Liška

bohužel mi - ač jsem se těšila - tahle kniha vyloženě nesedla, špatně se mi četla a vůbec mi přišla poněkud divná; vydržela a trápila jsem se cca do poloviny, pak jsem přeskočila na posledních pár stránek, je abych to měla za sebou a věděla, jak to tedy dopadlo;

3.7 Z IG profilu:
Tato kniha byla jedním slovem zvláštní. Zvláštní byla hlavně svým stylem psaní, který mě upřímně bavil. V pár směrech to sice mělo nevýhodu, ale díky příjemné změně jsem ochotna přivřít oči.

Přišlo mi, že si s námi autor lehce hraje. Spoustu informací nechává na čtenáři a nebo je tam naopak velmi šikovně schová. Většinou ale čtenáře nechává v nesnázích. Nejde úplně o čtení mezi řádky, ale o takové lehké naznačení, o popostrčení tím správným směrem. Velmi mi to vyhovovalo u šokových scén a u nějakého pozadí daných postav !

Kde mi ale popostrčení chybělo, byl konec knihy. Závěr mi přišel zbytečně useklý a nevyužitý! Dalo se tam krásně ždímat z psychologie daných postav.
Strašně mě zajímalo, jak to vše tedy bylo, protože mi nepřišlo,že byl příběh dotažený.
Vše se schovalo za jiný případ, ten byl sice relevantní, ale mě osobně zajímala jiná část příběhu - motivace postav a jejich životy. V tomhle jsem viděla u sebe velké hluché místo.

Neříkám, že do sebe vše nezapadalo. Tady to bylo i až podezřele dobře zapadající (pro někoho možná až moc). Ono to tak působí, díky přeskakování situací, kterými by si měl vyšetřovatel projít, aby to působilo trochu více přirozeněji. Tady šlo ale o tempo a rychlost, takže se tyto momenty trochu vypustili.
Já bych ale tohle zapadnutí chtěla vidět i v tom jiném poli, poli postav s jejich traumaty a zážitky.

Celkové čtení bylo napínavé, díky formě psaní vše rychle utíkalo. Střídající linky mi taky nedělaly problém a přišly mi dobře zařazené. Zajímala jsem se o oba osudy, což mi také přišlo fajn.

K postavám jsem docela přilnula, i když tam byla určitá distanc. Text nešel úplně do hloubky v rámci emocí a myšlenek, což ale opět koresponduje s první informací o stylu psaní. I přes to… jsem si postavy i docela oblíbila!

Bylo to takové odpočinkové a svižné čtení, které rozhodně přečtete na posezení. Nesednete si z toho na zadek, ale určitě vás příběh bude bavit a budete ve většinové časti spokojeni !

Tato kniha mi byla zapůjčena, jinak bych si ji nikdy nepřečetla, což by byla škoda. Začínala jsem číst s nulovými očekáváními. To bylo asi dobře, v první třetině se toho moc nestane. Pak děj ale nabere rychlý spád. Není to zrovna nejakčnější thriller, ale má úžasnou atmosféru, která byla návyková. Člověk prostě musí soucítit s hlavní hrdinkou a s napětím čekat, s čím některé postavy přijdou tentokrát. Pokud si odmyslím islandské názvy, kniha se četla moc dobře i díky kratším kapitolám. Akorát konec bych ocenila o něco uzavřenější. Je to podle mě poměrně zdařilá knížka, nelituji času, který jsem s ní strávila.

Hlavou jí prolétlo, že je načase to vzdát.

O ČEM KNIHA JE:
Sajee odlétá z Reykjavíku do malého městečka Höfn kvůli domluvené práci. Původně vůbec nebylo jejím záměrem začít pracovat mimo hlavní město, ale okolnosti rozhodly jinak. No co, práce jako práce.
Jenomže po příletu se vše mění a pro Sajee je to celé o to horší, že nepochází z Islandu.
Guðgeir, bývalý detektiv z Reykjavíku, žije v Höfnu pouze na přechodnou dobu, ale jeho intuice neustále pracuje na plné obrátky. A situace kolem křehké cizinky Sajee mu připadá přinejmenším podezřelá.

