Lidské srdce

04.08.2023

(SPOILER) Véľmi zaujímavé čítanie, žiaľ, navrhované riešenie je utopické až naivné, zaváňa komunizmom. Aby bol na svete mier, musia sa všetci mať rovnako dobre - to je podobné, ako napísať, že ľudia nebudú túžiť po jedle, keď budú mať plné bruchá. Dosiahnuť taký stav je nemožné, nerešpektuje to ani ľudskú povahu, aby regionálne geografické či kultúrne rozdiely.

24.05.2018

Táto kniha, ako snáď všetky od humanistu a psychoanalytika Fromma patria k povinnej výbave človeka, ktorý ako hovorí sám autor: " sa snaží dosiahnuť optimum slobody a vyviaznuť z reťaze nutnosti" teda inými slovami, spoznávať seba a svoje okolie a vďaka tomu spretrhávať pavučinu konvencií a trendov. Fromm prevyšoval rovesníkov z radov psychoanalytikov v presahu do sociológie, čo sa ukázalo ako blahodárne pre úzkoprsí antropocentrizmus psychoanalýzy, avšak nemal lekárske vzdelanie, čo sa ukázalo ako chybička pri jeho rozvinutí teórie sexuality do slepej uličky. Napriek tomu, dokázal konštruktívne rozvinúť mnohé Freudove teórie oveľa praktickejšie než napr. spirituálny Jung.

06.11.2017

Až mě překvapilo, kolik toho platí dnes, kolik z těch závěrů, myšlenk a poznatků je nadčasových a kolik by se dneska našlo lidí, na které by to sedělo nebo kteří by si to měli přečíst.

05.09.2017

Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že Fromm se v Lidském srdci zabývá otázkou, zda se člověk rodí jako dobrý nebo zlý. Zda povaha a rozhodování člověka jsou determinovány okolnostmi nebo je ve svém rozhodování svobodný. První polovina knihy je spíše psychologie, kdy Fromm vymezuje termíny jako nekrofílie, narcismus, incestuální symbióza a to jak z pohledu individuality, tak i skupin. Velmi zajímavé jsou jeho komentáře směrem k Freudovi a jeho teorii libida. Druhou polovinu knihy vnímám spíše jako sociologicko-filozofickou úvahu. Obsahuje několik překrásných myšlenek a vnímám zde určitou obsahovou shodu s jeho knihou Útěk před svobodou. Ne nadarmo se Frommovi říká Apoštol lásky.
----------------------------------------------------------------
Člověk není ani dobrý ani zlý. Věří-li někdo v dobrotu člověka jako v jeho jedinou možnost, musí nutně přibarvovat skutečnost na růžovo, což vyústí nakonec v trpkou deziluzi. Věří-li někdo v druhý extrém, skončí jako cynik a bude slepý k mnoha možnostem dobra v druhých i v sobě samém.
Erich Fromm

22.05.2016

Zajímavá kniha o narcismu, lásce ke smrti, fixaci na mateřskou osobu. Ani jedna z těchto zhoubných věcí není podle Fromma škodlivá, spíš naopak (jsou nutné k přežití), jen je potom hodně zle, když to překročí jistou mez. Zaujala mě nejvíce poslední kapitola, kde se autor zabývá determinismem… Máme svobodu volby? Do jaké míry nás právě ty naše volby omezují a determinují? Velmi zajímavý pohled…

Pěkné byly zejména názorné příklady hojně se v knize vyskytující.

03.10.2014

Možná, že Fromma vedly k napsání této knihy válečné zkušenosti, sám byl Žid, který válku přežil a zároveň filozof a psychiatr. V knize se nám snaží odhalit, jak a proč k takové tragédii, vůbec mohlo dojít. Frommovi se podařilo dostat se až k vnitřní podstatě člověka: "je člověk ve své podstatě zlý nebo dobrý?"

Lidé, podobně jako ovce, podléhají ve své průměrnosti snadno stádovému pudu, je pak snadné jim "našeptávat", jsou ochotni dělat, co se jim říká a z toho vycházejí snad všichni diktátoři, co kdy na světě byli. Anebo je to tak, jak říká Hobbes, že člověk je člověku vlkem? Fromm na to odpovídá, že většině lidí se v běžném životě dostane dost příležitostí k sadismu nebo násilí bez hrozby potrestání, ale většina jich nevyužije. Ti, kteří tak učiní, jsou výjimky a o nich pak píšou dějiny.

Podle Fromma tedy člověk není ani ovce ani vlk, ale jde tou životní cestou, kterou si sám zvolil ... k dobru nebo ke zlu:

„Hlavním nebezpečím pro lidstvo je obyčejný člověk s neobyčejnou mocí“.

18.09.2013

Po dobu čtení jsem s velikým zájmem sledoval svůj obraz narcistického hovada-)