Říkali mi Leni

Říkali mi Leni https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/9037/bmid_rikali-mi-leni-8u0-9037.png 4 1347 259

Leni série

1. díl >

Leni je 11 let a žije v poválečném Německu. Sama však cítí, že se sem nějak nehodí. Je jiná, citlivá, ve škole nemá kamarádky. Nechápe jejich fašistické náboženství. Žije s maminkou, babičkou a bratrem Raulem, ale ani doma to nemá lehké. Touží po vlídném slově, po pohlazení, ale to se jí občas dostává jen od babičky. Leni má často kusé vzpomínky na nějakou jinou maminku i tatínka. Na rodiče, kteří ji drží v náručí, zpívají jí a ona cítí jejich lásku. Nakonec sama přijde na to, že není Němka, že pochází odněkud z Čech a byla ukradena svým vlastním rodičům. Ví, že tatínek už nežije, ale maminka určitě ano. Podaří se jí najít pravou maminku a dostat se zpět domů, do Československa?... celý text

StihOMam
StihOMam
20.01.2022 5 z 5

Z cetby teto knizky je patrna nutkava potreba autorky vykricet do sveta tu bolestivou ukrutnost, kterou byly potrestany nevinne deti. Cerstve valecne prozitky doznivaji a ideologie kontrastuje s realismem. Vyvstava nespocet novych problemu, ktere ale detske duse vnimaji vcelku odlisne. Ta doba byla zla. Tuze zla. Ale pro malou Leni bylo nepopsatelne, nenavratne a neodpustitelne prikori mnohonasobne horsi.

Do cetby se vlastne chtela pustit ma dcera - stejneho veku jako Leni Freiwald. Ja se ji ale pred vsim tim zlem, nelaskou, zlobou a smutkem snazim jeste ochranit. Snazim se prozatim oddalit jeji setkani se skutecnostmi, se kterymi se Leni musela denne prat. A vyvolava to ve mne nejhlubsi smutek, protoze jeji maminka takovou moznost nikdy nemela.

Karoley
Karoley
07.01.2022 5 z 5

Tahle kniha mě chytla za srdce, poprvé jsem o ní slyšela na ZŠ, ale až dnes jsem si ji přečetla. Smutný, dojemný příběh.


ava.s
ava.s
05.01.2022 5 z 5

Knížku jsem objevila, když jsem hledala mé milované Děti z Bullerbynu do letošní čtenářské výzvy. Máma mi říkala, že "Říkali mi Leni" je moc pěkná knížka, že ji četla jako 12ti- léta a moc se jí líbila. Je o "poněmčené" holčičce. Tak jsem si řekla ok, Děti z Bullerbynu jsem znala jako dítě zpaměti, tato kniha jde v podstatě do 3 témat letošní výzvy a potřebují něco krátkého, protože mám čtecí blok.

Brutální thrillery, detektivky si přečtu bez mrknutí oka, ale pravdivé příběhy ani knihy z války nečtu, je to na mě moc depresivní.
Tuhle jsem vzala do ruky jen protože jde o dětskou knížku.

Knížka je čtivá, opravdu pěkně napsaná. I slza mi ukápla. Pěkný příběh, na kterém jsou vidět hrůzy války. Moc pěkně vykreslené všechny postavy a to i po psychologické stránce, přesto tak, aby vše pochopil i mladší čtenář. Vydání z roku 1971 je i krásně ilustrované.

Není to v pravém smyslu kniha pro děti, bohužel to není pohádka, ale historie. Je to trochu depresivnější, ale tyto věci se děly a není dobré na tím zavírat oči... Také si nemyslím, že by to byla špatná kniha i pro děti. Děti se i víc ptají, možná vše nepochopí, ale rodiče by měli dovysvětlit..... Určitě je to vhodnější kniha než když někteří rodiče dají 9 letému Hru o trůny, Zaklínače a podobné knihy plné sexu, intrik, vraždění atd. ...a tuto zavrhnou protože je "moc drsná".
Doporučuji... a to nejen dětem.

