Les kostí (16 povídek)

04.03.2024

Upřímně řečeno jsem od Lesa kostí čekal víc. Možná ne od titulní povidky, která byla velmi dobrá, ale od knihy jako celku určitě ano.
Některé povidky měly zajímavé náměty i velice dobrou atmosféru, v tom Holdstock zřejmě vyniká. Bohužel jen tohle na dobrý příběh nestačí. Už u Lavondyss jsem měl pocit, že autor neustále dokola ždímá jedno a to samé téma a myšlenku. Les kostí tohle v celkovém dojmu nezměnil. Oceňuji také trochu žánrový drift směrem k hororu, to mám u fantasy celmi rád.
Některé z kratších povídek na mě působily spíše jako když si autor zkusil na rozepsání hodit náhodnou myšlenku na papír. Možná to byl záměr, ale často bylo téma zpracované příliš jednoduše až povrchně. To je asi bohužel prokletí povídkového formátu.
S postavami známými z předchozích dílů "série" se zde setkáváme jen v jedné z devíti povídek a není tudíž dle mého úplně správně tuto knihu do nějaké série řadit. Jak už to u povídek bývá, některé se líbily hodně, jiné velmi málo. Kromě titulního Lesa kostí byly za mě nejlepší Thorn a Scarrowfell. Hodnocení povídek:
Země a kámen 3*
Šaman 4*
Chlapec, který překonal peřeje 3*
Čas stromu 1*
Démon 3*
Thorn 4*
Scarrowfell 4*
Silvering 3*
Les kostí 4*
Celkové hodnocení jsou pro mě průměrné 3* a nejsem si úplně jistý, jestli chci od Holdstocka ještě něco číst. Jeho fascinace lesem a kolektivním nevědomím je sice zajímavá, ale není to asi dost dobrý základ pro vice, než jednu knihu. Jde o fantasy velmi osobitého stylu, který mi asi příliš nesedí.

11.10.2022

Les kostí je zajímavá sbírka. Četla jsem vydání z roku 2019, kde je titulní povídka hned první (ve vydání z roku 1996 je poslední) a nemohu si pomoct, jsem za to moc ráda. (Ale zase mě trochu mrzí absence povídky Země a kámen, která musí být podle obsahu skvělá.) Ale ano, protože Trnatec. To bylo snad to nejkrásnější možné zakončení sbírky a já si čtení strašně užila! A svým tématem mě vtáhla ze všech nejvíc. Společně s Šamanem a Thornem stavím na přední místa.

K jednotlivým povídkám a básním jsem se rozepsala na příslušném místě k tomu určeném. Ale tady napíšu, že to bylo super. Skvělá sbírka a jsem ráda, že jsem četla. Jen směle se sérií dál  :)

16.03.2021

Tak to jsem nečekal,to je teda pecka,moc dobře se čte a čtenář se dokáže vžít do děje.Skvělé.

26.08.2020

Už dlouho se mi nestalo, abych po dočtení knihy neměla slov a tajil se mi dech. Les kostí mi to udělal. Je to fantastický, je to magický, je to silný a přitom křehký, je to děsivý a přitom překrásný.
Četla jsem to snad měsíc a půl, což je na mě příšerně dlouho a obvykle, když se s něčím takhle vleču, znamená to, že knížka nestojí za moc. Ale tohle bylo jiný. Tohle jsem četla pomaličku po pár stránkách, abych si co nejdýl užívala jejího kouzla a krásy. I když... dá se u knihy o nesmlouvavosti zákonů přírody i lidí, o osudu, krutosti, smrti a bolesti mluvit o kráse a nádheře? Dá. Tady jo. A v tom je její obrovská síla.
Nádherné a vtahující a jaksi křehce napínavé byly snad skoro všecky příběhy. Vtahující, živé, kruté, nevyhnutelné... a občas nepředstavitelně překvapivé. Mimořádné byly úvodní Les mytág, ta o chlapci s vlčí maskou, o zeleném muži, o dívce připravované na setkání s tajemným mužem. Bariéra, která je strašně jiná než vše ostatní, ale čímsi nevyřčeným se těm ostatním taky podobná... a nakonec je strašlivě smutná a jaksi... splasklá.
A závěrečný Trnatec, u toho se mi tajil dech. To poselství zmrtvýchvstalého roztaženého do všech světových stran a v symbióze se dřevem... uf. Mým někdejším disertačním úvahám o cyklech přírody, vadnutí a vzklíčení, a o paralelách se životem a smrtí, to dává zase další kus naléhavosti.
Ta knížka je neuvěřitelná. Kupuju si k podzimnímu svátku (nebo vlastně radši ne, radši hned, co kdyby se to za ten měsíc vyprodalo :-) nejen tuto, ale celou sérii o lese mytág. A to se mi prosím už dlouho nestalo, naposled u Karikovy Trhliny.