CO JÁ NA TO:
Slovo, kterým bych vystihla knihu Liška, je „znepokojující“. Jedná se o kratší a trochu jiný thriller z mrazivého islandského prostředí a já si vlastně nejsem jistá, kolik z něho můžu prozradit.
Začnu pro mě překvapivou hlavní ženskou postavou, která pochází z úplně jiné části světa než je Island, a na níž je vidět, jak těžký může být život v cizí zemi. A tím s konkrétními detaily z knihy končím.
Na tomto příběhu je znepokojující to, že tušíte, kam by příběh mohl směřovat a vy nechcete, aby se to stalo, ale víte, že něco prostě přijít musí, a tak čtete dál a dál, abyste zjistili, jak to nakonec dopadne.
Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, četla jsem do noci, protože bych neusnula, kdybych neznala konec, a po dočtení jsem zas nemohla usnout, protože mi příběh vířil v hlavě.
Trochu člověka může potrápit výslovnost jmen a názvů, díky moc za přiložený slovníček.
I když mě čtení Lišky pohltilo, musím zmínit pár poznámek: některé záležitosti mohly být blíže vysvětleny, postavy mohly být vykreslené trochu víc do hloubky a jeden postup při vyšetřování mi úplně nesedí.
Navzdory několika poznámkám ale oceňuju to, jak mě čtení strhlo, to bylo vážně skvělé.

KOMU BY SE MOHLA LÍBIT:
Všem, co hledají kratší a trochu jiný thriller.

Přichází ponurejší podzimní dny, které přímo lákají k tomu, aby si člvěk vzal do ruky detektivku a chvilku se vydal po stopách zločince, nebo se nechal trochu zastrašit. Já jsem v první podzimní den sáhla po thrilleru Liška, který čtenáře zavede na mrazivý Island…!
.
V knize se pdíváme s dívkou Sajee do malého islandského města, kam se stěhuje za prací. Sajee nemá lehký život a i kvůli jistému fyzickému nedostatku je kandidát na to, aby k ní lidé přistupovali s předsudky. To je jedna dějová linka, druhou je detektivní linka, která se rozjíždí ve druhé části knihy.
.
Sajee je postava, kterou budete od začátku litovat. Není to silná hlavní hrdinka, je to obyčejná ženská, která má strašnou smůlu a snaží se se svým životem něco udělat. Musíte jí dát chvilku čas, ale nakonec si jí oblíbíte.
.
Liška je mrazivé čtení, u kterého jsem si jednou říkala, že jsem si nemohla pro její čtení zvolit lepší den. Ano, den, ten stačil, abych Lišku přelouskala. Má malinko přes dvě stě stran a některé kapitoly jsou opravdu krátké, takže není problém číst a číst. Byla místa, která mi přišla malinko nedotažená, občas šlo všechno až moc na ruku… ale co bylo peklo, to byla ta islandská jména. Já si postavy prostě zkomolila!
.
Liška nebylo špatné čtení, ale mám prostě pocit, že tomu malinko něco chybělo. Je to pocit, jako bych nakoukla pod pokličku a viděla jen to, co plave na hladině, ale zbytek netušila. Takové nakousnuté, nepropracované, hodně okrajové. Pokud ale hledáte rychlý thriller, tak Lišku zkuste! Já jsem prostě rozmlsaná!

Keď Sajee dostane pracovnú ponuku v malom islandskom mestečku, chytí sa šance na nový život. Mala to byť príležitosť začať znova, no razom sa z toho stáva nočná mora, akonáhle je jasné, že žiadna voľná pracovná pozícia neexistuje. Ale prečo by niekto chcel, aby Sajee prišla do Höfnu? A keď sa po nej odrazu zľahne zem, je v tom malom meste vôbec niekto, koho bude jej zmiznutie zaujímať?

Kniha Líška je thriller, pri ktorom vám stuhne krv v žilách (zrejme od bezútešnej zimy). Ak hľadáte čítanie, pri ktorom dostanete poriadnu dávku vyšetrovania, táto kniha nie je pre vás. Ja som si ju aj napriek tomu veľmi užila, pretože mi sadol štýl, akým bol príbeh písaný.

Už od samého začiatku budete mať pocit, že s pracovnou ponukou nie je niečo v poriadku a trochu naivná Sajee ma v sebe nádeje za nás všetkých, takže sa niet čomu čudovať, keď sa čoskoro dostane do poriadného problému. Obrovská dávka záhadnosti vás bude nútiť čítať ďalej a sotva žmutknete, prídete tomu všetkému s detektívom Guðgeir na kĺb.

Kniha má skvelú atmosféru zasneženého malého mesta, kde sa každý s každým pozná a sotva sa v ňom niečo utají. A hoci je pre bývalého detektíva práca v takom meste istým druhom trestu, skvele zapadal do obrazu zasneženého Höfnu. Pri čítaní som si celkovo užívala postavy, či už tie, pri ktorých ste hneď vedeli, na čom ste alebo tie záhadnejšie.

