Labyrint

25.01.2021

Tuto knihu jsem si opravdu užila. Ohromující rozmanitost, jazykově silné a nápadité. Tragická groteska, absurdita a skoro až šibeniční humor. Musím vyzdvihnout hlavně závěrečnou povídku Mozek, v níž je vývoj vesmíru a lidstva podán jako myšlenkový proces lidského mozku a kde je mimo jiné člověk přirovnáván k opici, která zmutovala. Bezkonkurenční podání světových dějin!

01.11.2018

Dürrenmatt byl ryzí intelektuál a jeho vnitřní svět byl, zdá se, více než složitý. Je-li povídka Tunel alespoň zčásti autobiografická, jako se mi zdá, že je, pak Friedrich znal co to znamená bezvýchodnost a deprese. Čili, humor, radost z bytí, ani třeba jen náznak laskavosti v této knize nehledejte. Co zde nalézt můžete jsou někdy až rafinovaně složité příběhy, brilantní sloh, znepokojivý chladný svět, jako za studené zimní noci ve švýcarských Alpách. Dürrenmatt měl prostě očividně za to, že lidstvo je pěkně pokrytecká sebranka - a ostatně taky že je. Jako stavební kámen jeho filozofie nechť poslouží povídka Mozek. Cítím to podobně; jsou zdi, do kterých racionalita bezvýchodně naráží a hroutí se.
V knize je průřez jeho povídkovou tvorbou. Osobně se kloním spíše k jeho starší tvorbě - Minotaurus, Město, Pilát, Smrt Pýthie. Z mladší tvorby pak Malér - posluchači rozhlasových her možná znají její vynikající zpracování pod názvem Nehoda. A lahůdkou pro fajnšmekry je ovšem kratičká poezie v próze zvaná Kat, snad na motivy nějaké středověké pověsti; nikdy si neměňte role s nikým, kdo vám to nabízí. Jak moc mi to připomnělo ztraceného Odilla Stradického ze Strdic!