Psí láska

Knížka hezká, oddechová, ale musím se přiznat, že už se mi mockrát potvrdilo, že první díl nejlepší a pak už to nějak není ono. Nebylo mi sympatické chci Tě ale vlastně nechci / nevím co chci a tak stále dokola. Krutý začátek s Jolie, vím, že takové zrudy jsou mezi námi, bohužel, ale bylo to popsané tak věrně, až mi slza ukápla, hlavně že to dobře dopadlo! Uvítala bych klidně více přiběhu z veterinární ordinace. Ale celkově kniha fajn, pro nenáročné.

Tuhle sérii opravdu miluji a těším se na další pokračování... za mě skvěle oddechové čtení s pejskem v hlavní roli a u Larse s Luisou počínající vztah plný vášně...

Já mám tuto sérii moc ráda. I když autorka jede podle stejného scénáře, zatím mě žádný z dílů nezklamal. A moc se těším na další!

,,Jak by ses taky mohl zamilovat, když tvé srdce je už dávno zadané?"

Kdo by nemiloval tuhle serii s pejsky které vás okouzlí..chemie mezi nimi byla velká a silná,ale Lars patřil mezi ty,kteří si mysli,že nedokaží milovat. Luisu jsem si oblíbila už v předchozím díle.

(SPOILER) Příběh začal velmi slibně a nějakou chvíli jsem si říkala, že to vypadá na nejlepší díl. Mezi Luisou a Larsem jsem cítila nejsilnější chemii ze všech párů. Opravdu to mezi nimi jiskřilo, žhavé scény byly napsané dobře a řekněme, že vyvolaly ty správné pocity a emoce. Ve vzduchu se ale snášel temný mrak ohledně minulosti. Tehdy se Lars opravdu nezachoval hezky, napsala bych to i jinak, ale nebudu sprostá.

V průběhu se z jejich zvláštního vztahu stal takový začarovaný kruh a to díky Larsovi, který nevěděl co chce. MOŽNÝ SPOILER na vysvětlenou: Tedy chtěl Luisu, ale věděl, že ji nedokáže milovat. Chtěl, aby se mu Luisa přizpůsobila, společně zjistili, co mezi nimi vlastně je a jak by to mohlo fungovat dál. Tak co to je sakra za nesmysl? Vztah s otcem ho poznamenal a citům se zatvrdil, to jsem se nedivila, ale tohle bylo i na mě moc.

Celkově mě příběh bavil, ne že ne, ALE mohl být lepší. Velké plus je hezké prostředí a Luisina rodina.
Zapomněla jsem na něco? Néé jak bych mohla zapomenout na zlatíčko Jolie. Ustrašené štěňátko povstalo z popela jako fénix. Dostat se do hlavy pejskovi je zajímavé a kolikrát vtipné zpestření.

Psí láska je kniha, která mi rozhodně nesměla uniknout. Miluju psy a knihy od autorky mě trochu zbavují strachu ze zvířecích příběhů. Dost je prožívám a často je mi z nich smutno. Její knihy jsou ale tak skutečné a čtivé, že prostě musím číst dál a na každý další příběh se moc těším!
.
Tahle kniha začíná celkem smutně, ale obsahuje téma, o kterém se musí mluvit. Chov psů pro peníze. Hlavní hrdina Lars nachází maličkou fenku zlatého retrívra. Okamžitě vyhledává pomoc a sám se rozhodne, že si fenku nechá, pojmenuje ji a stanou se z nich parťáci, i když to ze začátku není vůbec snadné. Malá psí slečna je dost ostražitá.
.
Tahle série se nemusí číst postupně, ale rozhodně to doporučuji - připravili byste se o krásné příběhy a různá propojení s předchozími knihami. Lars se v knihách už vyskytl, takže jsem věděla, na koho se těšit - stejně tak na Luisu, která mu sekunduje. Ti dva mají společnou minulost, a to se dozvídáme i z kapitol z minulosti. Těšit se tedy můžete na dvě dějové linky, na tu z minulosti, a samozřejmě na současnosti.
.
Psí láska je opět čtivá, miloučká a byla to příjemná společnice na cesty. Moc se mi líbí, že autorka se nebojí využívat i “promluvy” pejska, který hraje tu roztomilou roli. Je to moc milé zpestření. Byla ale jedna věc, která mi vadila a nejsem si jistá, jestli byla i u předchozích dílů - až přehnaná zdvořilost a spisovnost postav. Nemluví jak jim zobák narostl a občas je to děsně strojené.
.
Psí láska bylo opět nádherné čtení, po kterém jsem sáhla hned, jak kniha dorazila. Psí fenka Jolie je úžasná a její, i když dost smutný příběh, se mi moc líbil. Už teď jsem zvědavá, jaký další psí společník přibude do německého městečka, ze kterého se začíná stávat krásná psí osada.

