Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32286/bmid_rikali-mi-leni-ouz-32286.jpg
4
1349
259
Jedno z nejpůsobivějších děl o světě dětí, zasaženém hrůzami války. Vypráví o českém děvčátku, zavlečeném nacisty do Německa na "převychování".
Přidat komentář
Pry kniha z povinne literatury, ale nam ji zatajili - nebyt ctenarske vyzvy, tak o ni nevim. Bylo to trudomyslne cteni, ktere ale chytne a nepusti. Autorka krome jemneho dojemneho pribehu "ukradene" divenky taky umne zachytila momenty z (po)valecneho Nemecka...
Co bych si zapsala do ctenarskeho deniku, kdybych ho mela:
"Je jeden předpis, Leni, jak zbavit zlého jeho zloby: Být na něj dobrý, tak dlouho dobrý, až ho zlo omrzí. Co si s ní počne, zevšední-li mu? [...]
Většinu špatného na světě napáchá hloupost. Víš, vůbec nějaký nedostatek. Buď rozumu, nebo citu, nebo vůle, ale rozumu nejvíc." str. 58
Tuto knihu jsem četla kdysi v dětství, ale pamatovala jsem si jen název. Teď po mnoha desetiletích jsem se k ní vrátila zpátky a dala jsem ji jedním dechem. Smutný příběh drsné doby, poučný, lidský. Myslím, že jako malá holka jsem to nechápala, proto jsem knihu tehdy nedočetla nebo si z ní nic neodnesla. Až s věkem člověk pozná, jak hodnotná myšlenka se v této knize skrývá.
Půvabná knížka o strašné době. Četla jsem jako školou povinné dítko před mnoha lety.
Nádherná a dojemná kniha popisující hrůzy války z jiné stránky. Téma ukradených dětí a odvlečených do německých rodin k převýchově určitě chytne za srdce malé i dospělé čtenáře.
Pustila jsem si jako audioknihu. Vybrala jsem si kvůli čtenářské výzvě. Na to, že je v knihovně v dětském oddělení mi přijde docela depresivní. Nemůžu říct, že by se mi nelíbila, ale není to něco co bych doporučila.
Knihu jsem četla na základní škole a dodnes si ji pamatuju. Je v ní hodně životního moudra viz stará paní Freiwald i vítězství lidskosti nad zlem viz pan učitel Baum, James Smith, paní Synkova.
.... asi jsem ji musela v na základní škole číst, ale vůbec si to nepatuju. Teď jsem se k ní dostala v rámci čtenářské výzvy. Moc se mi líbila, je krásně psaná, čtivá. Už v tam mladém věku si stála za svým, až se jí povedlo dosáhnout svého, a vrátit se zpátky. Krásné *****
Říkali mi Leni je skutečně kniha na pár hodin, která vám toho ale za tak krátký čas stihne hodně předat. Zajímavý a smutný příběh z brutální doby. Kniha se trochu tváří jako literatura pro mladší publikum, nicméně plně pochopit souvislosti a skutečnou tmu celého děje dítě nejspíš pochopit nedokáže. Aspoň já bych ve svých 11,12 určitě plně nepochopil. 89%
Jedna z těch knížek pro děti, co umí být složitá i pro dospělé. Souhlasím s některými komentáři níže v tom, že věk hrdinky by v tomhle případě neměl nutně udávat věk cílového čtenáře, protože víc z knihy asi pochopí ti o něco starší, co už se aspoň někde blíž setkali s tématem druhé světové války. Příběh je sice docela jednoduchý, ale už od začátku je četba silný zážitek - myslím, že je na té knize vidět opravdový otisk války, něco z toho, co autorka zažila, o čem slyšela od přímých aktérů a co si my už dokážeme těžko představit. Zároveň je ale na událostech dnešního světa vidět, jak je důležité, abychom o tom, jak to tehdy bylo, měli představu co nejpřesnější.
Četla jsem ji jako dítě a vůbec jsem si nepamatovala o čem je. Ani nevím zda jsem ji tenkrát dočetla. Nic. Pusto.
Nyní mě příběh zcela fascinoval. Nevím jestli děti, které by to četli by v současné době dočetli a zda by jim to něco říkalo. Myslím, že bez rodičů a doplňkových informací to ani nemohou chápat. Pro ně to musí být něco jako fikce... musejí k tomu znát souvislosti.
Mě jako, ženě ve středním věku, příběh úplně uhranul. To vnitřní napětí, kterou jsem celou dobu cítila, ta netrpělivost jak se to bude vyvíjet a jak to dopadne... Velmi silná kniha. Odkládám po dočtení se slzami v očích. Úžasné dílo.
V dětství, respektive v dospívání mě tato kniha neoslovila a já ji nedočetla. S dcerou jsem si ji však ujít nenechala. Předčítala jsem ji před spaním a bylo nutno vysvětlovat. Uznávám, že pro jedenáctileté děti je to náročná četba a domnívám se, že pokud by měla číst dcera sama, také by nedočetla.
