Lanark

04.10.2021

Neskutečně vynalézavé a originální, Lanark i Thaw vlastně hledají totéž.
Nečekejte žádný klasicky uspořádaný příběh, matení čtenáře bylo jistě záměrné :) Román začíná třetí knihou, poté následuje prolog, první, druhá a čtvrtá kniha. A je tu samozřejmě i epilog - spor s autorem o tom, jak by měl příběh skončit, s opravdu propracovanými poznámkami pod čarou.
Bavily mě "oba" příběhy, jak Lanarkův děsivý surrealistický svět, peklo, spravované lidmi, tak i realistický příběh o dospívání Duncana Thawa.

05.03.2017

Jedna z nejpodivnějších knih, co jsem kdy četl. Vlastně jsou to dvě knihy trochu násilně spojené v jednu. První z knih (která je ovšem vložena skoro doprostřed tohoto obsáhlého díla) nese zjevné autobiografické prvky a pojednává o mládí hlavního hrdiny, hlavně jeho (dlužno říci, že marném) hledání lásky, sebe sama a svého místa ve světě. Totéž vlastně platí i o druhé knize. Jenže ta je žánrově poněkud neuchopitelná a plná absurdit. Je to něco na pomezí dystopické scifi a atypické fantasy, místy jsem z toho cítil Kafku, nabízí se i paralela s Danteho Božskou komedií, protože hlavní hrdina putuje mezi různými světy (do některých se rovnou propadá), až na to, že není úplně zřejmé, co má být peklo a co očistec (i když tím by mohl být ústav, v němž se vyléčil ze své dračí nemoci). Ráj tu každopádně není žádný. A to je další charakteristický rys knihy - snad až v závěru lze nalézt prvky naděje a smíření, jinak je to kniha velmi pochmurná; tím spíše, když si člověk uvědomí, že spousta toho, co autor v knize kritizuje, vychází z našich reálných pozemských poměrů a k tomu šílenému světu, který autor vytvořil, nám zbývá jen pár kroků.

15.12.2016

Sága o čtyřech Knihách. Prý novodobá Odyssea. No nevím. Nejdřív Lanark - docela mě bavil do té doby, než se dostal do ústavu. Pak mě naštval přechod k Thawovi, říkala jsem si co je to sakra za blbost a proč nemůžu tohle celý nějak přeskočit?? A asi bych mohla, ale nakonec mě Thawův vývoj od malého divného kluka, přes divného puberťáka k nadanému, ještě podivnějšímu malíři nadchl natolik, že mě pak zas nepříjemně překvapil návrat k Lanarkovi. A naštvalo mě to do té míry, že jsem posledních přibližně 100 stránek prostě přeskočila. Mrkla jsem akorát na konec, asi to nedopadlo dobře, nejsem si jistá. Po celou doby četby jsem měla takový neurčitý divný, nepříjemný pocit.