Léta sametová

Úsměvné čtení z doby minulé. Hůře se mi kniha četla, byla z pohledu miminka. Už se těším na další knihu pana Javůrka.

Přečetla jsem od pana Javůrka všechny knihy. Nejvíc za mne všechny díly knihy Sudetský dům.Tady jsem na vážkách. První polovina byla nuda, pak se to četlo samo. No nemůže být pořád posvícení. To nemění nic na tom, že až vyjde další kniha pana Javůrka , určitě si ji přečtu.

Kniha Štěpána Javůrka Léta sametová nebyla moje první kniha od tohoto autora. Četla jsem je všechny a tak jsem byla zvědavá i na tuto, zcela žánrově odlišnou. Zatímco předešlé knihy řešily vážná témata, od závislostí po válečné a poválečné období naší republiky, Léta sametová zobrazují určitý časový úsek zajímavou ich formou, kdy příběh vidíme z pohledu hlavního hrdiny, což vytváří pocit autenticity a blízkosti a umožňuje hlubší vhled do emocí. Autor vtipnou formou vykreslil léta budování socialismu a polistopadové roky dvou rodin s odlišným sociální statusem, s odlišnými zájmy a hodnotami. Samozřejmě je výhodnější patřit do "papalášské" rodiny, než do rodiny "dělnické", vše se snadněji a rychleji sežene, ale za cenu oddanosti té jediné a správné straně. Hůře je na tom rodina, která přišla o generacemi budované hospodářství. Žije si svůj obyčejný život, bez velkých nároků, přizpůsobila se požadavkům společnosti, ale uchovala si své názory bez stranické příslušnosti. Tak jak to bývá, když se spojí takto odlišné rody, dochází k mnoha zajímavým až kuriózním situacím Kniha je napsána s vtipem, starší generace si může tuto dobu prostřednictvím vyprávění malého Petra připomenout, mladá generace se zase dozví, jak se dříve žilo. Pokud máte rádi vtipné knihy psané s nadhledem, bez politických dramat (přestože se politiky dotýká), je tato ta pravá. Přečtete ji rychle a budete se těšit na další, tak jako já.

Dostala se mi do ruky skvělá kniha českého autora Štěpána Javůrka, je to moc hezký společenský román plný laskavého humoru. Příběh sleduje osudy dvou rodin ještě před sametovou revolucí. Každý má své představy, sny a každý se trochu jinak dívá na život. Děda Miloš jako náměstek ve fabrice vše řídí pevnou rukou, denně se projde všechny oddělení a dílny s rukami za zády a zkontroluje, zda všechno běží jak má a plní se předepsaný plán. Jediný, na koho jeho pravidla neplatí, je jeho volnomyšlenkářská manželka Andula a jejich dcera Líba. Na druhé straně je děda Tomáš, který se zajímá hlavně o sport a jeho manželka Hana, ta chce mít za každých okolností pro sebe koupelnu, do toho syn Přemek, tak trochu neprůbojný mladý muž. Osud tomu chce, že se jejich osudy spojí. Stačila k tomu jedna náhodná noc Přemka a Líby.
Nahlédneme do obyčejného života rodin z doby předlistopadové, budeme svědky častých hádek obou dědečků, dominantních babiček a mladých rodičů, kteří zplodili svého syna, tak trochu neplánovaně. Zavzpomínáme na to, jak se dříve žilo, jak se vše shánělo, co to bylo za štrapáce, aby se mladá rodina dostala k vlastnímu bytu. Já se bavila, postavy byly sympatické a musím říct, že autor opravdu umí psát a čtenáře ke stránkám připoutat. Kniha je vtipná, ukazuje život před sametovou revolucí očima obyčejných lidí a jejich rodin, to vše bez velkých politických dramat. Pokud máte rádi příběhy s doby dřívější, s humorem a nadhledem, je to kniha přesně pro vás a budete spokojeni, tak jako já a čtení si užijete. Příběh mě pohladil po duši a rozhodně doporučuji, tak jako ostatní knihy tohoto autora.

