Lázeňská kúra
Ivanka Devátá
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36376/mid_lazenska-kura-i5I-36376.jpg
4
237
74
Rozvod se ženskou většinou pořádně zamává. Hrdinku této knihy ovšem zasáhl natolik, že se z jeho důsledků musí zotavovat v lázních. Potkává tam spoustu nových lidí a nemine den, aby se jí nepřihodilo něco mimořádného. A protože ony veselé příhody i trapasy popisuje Ivanka Devátá, která si získala širokou čtenářskou oblibu svým úsměvným pohledem na svět, můžete si být jisti, že se nebudete nudit ani chvíli.... celý text
Přidat komentář
Příjemné, úsměvné počtení. Autorka dokáže hezky popsat různé situace, lidi, místa.. Slabá knížečka (jen mám na obale sympatičtější ženu - sexy herečku). Znovu si to číst nebudu, ale myslím si, že je to zajímavé čtení i pro lidi po rozchodu, možná jim to dokonce pomůže - člověk někdy potřebuje jiné pohledy. Čekala jsem veselé příhody a upřímně byla trochu zklamaná, evidentně mám jiný vkus, nicméně úsměvná oddechovka je to určitě a asi 2x jsem se zasmála i nahlas. Raději nic moc nečekat a pak být mile překvapen ;)
Tato knížka o porozvodovém zotavování v lázních mi bohužel moc nesedla. Asi nejsem cílová skupina.
Mám ráda knihy, které v dnešní době pobaví a vystřídají tak mnohdy hodně drsné detektivky a jiné podobně zaměřené knihy. Ale tato kniha byla snad ještě víc. Už dlouho jsem se nad knihou ta nezasmála, řekla bych nezachechtala tak, jako u této. Pobyt v lázních fakt neměl u hlavní hrdinky chybu a vyléčil její splín dokonale. A mě dokonale pobavil. Zkuste a nebudete litovat.
Přečtená před lety.
Hlavní hrdinka Johana se snaží vyléčit z rozchodu. Kurýruje se v lázních po dobu několika týdnů. Co se z toho všeho vyklube nám prozradí lázeňská povalečka :)
Druhá kniha od této autorky, asi si jí oblíbím, když budu potřebovat četbu na oddech. Super krátké, rázné, vtipné.
Opět vtipné historky paní Deváté tentokrát z lázní, kdo jezdí , ocení její vtipné postřehy a humorné zápletky během "jejího" pobytu v lázních.
Moje první kniha od Ivanky Deváté. Tušila jsem, do čeho jdu a nebyla jsem zklamána. Už velmi dlouho jsem se u knihy tak nenasmála. Takový Šimek a Grossmann v ženském podání. A kromě toho, že je to vtipné, je to i milé. Celkově bych tuto knihu označila spojením "pohlazení po duši", prostě je to kniha, u které je mi dobře.
Nedočteno. Pár vtipných obratů, ale děj naprosto o ničem. Paní devátou zkusím ještě jednou, snad už tolik nezklame...
Navzdory tomu, že je kniha o porozvodovém období, tak je úsměvná a optimisticky laděná. Mohu určitě doporučit.
Ivanka Devátá.. proč ne desátá? :)
nepsala tentokrát o sobě a svých dětských a dospělých trapasech a trápeních, ale dala to náročné období vymyšlené hrdince Johaně. Z rozvodu se holka špatně dostávají. Hlavně trpí srdce . To si Johana jede léčit do lázní. Včetně nervů samozřejmě. V příběhu nechybí legrace z příjmení, výčet všech procedur a vzpomínání na podobné traumatizující prožitky z dětství, ale hlavně to jestli výsledná kúra zabrala.
Opět mé skvěle pobavila . Doporučuji
Po velice příjemném překvapení z četby Rodinného podniku jsem se vrhla na další knihu této autorky a rozhodně jsem nelitovala.
Ivančino vyprávění z lázní mě snad pobavilo ještě víc.
Samotný příběh není ničím výjimečný, a troufám si říct, že ani extra zajímavý, ale způsob, jakým autorka tyto běžné situace a postřehy popisuje, je prostě kouzelný.
Její práce s českým jazykem (a to, i přestože mnohokrát vyznívá značně archaicky), slovní obraty, nápadité a originální přirovnání, vtipné dialogy, skvělý situační humor – to všechno povyšuje standardní cíleně humornou knihu raketovým způsobem na úplně jinou úroveň.
Sestava jednotlivých postav a postaviček je perfektní – ačkoliv jsem v lázních nikdy nebyla, umím si představit, že přesně na takovouto pestrou, zajímavou a podivnou směsku lidských charakterů a povah, tam opravdu lze narazit.
A hlavně si umím představit, že se k této knize někdy v budoucnu (až mě popadne jakýkoliv splín), klidně vrátím a namátkově přečtu kteroukoliv kapitolu, protože věřím, že mě dokáže zvednout náladu.
Nemůžu odolat a dát sem aspoň dva úryvky z knihy…barvitost, nápaditost a originalita autorčiny mluvy je prostě neodolatelná.
Stačí například takový obyčejný popis snídaně či oběda…a co s tím paní Ivanka dokáže udělat, mě prostě fascinuje:
„Druhý chod na mne účinkoval jako sedativum. Polovařené vepřové ve vodnatelném sósu se ustrašeně krčilo vedle špenátu, v němž mouka jasně vyhrávala nad zeleninou. Většinu talíře zabíraly knedlíky bělostné jako padlý sníh, jelikož se jim nedostalo potěšení seznámit se s vajíčkem…“
nebo
„K snídani byla vánočka, jež mohla být vláčná pár týdnů předtím, než ji k nám přivezli přes Saharu na velbloudech, a anemické kakao. Bledší než ono byla už jen paní Váchová, která mě uvítala sdělením, že to ubohé dítě Helenka nemůže vůbec opustit lože, ačkoliv ji během noci nekonvenčním způsobem opustily jak borovička, tak večeře…“
…no není to kouzelné???
