Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294118/bmid_lesni-lisky-a-dalsi-znepokojive-pri-Can-294118.jpg
4
570
122
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy jsou malou antologií finské fantastické literatury, která zažívá v poslední době období hojnosti a úspěšně proniká i za hranice země svého vzniku. Bývá často označována termínem suomikumma či Finnish Weird – „finské podivno“, jejž poprvé použila nejvýznamnější představitelka tohoto literárního proudu Johanna Sinisalo. Mnohoznačnost spojená s takovým pojmenováním není náhodná: pro „finské podivno“ je typické míšení různých žánrů a název se opírá i o národní literární tradici. Množství magických prvků najdeme už v Kalevale a stále živé jsou inspirace finskou či baltsko-severskou lidovou slovesností, zaklínadly i příběhy o přírodních živlech, dravých šelmách, mystikou opředených bažinách a „křížencích“ lidí a zvířat. Druhým inspiračním zdrojem finské fantastiky je pak magický realismus a surreálné vnímání světa. Všechny tyto ingredience dodávají „finskému podivnu“ specifický charakter a obdařují je mocí proměňovat příběhy vycházející ze zdánlivě známé a všední reality v příběhy značně znepokojivé. V antologii jsou zastoupeni následující autoři: Pasi Ilmari Jääskeläinen, Leena Krohn, Anne Leinonen, Tiina Raevaara, Johanna Sinisalo, Jyrki Vainonen, Maarit Verronen.... celý text
Přidat komentář
Tohle jsou vážně podivné finské povídky, které mi navíc svou ponurostí dost připomínaly Marťanskou kroniku. Nejvíc mě zaujaly povídky Lesní lišky a Temná zhouba, uzda smrti. Za nejslabší považuji Čarodějnou kolébku a Motýla.
Ponuré, temné, divné, znepokojivé. Přesně jak to mám ráda :)
Přesto musím strhnout dvě hvězdy. Jednak, protože některé povídky jsem příliš nepochopila, nebo mě tolik nezaujaly a pak také kvůli závěrečnému popisu finského podivna, který byl asi stejně záživným čtením jako manuál k vysavači. Nejvíce mě zaujaly povídky Motýl a Tranzit a nejméně Čarodějné kolébka, ale snad všechny mě donutily nad nimi přemýšlet, ačkoliv jsem na jejich smysl mnohdy nepřišla. Většina povídek se mi zpočátku líbila a očekávala jsem nějaký závěr, nějakou pointu, ale místo toho příběh prostě náhle skončil (předpokládám, že to byl záměr).
Věřím, že mi některé ty hluboké myšlenky unikly, anebo někteří autoři možná sami nevěděli o čem píšou.
Pravda bude někde uprostřed.
Povídky, vymknuté z kloubů reality, osvobozené od všech svazujících pravidel a letící plavně, na svých krásných křídlech nad námi, do dálky a do jiskrných mlh severského nebe...
Nechávám se trochu unést, tak ještě jinak: člověk musí mít alespoň trochu rád nejen záhadné, ale i poetické texty, aby si až k mdlobám vychutnal tuhle sbírku povídek. Nebo ještě jinak: čtivo je to hodně divné, nicméně mne nadchlo.
Zejména dvě povídky: titulní, "Lesní lišky", a poslední ve sbírce, "Temná zhouba, uzda smrti." Tyto obě řeší, každá po svém, bezprostřední vztah člověka k lesu a zvířatům, která tam mají svůj domov, ať už jsou skutečná anebo - ne až tak docela.
("Obyčejná liška je rezavá a špičku ocasu má bílou, ale ty zdejší vůbec nejsou obyčejné. Jsou černostříbřité. Obvykle je možné je zahlédnout za jasných nocí, když svítí měsíc, ale někdy i během novoluní. Bude lepší, když se nebudeš snažit je vystopovat. Aspoň jim nezkoušej pohlédnout do očí. Těmhle tvorečkům by člověk nikdy neměl pohlédnout do očí…“ „Proč ne?“ vyzvídal Rošťák, ale na tuhle otázku odpověď nedostal.)
Skutečně znepokojivé. Musím souhlasit s předešlým komentářem.
Osobně se mi nejvíc líbily povídky Transit a Gordonův příběh:
"Je nespravedlivé, že jsi umřel, ale přesto budeš věčný. Ty, skromný a plachý člověk, ty, který ses bál ptáků a války.
