Legenda Emöke
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30879/bmid_legenda-emoke-ZW3-30879.jpg
4
278
50
Milostný příběh, ve kterém se vypráví, jak byla promarněna příležitost k veliké lásce, k opravdovému, čistému citu. Pražský redaktor se na rekreaci seznámí s mladou Maďarkou Emöke z Košic, která prožila neradostný život s hrubým statkářem, kterého zastřelili při pokusu o překročení hranic. Emöke hledá útěchu u Boha, v náboženském fanatismu. Redaktor ji pozvolna přesvědčuje o smyslu života v reálném světě, rodí se mezi nimi vzájemný cit.... celý text
Přidat komentář
Milostná novela pana Škvoreckého.
O nenaplněných vztazích, snadné manipulaci, možná také závisti, hledání osobních hodnot.
Příliš dlouhá souvětí, ale také myšlenky, které stojí k zamyšlení.
Kniha přečtena v rámci čtenářské výzvy. Asi bych po ní v knihovně nesáhla, bohužel.
Krásná čeština, košatá souvětí, autor velikán, ale nic pro mne. To, že je někdo legendou neznamená, že se mi jeho díla musí líbit, navíc postavy mne opravdu neoslovily. Emöke byla příliš "duchovní", učitel hulvát a buran, no a pan redaktor je sice "vzdělanec", ale vlastně je také omezený.
Jen stěží jsem dočetla.
Milostná novela. Mám pro tyhle krátké příběhy "co by bylo kdyby bylo" slabost. Myslím, že autor se potřeboval vypovídat z nějakého svého vlastního prožitku, ale napsal to krásným jazykem a proč hledat v tak útlé knížce něco více? Každá dobrá kniha nemusí nést nutně velké poselství, může prostě jen čtenáře naladit a být dobrým počtením. Tedy: ději knihy bych dal 3 hvězdy. Jazyku čtvrtou hvězdu navíc. A pátou dávám za mistrovský úvod, kde Škvorecký na pár řádcích vystihl tak nějak životní odkaz většiny z nás - že až umřou ti, kteří nás osobně znali, tak je vymalováno a po člověku nezbyde nic. Za ten úvod tedy pátá hvězda, celkem plný počet bodů :-)
Dva omezenci, každý omezený jiným způsobem, usilují o přízeň slovenské Maďarky na podnikové dovolené. Napsáno 1958.
Zajímavá jednohubka psaná nádherným jazykem, ale na pět hvězd to osobně nevidím.
Mohlo by to vypadat, že obě hlavní mužské postavy jsou svými opaky. Kladná postava redaktor a záporná učitel, vnímavý vzdělanec a omezený křupan. Mně to tak nepřišlo, naopak, zdáli se mi oba pánové svým přístupem ke světu jako z jednoho vrhu, zejména svojí neochotou udělat ze středobodu světa něco jiného než sebe. Dramaticky se liší pouze jejich metody obelhávání. Obelhávání žen i obelhávání sebe samotných. Emöke je tak v očích obou z nich pouhým objektem: v horším případě rekvizitou k jednorázovému použití, v lepším případě projekcí skrytých tužeb. Jako lidská bytost v očích pánů rekreantů význam nemá a jako na svébytnou lidskou bytost na ni také nenahlížejí.
Závěrečná scéna na zpáteční cestě pak situaci osvětluje zcela zjevně. Když Emöke mizí ze scény fyzicky (když mizí její tělo, chtělo by se říct), je okamžitě zapomenuta a ukazuje, na čem redaktorovi doopravdy záleží; ve skutečnosti je jeho mentální svět na úrovni rozmazleného dítěte, kterému někdo na písku rozšlapal bábovičku … a on teď teda s gustem rozšlape na oplátku tu jeho s pocitem dobře vykonané pomsty. Achjo.
Pan Škvorecký mě zaujal svojí prací s jazykem, košatá souvětí mi nepřekážela, ale líbila se, stylista je prostě dobrý. Mám pochopení i pro to, že na krátkém prostoru novely je těžké stvořit plastickou a propracovanou psychologii postav a nezazlívám mu i jistou archetypálnost obou svůdníků. Bohužel pro Škvoreckého dala jeho literární generace světu také Milana Kunderu – a právě ve srovnání s Kunderovými sobeckými misogyny (třeba ve Směšných láskách, kde na jejich představení také nemá mnoho stran) postavy v Legendě Emöke – alespoň tedy v mých očích - neobstojí.
