Lidožrouti z Lízátkova
Carlton Mellick III
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487196/bmid_lidozrouti-z-lizatkova-IKv-487196.jpg
4
118
33
Lidožrouti z Lízátkova jsou sladce surové bizarro o zvláštních krvelačných bytostech z podzemí, které přes den, kdy jsou dospělí v práci, rafinovaně útočí na nic netušící děti. Těmto stvůrám, svůdným a opojně vonícím tak, aby jim nikdo neodolal, se postaví typický mellickovský hrdina Franklin Pierce, opět tak trochu lúzr, který žije se dvěma manželkami, miluje koťata, death metal, historii, pivo a má chirurgicky vylepšený mozek. Franklin se chce pomstít za smrt svých sourozenců, kteří v útlém dětství podlehli vábení cukrových lidožroutů, ale dokáže si se všehoschopným nepřítelem poradit? Je schopný v přímé konfrontaci odolat zrůdě, jež na něj vytáhne zbraně toho nejsladšího kalibru?... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno:
2020
,
Carcosa
Originální název:
The Cannibals of Candyland , 2009
více info...
Přidat komentář
Autor je opravdu králem bizarních příběhů. I když tahle byla asi nejslabší z přečtených. Přesto byla kniha čtivá a děj měl spád. Jsem zvědavá na další.
Kniha je krátká čtivá příběh je i humorný prostě vše co má Kniha mít. Super jsou jména postav.
Zvrácené, šílené, bizarní, přesto čtivé, originální a pokud se dostanete na vlnu autora, určitě si to užijete. Za předpokladu, že to nebudete brát moc vážně. Zároveň bych to, ale nedoporučila někomu, komu vadí krev a zejména násilí na dětech. A ještě jedno malé upozornění: pokud máte rádi sladkosti, či jste na nich závislý, nečtěte to, protože kniha by mohla u vás vyvolat nekontrolovatelnou chuť na sladké!! Ale taky může fungovat obráceně a to, že už nikdy nebudete mít na něj chuť.
Franklin, se kterým si prožijte tento krátký a šílený příběh je celkem fajn chlapík, který svůj život zasvětil ,,lovu" ( v jeho případě je to spíše pátrání do jisté chvíle ) krvelačných monster, jenž jsou v jeho světě jen legendou, pouhým mýtem. Pro něj bohužel jsou, ale dost reální, díky osobní zkušenosti.
A přání pomstít jeho rodinu a dokázat existenci těchto krvelačných monster živících se dětmi se mu může splnit. A odtud začíná ona šílená jízda, která se Vám bude buď líbit nebo ne. Každý máme hranice nechutnosti někde jinde a já osobně tam měla pár scén, které mi nebyly úplně příjemné, a říkala jsem si, jak tohle dokázal někdo vymyslet, ale asi jsem ještě nedosáhla mé hranice.
Je těžké tuto knihu popsat. Nečekala jsem od toho mnoho a dostala jsem něco, co mě bavilo od začátku až dokonce i přes absurdní příběh s koncem, který je asi v pořádku a který jsem čekala. Přesto je to jen fajn čtení, než kniha, která by mi uvízla v hlavě.
Tohle je něco, co si musíte přečíst sami. Každopádně, pokud máte rádi bizarní knihy, tohle je pro vás.
Ač to někomu možná nepřijde, tento příběh na pozadí podivna, divna až velkého neuvěřitelna v sobě skrývá i hluboký příběh plný poučení. Celkově autorův styl psaní je taková oddychovka protkaná trošku anglickým humorem a erotickými scénami, které však na mě nepůsobí vulgárně. Je pravda, že tato kniha určitě není pro každého čtenáře, i když se zde najde - romantika, fantasy, horor i lehké prasárničky.
Já jsem si knihu fakt užila. Četla jsem jí s tím, že si chci odpočinout a pobavit se. Tak jsem k její četbě také přistupovala a místy jsem se fakt i upřímně zasmála. Je to spíše taková bizzaro-hororová komedie a souhlasím i s tvrzením, že je to ptákovina, akorát bych použila přívlastky ztřeštěná, potrhlá a bláznivá.
Bizzaro od začátku do konce. Moje první setkání s autorem i s tímto žánrem a nijak extra mě to tedy nenadchlo :) místy to bylo ale vtipné a musím smeknout před autorovou fantazií. Po další knize podobného typu ale s velkou pravděpodobností v nejbližší době nesáhnu.
