situace lidskost, lidství člověk - chování, etologie
Lidstvo: Dějiny nadějeKniha Lidstvo: Dějiny naděje je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 115x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 78x |
| Chystám se číst | 200x |
| Chci si koupit | 82x |
| dalších seznamech | 5x |
Hodnotit tuhle knihu jakkoli negativně není jednoduché.
Už jen pro své poselství či pouze prostý fakt, že nabízí v současné době tolik důležitý optimismus a víru v dobro, si bezesporu zaslouží ocenění a pozornost. Zároveň je čtivá a obsahuje štědré množství zdrojů. Bohužel však nedokážu přijmout autorem prezentovaný postoj. Nemůžu se totiž ubránit "černobílému dojmu", tedy že Bregman vybírá v rámci oponentury se známými teoriemi pouze takové příklady, které může ve své argumentaci jednoduše použít. Tento způsob demonstrace "na základě vlastního výzkumu" postupně čím dál více vyznívá jako prosté podsouvání názorů, protože výklad z mého pohledu postrádá širší rozsah řešené problematiky. Funguje proto výborně jako krátkodobé zlepšení nálady, dlouhodobě ale už neobstojí.