Knihu jsme četli na základní škole někdy v páté třídě a většina jí moc nechápala. V té době jsme druhou sv. válku ještě neprobírali. Kdyby jsme jí dostali k četbě někdy kolem té osmé třídy a v hodinách dějepisu se zároveň probíralo toto téma, tak by to dávalo mnohem větší smysl. To, že je hlavní hrdince 11 let ještě neznamená, že se do ní současní vrstevníci dokáží vcítit. Jak my před 25 lety, tak naše dnešní děti, jsou úplně jiné než generace našich babiček a prababiček. Nezažili jsme válku, bídu, neměli jsme takové povinnosti, třeba kolem hospodářství atd.... mohli jsme si užívat dětství. Ke knize jsem se vrátila v nějakých těch 14 letech. Vzpomněla jsem si na ni právě, když se válka probírala v dějepisu. Zanechala ve mě úplně jiné pocity a prožívala jsem ji úplně jinak. Mám ji doteď ráda, četla jsem ji jako dospělá a zasáhla mě zase jinak, jako mámu. Už tenkrát jsem si řekla, že do povinné četby je zařazena ve špatném ročníku. Bohužel se nic nezměnilo... dcera je v páté třídě a aktuálně ji má na řadě ve čtenářském deníku. Kniha ji nebaví, hlavní hrdinku nechápe a čte to doslova na sílu. "Vtipné" je, že doteď měli číst samé pohádky, pověsti, bajky a najednou bum takový příběh. Takhle školy dětem to čtení akorát znechutí. A to mě jako milovnici knih hodně mrzí. A tato kniha si to vůbec nezaslouží.
PS: v dnešní napjaté době je to o to horší. O válce na Ukrajině se baví ve škole, obě dcery dostali do třídy nové spolužáky, vidí zprávy a pak ještě tato povinná četba. Na doraz rodičů, jestli by se nedala zařadit jiná kniha, byla odpověď taková, že je součástí osnov a hotovo.
Určitě jsme se k této knížce dostali, když jsem byla malá v rámci čtení ve škole. Vůbec jsem si to ale nepamatovala a využila toho teď. Rozhodně mě kniha zasáhla více, než tehdy na základní škole. Nechápala jsem to natolik, abych pochopila, jaké to mohlo být pro dívku, která cítí, že je jiná a neví proč, která v hloubi duše tuší, že je to všechno trochu jinak. Velmi silný příběh.
Jedna z mých oblíbených knížek z dětství (už je tomu dobrých 55 let), kterou jsem četla několikrát. Tentokrát jsem ji poslouchala jako audioknihu - také velmi pěkné.
Přečteno po mnoha letech na základě čtenářské výzvy a jsem nadšená a mile překvapená. Knížku jsem četla ještě jako malé dítě na základní škole na doporučení jedné učitelky a hned jsem věděla, že téma 2. sv. v., holocaust a tomu příbuzná témata mě budou zajímat. Knížka je krásně napsaná z pohledu milé dívky a na konci se nevyhnete slzám. Doporučuji dětem i dospělým!
Po zveřejnění letošní výzvy mi jako Kniha mého dětství okamžitě naskocila tahle. Vybavuji si jak asi v devíti letech v rámci školní povinné četby jsem prožívala Leniny emoce a doufala že se s maminkou zase setkají . Už tehdy se mi vryla do paměti a srdce a zůstala tam az doteď. Když jsem ji znovu četla na okamzik jsem se vratila do detstvi.
Zdeňka Bezděková napsala nádhernou a silnou knihu o zoufalství malého dítěte v poválečném Německu, které není milováno a nikomu nepatří. Není to podle mého názoru úplně kniha pro děti, přínosná je i pro dospělé a je dobře si zvěrstva války připomínat. Je to část naší historie, na kterou bychom neměli zapomenout.
Téma válečných únosů dětí a následné poněmčování je velmi silné téma a nikdy dřív jsem se nezamyslela nad tím, jak se asi tyto děti musely cítit. Většina z nás má z útlého dětství v paměti vzpomínky, které si přiřazujeme ke svým blízkým. Co kdyby nás z našeho prostředí násilím vyrvali? Zůstaly by nám z předchozího života jen snové představy nebo střípky nezařaditelných vzpomínek? Nebo bychom zapomněli?
Knihu jsem četla jako dítě před půl stoletím a pamatovala jsem si z ní jen mrazivý pocit, nikoliv děj. Ten pocit po přečtení dnes je ještě děsivější, protože už nejsem jenom dcera, ale i matka a popisovanou hrůzu umím lépe pochopit.
Neshrnula bych to lépe než Sabča92 “…kniha, která vás v každém věku osloví jinak. Dětskýma očima objevíte první zákoutí válečných tragédií, starší čtenáři v ní najdou úzkost a hrůzu spojenou s krádežemi dětí. Zkrátka tato kniha je pro každého.”
Úžasná a nedoceněná kniha!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
| 2001 |  Říkali mi Leni |
| 1979 |  Štěstí přijde zítra |
| 1986 | Bludný kámen |
| 1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
| 1974 | Marta věří na zázrak |
Kniha Říkali mi Leni je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 2 277x |
| Čtenářské výzvě | 456x |
| Doporučených | 158x |
| Knihotéce | 436x |
| Chystám se číst | 427x |
| Chci si koupit | 80x |
| dalších seznamech | 18x |
Pamatuji si, jak jsme ji četli cca v páté třídě... Úžasný, mrazivý příběh, který mi nedával spát. Šílená doba a šíleně činy. "Babičku" jsem měla moc ráda a pořád doufala v happy end jak Brno.