Labyrint světa a ráj srdce

kniha od:


Koupit

Labyrint světa a ráj srdce (původně Labyrint světa a lusthauz srdce), alegorický filosofický román-traktát, je pokládan za jedno z vrcholných děl barokní literatury. Komenský dokončil první verzi spisu v roce 1623, ale opakovaně se ke knize vracel a doplňoval ji. Některé kapitoly připsal za pobytu v polském Lešně, část o plavbě na moři po s...zobrazit vše...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/293318/big_labyrint-sveta-a-raj-srdce-bkO-293318.jpg 3.7668
Žánr:
Duchovní literatura, Náboženství, Filozofie

Vydáno: , František Strnad
Originální název:

Labyrint Swěta a Lusthauz Srdce, 1631


více info...
Nahrávám...

Komentáře (111)

Kniha Labyrint světa a ráj srdce

Legens
08. srpna

Duchovní hodnotu této knihy dle mého názoru značně snižuje to, že autor zde smíchává kritiku lidských povah s kritikou lidských profesí. Přece něco jiného je kritizovat např. hamižnost, sobectví, pýchu a něco jiného nacházet jen samá negativa v řemeslech, medicíně, vědě, matematice, hudbě, právu apod.. Vždyť když se nad tím zamyslím - Jan Amos Komenský přece musel psát tuto knihu na papír, který vytvořil papírník, u stolu, který udělal truhlář, v domě, který postavil zedník, jíst u toho chléb, který upekl pekař a podobně. Copak lidé, kteří toto vše po sobě zanechali v té podobě, aby pan Komenský byv takto vybaven mohl napsat Labyrint, se zabývali "kvaltováním všelikým hovadům více nežli lidem prospívajícím"?

Clivicus
07. srpna

V pořádku, ale téma mi přijde obnošené; člověk znechucen marným, světským životem se obrátí k upřímné víře v Krista, což nepovažuji za nezáživné téma, ale přece jen potřebuje být vtěleno v nějaký živoucí příběh. Neustálý popis prostředí se mi zdál nepovedený, nudě mě každým slovem.
Kdyby tato kniha nebyla slynula Komenského, zavržena by byla svých čtenářů většinou.
Mnozí zde filosofují o těžkém čtení, třebaže to spočívá jen v archaickém jazyce. Jsou tu vyvyšovány alegorie knihy, jež však hluboko nezasahují, jsouce většinou jasné a zřetelné na prvý pohled.
Nechci na Komenského nikterak šlapat (já si ho opravdu vážím), ale komentáře zde vepsané mi mnohé se zdají devótně nadsazovat knihu průměrné úrovně.


luciehartmanova
03. srpna

Netroufnu si tak velkou knihu hodnotit. Mohu snad jen říci, že mě osobně nenadchla, do čtení jsem se spíše nutila. Možná, že za několik let dokážu dílo docenit více.

Kabuky
30. května

Kvalitní historický pramen.

Jarek82
15. května

Četl jsem verzi V jazyce 21. století, takže jsem problém s češtinou neměl.

V první části knihy prochází městem a popisuje marnost života ve všech jeho podobách - povolání, manželství, bohatství, chudoba, nosení masek, … a shledává Kazatelovo "marnost nad marnost". Tahle část je super, člověk vidí, že se za těch 400 let nic moc nezměnilo. Literárně mi ale přišlo, že je tepání příliš napřímo. Chvílemi se ho snaží schovat za alegorii, podobenství, ale chvílema je to jen brblání.

Druhá část knihy nabízí na složitý problém jednoduché řešení v podobobě víry. Už jsem potkal několik takových knih, kdy se autor nedokáže ovládnout a po vyložení problému začne rýsovat řešení. A nikdy to nedopadlo dobře. Ani tady ne.

Na druhou stranu, je to 400 let stará kniha, možná soudím příliš přísně. Rozhodně stojí za přečtení.

