Leningrad ekniha

od:


KoupitKoupit eknihu

Osmého září 1941, jedenáct krátkých týdnů poté, co Hitler zahájil operaci Barbarossa, byl obklíčen Leningrad. Obležení se nepodařilo prorazit dva a půl roku a během 872 dní blokády ve městě zahynuly dva miliony lidí. Pokud by město padlo, zřejmě by historie druhé světové války a dvacátého století vypadala jinak. V knize Leningrad autorka poutavě popisuje celou blokádu i to, co jí předcházelo. Široce čerpá z rozhovorů s pamětníky a deníkových zápisků účastníků bojů a obléhání z obou stran, oficiálních memorand, hlášení a jiných zdrojů. Vychází také z nově otevřených sovětských archivů, které jí umožňují odhalit závoj nad skutečností, jímž realitu města zakrývala po dlouhou dobu sovětská propaganda....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151886/big_leningrad-yVJ-151886.jpg 4.682
Žánr:
Literatura faktu, Válečné, Historie

Vydáno: (ekniha), Jota
více info...
Nahrávám...

Komentáře (23)

Kniha Leningrad

Jochen77
13.12.2022

Velmi kvalitní popsání útrap obyčejných Blokadniků, píši obyčejných, protože komunistický aparátčík se skutečně špatně neměl a rozhodoval o bytí a nebytí těchto plebejců. Kniha čtivá, syrová, s důrazem na osobní zážitky a deníky, kteří si někteří během blokády vedli. Dozvíte se v ní, že Němci byli v podstatě až sekundárním faktorem, díky němuž umírali statisíce obyvatel města. Nedůslednost, lenost, neschopnost a korupce uvnitř strany byly faktory díky kterým byla blokáda tak temná a krvavá.

Hall3006
05.07.2022

Podrobná studie o válečných letech současného Petrohradu. Knihu jsem zařadil do výzvy s tématem "kniha o jídle" a bylo opravdu čtení o boji za každé sousto, každý drobek a každou kapku. Je to čtení náročné, ale mrazivě poutavé. Dozvíme se i o pozadí vzniku blokády i jejího prolomení a útrapách nejen civilistů, ale i vojáků. Doporučuji


Johny_H.
13.02.2022

Upřímně já jsem ještě osobně nečetl nic označením Literatura faktu a po této knize po tom ani netoužím. Upřímně materiál je dobrý, ale skákání z postavy na postavu a z události na událost je neskutečné. Jo v jednu chvíli se nacházíte v Moskvě pak obléhání Lenigradu a pak několik let po válce no a pak zase v Leningradu při obležení. Věřím že z materiálů které jsou v knize by šlo poskládat knihu chronologicky či alespoň nadepsat každý odstavec například zápis z deníku a jméno osoby. Takto je to utrpení a končím na 125 stránce a je to škoda jelikož některé informace byly opravdu zajímavé.

Egertová
21.11.2021

Velmi velmi uspokojivé

mi-380
17.08.2021

Autorka přesvědčivě poopravuje sovětskou propagandou dlouhá léta prosazované vnímání utrpení válečného Leningradu. Její styl, založený na studiu historických pramenů, odkrytých po roce 1990, a hlavně na svědectvích a denících zoufalých obyvatel a vojáků obou bojujících stran, mi svou důkladností a názorností připomíná Snyderovy Krvavé země. Opět tu v rolích hromadných vrahů vystupuje Hitlerova krvavá mašinérie a s ní ke smůle obyvatel Ruska Stalinův nelidský režim. Nebýt devastujících předválečných čistek v armádě, během nichž se paranoidní antisemitský ruský diktátor zbavil převážné většiny důstojníků, bohužel těch nejschopnějších, a nebýt jeho materiální podpory Hitlera, která trvala ještě den před útokem Němců, nemusel se Leningrad, ale podobně i Stalingrad, Moskva a spousta dalších sovětských měst ocitnout na pokraji absolutního zničení.
Ale kdyby jsou chyby.
Tahle kniha dokonale, přitom poutavě, popisuje hrůzy války, neschopnost, zoufalství, hladomor a umírání. Další připomenutí skutečnosti v jak krásné době a zemi teď žijeme.
100 % (aktuálně 70 hodnocení s průměrem 91 %).