Zato já, já, která se uzdravila, válčím dál, já tu nezůstanu, nakonec se rozptýlím ve větru, rozpustím ve vodě, rozplynu se v těch jezerech a lesích, kam jsi mě posílal.
Potáplice jsou zvuky vln tříštících se o pobřeží, lidé jsou věční."
Kniha mi pripomenula zbierku Plameňák na konci léta. Taktiež ide o výber nie celkom tradičných fantastických poviedok a taktiež prevláda ženský pohľad. Poviedky spája tajomno, náznaky, sú to zväčša príbehy, v ktorých sa fantastično objavuje nejasne, až okrajovo. A ikeď nemôžem povedať, že som bol unesený, to opatrné našlapovanie a nejednoznačnosť ma bavili. Zo zbierky u mňa kvalitatívne vyvstáva jedna poviedka, Kéž bychom tu byli taky, ktorá mi pripomenula epizódu San Junipero zo seriálu Black Mirror. Kupodivu, práve toto je poviedka, ktorá tu žánrovo nie celkom sedí a zaradil by som ju skôr ku klasickej scifi. Poviedkárom knihu tak či tak odporúčam.
Skvělé. Za mě nejlepší: Lesní lišky a poslední tři povídky. Povídky Kéž bychom tu byli taky a Temná zhouba, uzda smrti bych snesla klidně i v románové podobě. Doufám, že Paseka, která se do finského podivna už nejednou ponořila, někdy vydá také něco od těchto autorů. Strašně ráda bych si přečetla něco dalšího finskopodivného.
Tato antologie se povedla. Ze současné do češtiny přeložené finské literatury jsem na rozpacích (něco se mi líbí, většina bohužel ne), ale povídky v této sbírce mě zaujaly téměř všechny, protože ona fantazie a tajemná mystika je použita jemně a tak akorát. Jaká škoda, že se překlad skandinávské literatury tolik zaměřuje na krimi.
Lesní lišky jsou mým prvním setkáním s finskou literaturou. Pro mě je to dokonalý balanc mezi mystičností, temnotou, krásou a napětím. Kdybych měla hodnotit jednotlivé příběhy, bude to takto:
Transit ****
Čarodějná kolébka ***
Lesní lišky *****
Motýl ****
Kéž bychom tu byli taky ****
Gordonův příběh ****
Temná zhouba, uzda smrti *****
Povídky se zajímavými nápady.. celkově dost podivné a nevypočitatelné. Čekala jsem co z nich vyleze a ony třeba místo toho skončily, což mi celkově moc nevyhovuje. Za tu podivnou atmosféru a originální nápad to ale stálo a navíc mě to přivedlo k novým finským autorům.
Skvele! Finske podivno, je tak krasne nevsedne podivne :) pro me se otevrel uplne novy svet! Zvlast Gordonuv pribeh je zajimave napsany. Dostal me popis cekani na smrt. To, kolik je v tom reality a citu. Myslela jsem, ze slovy to nelze vyjadrit... perfektni, vsechny povidky jsou perfektni! Klobouk dolu pred autory a take pred prekladateli!
Finske tajemno ma velmi bavilo a dala by som si aj viac, vdaka za vyber, budem dohladavat podla jednotlivych autorov. Super pocin, idealny format!
Milé překvapení – moc dobré čtení. Každá povídka byla jiná. Motýl mi nesedl, ten byl tedy „podivný“ až příliš. Ale všechny další byly velmi dobré - mrazivé, tajemné, strašidelné. A nejlepší čekala na konci antologie (Temná zhouba, uzda smrti). Škoda, že od většiny autorů (s výjimkou Jääskeläinena a Sinisalo) neexistují t.č. překlady do češtiny. O některé bych měla rozhodně zájem. A jak čtu v dalších komentářích, tak asi nejen já. Prosím skupinu překladatelů, ať to zkusí vzít jako výzvu!
Trochu těžko hodnotit antologii, neboť každá povídka byla z úplně jiného soudku. Avšak právě i ta různorodost dělá knihu zajímavou a může se trefit do vkusu více lidem. Nejvíce se mi líbily povídky Transit, Kéž bychom tu byli taky a Gordonův příběh. Nejméně mě zaujal Motýl. Povídky bych úplně za znepokojivé neoznačila (kromě některých), ale určitě se v každých skrývá nějaké to zamyšlení. :) Akorát teda na konci "rozbor" finského podivna mě nebavil, mohlo by to být i zajímavé, ale je to popsáno velmi nudně. (Bonus: Pěkná obálka.)