LéňaM
LéňaM
29.11.2021 5 z 5

Kniha se mi velice líbila, ale pro čtenáře od 9ti let (jak se píše na knize)to asi neni, myslim že by to nepochopili.
Kniha určitě stojí za přečtení a ve mě dlouho zůstane

helusa2
helusa2
11.11.2021 5 z 5

Knížka, do které se mi nechtělo a nakonec mě úplně dostala…
Je psána “jinak”, přesně tak, jak by ji napsalo dítě, tak “dětsky neuměle”, působí velmi autenticky. Téma je samozřejmě velmi silné.
Určitě doporučuji!!! Hlavně pro společné čtení s dětmi…

Sabča92
Sabča92
08.11.2021 4 z 5

Na knihu mě před lety upozornila moje maminka, která ji četla a moc se jí líbila. Říkali mi Leni je velmi úspěšná kniha jak u nás, tak v zahraničí, kde sklidila celou řadu ocenění. Téma únosu a poněmčování je velmi silné téma, které jsem v knihách doposud asi neobjevila. Leni je desetiletá holčička, která přišla o tatínka ve válce. Žije v Německu s matkou, bratrem a babičkou a všímá si toho, že není ve své rodině zrovna miláček. Nejprve nechápe proč, ale velmi záhy začne pojímat podezření, že možná nežije se svou skutečnou rodinou. Odhalování těžkého tajemství pro malou holčičku není vůbec snadné. Pro mě je velmi ojediněle zpracované téma knihy, a hlavně určení pro děti. Je to velmi těžký námět a o to víc mi přijde zajímavé, že se autorka nebála dílo zpracovat pro děti. Existuje také pokračování. Závěr knihy mi způsobil husí kůži a rozhodně se jedná o knihu, kterou bychom si měli předávat z generace na generaci. Říkali mi Leni je přesně ta kniha, která vás v každém věku osloví jinak. Dětskýma očima objevíte první zákoutí válečných tragédií, starší čtenáři v ní najdou úzkost a hrůzu spojenou s krádežemi dětí. Zkrátka tato kniha je pro každého. Navíc je doplněna nádhernými ilustracemi, které celému příběhu dodávají tu pravou atmosféru.

baji42
baji42
20.08.2021 4 z 5

Celkem hezká vzpomínka na dětství.

pocketka
pocketka
08.08.2021 3 z 5

Knihu jsem četla mnohokrát na základní škole, patřila mezi mé oblíbené. Nyní jsem ji pořídila dceři a četla to společně s ní, abych si ji i já připomněla. Pro dceru je v ní spoustu starších slov, kterým nerozuměla, ale jako uvedení do faktů, co se kdysi stalo a dělo, kniha špatná není.

mrník
mrník
14.07.2021 5 z 5

u knihy jsem plakala. Je to tak pravdivý, tak smutný, tak dojemný příběh. Hlavní hrdinka byla moc sympatická.

Lejčís
Lejčís
28.06.2021 5 z 5

Na knihu jsem narazila v rámci předmětu Literatura pro děti a mládež na vysoké škole. Ten námět mi přišel tak originální a zajímavý, že jsem to zkrátka musela zkusit, tím spíš, že to autorka napsala tak brzy po válce. To jsem však nečekala, jak silný příběh dostanu! Už dlouho se mi nestalo, že by mě rozbrečela dětská kniha, u této jsem však měla slzy v očích hned dvakrát.
Jedná se vcelku o jednohubku, která však skrývá velmi hluboké myšlenky a důležité, ve své době velmi aktuální téma. Nikdy dřív mě nenapadlo přemýšlet nad tím, jak se asi musely cítit děti zavlečené do Německa, které si střípky svého předchozího života pamatovaly. Zdeňka Bezděková stvořila knihu, u které na 100% věříte, že ji napsalo malé dítě, což Vám umožní se do příběhu ponořit mnohem hlouběji, než vlastně sami chcete. Rychlé sledy myšlenek, dětský pohled na svět, množství zvolacích vět, to vše ve Vás vyvolá pocit, že jste zase tím malým desetiletým dítětem, které nechce nic jiného, než k někomu patřit, být mazleno a milováno vlastními rodiči.
Úžasná kniha, která si rozhodně zaslouží více pozornosti, než se jí dostává :)

