Letopisy zlomu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Již několik století uplynulo od ničivých válek, v nichž lidé přemohli ostatní rasy. Dnes je lidská říše magickými řády udržována v područí násilí a strachu. Nový pán Říše se však od svých předchůdců liší. Nechce být pouhou loutkou, touží po skutečné moci. Dvorní mágové ho od dětství učili, aby byl nelítostný a nesmiřitelný – a nyní je připraven obětovat cokoli... Ve stejnou dobu nachází otrokyně šéfa kočovného cirkusu v lese prastarý magický meč Immelstorn, trpaslík Sídri vede malý oddíl do hloubi zapomenutých slují, aby zde získal jistý artefakt, a mladý žoldák Fess musí vynaložit veškerý svůj um a obratnost, aby odhalil tajemství, které může otřást celou říší... A tomu všemu přihlížejí vetřelci z jiného světa, jejichž úmysly zůstávají nejasné, ale jen stěží budou dobré....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353788/letopisy-zlomu-DfD-353788.jpg 3.816
Série

Letopisy zlomu 1.

Žánr
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno, Triton
Orig. název

Алмазный Меч, Деревянный Меч, 1998

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Kniha Letopisy zlomu

Přidat komentář
marek1009
29.08.2019

Kniho si mne ziskala , a to protoze nejsem velky čtenář, ale byla to moje 2 kniha v životě a bezpochyb ta nejlepší ever. Ale moc bych chtěl aby pan Perumov napsal i 3 díl, nebo nejake pokračování, a nebo aby ho nekdo zdatne přeložil.

Kory98
26.03.2019

Toto bylo hodně zajímavé čtení, ale zjistila jsem, že Perumova můžu. Jen mě mrzí, že zatím není více jeho bohaté tvorby přeloženo do češtiny. Jeho dílo prý je srovnáváno s Tolkienem, nebo spíš v tom smyslu, že se mu chtěl vyrovnat a připodobnit. I když je v knihách pár společných rysů, tak si myslím, že se i Perumovi podařilo vytvořit "jeho" vlastní svět. Nejvíce se mi zamlouvala postava císaře, ta byla vskutku mistrně propracovaná. Některé postavy z této knihy by se měly objevit i v jeho dalších dílech, tak jsem zvědavá.


Jossie
30.01.2019

Hrozně špatně se to četlo, ale Perumova obrovská fantazie mě přece jen uchvátila. Ovšem jestli budu mít dodvahu do pokračování, které bude jistě neméně rozsáhlé, to tedy nevím.

trudoš
15.03.2018

Lidé jsou horší než krysy. Ty alespoň zamořují zem bezmyšlenkovitě, podobně jako virus napadá organismus. To člověk si svět uzurpuje promyšleněji. Je-li za vrchem neznámé území, musí být jeho a je-li obsazené, je třeba protivníka zničit a zotročit. Tahle taktika procházela Melynské říši po tisíce let. Padli elfové, trpaslíci, orkové, půlčíci... Jenže tomu je teď konec. Dosti krvavý, dlužno podotknout.
Letopisy zlomu představují rozsáhlé dílo, které uhrane jak komplexností, tak konvenčním přístupem k epice. Nouze není o strhující magické souboje, ani brutální válečné scény, nemluvě o tajuplných proroctvích a hrozbách z jiných světů. Stinnou stránkou je, že když přijde na cestování skrze reality, člověk se v tom snadno ztratí. Nik Perumov každopádně neopomíjí své kořeny a dokáže do klasických fantasy kulis zasadit hororové motivy v té nejlepší tradici ruských bylin. Originálním způsobem přitom staví lidskou rasu do role bezcharakterních uchvatitelů, jimž zkázu pomalu i přejete. Nádhera.