05.10.2019

Tohle bylo pro mne zklamání. Tak jsem se na ni těšila, každý rok si čtu jeden díl, tento je třetí. Knížka je totiž povídková, ale nevyrovnaně - první a nejlepší povídka tvoří snad třetinu knihu. Některé další povídky přitom vůbec neodpovídají původnímu Lesu kostí, nemají s ním nic společného. Jedna povídka je vyloženě moderní, sice se mi líbila, ale sem se vůbec nehodila. Dávám tři hvězdičky za první povídku a do dalších dílů se pustím, až si pořádně zjistím, že je to opět Les kostí.

03.08.2019

Naprostá spokojenost. Holdstockův magický prapůvodní les mi přirostl k srdci a dokonale poblouznil mysl. To jsem ale popsal už u předchozích autorových knih, tak to vezmu tentokrát kapku stručněji. Většina povídek v knize byla parádní - nejlepší asi Les kostí, Thorn, Šaman a Trnatec. Čas stromu je hodně zajímavá věc a Bariéra zase dost depresivní záležitost. Povídka, která mě nenadchla a moc mi nesedla je Infantom. Autorova poezie, o kterou je sbírka povídek doplněna, beru jako příjemný bonus navrch.

12.06.2019

,,Obě vyprávění mají v sobě temná božstva, jež podezírám z toho, že se vynořila z hlubokých zákoutí Robovi mysli." Já bych řekl, nejen ty dvě. Ale pěkně popořádku.

Les mytág byl nový (alespoň pro mě), neotřelý příběh, ze kterého ten les opravdu vystupoval jako by byl živý. Lavondyss šel o krůček dál, a přestože se odvažuji tvrdit, že příběhově za prvním dílem o zaostává, i on vyvolává neopakovatelnou (a o poznání temnější) atmosféru, která si umně zahrává s mýty, jež jsou nám nějakým způsobem povědomé.

Les kostí je sbírka. Na ní oceňuji povídku hlavní, jež se vrací k Lesu mytág a poodhaluje kousek hlavního příběhu. Jako celek... je to až příliš temné a depresivní. Až příliš pohanských bůžků a božstev, které až příliš často do svých osidel lapí bezmocné protagonisty, až začínám mít pochybnosti, zda-li nelapili i autora. Celkem zajímavý je Trnatec, a koneckonců také Infantom, ale zejména díky odlišnému stylu.

14.11.2018

Ojojoj, tak čím dál tím lépe, větší a větší úlet. Přemýšlím, jestli ještě jde o fantazii nebo už něco jiného. První část obsahuje povídky, z nichž jsou některé psychedelicky náročné. Například tuleni se mi míhají před očima ještě dávno po dočtení.
Pokračování příběhu Ryhopského lesa...na jedné straně nádherné kouzlo toho místa, na druhou tolik časových rovin a postav, že je téměř nemožné na první dobrou udržet vše v kontextu, chce to opravdu se soustředit a občas se i vrátit v textu zpět. Ale stojí to sakra za to.