Další z řady románů z jednoho městečka a v podstatě jedné rodiny, které jsou o vztazích jednotlivých členů. Tentokrát se do pořadníku dostala nejmladší dcera Messnerových, veterinářka Luisa.

Autorka bohužel zabředla do určité smyčky, kterou neustále opakuje. Vztah, který zpočátku působí jako nezdravý nebo příliš komplikovaný, se pomalu přelévá v životní lásku. Do všeho se míchají rodinní členové. A navíc se tato linka pokaždé mixuje s nějakým psím příběhem. Stále to stejné nudné dokola.

Popravdě se mi asi nejvíc líbila ta soudržnost rodiny, jejich vztahy, otevřenost. Takový ideál, který se těžko hledá. Ale představa by to byla velmi pěkná. Samotný příběh mezi Luisou a Larsem byl očekávatelný a tedy nijak zvlášť napínavý. Neustálé rozbory jejich emocí, pocitů a schopnosti lásky či vzájemného vztahu, byly tak časté, až to prostě rušilo a otravovalo.

Bylo hezké, jak se všechny postavy v podstatě shodly na lásce ke psům. Sice to působilo dost na sílu, když se všichni mohli z každého psa zbláznit náklonností, ale budiž. Druhá strana mince je očividně to, že autorka pravděpodobně není pejskař nebo je, ale ne zrovna ideální. O tom asi svědčí všechny ty nápady, čím lze psa krmit.

Ještě by měl být jeden díl, který se týká Larsova bratra. Samozřejmě je jasné, o čem bude. Ráda si ho přečtu (protože předpokládám, že tím bude tato rodinná dynastie konečně uzavřena) a budu doufat, že tím to končí. Protože autorka očividně už nemá čím překvapit a chybí jí nějaká esa v rukávu.

Od Petry Schier jsem nedávno přečetla knihy Psí štěstí a Kdo je tu šéf?, takže Psí láska pro mě byla logickým dalším krokem. Znám už autorčin styl, a tak jsem ke knize přistupovala s určitou jistotou.

Tentokrát jsem ale byla zklamaná. Psí lásku hodnotím jako nejslabší z autorčiných knih. Přestože jsem si okouzlující fenku zlatého retrívra zamilovala hned od začátku, její těžký životní příběh mě opravdu dojal a připomněl mi, jak silný vztah ke zvířatům mám, zbytek knihy mě příliš neoslovil. Příběh Larse byl sice sympatický, ale co mě rušilo, byly časté erotické scény. V odpočinkovém románu na mě působily nepatřičně a narušovaly celkovou atmosféru.

Dalším problémem byla délka knihy. U feel-good románu bych uvítala úspornější formu, rozsah přes 300 stran může čtenáře spíš unavit než potěšit.

Celkově pro mě jde o průměrné čtení, ale věřím, že své publikum si kniha určitě najde.

Jsem docela zklamaná. Podle názvu knihy a přečtených autorčiných předchozích knih jsem čekala něco jiného. Dvě třetiny jsou erotika - nic proti, ale nesympatický Lars potřeboval nejspíše odbornou pomoc, protože neustále řešil, jak se nezamilovat. Zachráněná fenečka Jolie je jen takové malé zpestření - bez ní bych knihu snad ani nedočetla. Věřím, že si kniha své čtenáře však najde.