Legenda tří druhů a Zrcadlo dokonalosti sv. Františka z Assisi

Takzvaná Legenda tří druhů je nejvýznamnější z »neúředních« biografií Františkových, to jest ze životopisů světcových nesepsaných z pověření a pod kontrolou papeže nebo vedoucí skupiny řádu. Její název ji připisuje bratřím Lvovi, Rufinovi a Angelovi, podle listu z Greccia, datovaného 11. srpna 1246, který v rukopisné tradici tvoří úvod k 18 kapitolám legendy, avšak zdá se, že s nimi nemá mnoho společného. (Viz úvod k 2 Cel.) Nepřímým podnětem ke vzniku »neúředních« životopisů Františkových bylo drastické rozhodnutí generální kapituly v Paříži 1266, která nařídila zničit všechny předchozí biografie světcovy, ponechávajíc jen novou, úřední Větší legendu Bonaventurovu. Toto rozhodnutí znamenalo nesporně ochuzení znalosti o osobě Františkově a jeho díla na dlouhá staletí (např. 1 Cel byl objeven až 1768, 2 Cel až 1806). Je pochopitelné, že se nalezli jedinci, kteří se pokusili aspoň zčásti rekonstruovat ztracený biografický materiál, nebo určitým způsobem doplnit svědectví Františkových druhů. Nového podnětu k obnovení životopisného bádání se jim dostalo schválením generální kapitulou v Padově 1276, dva roky po Bonaventurově smrti. Tato »pobonaventurská« legenda představuje v každém případě velmi významný text, jehož hodnota tkví ve vylíčení původního františkánského bratrstva v dlouhém údobí života světcových druhů, kteří sledovali a sbírali především assiskou tradici, takže si zasluhuje víc než která jiná označení Assiská legenda. Vývojový proces tématu shody Chudičkého s Kristem, zdůrazněný již v dílech Tomáše z Celana a dovedený k dozrání Bonaventurou, stává se zde absolutně ústředním momentem pro duchovní zhodnocení světce. Františkův vztah ke Kristu, jeho neustálá setkávání s ním, přizpůsobování vlastního života Kristovu životu díky zvláštním darům, jako byla stigmata, to vše dává dílu téměř jednoznačnou přímočarost. Na tuto legendu se můžeme nejspíše dívat jako na duchovní pojednání – ve formě životopisu – o »cestě« ke shodě s Kristem; otázka historického Františka je spíše jen okrajovým tématem spisu, usilujícího vědomě o prokázání Františkova »kristocentrismu«.... celý text