Léto, kdy umřel Hikaru 2

Fajn. O těch "vlasech" se mi reálně zdálo. Nekecám.
O mnoho děsivější jak jednička. Pomalu ale jistě přicházíme na to, co se Hikaruovi v tom lese stalo. (Extrémně jsem se tlemila když tam byl ten důvod proč se rozsekal :D

Hned jak jsem dočetla toto, zvedla jsem svoje líné já (guys, nedokážete si představit tu rychlost. Blesk McQueen, nebo jak se ten červenej jmenuje) a letěla si objednat trojku. Jsem první v pořadí :P
(což znamená cca týden čekaniiii!!!)

Jsem strašně zvědavá jak to bude pokračovat (ano, nejzvědavější jsem na ty dva :), ale zároveň se celkem bojiimmm.
Mueheheheee, jdu pracovat na tom stroji času.

Druhé pokračování úspěšného titulu Léto, kdy umřel Hikaru 1 na sebe nenechalo dlouho čekat. Už po dvou měsících se čtenáři mohli vrátit k příběhu dvou přátel, jejichž pouto je tentokrát důležitější než samotná hororová zápletka. Pokud tedy očekáváte stejně tísnivou a intenzivní atmosféru jako v prvním díle, může vás toto pokračování nemile překvapit. Novinka Léto, kdy umřel Hikaru 2 spíše prohlubuje emoce a vztahy, než aby výrazně posouvala hlavní děj.

Drobounký kvalitativní pokles od minula, přišlo mi, že se tentokrát až moc babráme v jednom tématu a vlastně se i některé scény (zbytečně) opakují. Pořád ale platí, že má Hikaru neskutečnou kresbu. Veškeré scény, kdy mají postavy pochyby, deprese a úzkosti jsou skvostné. Atmosféra, i když tentokrát nevyužitá naplno, tam pořád je a záhad kolem taky. Těším se na pokračování, i když o malinký drobek méně.

Moje nová srdcová záležitost se vrátila s druhým dílem. A já jsem v tom po uši zase o trochu víc!

Předpokládám, že dost čtenářů je na tom stejně jako já: anime máme skouknutý, ale čtení si užíváme taky i přes znalost děje, právě tím jiným způsobem. Protože i tak je to jako jít si cestu tímhle příběhem poprvé. Kvůli tomu, jak je všechno chytlavý. A především strašně vtahující, přestože tady nikdo nikam nepospíchá. Protože tenhle příběh je prostě tak dokonalý a plný emocí, že vás to chytne. A nejenom že nepustí ... kdyby pustil, tak se ho chytnete zpátky.

Navíc se opět dočkáme naprosto dokonalé kresby a spousty vnitřních a křehkých myšlenek, jak jsme zvyklí po prvním dílu. Takže ono prostě nejde jinak než :)

Poté, co Yoshiki zjistí, že jeho nejlepší kamarád Hikaru už není skutečný Hikaru, ale něco temného, snaží se s touto pravdou nějak žít. Jenže ve vesnici se začnou dít podivné a znepokojivé věci a je čím dál jasnější, že by s tím Hikaru mohl mít něco společného.

Tenhle druhý díl mě naprosto pohltil. Hned po dočtení prvního dílu jsem si musela pořídit další díly a vůbec toho nelituju. Četla jsem jednu stránku za druhou a nedokázala přestat. Atmosféra je ještě tísnivější, temnější a nepříjemná tím správným způsobem.
Nejvíc mě zasáhlo pouto mezi Yoshikim a Hikarem. Yoshiki ví pravdu, ví, že tohle už není jeho nejlepší kamarád, a přesto se od něj nedokáže odpoutat. Tráví s ním veškerý svůj čas, jako by si odmítal připustit, co je před ním.

Už dlouho se mi nestalo, aby mě nějaká manga takhle vtáhla a donutila mě chtít číst pořád dál. Pokud máte rádi příběh s hororovou atmosférou, plíživé napětí a příběh, který zalézá pod kůži, tohle si rozhodně nenechte ujít.