Lidožrouty jsem přečetl na pozdní dovolené u moře, a úplně je zapomněl ohodnotit.
Asi to bude tím, že je to fakt děsná ptákovina. Já s tímhle pocitem končím každou Mellickovu knihu a říkám si vždy že již nikdy více. Jenže on mě zas po nějakým čase naláká dalším skvělým názvem a já podlehnu, abych si posléze vynadal. S Plyšákokalypsou to nebude jiný, to už vím teď.
Moje první srážka s Mellickem III a úspěšná :) Já žánr bizzaro můžu a čím ujetější, tím lepší. Lidožrouti navíc mají ten bonus, že jejich stránky přetékají popisem všelijakých sladkostí a to můžu taky. Takže trefa do černého. Je to taková milá ujeťárna. Hlavní postava je sice divnej pavouk už od začátku, takže ho nějaký cukrák nebo cukranda jen tak snadno nezastíní, ale divností (a nechuťáren) je tam víc než dost, takže se člověk nenudí.
Námět byl velmi originální a líbil se mi popis Lízátkova, cukrand a cukráků. Ale celkově mám pocit, že příběh se odehrával moc skákavě a nebyl využit potenciál celého Lízátkova a jeho pozadí.
Autora vůbec neznám. Lidožrouti moje první zkušenost. Musím vyzdvihnout opravdu neotřelý nápad, který jsem nikde jinde ještě neviděla. Kanibalové jako Cukrátka. Vše na těle je buď bonbón, lízátko či jiná sladkost. Jsou lidé jen napůl. Živí se hlavně dětmi.
Franklin má manželku, ale bydlí s nimi i její matka, tak to má jako kdyby měl dvě manželky. V dětství mu cukrátková lidožroutka vyvraždí rodinu a on se teď chystá pomstít. Všechny je najít a zabít.
Ale nic není tak jednoduché jak se na první pohled může zdát. Potkává znovu cukrátku, která se s ním střetne a zajme. Dokáže se Franklin vymanit? Nebo se Juju poddá?
Příběh se četl dobře, místy jsem se musela smát. Uvítala bych maličko více stran, abych se dozvěděla ještě některé věci, protože konec je malinko otevřený.
"Je fajn být divný, jenom pokud už vás všichni mají upřimně rádi."
Franklin je zvláštna postava v divnom svete. Hrdina trpí od detstva, keďže mu súrodencov zabili pred očami divný tvorovia z Lízatkova. Hrdina je tipický lúzer, ako je to v každej Mellickovej knihe. Každé autorové dielo ma také isté črty a preto sa od ostatných diel, aspoň od tých čo som čítal, moc nelíši. Bizarný svet, zvláštny sex a očakávany koniec.
Mám vždy zvláštny pocit keď čítam diela od Mellicka. Ani neviem prečo ich čítam, nke je to nič výnimočné, ani z hororovej a ani z brakovej literatúry. Našťastie sa to rýchlo číta a autor nezachádza moc do detailou, čo by možno príbehu uškodilo, pretože pri vysvetlovaní niektorých pasáži by sa asi človek unudil. Pravdepodobne je to moja posledná kniha od tohto autora.
„Cukrákama
jsi posedlej
tak dlouho,
že ses začal
oblíkat jak oni.“
Přední strana je velmi lákavá. Růžový vlasy, modrý ruce a zelený bradavky – to vše vás přímo bije do očí, když se na přebal podíváte. Věřím, že někteří by si klidně lízli. A to nemluvím jen o mužích. Když knihu otočíte, je tam anotace a děj příběhu. Když jsem zjistil, že hlavní hrdina je lůzr, pije pivo, poslouchá Death Metal a má dvě manželky – bylo zaděláno na break. A už jsem byl vlastníkem dalšího bizárra z dílny (makovice) Carltona Mellicka III. Oblíznul jsem přebal a knihu otevřel . . .
Citát: Zujte si boty a dejte pryč i ten úsměv.
