Laskavý světec František Saleský

18.04.2020

„Když už nás pro naši nedokonalost nebo slabost hněv zaskočí, je lépe ho rychle potlačit, než s ním smlouvat, neboť jakmile mu dáme volnou cestu, začne panovat a počíná si jako had: ten se také snadno dostane celý tam, kam prostrčí hlavu.“

Po literární stránce je tahle kniha docela průměrná – Hans Berghuis se o žádná stylistická nebo interpretační překvapení ani nepokouší. Když nám anotace sděluje, že se jedná o „poutavě zpracovaný životopis“, je v tom víc nakladatelský marketing než zhodnocení reality.
Ale se samotným svatým Františkem je to zásadně jinak! Františkům život totiž je hodně poutavý sám o sobě (mě dokonce upoutal natolik, že jsem si ho před časem vybral jako biřmovacího patrona :-) a kniha nám to poctivě překládá. A tak jsem nemohl než znovu obdivovat Františkovu rozvážnost i vytrvalost - a zejména jeho moudrost, se kterou dokázal rozeznat, na kterých věcech je nutné trvat (dodržování těch zásad ortodoxie i ortopraxe, které považoval za stěžejní, opravdu tvrdě vyžadoval) a kde je v zájmu obecného dobra prostor pro vstřícnost k druhým.

František Saleský je dnes trochu zapomenutou křesťanskou osobností, v těžké konkurenci světců hraje v jeho neprospěch roli fakt, že jeho působení nebylo provázeno okázalostí a spektakulárními projevy svatosti. Byl spíš jako voda, která působí každodenně, téměř neviditelně – ale která nakonec opracuje i to nejzatvrzelejší srdce :-)
Podobné je to s Františkovou moderností – není příliš vidět, ale to neznamená, že jeho přístup není revoluční! Jeho oceňování role laiků předběhlo dobu o řadu století, stejně jako jeho neustálý boj proti všelijaké úzkoprsosti, rigorismu a přetvářce v náboženském prožívání.
A hlavně: jeho důraz na lásku a mírnost, to je prostě něco úžasného! Nemohl jsem to nevidět už při studování jeho korespondence a neutají se to ani v tomto životopise. I dnes, v době, která stále přeje spíš rychlým soudům a vyznačuje se stavěním zdí a hloubením příkopů jsou obrovskou posilou třeba tato slova: „Lépe je zodpovídat se z velké mírnosti než z přílišné tvrdosti. Vždyť Bůh je láska. Je původcem je milosrdenství. Jeho syn se nazývá beránkem. A doporučuje nám, ať se učíme být mírní a pokorní. Vy byste mi v tom chtěl bránit?“

„Sebelásce často uklouznou nedomyšlená slova, po nichž bývá srdci trpko celý den. Když spolkne člověk nepěkné slovo, na odpůrce se zasměje a zapomene na roztržku, pak se vrátí pokojná a dobrá nálada.“