ViolettaCh.
ViolettaCh.
12.06.2021 4 z 5

Knihu jsem četla asi v sedmé třídě, buď to byla povinná četba, nebo mi ta kniha byla učitelkou přidělena, ale určitě jsem to četla v souvislosti s požadavkem školy. Všechny ty okolnosti na mě působily tehdy dost depresivně. Kniha ale není špatná. A mám ten dojem, že to bylo i zfilmováno a že jsme na tom byli v kině se třídou v rámci výuky. No, návštěvu kina jsme ocenili vždy, ať už by hráli sebevětší blbost! :-)

tittanie
tittanie
21.05.2021

Knihu jsem našla až díky databázi. Prostě na mě vyskočila, tak jsem si říkala, proč si ji nepřečíst? Pustila jsem se do ní a za chvilku přečetla. Téma je velice zajímavé. Něco jsem se i dozvěděla, ale co si z knížky asi budu pamatovat je, že historie není černobílá.

Štěpkovač
Štěpkovač
12.05.2021 2 z 5

Nooo... knížku jsem měl jako společnou četbu ve škole a na přečtení jsme měli měsíc a dalo se to stihnout a teď už k hodnocení:
Knížka je dojemná a hezky se čte.
Příběhy jsou taky krásné ale nemám moc rád takové smutné knížky.
Ale každému se líbí něco jiného :)
Knížku doporučuji spíše těm co mají rádi dojemné knížky a dávám jí 3 hvězdičky.

jaja10
jaja10
04.05.2021 4 z 5

Dojemné...

verka5083
verka5083
26.04.2021 5 z 5

Krásná kniha, kterou jsem prvně četla jako povinnou četbu na ZŠ, a ke které jsem se musela vrátit a připomenout si ji.

Renatka11
Renatka11
15.04.2021 5 z 5

Asi nejsmutnější kniha mého dětství. Ale tak krásná! I když jsem ji četla později svým dětem, brečela jsem na konci jak želva.

laura
laura
01.04.2021 5 z 5

Nevšední, dojemný a smutný příběh o křehké dětské duši, o bolestném poznání, o touze někam patřit, o lásce a prostém lidském pohlazení...

Četla jsem mnohokrát, ať už jako dítě, dospívající či jako dospělý. Svět malé Leni byl všechno, jen ne dokonalý - a přesto, přesto jsem se do něj čas od času ráda vracela.

Opustit jeden svět a vkročit do jiného, neznámého - to chce obrovskou odvahu.

Je to hořké, to vybírání mezi Němcem a člověkem.
Můj Raul nevybíral. On to spojoval.
...to by bylo nejkrásnější...

Lenin svět je všechno, jen ne šťastný. A přece, přece se nevzdává. Bojuje. Ptá se. Naslouchá.

...protože to je nejhorší hoře, když jsi dítě a nejsi ničí...

Teď, s odstupem let, jako matka, i jako dítě, jímž jsem bývala, mě to zlomilo nějak víc. A přesto vím, že jsem se k Leni nevrátila naposledy. Protože -

...až se mi bude chtít plakat a umřít - musím tomu utéci!

A o tom to je. Naděje schovaná v neskutečně živém, nestárnoucím příběhu jednoho malého děvčátka. Naděje pro nás pro všechny...

Sova15
Sova15
16.03.2021 4 z 5

Na tuto knihu jsem si vzpomněla, (jsem hrdá na svou paměť), četli jsem ji ve škole, před mnoha lety jako povinnou četbu. A na mysl mi přišla při čtení knihy Hitlerovy ukradené děti.
Je to stejné téma, dítě zavlečené za války do Německa, zde popisované malou dívkou Leni. prožíváme teď nelehkou dobu, ale s tímto to nejde srovnat.

MelanieBruno
MelanieBruno
04.03.2021 5 z 5

Věnovala mi ji maminka a je to kniha, ke které se moc ráda vracím, a kterou čtu opakovaně. Zcela pokaždé ji přečtu na jedno posezení. Víc netřeba dodat...

Ivana11
Ivana11
16.02.2021 5 z 5

Měla jsem jako audioknihu, kterou čte Tereza Marečková, a bylo to naprosto výborné, její procítěný projev, mladistvý hlas, prostě bomba.