Uznávam, že samotné vyšetrovanie a koniec by si zaslúžili pár stránok navyše, ale dostanete všetko, čo treba, aby ste odhalili pár tajomstiev. Na rozlúčenie sa s postavami ten koniec bol síce unáhlený, ale ak sa nemýlim, má ísť o sériu, takže sa možno dočkáme aj ďalšieho dielu s detektívom Guðgeir, ktorým by som ja určite nepohrdla.

Je to pomerne kratšia jednohubka, takže ak hľadáte nejaké čítaníčko na jednu upršanú nedeľu, Liška je skvelá voľba.

nastartované dobře, ale později už jsem měla dojem, že ten zpackaný případ, kvůli kterému je inspektor s divným jménem ve vyhnanství, by byl zajímavější než ten současný. ale tohle je první díl, takže se k němu už vracet autorka nebude.

Liška je taková detektivní jednohubka s thrillerovou atmosférou. Máme zde dvě dějové linky, které jakoby spolu na první pohled moc nesouvisely, ale opak je pravdou.
Důležitou postavou je Sajee, jejíž životní cesta už od dětství nebyla procházka růžovou zahradou. I díky vrozené vadě ji mnozí podceňují a považují za hloupou. Je vcelku jednoduché se do ní vcítit, silně s ní vše prožívat a fandit jí.
O Guðgeirovi nemůžu na první dobrou říct, že je sympaťák, ale vlastně jsem si ho celkem oblíbila. Jeho zvědavost, všímání si detailů, urputnost z něj dělá opravdu dobrého detektivka.

Velkým pozitivem je určitě prostředí a atmosféra. Autorka si se čtenáři pěkně pohrává, chvilkama jsem si fakt nebyla jistá, zda se tady neděje i něco nadpřirozeného. Jedno jsem ale věděla jistě. Některé postavy byly psycho, prostě faakt magoři.
Kámen úrazu je délka knihy. Tím, jak má málo stran a ze začátku pomalé tempo, vyšetřování je pak takové rychlé a působí nereálně. Pár stran bych rozhodně přidala, určitě by tu prostor byl. To samé závěr - zkrátka uspěchaný.
Nicméně mě kniha bavila a můžu ji doporučit. Jsem zvědavá na další díl.

Jakmile jsem na obálce viděla doporučení od Yrsy Sigurðardóttir, musela jsem se do příběhu pustit. Doufala jsem v podobnou mrazivou a tísnivou atmosféru, jaká je typická právě pro knihy od Yrsy, odehrávající se na Islandu. A přesně to jsem dostala, i když nějaké "ale" to má....

Hlavní postavou je bývalý detektiv Guðgeir Fransson. Na rozdíl od charismatických a sebevědomých vyšetřovatelů v jiných krimi příbězích je spíš jako stín – klidný a apatický. Působí nenápadně, naslouchá a pomalu skládá střípky pravdy dohromady. I když je "nemastný a neslaný", je svým způsobem lidský a díky tomu dokáže být čtenářům blízko. Druhou hlavní postavou je mladá cizinka Sajee. Má fyzické i psychické jizvy a proto působí křehce, zranitelně a uzavřeně. I ta si velmi snadno najde cestu ke čtenáři. Její přítomnost odhaluje temné vrstvy (nejen) islandské společnosti, vztah k cizincům, mocenské nerovnosti a skryté násilí.

Atmosféra příběhu je tísnivá, napjatá a z psychologického hlediska naprosto šílená. Už od začátku jsem si říkala: "tady je magor vedle magora" a nebyla jsem daleko od pravdy. Ačkoliv se moje teorie nenaplnila, nebyla jsem tentokrát tak daleko od pravdy. Izolace, chlad a napětí vytváří ideální prostředí pro nejen nejen detektivní, ale i psychologický příběh,, který se rozvíjí ve dvou liniích – jedna sleduje detektiva Guðgeira, který se stáhl do ústraní, druhá se zaměřuje na Sajee, která záhadně zmizí. Zpočátku se zdá, že jde o oddělené osudy, ale jejich cesty se postupně proplétají, když Guðgeir začne pátrat po jejím zmizení.

A tady přichází největší úskalí příběhu - pátrání! Vidím jen zlomek toho, co se skutečně odehrává a nalézání nejdůležitějších stop a dat probíhá bůhví kde. Od procesu vyšetřování jsem si připadala příliš vzdálená a nalezené stopy mi připadaly náhodné a "padající do klína" dle potřeby. Stejně tak je tomu se závěrem příběhu, který je uspěchaný a spoustu důležitých bodů zůstalo nevysvětleno. Je to sice začátek série, ale silně pochybuji, že se k osvětlení prvního případu budeme vracet. Je to obrovská škoda, protože případ na pozadí je zajímavý.

Skvělá atmosféra, nevyužitý potenciál případu a vyšetřování.
Hodnocení: 3/5