Musel jsem se zasmát, když jsem zjistil, jak je to s těmi dvěma manželkama. Dobrej vtip :-) Anotace lhala. Hlavní hrdina Franklin Pierce má za sebou jistou operaci, a tak se tento příběh tak trochu dostává do kategorie sci-fi. Více neprozradím, aby se vám z toho nepřehřál mozek. Musím však přiznat, že tady začaly pochybnosti. Ty se posléze ještě navýšily a to díky incidentu v parku. Tohle mi připadá nedodělané, nepromyšlené, a hlavně i s tou největší představivostí, se mi to zdá nelogické. Vím, že logika by tu měla jít stranou, ale přeci jenom, už jsem přečetl tři příběhy tohoto spisovatele a ty byly dobrý. Tady to má ohromný díry.
Citát: Je fajn být divný, jenom pokud už vás všichni mají upřímně rádi.
Musím napsat, že tohle je zatím nejhorší příběh, který jsem od pana spisovatele četl. Podivný začátek, který postrádal smysl, mě odrazoval od celého příběhu. Střední část mě také nebavila, celý ten systém vyprávění smrdí nedodělaným masem, nemá to snad ani špetku cukrového napětí a i když mi hlavní hrdina v anotaci připadal jako borec, vyklubal se z něho blbec. Část pojednávající o sexu, ať už orálním nebo jiným, mě totálně nebavila. Celý koncept příběhu mě nevzrušil, ani neznechutil, nic ve mně nevyvolal, jen snad volání, že tohle je matlanina, která mě totálně nebavila.
Lákavá obálka, lákavá anotace, ale uvnitř je to jen plesnivá čokoláda.
Půlka cukrového motýlkového Hetešáka je možná i moc.
( Ƹ̵̡ )
Citát: Původně to nezamýšlel, ale v této chvíli je zabíjet odhodlaný.
Upřímně mi to jako kdoví jaký bizár nepřišlo. Kniha je kraťoučká a dá se hravě přečíst během jednoho odpoledne. Příběh mě většinu času bavil, jen v určité fázi (jeskyně) trochu ztrácel dech. Určitě si od autora přečtu ještě něco.
Pořadí knih od autora, podle toho, jak se mi líbily: 1. Plyšákokalypsa; 2. Dům na tekutých píscích; 3. Magořina; 4. Zbouchnul jsem Satanovu dceru; 5. Orgie v chomoutu; 6. Strašidelná vagina; 7. Lidožrouti z Lízátkova
Bizar fantasy mě baví, Kulhánek, Kotleta a další, kteří do žánru občas zabrousí, to vše je super a užívám si je maximálně, jenže Mellick překračuje meze vkusu, zdravého rozumu i čtivé literatury a celé lidožrouty bych označil za úchylné. Pořád jsem četl dál v domnění, že se to rozjede, ale bylo to pořád horší a horší a skončilo to úplně blbě. Naštěstí to je cca 160 stran velkým písmem, přečteno za dvě hodiny.
Lidožrouti z lízátkova mi byli nadšeně doporučeni klučinou v Dobrovském jako to nejlepší, co bylo kdy v bizar fantasy napsáno. Naposledy jsem si nechal poradit a klučina by měl vyhledat odpornou pomoc stejně jako autor knihy.
V životě by mě nenapadlo, že sáhnu zrovna po takové knize.
Ale řeknu to zcela upřímně…
Celý život jsem četla pouze detektivky, thrillery, historické příběhy z 2. sv. války – zkrátka, nic pozitivního.
•
Po čase má toho člověk plnou hlavu, neměla jsem už ze čtení radost.
Z každého dalšího příběhu mi bylo smutno.
Potřebovala jsem změnu.
•
A tak jsem najednou začala více a více vycházet ze své komfortní zóny.
Je to moc fajn!
•
Když jsem tak jednou v práci procházela mezi regály, začala na mě tato kniha volat: "Přečti si mě, přečti si mě."
Dělám si srandu.
Ale je to skutečný bizár!
•
Nikdy jsem nic podobného nečetla a tak skvěle mi to padlo.
Částečně bych knihu zařadila klidně do humoru.
Je to až tak bizarní, že mi to přišlo vtipné.
•
Ach, výborná kniha.
Jasně, na pět hvězdiček to rozhodně není.
Ale pokud máte jako já potřebu si odpočinout, přijít na jiné myšlenky, odreagovat se, zasmát se. Směle do toho!
