Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139838/rikali-mi-leni-139838.jpg
4
1350
259
V poutavém a dobře vykresleném příběhu se zde před námi rozvíjí osudy malé holčičky, která byla tak jako mnoho dalších dětí za druhé světové války odebrána českým rodičům a zavlečena do Německa na "převychování."
Přidat komentář
Poslouchala jsem audioknihu načtenou Terezou Marečkovou. Dramatizace se opravdu povedla. Příběh, stejně jako mnozí, znám od dětství, ale dojímá mě stále stejně.
Pro mně tu byl nejzajímavější pohled na to, jak těžce se vyrovnávali nacisté s prohrou války. Na to, co Němci museli překonat a s čím se potýkají dodnes (a že to nebylo hned).
Možná bych víc prožíval příběh Leni v současnosti, když mám dítě.
Tuhle knihu jsem četla docela dlouho, ale není to proto, že by byla špatná. Právě naopak je skvělá. Poprvé jsem na ni narazila ve škole, kdy jsme četli úryvek v čítance. Kniha vás chytne za srdce a myslím, že na konci ukápne i pár slziček. Pokud jste tuhle knihu zatím nečetli, radím vám to okamžitě napravit. Nebudete litovat.
Silné téma, silný příběh. Knihu jsem přečetla až v dospělosti a nevím, zda bych z ní měla větší trauma v dětství, nebo teď, když mám děti. Příběh je každopádně strhující, sem tam probleskne předvídatelné schéma (hodní antifašisti x zlí fašisti), ale určitá schematičnost, přehlednost a jistý patos nejsou v dětské literatuře na škodu. Kniha určitě stojí za přečtení.
Knihu jsem četla jako dítě na základní škole, teď jsem si chtěla příběh oživit a je jasné, že jsem ho už vnímala z jiné stránky než jako dvanáctiletá. Přesto je to pořád i po těch letech silný příběh.
Knihu jsem zařadila do povinné četby pro děti v 5. třídě a ejhle, většina dětí ji přečetla a líbila se jim. Tak jako před mnoha lety mně.
Četla jsem ji jako děvčátko, povinně nahlas jsme ji museli předčítat ve škole. Navzdory tomu ve mně zůstal silný dojem, dodnes si vybavuji některé obrazy, situace, momenty, i když možná nepřesně a přibarvené vlastní představivostí. Bylo mi moc líto babičky, kufr na půdě s nálepkou, poslouchání za gaučem, neustále přítomný pocit něčeho nesprávného, že to tak nemá být, ne a ne, jako malounko bodající osten. To se autorce opravdu povedlo.
Koupila jsem teď dceři knížku do ucha, budeme poslouchat.
Tuto knihu jsem jako ditě milovala.Ráda si ji přečtu i teď.Sehnala jsem v antikvariátu i jeji pokračování,ale to už je zase trochu o něčem jinem.
Tato kniha mě velmi oslovila je to pro mě do já telena kniha ale i smutná četl jsme tu původní verzi půjčila mi ji jedna vychovatelka z dětského domova
Knížku jsem četla jako dítě a hluboce mne zasáhla. Tuto nádhernou knihu líčící nesmyslnost a krutost války doporučuji nejen dětským čtenářům.
Leni Freiwald postupně z narážek spolužáků a sousedů zjišťuje, že ve skutečnosti není to pravé "árijské" děvče. Snaží se dopátrat kdo ve vlastně je a proč má zvláštní vzpomínky z dětství, které by mít neměla. Strhující příběh dívky, která byla po vypálení Lidic odvezena do Německa na převýchovu. Závěr knihy je opravdu hodně emotivní
Dle popisu Leni a jejího myšlení jsem předpokládala, ze je dívce asi 6 let. Byla jsem tedy velice překvapena, ze se jedna o 11-ti letou slečnu a nedokázala jsem se do tohoto vcítit. Presto je příběh silný a poutavý.
Po hodně dlouhé době jsem po ní opět sáhla a nelitovala jsem. Aktuální v každé době.
Kniha je psaná tak křehce, dojemně - přesně jak bych si na vyprávění dítěte odvezené za 2. světové války na převýchovu představovala. Na konci málem ukápla slza. Dojetím. Už jen název je tak výstižný!- Říkali mi Leni, ale já až moc dobře věděla, že Leni nejsem.
Ach, jak se Leni setkala s maminkou - úplně mi to učarovalo....
Velmi inspirativní kniha. Když jsem knihu četla ptala jsem se sama sebe
,, PROČ??,,
,, Muselo se to stát? ,,
Knihu jsem četla s mamkou a ta byla vždy o krok na před. I tak jsem vnímala každý detail. Zločin spáchaný na malém děvčátku se mě velice dotkl.O to hůř že se to vše stalo a kolika dětem! Poslední věta mě naprosto dojala. I po pár letech si na ni občas spomenu a řeknu si,, Bude líp,,.
K přečtení mě kdysi dávno přivedl úryvek v čítance. Byla jsem tehdy právě v tom věku, velmi to na mě zapůsobilo. Na rozdíl od mnoha knih, které jsem přečetla a dnes už o nich vím, jen to, že jsem je přečetla a nic víc, zůstala ve mně stopa
Velice smutná knížka, vyprávějící o 11leté Leni, která vede nešťastný a osamělý život. Paní učitelka je na ni strašně nespravedlivá, neuznávají její názor v rodině, holky ve škole se jí posmívají. Pak se ale v jejím životě stane zvrat a nakonec dojde k názoru, že není doopravdy z rodiny ve které žije. Jejímu pátrání po rodičích trochu pomáhá nová kamarádka, kterou si našla a navíc už mají jiného učitele, který je vážně prima a hodně jí pomohl.
I když to bylo strašně smutný tak se mi to moc líbilo.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
| 2001 |  Říkali mi Leni |
| 1979 |  Štěstí přijde zítra |
| 1986 | Bludný kámen |
| 1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
| 1974 | Marta věří na zázrak |
Kniha Říkali mi Leni je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 2 281x |
| Čtenářské výzvě | 458x |
| Doporučených | 158x |
| Knihotéce | 436x |
| Chystám se číst | 426x |
| Chci si koupit | 80x |
| dalších seznamech | 18x |
" Z doby kamenné"
Knihu jsem četla jako dítě. Stejně jako další knihy o stejném tématu. Všechny byly smutné, ale tady ten dvojdilný příběh na pokračování byl .. wow! Tolik starosti a problémů, co si musela prožít chudák malá Leni! Četla jsem jedním dechem a knihy jsem pak moc nechtěla vracet sousedce ...