Teď jsem lehce zmatená. V anotaci píšete syna Šimona, ale byl to Petr. Kniha fajn, úsměvná, utíkala. Moc mi nesedělo vyprávění z pohledu mimina.
Zarazilo mě pak pár věcí.
Opravdu byl u nás v roce 1986/87 už ovladač k televizi?
Mohl mít řadový dělník (jehož žena snad ani nepracovala), který přišel s holou pr.... vilku se dvěma koupelnami, hřištěm a sekačku na trávu? Který navíc neustále pil, takže toho moc neušetřil.
Nejvíc mě ale nadzvedla informace, jak se lidi v roce 1988 na Silvestra bavili domácími ohňostroji, když tady v Česku se domácí ohňostroje začaly rozšířovat pár let po revoluci. V současné době, kdy se lidi ohanějí argumenty, že je to tradice, mě tahle mylná informace točí.

Lehce úsměvné čtení o době (ne)dávno minulé - otázkou je, jak moc byla tato doba úsměvná pro ty, kteří ji reálně (za)žili.
Toto knižní zpracování je ale napsané s lehkostí, takže se v podstatě hodí na "kdykoli"; je nenáročné, úsměvné, zábavné. Knihu tak lze odložit, když chcete či potřebujete, nebo číst celý den - podle chuti, nálady, času.
Za mne to není ten druh příběhu, který vás úplně pohltí, ale stejně jste pořád alespoň trošku zvědaví, jak se to vyvrbí dál (a byť lecos lze dopředu vytušit, nevadí to).

Svižně napsaný příběh, plný humoru. Kniha neurazila ani nenadchla.

Skvělá kniha, u které jsem se náramně bavila. Za mne vůbec nevadí, když se autoři převážně vážných knih pustí do nrceho odlehcenejsiho. Jasně, ne vždy se to povede, ale tady naštěstí ano a já si knihu opravdu uzila

Na knihu jsem byla hodně zvědavá. Od autora mám přečtenou trilogii Sudetský dům i Chaloupky, takže jsem byla zvědavá na příběh, který tentokrát nesahá do tak vzdálené historie. Oproti předchozím knihám, kde byly osudy hlavních hrdinů spíše smutné a těžké, je tato kniha mnohem odlehčenější. Čtenář se u ní nejen začte, ale i pobaví.

U knihy Léta sametová jsem se především pobavila. Autor s lehkostí a nadhledem zachycuje dobu, která je mnohým důvěrně známá, a právě v tom tkví největší kouzlo příběhu. Nejde o hluboké psychologické drama, ale o svižné, místy úsměvné čtení plné situací a postřehů, které fungují hlavně díky humoru a atmosféře doby. Jako oddechovka, která neurazí a dokáže pobavit, kniha splnila přesně to, co jsem od ní čekala.

Moje první zkušenost s autorem, a bohužel ne moc dobrá. Čekala bych od autora opěvovaného Sudetského domu trošku víc. Nejde ani o to, že to byla humorná kniha, miluju Šabacha, takže v tomhle problém nebyl. Problém byl ve stylistice. Možná byl kamenem úrazu výběr vypravěče, příběh vypráví nenarozené dítě, potažmo mimino, a to už jsem uvedla u jiných knih, tohle je docela ošemetná záležitost. Pokud příběh vypráví dítě, měl by to čtenář cítit, neměl by stále myslet na to, že vypravěčem je mimino. Jednoduše autenticita. Také na humornou knížku jsem se pobavila maximálně třikrát, ne pardon, toaletní humor nebo ufuňěněný pokus o první styk ve stylu Panic je nanic není nic pro mě. Ani postavy to nevylepšily, žádná mi k srdci nepřirostla, kniha byla celá zkratkovitá, povrchní.Teprve až druhá a třetí část se mi líbily o něco víc. Nicméně to zážitek z celé knihy nevylepšilo. Možná by to bylo lepší jako film, ale jako kniha to nefunguje. Obávám se, že si na ni za pár dní už ani nevzpomenu. A doufám, že Sudetský dům bude jiný kafe.