Prvním pravidlem politiky, jež se pořád omílá na všech diplomatických banketech, je nikdy neútočit na Rusko. Proč se ale Hitler, který si byl velmi dobře vědom katastrofy, která tam potkala Napoleona, rozhodl na Rusko, tedy Sovětský svaz zaútočit?

V roce 1941 za sebou padesátiletí Rusové už měli tři velké hladomory. První v letech 1891-1892, kdy volžské stepi zasáhlo sucho, druhý v letech 1921-1922, který zapříčinily rekvizice obilí a občanská válka, a třetí v letech 1932-1933, kdy bolševici divoce kolektivizovali rolnická hospodářství, čímž odsoudili ke smrti přibližně sedm milionů lidí.

V Leningradu zahynulo třicet pětkrát více civilistů než při londýnském Blitzu a čtyřikrát více obyvatel než při bombardování Hirošimy a Nagasaki dohromady.

heavy66
06.12.2020

Nemohu pochopit, jak Leningraďané přežili blokádu? A když přežili, jak si zachovali zdravý rozum? A pokud je milosrdná pomatenost mysli nezbavila zlých vzpomínek, jak dokázali žít dál? Ano, vím, že statisíce nepřežily, tisíce ztratily zdravý rozum a mnozí nedokázali žít dál!
Jako dvanáctiletá Táňa Savičeva, jejíž deník, zmíněný v knize, je pro mě symbolem utrpení lidí v Leningradu.
Tánin deník má devět stran. Prvních šest obsahuje jméno a datum úmrtí Tániny sestry, babičky, bratra, dvou strýců a matky. Na zbylých třech stojí - "Savičevovi umřeli...Všichni umřeli...Jediná Táňa zůstala."
Je těžké představit si fyzickou a duševní trýzeň malé holky, která zůstala sama ve válkou zničeném městě. Přečetl jsem hodně knih o válce, ale málokterá je tak působivá jako devět stránek Tánina deníku!
Vysílenou Táňu nalezla v jejím bytě sanitární služba. Spolu s dalšími sirotky ji evakuovali z obleženého města. Lékaři se jí snažili pomoci, ale Táňa zemřela na následky tuberkulózy, podvýživy a hlubokého smutku…

Katka2382
06.06.2020

Skvělá a zároveň děsivá kniha.Myslím že nikdo z nás si to vůbec neumí ani představit.To šílené utrpení,strach,zimu.A hlavně ten neodbytný,nezahnatelný a neustálý hlad.Smekám před všemi kteří to přežili.

haki34
31.05.2020

(+ SPOILER) !!SPOILERY!!!
právě dočteno..na střídačku se Zaklínačem a dětskými knížkami typu Tajná sedma a Správná pětka..protože to nešlo číst na jeden zátah...plnotučná literatura. Plná faktů bolesti, pocitu zmaru, ale i chuti přežít. Jedna velká tragédie, o které jsem toho doposud moc nevěděla, tak jsem si chtěla objasnit, co se tam vlastně stalo. Díky autorce za pečlivou a podrobnou práci, citace deníků blokadniků mě spolehlivě přenesla do té velké mizérie. Protrpěla jsem si blokádu po svém. Denně citovala dětem a manželovi pasáže, které mě zaujaly. Rozmlouvala o knížce s kamarády. Představovala si sama sebe v hraničních situacích. A nejen sebe...při čtení pasáže, kdy 8letá Irena Bogdanovová zůstává sama v bytě s mrtvou babičkou, matkou i tetou předlouhých 10dní, než ji najde členka skupiny civilní obrany, pátrající ve ztichlých bytech po možných přeživších, svírala mě úzkost a lítost zároveň. Představila jsem si mého 8letého syna..jak by to zvládl ? a zvádl by to vůbec ?
Kroutila jsem nechápavě hlavou nad celou tou situací, nad tolika zbytečnými ztrátami na žvotech..i na bojištích a hlavně v obklíčeném Leningradě. a ne že by jsme doma plýtvali, ale i na zbytky potravin se dívám teď trochu jiným pohledem..