flanker.27
08.03.2018

"A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci. Ti vám vlezou úplně všude." Památný výrok děda (ne)Vševěda se hodí i na svět Melynu, kde každá rasa má své klady i zápory, jen ti trpaslíci tak nějak byli černočerní lumpové.
No, co říci. Ze začátku jsem měl dojem rozporuplný, ale musím říct, že nakonec jsem se od vyprávění o utkání tří artefaktů a střetu realit nemohl odpoutat. Jistě. I přes vskutku úctyhodný rozsah knihy se toho Perumov snaží na stránky svého díla nacpat až moc a možná podstatně komornější příběh by působil silněji i bez toho střetu světů, hroucení realit, invaze kozlonohých i bez údolí. Vůbec nejvíc by mi sedělo, kdyby zcela ústředním bodem byl příběh císaře a Gagáty/Seamni, celou dobu jsem si přál, aby to dopadlo zhruba tak jak to dopadlo. Jejich postavy jsou nejpropracovanější, známe jejich dětství, jejich pohnutky, nejvíc jim vidíme do hlavy. V případě Kláry, Tavi či Fesse/Kerra to taková sláva není, známe prakticky jen jejich jednu polohu, kromě toho skoro pořád někde bojují a nedávají tak nějak čtenáři čas s nimi v klidu pobýt. Přes uvedené zápory nakonec dávám maximum, protože přiznávám, že mi tenhle ruský styl psaní a uvažování tak nějak sedí víc. Klady a zápory povah tu hodně pramení ze zkušeností, není to umělé "zkontroverznění", jakého jsou dnes stránky knih plné, tedy neuděláme rozporuplnou postavu tím, že na kladnou násilně naroubujeme nějaký nešvar nebo zápornou nenecháme obdivovat květinu či psát básničky.
Rovněž další pozitivum: není to oplzlé. Skoro osm set stran a pouze jedno milování, a to v případě dvou nakonec zamilovaných lidí, to se málokdy vidí. Žádné sexuální fantazie frustrovaných autorů, kteří popisem sexuálních praktik všech ras a pohlaví dohánějí "dospělost".
Jsem zvědav, jestli toho vyjde víc. Podle životopisu v knize to možná autor v dalších knihách s nafukováním univerza už moc přehnal, ale aspoň jednu šanci bych Perumovovi ještě dal.

hanpari
19.02.2018

Matně se mi vybavuje rozhořčení pana účetního, když prohlásil, že Křižník Potěmkin je "velkolepá sračka". Asi tak by se dala nazvat ta slátanina, kterou poskládal pan Perumov. Do jaké míry zato může on a do jaké překladatel - to nechám na těch, kteří znají i originál. Komplikovaný fantasy příběh v krvavých kulisách říznutých post-tolkienovským blábolením o starých rasách. Do toho občas zahaleká ruská mluvená dikce, musím říct že jako pěst na oko. Místy se mihne okouzlením japonským anime - takový malý neorganický Fairy tale s germánskými prvky, také jedna lekce angličtiny zdarma, opravdu bůhvíproč!

Může být, že moderní spisovatel je jako tyglík, ve kterém se taví vlivy z celého světa. Pakliže ale nedokáže dát výsledku jednotnou formu, pak ať se nediví, že mu bude nevděčný čtenář nadávat.

Zkrátka a dobře, tudy cesta nevede!

tomss
27.01.2018

Je tam toho až MOC...postav...stran...a všeho

Pravda.Shin
31.10.2017

Ach, ta slast... no dobře, trochu přeháním. Autor si párkrát protiřečil a nemám moc rád příběhy, kde se mezi světy pobíhá po vyšlapaných cestičkách a kde lidští mágové umí zhasínat hvězdy. Teda ne, že by se v příběhu vyskytovali. Magie, ač krásně rozmanitá, nebyla zrovna to pravé. Protože čaroděj, provádějící magii na podvědomé úrovni (tudíž zcela automaticky), by potřeboval soustředění přímo na božské úrovni. Jinak by se taky mohl říznout do prstu a v leknutí podříznout všechny bytosti v okolí nebo při špatném snu podpálit celé město. Co autor opravdu neumí, je popsat dojemné chvíle, které by měly člověka chytnout za srdce. Protáhnutím slov do "ááách" nebo "učitelííí" bych se vyjádřil leda tak v dětské knížce. Díky tomu zanikla i velmi láskyplná chvíle :/ A teď převažující klady (aneb mlask!). Autor fakt ví, jak něco neudělat. Často mě nabádal k očekávání situace, která se prostě musí stát a pak udělal něco jiného. Jednoduše mu klišé moc neříká. Černé ani bílé jsem se nedočkal, i když k ní samozřejmě plno tvorů sklouzávalo. Postavy jsou dobře vykreslené a některé se mi i celkem zalíbily. Jen jsem teda byl ochuzen o utrpení, na které jsem se těšil nejvíc. Doufám, že už pracují na překladu další knížky :)

1

Doporučujeme

Trnový princ
Trnový princ
Zkřížené hnáty
Zkřížené hnáty
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
Den draka
Den draka