(SPOILER) Četl jsem po Plyšákokalypse a nemohu se ubránit, že obě knihy jsou stejného rázu. Jednou nedobrovolně měněný na Cukráka a na druhé straně dobrovolně měněná na Plyšáka. Trochu jsem očekával i podobné konce. Lidožrouti jsou trochu slabší než Plyšáci, ale ne že bych se méně bavil. Tyhle knihy typu bizaro jsou fakt jen na odlehčení od nějaké těžší literatury. Přesto Mellick má spoustu ujetých a skvělých nápadů.
Moje první přečtená kniha tohoto typu. Vybrala jsem si ji díky zajímavému hodnocení. Ehm, no, není to nic pro mě. I přes to, že má pár stran, četla jsem ji dost dlouho, moc mě k sobě netáhla.
(SPOILER)
Lidožrouti z Lízátkova jsou hororovým subžánrem bizar, tudíž pojetí příběhu nemusí sednout všem, nicméně já se zrovna (zcela subjektivně) řadím k té části čtenářů, která je podobným uchopením reality nadšena.
Franklin je superinteligentní moula, jenž si neváhal implantovat umělý mozek, díky čemuž překonává běžný vzorek lidské populace. Jeho životním cílem je prokázat světu existenci ,,cukrových lidí", jež mu kdysi dávno zavraždili jeho sourozence. Vypátrat ,,cukráka" je nelehký úkol, a zabít jej je ještě těžší.
Když se však Franklinovi podaří jednoho laskominového lidojeda stopovat do říše sladkostí, (anti)hrdina zjišťuje, že pravda může být mnohem barvitější, než jak se na první pohled zdálo.
Mohou se lidé s ,,cukráky" pářit? Jak voní maršmelounová vagína se sirupovým sekretem?
Carlton Mellick je sice cvok, ale to my spisovatelé žánru horror všichni. Jeho fantazie nezná mezí. Je to skutečný vizionář, byť v jistém smyslu zvráceného mozku. Jeho knihy si zákonitě musí oblíbit každý, kdo má rád příběhy v podání Tima Burtona nebo filmové vylíčení Wild wild West s Willem Smithem.
Je to skutečně nápaditý horror v bizarním hávu.
U této knihy mi vadilo pouze to, jak do ztracena Carlton nechal vyznít konec... Jako by chtěl příběh ukončit a raději se vrhnout na další dílo. Škoda.
Celkové hodnocení 75%
Štítky knihy
americká literatura horory kanibalismus sladká jídla bizarro fiction
Autorovy další knížky
| 2018 |  Strašidelná vagina |
| 2019 | Zbouchnul jsem Satanovu dceru |
| 2020 | Plyšákokalypsa |
| 2020 | Lidožrouti z Lízátkova |
| 2022 | Magořina |
Kniha Lidožrouti z Lízátkova je v
| Přečtených | 142x |
| Čtenářské výzvě | 15x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 95x |
| Chystám se číst | 36x |
| Chci si koupit | 24x |
| dalších seznamech | 2x |
Oříšek, tohle ohodnotit. Je to sice čtivé, přečetl jsem to jedním dechem a jak cukrátkový svět s brutálními pravidly, tak i postavy mě nepřestávaly fascinovat. Jenže to taky je dost banálně napsané (což ne že by mi osobně vadilo, ale místy to vyznívá až školácky, zvlášť u přímých řečí) a hlavně jsem, po tom, co jsem objevil žánr bizzaro, čekal něco echt bizarního a ono se to jaksi nedostavilo. Sice Franklinův osud je sám o sobě natolik krutě vypointováný, že mě fascinovalo, že dokázal přežívat, ale zároveň je vše postavené na víceméně klasických prvcích fantasy světů, jen přenesených do nečekaného a specifického světa a aplikovaných na zvláštní postavy, které ale uvnitř plní to, co spousta fantasy. Jak píšu, vyloženě mě bavilo to číst, ale čekal jsem něco skutečně bizarního. Možná jsem jen bizarního viděl dost (zajímají mě spíš knihy než filmy) a práh mám tak jinde. Trochu jsem se obával, jestli tohle má být vrchol Mellickovy údajné kreativity, ale před chvílí jsem dočetl Strašidelnou vagínu a po té mi je jasné, že tenhle chlap je úžasně úchylný a kreativní magor. Silné 3*