Milá knížečka o porozvodovén pobytu v lázních. Bohužel, omlouvám se, není to můj šálek kávy.
„Přestože polibky byly cudné, v duchu jsem úpěla. Maminko, maminko! Kdybys mě teď viděla uprostřed lesů v cizích ponožkách, v ruce štamprle, vlevo Laďu, vpravo Karla, byla bys celá pryč tak dokonale, že by po tobě nezbyl ani knoflík.“
Moc milá knížka. Napsaná krásnou češtinou, vtipně a chytře. Zase další „úlovek“, za který vděčím databázi. S autorkou jsem se dosud míjela a byla to škoda. Budu to muset napravit. Lehkého, ale rozhodně ne plytkého čtení, které občerství a zvedne náladu, není nikdy dost. :o)
„Což takhle... Chachacha, průjem! To by byla omluva. Úplně neprůstřelná. Rozdychtěný ctitel, který už pár dní sní o krajkách, jimiž se bude prodírat ke sladkému cíli, se určitě neodhodlá k otázce ‚A kolikrát jste, milostivá, byla?‘ Zejména v prvním stadiu dvoření, kdy mezi oběma aktéry panuje tichá dohoda, že zažívací ústrojí končí kopretinou.“
Tak touto knihou mne paní Ivanka Devátá moc pobavila. Byla jsem v lázních jen jednou a musím konstatovat, že jsem tam zažila podobné panoptikum lidí, o jakém jsem četla v této knize. Jen já bych o nich nedovedla psát tak vtipně a s takovou obrovskou slovní zásobou, jako paní Ivanka.
Ivanku Devátou mám ráda pro její neutuchající energii, invenci a vtip i pro její skvělou češtinu, jíž své životní příběhy píše.
Lázeňská kúra mne provázela při poslední dlouhé cestě autem a pomohla mi se lehce přenášet přes veškerá úskalí způsobená ostatními, samozřejmě neschopnými řidiči, četnými uzávěrami, kde se mnohdy povolená rychlost nesmyslně snižovala až ke 40 km/h, a nepříjemným počasím se sníženou viditelností i zvýšenou
kluzkostí povrchu...
A tak jsem se kochala vtipnými historkami, jimiž Ivance Deváté život kořenila lázeňská kúra. Předvídatelné i překvapivé příběhy z jejího pobytu v lázních, který měl opět nastartovat její psychiku, jsou veselé i lehce ironické a mně se moc líbily. I když jsem již lázně navštívila, bohužel, takových radostí jaké autorka popisuje, se mi nedostalo. Snad příště :-)
Za dobrou náladu, která z Lázeňské kúry přímo čiší, dávám plný počet.
Už jsem mezi svými oblíbenými profláklá jako „ta, která pořád řeší jazyk“ :-). Uznávám to a kaju se. Ale nemůžu si pomoct! A přesně z toho důvodu dávám Lázeňské kúře pět hvězd. Upřímně řečeno, příběh krásné rozvedené herečky, která se jede vzpamatovat do lázní, to není nic, na co bych se klepala. Jazykově je to ale skvělé, bohaté a vtipné, čímž se i samotný děj povyšuje nad obyčejnou blbůstku. A upřímně podruhé, kromě jazykového humoru jsem ocenila v druhém sledu i ten situační. Zkrátka, autorka umí obojí a mně se to četlo bezvadně.
Když jsme později udýchaní osychali na dece, vyprávěl mi trochu o sobě. Že má skvělou, byť už ne mladou ženu, dceru Šárku a roční vnučku Adélku, ze které je zcela paf. V Českém ráji mají chalupu, kde se cítí šťasten, do lázní si jezdí oddechnout od náročné práce chirurga a život shledává venkoncem příjemným.
„A co vy? Kolik máte vnoučat?“ zeptal se tak nevinně, že by mohl být ozdobou každého hereckého souboru.
„Mládenče,“ začala jsem zeširoka třaslavým hlasem stařenky, „jsi ještě mladý a nezkušený. Jsi však srdce dobrého a rozdělil ses se mnou o deku. Za to ti dám radu. K dívčímu srdci musíš hovořit slovy medu sladšími a hlasem hedvábí hebčím. A ne se jí krucityrkn ptát, kolik má vnoučat!“ zahřměla jsem.
Docent ke mně otočil hlavu a něžně se usmál.
„Jarní, vy jste kvíteček stvořený pro potěchu duše i těla!“ A ustaraně dodal: „Bylo to dost medový?“
„No, učíte se,“ připustila jsem neochotně.
Pak jsme se drahnou chvíli smažili na dece, až se docent vymrštil do sedu a nespokojeně zahudroval: „Takhle to nemá cenu. Ležíte tu placatá a já z toho nic nemám.“
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Jak jsem se zbláznila |
| 2004 |  Lázeňská kúra |
| 2019 | Džungle v kuchyni |
| 2004 | Rodinný podnik |
| 2000 | Soužití k zabití |
Kniha Lázeňská kúra je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 340x |
| Čtenářské výzvě | 32x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 128x |
| Chystám se číst | 55x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 3x |
Četla jsem, když jsem byla v lázních, a hlasitě jsem se smála. Zábavné a vtipné.