Lesy Českého Státu

02.05.2018

Kdysi dávno jsem v příloze jednoho deníku četl poměrně obsáhlé (na noviny) články, kde jedna strana zastávala, jako správný směr budoucího vývoje, onu variantu, která se v této knize nazývá "divočina" a druhá strana cílené obhospodařování s postupnou přeměnou. Každý z článků zabíral dvě strany novinového formátu přílohy. Nejsem odborník a tak po přečtení jednoho jsem si řekl: no jo, má pravdu. Jenže po přečtení druhého jsem si musel říci to samé.
Lesníci mají ve svém povolání tu zvláštnost, že "sklízejí" plody práce svých předchůdců a svojí činností připravují "plody" pro své nástupce. Postupem času, při laickém sledování vývoje na poli teoretickém a po dotazování co si na toto téma myslí samotní lesníci, docházím k přesvědčení, že onen prosazovaný trend "divočina" nebude zřejmě to správné.
Každý kdo navštívil Pramen Vltavy nebo třeba Poledník, mi dá určitě za pravdu, že pohled na torza uschlých stromů je dost deprimující. Je sice fakt, že nějací noví zelení jedinci se již krčí u země a pionýrské dřeviny spolu s buřením tam jsou, ale takto pojatá obnova formou "divočiny" bude trvat mnoho mnoho let a ani v horizontu doby, kdy by mělo být "hotovo" a stabilizováno, není jisté, že to co tu bude, bude tím ,co si dnešní zastánci představují a to z toho důvodu, že v dnešní době, díky tomuto rozhodnutí, došlo k těžko napravitelným změnám.
Kniha je rozhodně zajímavá. Obsahuje náhled do historie a rozebírá současnost. Součástí jsou i různé tabulky s počtem těžby dřeva, ale třeba i počtu smrtelných úrazů při práci v lese a s ní související.
Na pana Martana jsem narazil náhodou loni na Kvildě, kde nabízel svou knihu a tak ji mám i s jeho podpisem. Rozhodně nelituji a jelikož se tam chystám letos zase a bude-li pan Martan na místě jako loni, rád nějakou jeho knížku zase zakoupím. :-)