Mě se kniha libila takova oddechovka i jsem se zasmála.

Autor se s touto knihu trochu odchýlil od svého žánru, který dosud napsal. Moc ovšem podle data narození dobu před sametem neprožil jako generace narozená v 70. letech tak to asi znal podle vyprávění. Ale starší generaci popsal přesně podle toho jak pocházeli z prostředí potom už se to docela setřelo.Alespoň si člověk z nostalgie vzpomněl.

Vlastně z těch autorových knih ta nejlepší - takhle nějak jsem mnohé zažil, ač o pár let starší. Opravdu se jen nechlastalo a nekradlo, ale žilo se. Žilo se kdečím a sledovalo se leccos. Tak, jako se teď hádáme o Babiše a antiBabiše, bývalí ODS/ČSSD převlékají kabáty, noví SPD jsou tak nadšení z funkcí, že dělají úplně něco jiného než slibovali, tak se žilo i dříve. Atd. apod. Prostě blb je blbem v každé době a čestný člověk čestným kdekoliv a kdykoliv. Děkujme babičkám, které dokáží své mužské usměrnit včas, aby nezblbli. Ale vlastně o tom psal Javůrek i v Sudetském domě. Jenom si to v těch jeho knihách musíme nebo ještě přesněji můžeme najít.

Nějak jsem se nebavila ani nepobavila. Copak se opravdu jen chlastalo a kradlo? Já kus mládí prožila také v totalitě, ale takhle fakt ne. Nebo myslíte, že jsme byli jen loutky? Já tedy rozhodně ne. Pro mě je kniha jedno velké zklamání. Celé je to takové ploché.

Úplně jiná než ostatní Javůrkovy knihy a po dlouhé době jsem se smála nahlas až se vnoučata divila. Tak vtipně a pravdivě popsanou tu dobu - to jsem dlouho nečetla. Přesně popsané charaktery lidí - téměř stejné jsem denně potkávala u nás. Pane Javůrku, prosím pište dál.

... od té doby, co čtu jsem nikdy nevyhledávala knihy, u kterých se čtenář zasměje. Na besedě pan Javůrek zmínil, že to rozhodně není Sudetský dům, ale abychom knize dali šanci. Tak jsem dala :-))))))) Musela jsem se smát i v autobusu. Tam se prostě stalo všechno :-)))))

Útlá knížečka, která se moc dobře čte, nejednou se u ní zasmějete, a i když vám toho o našich dějinách moc neřekne, budete se bavit nad úplně obyčejným čtením o dvou úplně obyčejných rodinách které se spojí v jednu.

Dávám jen dvě hvězdičky,protože jsem byla zklamaná. Sice jsem si přečetla,že to má být tentokrát humorná knížka,které moc nemusím,ale přesto jsem doufala,že to bude mít hloubku. Všichni hrdinové mi byli nesympatičtí. Ať to byl komunista nebo floutek volejbalista,o jeho kamarádovi ani nemluvím. Všichni jen chlastali a chtěli si užívat. A vlastně mi tam ani nic nepřišlo směšné. Trochu to připomínalo film Kdopak to mluví a knihu Deníček moderního fotra, ale spíš takový odvar. Možná mě kniha zklamala hlavně proto,že všechny předešlé knihy autora si mi líbili moc a tak jen doufám,že se zase vrátí k tomu co mu jde nejvíc a to k vážným historickým tématům. Tak jako to udělala další moje oblíbená autorka Scarlett Wilková,která se po vybočení z řady románem Desetkrát a dost,zase vrátila k vážným tématům.