Mně se knížka/antologie líbila, ochutnávky od každého autora, které mi vyloženě sedly, protože jsem knihu četla při cestách v autobuse. Příběhy byly nenáročné, z některých mě i mrazilo, ale byl to fajn odpočinek a návštěva do finského podivna.
Fínske podivno je super. Jemne sureálne témy. Najviac ma bavili poviedky: Kéž bychom tu byli taky (Jääskeläinen- paralelný svet), Gordonov príbeh (Raevaara- príbeh o vtáčej nemocnici, kde žijú vedľa seba večne bojujúce vtáky a ľudia, ktorí sa menia v kameň) a Temná zhouba, uzda smrti (Leinonen- folklórna tematika o dievčati, ktoré malo nadprirodzené prírodné schopnosti a jej bratovi-vlkodlakovi).
Milý první výlet do finského podivna. Krátké povídky od různých autorů jsou ideálním způsobem, jak se s tímto žánrem seznámit. Nejvíce se mi asi líbily povídky Transit, Kéž bychom tu byli taky, Temná zhouba, uzda smrti a Lesní lišky. Každá byla jiná, svá, ale přesto je něco tajemného spojovalo. Oceňuji i inspiraci folklórem a ekologická témata. Ještě je potřeba vyzdvihnout jazyk, překlady byly totiž na jedničku.
Štítky knihy
povídky finská literatura rozhlasové zpracování severské podivno finské podivno, suomikumma
Část díla
- Čarodějná kolébka 1992
- Gordonův příběh 2010
- Kéž bychom tu byli taky 2008
- Lesní lišky 1994
- Motýl 1999
Autorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
Kniha Lesní lišky a další znepokojivé příběhy je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 797x |
| Čtenářské výzvě | 231x |
| Doporučených | 30x |
| Knihotéce | 279x |
| Chystám se číst | 358x |
| Chci si koupit | 97x |
| dalších seznamech | 8x |
V minulosti jsem na tuto knihu slyšel hodně recenzí, a tak jsem se rozhodl, že si knihu přečtu. V knize se nachází 7 povídek od finských spisovatelů, mimo jiné také od autora Pasi Ilmariho Jääskeläinena, od kterého jsem četl knihu LITERÁRNÍ SPOLEK LAURY SNĚŽNÉ. Mezi nejznámější finské spisovatele bezesporu patří Mika Walatari, od kterého jsem četl knihu Egypťan Sihuhet a některé jeho další knihy. Myslím si, že od dalších finských spisovatelů jsem žádné knihy nečetl, anebo si nevzpomínám.
Povídky patří žánrově do fantastické literatury. Bývají označovány jako „finské podivno“, kde se mísí více žánrů – sci-fi, fantasy, magický realismus, horor aj. U některých povídek si nejsem jistý, jestli jsem pochopil, co nám v nich autoři chtěli sdělit. Tato kniha vznikla v rámci překladatelského semináře určeného studentům navazujícího magisterského oboru Finská filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Líbilo se mi, že na konci každé povídky se vyskytovaly medailonky autorů, kteří danou povídku napsali. V závěru knihy se nachází kapitola PODOBY FINSKÉHO PODIVNA, ve které se nacházejí autoři finské fantazijní literatury a v této kapitole je provedeno shrnutí žánru fantasy ve finské literatuře.
Zpočátku jsem měl určité obavy, jestli se mi kniha bude číst dobře a jestli to nebude složité čtení. Pokud si vzpomínám na reakce čtenářů, kteří knihu přečetli, tak příliš nad touto knihou nejásali. Za sebe mohu říci, že se mi povídky celkově líbily a jsem rád, že jsem si knihu mohl přečíst a poznat nové autory, o kterých jsem předtím nikdy neslyšel. Někdy jsem si říkal, že některé povídky mohly mít delší rozsah. Sotva jsem se pustil do čtení některé z povídek, blížil se jejich závěr. Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Lesní lišky, Motýl, Gordonův příběh, Temná zhouba, uzda smrti. Čtenáři, kteří mají rádi fantasy, mohou dát šanci také této knize. Knihu hodnotím na 80 %.