Dočetl jsem a zeptal se sám sebe: "Jakpak se jmenovala ta tvoje Legenda Emöke, chlapče?, vzpomínáš si ještě?" Každý máme svou Emöke, tedy aspoň já ano. Taky jsem se do ní zamiloval při tanci. Šlo mi víc o její tělo, než o její duši? To vím jenom já (a pan Škvorecký).
A jestli vím, jak se jmenovala? To si pište, že ano, je to přece moje Legenda!
Většinu Škvoreckého jsem četla jako teenager, takže Zbabělci a Prima sezona naprosto rezonovaly s mojí pubertální duší. Po 30 letech nejvýš hodnotím Legendu Emoke, ta dokáže zaseknout drápek a oslovit i starší čtenáře.
Na to, že jde o našeho největšího spisovatele, tedy alespoň podle některých, zdál se mi ten příběh dost neosobní, neskutečný, předvídatelný a nudný. Možná to takhle chodí v reálném životě, ale spíš si myslím, že ne. Je to jedna ze Škvoreckého nejslabších knih, tedy podle mě. Vykreslení postav se mu nepovedlo, jsou ploché, vidí a přemýšlí tunelově, chovají se roboticky... Knihu spíš nedoporučuji.
Děj je velmi jednoduchý, myšlenka není moc hluboká, ale stejně bych knihu postavila na popředí české literatury. Josef Škvorecký touto knihou předběhl svou dobu. Rasismus, jak vůči černochům, tak i vůči samotné Emöke. Sexismus, jehož ztělesněním je postava učitele. Trauma, kterého se člověk lehce nezbaví a kolikrát člověka donutí uchýlit se k náboženství. To všechno jsou na šedesátá/sedmdesátá léta velmi odvážná témata. Proto si této knihy velmi cením. V době, kdy většinu společnosti problémy menšin vůbec netrápily(pokud nešlo o oběti koncentračních táborů), se pan Škvorecký odvážil do krátké novely použít tolik kontroverzních názorů. Myslím, že Legenda Emöke je jedna z těch knížek, kde místo děje záleží na námětu. Samozřejmě příběh o promarněných šancích a stereotypním životě je sám o sobě velmi lákavý, ale jakmile pochopíte jeho podstatu, kniha vám otevře oči.
Pro mne, osobně, nejlepší věc, kterou autor napsal. Jsem asi poněkud emotivní, knížku jsem četla někdy počátkem normalizace.
Byla jsem mladá a uchvátilo mě, jak to dal Škvorecký v závěru sežrat tomu hnusnému učiteli.
;-)
A jak uctivě se vyjadřoval o té tlusté paní, co dobře vařila.
Jasně, Kundera je Velikán, uznávám. Ale moje srdeční záležitost jsou Škvorecký a Salivarová.
Chvílemi jsem si říkal, že hlavní hrdina prožívá podobné pocity, jako kdysi já. Vzápětí ale jsem si říkal, že to je jenom zcela cizí příběh. A tak se to opakovalo až do konce této krátké knihy.
Smutná knížka o promarněné šanci. Nikoli šanci získat ženu, ale šanci změnit svůj život k podobě důstojné člověka, přestat si volit lži. Není to příběh o nepřejících okolnostech, ale o lidské ubohosti.
Je to kratičký příběh, na první pohled docela banální. Škvorecký, mistr pronikání do duší svých hrdinů, ho však povýšil na něco, co ve mně vyvolalo potřebu se zamyslet. Jaký je vlastně rozdíl mezi chováním mladého redaktora a stárnoucího učitele vůči zklamané a nedůvěřivé Emöke? Pravda, primitivnost a pitomost učitele je zřejmá a intelektuální nadřazenost redaktora také, ale oběma vlastně šlo o jediné. A Emöke, jako žena a člověk, to nebyla...
Pro mne krásný, typicky Škvoreckého příběh, který je radost si přečíst.
Plný počet a doporučuji.
Kniha,kterou jsem četl v šedesátých letech. Už jsem se k ní nevrátil, ale je v mé knihovně. Považuji ji za skvělou knihu
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Kniha Legenda Emöke je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 435x |
| Čtenářské výzvě | 29x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 70x |
| Chystám se číst | 43x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 1x |
Au, to bylo ale utrpení! Složitá, dlouhá a košatá souvětí. Dlouhé popisy. Dlouhé vysvětlování. Filosofické rozhovory o Bohu. Boj o jakousi dívku, která o to zároveň stála i nestála... Chlípný učitel vs. snažící se ťuňťa. Asi v tom bylo něco víc, ale tohle na mě bylo až moc ezo. :-D