"V zimě jsem pak ležel v posteli a trpěl hroznými výčitkami, pořád jsem musel myslet na jedinou věc, dokud mě z toho nerozbolela hlava: na policích v obchodě stály zavařovací sklenice s rybami. Proč jsem je nekoupil ? Proč jsem nakoupil pouze 11sklenic rybího tuku a nešel do lékárny popáté, abych dostal ještě další 3? Proč jsem nekoupil pár tablet vitamínu C a glukózy? Tato "proč" mě příšerně soužila. Na každý nedojedený talíř polévky, na každou zahozenou kůrku chleba, na každý oloupaný brambor jsem myslel s takovými výčitkami a zoufalstvím, jako kdybych zavraždil vlastní děti. Ale přesto jsme dělali, co jsme mohli, a nevěřili žádnému z uklidňujících prohlášení v rádiu."

"Lidé se člověku před očima proměňují ve zvířata. Kdo by si pomyslel, že Irina, vždycky taková tichá a milá žena, dokáže zbít svého muže, kterého vždycky zbožnovala? A proč? Protože chce pořád jíst a nikdy nemá dost. Jenom čeká na to, co ona přinese domů, a pak se okamžitě na jídlo vrhne...Hlad změnil téměř každého.."

"Podle jiné analýzy právě zdrženlivost a úzkostlivost znamenaly prostředek k záchraně života, k přežití bylo zapotřebí zůstat aktivní a dodržovat jisté standardy. Mýt si vlasy, holit se, uklízet pokoj, prostíat stůl k "jídlu", čistit si zuby dřevěným uhlím, nejíst kočky, nevylizovat talíře a nenechávat přetékat hrnec s fekáliemi a ani jej nevylévat oknem..."

A ještě jeden návrat k Irině Bogdanovové - a osvobození :
"Po pár minutách začal někdo v koutě ložnice plakat. A v jiném koutku další dítě, dokud jsme neplakali všichni....bylo to proto, že jsme si náhle uvědomili, že na nás nikdo nečeká. Když jsme žili v dětském domově, nemysleli jsme na to, jenom jsme čekali, až skončí válka. Teprve když přišlo vítězství, pochopili jsme, že se budeme muset nějak vyrovnat se svými životy, se vším, co jsme ztratili..."

a na závěr báseň Anny Achmatovové pro malého mrtvého chlapce:
Zaklepej svojí malou pěstičkou - já otevřu.
Vždycky jsem ti otevírala dveře.
Teď jsem za vysokými horami,
za pouští, za větrem a žárem,
ale nikdy tě neopustím...
neslyšela jsem tě naříkat.¨
A nikdy jsi mě neprosil o chléb.
Přines mi větvičku javoru
Anebo prostě trochu zelené trávy
Jak jsi to učinil minulé jaro
Přines mi ve dlaních sepnutých do šálku
Trochu čisté chladivé vody z Něvy
a já smyji krvavé krůpějě
Z tvých zlatavých vlasů.

Válka , utrpění, hlad postavili proti sobě manžele a milence, rodiče a děti, sousedy, kamarády, kolegy, nadřízené a podřízené...vše se smrsklo do jediného cíle - přežít. Síla lidského ducha je obrovská a život šel dál. Nezapomeňme...nejen na Leningradčany, ale na všechny, kterých se válka jakkoliv dotkla..
DOporučuji !!!
p.s. výborný koment Česnek s medem - shrnuje vše podstatné..

1

Doporučujeme

Mengeleho děvče
Mengeleho děvče