lubtich
01. února

Pokud jde tuhle knihu rozdělit na humanistickou a barokní část (což teda rozdělit nelze, protože se to mísí), tak zůstávám nadšen tam, kde Komenský zůstává u průchodu města, u přesné deskripce marných a záhubných mechanismů a u sarkastických poznámek. Jednotlivé neřesti u všech těch učenců, vrchnosti a manželských svazků, to je něco, co ve světě nadále přebývá (třeba nelze nevidět ve scéně, v níž učený rovná na poličku knihy, které ani nehodlá číst, nějakou dnešní bookstagramerku atd). Je tam mnoho promyšlených symbolik a alegorií, vše obráceno na ruby jest a jediný pohled zpod brýle mámení ukazuje nezkreslenou skutečnost, která se snaží být stejně jako pravda ututlána. Vůbec mi přijde zajímavé, jak je každá epizodní postava redukována na archetypální označení, povětšinou dle svého povolání.
Otravný byl naopak až kazatelský tón hlavní postavy, jejíž prozíravost nejenže občas vytváří groteskní momenty (přestože je skutečnost popisována jinak, ona prohlédne), tak mě chvílemi štvalo to nekonečné láteření; byť to je dáno tím, že sám mám radši literaturu, které stačí problém zobrazit z nové perspektivy a není třeba jej komentovat. I tak, když poutník po dvacáté pravil "I nelíbí se mi to, poďme odtud.", vzal jsem jej za slovo a knihu odložil (pak zase uzmul, nečte se to dle mého nějak obtížně, přestože starý lexikum je občas zákeřné a má dokonce jiný význam i u slov, která jsou čtenáři známá).
Ten mystický a duchovní závěr mi nesedl, to jsem očekával. Modlitby a nekonečné opakování duchovních a biblických motivů. Nicméně nebude-li člověk návrat k srdci chápat striktně jako obrat k Bohu, nýbrž třeba k nějakému vyššímu ideálu, je mi to vlastně po té deziluzi z disharmonie světa sympatické. Jen jestli po konverzi nedochází k dalšímu zkreslení pohledu, neboť je zřejmý i postupný vývoj hodnocení poutníka od intelektuálního k emocionálního.
Ten diametrální kontrast mi, jak už to u barokních děl, po chuti není, nicméně dílo je to velké, s mnoha rafinovanými odkazy a propracovanou alegorizací.

Já mezi tím opět jiné spatřím, kteříž ani ne do kapsí sobě škatule dávali, než nosili do pokojíků kamsi: za nimiž vejda, vidím, ani pěkná na ně pouzdra strojí, rozličnými barvami líčí, někteří i stříbrem a zlatem obkládají, do polic pořádají a zase vytahujíc na ně hledí: pak zase skládají a rozkládají, přistupujíce a odstupujíce, sobě i jiným, jak to pěkně stojí, ukazují, vše po vrchu; někteří také časem na titule, aby jmenovati uměli, nazírali. I dím: "Co pak tito laškují?" Odpoví tlumočník: "Milý brachu, pěkná věc jest pěknou míti biblioteku." "I když se ji neužívá?" dím já. A on: "I ti, kdož biblioteky milují, mezi učené se počítají." Já sobě na mysli: "Jako někdo, kladiv a klíští hromady maje, a k čemu jich užívati nevěda, mezi kováře." Říci však toho, abych sobě nětco neutržil, nesměl jsem.
(s. 49)

Sybelle
23.12.2021

Kniha je zaměřena hodně nábožensky, což odpovídá době jejího vzniku.
Na druhou stranu autor dobře vystihuje povahu lidskou i společnosti.
Popisuje věci ne vždy viditelné.
Přesto je to pohled trochu černobílý. V podstatě říká, že vše světské je marnost a mámení. Naproti tomu "pravý" křesťan a věřící dělá vše lépe a jeho život (ať je jakýkoliv)je blaženost.
V poslední třetině knihy mám dojem, že si poutník nasadil jiné brýle mámení.
Až ke konci je více vidět, že poutník hledá mír v rozbouřeném světě.
Staročeština chtěla víc soustředění, ale dalo se na ni zvyknout.

aktaeb
09. ledna

Myslím, že tuto knihu málokdo doopravdy docení, jelikož její čtení není nic lehkého a odsýpajícího. Pro dnešní čtenáře se stává náročnou z mnoha důvodů; jde o duchovní literaturu, o knihu, v jejímž závěru je nalézána útěcha ve víře, což ateistickou část naší společnosti příliš neosloví, a vůbec alegorický ráz příběhu je sám o sobě něčím, co neposkytuje odpovědi na první dobrou, ale vyžaduje od čtenáře aspoň malé zamyšlení (pokud má kniha splnit svůj účel i v dnešní době). Navíc potýkání se se starou češtinou, v níž už zkrátka nejsme dneska zvyklí číst, je už jen takovou pomyslnou třešničkou na dortu - nebo spíše posledním hřebíčkem do rakve u laických čtenářů, především těch školního věku, kteří dostanou za úkol tuhle knihu přečíst v rámci povinné četby. Na přečtení Labyrintu světa a ráje srdce, které nemá být zároveň i utrpením, musí dle mého názoru čtenář (literárně) dospět. A pro ty, kteří se čtením knihy třeba momentálně zápasí a chtěli by si ji přiblížit přijatelnější, zábavnější a zároveň věrnou formou, doporučuji stejnojmenný animovaný seriál z produkce České televize, který ve dvaceti čtyřech pětiminutových epizodkách shrnuje vše podstatné.

1