Jablko
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241168/bmid_jablko-tGQ-241168.jpg
4
281
72
Kvítek karmínový a bílý série
< 2. díl
Povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého. Neobyčejně populární Faberův román Kvítek karmínový a bílý končí větou „Ale teď už je čas, abyste mě nechali jít.“ Přesně to ale mnozí čtenáři nebyli ochotní udělat. Stěžovali si na příliš otevřený konec a zasypali autora dotazy jako: „Co to má znamenat? Co se stalo se Sugar a Sofií? Plánujete pokračování?“ Michel Faber se mu léta bránil. Pak napsal pro svého italského nakladatele jednu povídku jako vánoční dárek. Záhy ho ale napadl námět na druhou, třetí… a najednou měl dost materiálu na celou povídkovou sbírku. V každé z nich „navštívil“ jednu postavu ze světa Kvítku: protivnou komornou Claru (z níž se v této knize stala prostitutka), světáka Bodleyho, dvakrát Sugar, stárnoucího Williama (který se napájí portským a laudanem a dumá, kde se ten jeho život sakra zvrtl), Emmelínu Foxovou a nakonec i Sofii. Povídky jsou to rozkošné a zábavné, lze je číst zcela nezávisle na románu, ale v kombinaci s předchozí knihou jsou samozřejmě silnější. Poslední novela o Sofii, hnutí sufražetek v edvardiánské době i o tom, že člověk se nikdy nemůže úplně vrátit, patří k tomu nejlepšímu, co Michel Faber kdy napsal.... celý text
Literatura světová , Povídky
Vydáno: 2015 , Argo
Originální název:
The Apple , 2006
více info...
Přidat komentář
Sedm povídek - sedm dní.
Věděl jsem, že tahle kniha bude nadobro moje poslední návštěva ve světě Kvítku a tak jsem si příběhy šetřil jako čokoládová srdíčka v adventním kalendáři :-).
Kdybych měl vybrat jednu povídku, která mě nejvíc zaujala, tak by to byla Medicína, to byl dokonalý portrét sebeklamu a sebelítosti.
Nicméně působivé byly všechny - sice krátké, ale intenzivní. A nabízející pestrou škálu pocitů. Třeba "Clara a Krysí muž" zahrála na moji zlomyslnou strunu (vím, že bych nikomu neměl přát Clařin osud, ale je to jenom literární postava a tak si trochu škodolibosti snad mohu dovolit).
Ale největší radost mně udělala až poslední povídka. Konkrétně na straně 134. Ještě konkrétněji na konci devátého řádku strany 134. Děkuji pane Fabere, přesně tohle jsem si přál přečíst.
Právě poslední povídka (Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích) je jediná, u které je pro plný zážitek potřeba číst Kvítek (je tam mnoho odkazů na známé osoby a události)- ostatní (alespoň podle mě) fungují i samostatně jako drobná mistrovská díla.
Krátké, lehké povídky. Byla jsem ráda za setkání se starými známými z mého milovaného Kvítku, ale proč to bylo tak krátké?
Po Kvítku jsem si sehnal i Jablko. Přečetl jsem ho za jedno nedělní dopoledne. Ano, dostal jsem to, co jsem chtěl. Všechny povídky jsou lehoučké jako pírko, jednou fouknete a jsou pryč. Zvlášť ta poslední - ta na kterou jsem nejvíc čekal. O jakou postavu se jedná jsem poznal dřív, než padlo její jméno. Jsem rád, že autor nepodlehnul a všechno "nevyklopil". Výsledný dojem z Kvítku, tak u mě zůstává pořád stejný (a vysoký). I když je pravda, že moje "příběhožrouctví" nikdy nepřestane toužit po dalších zprávách o Sugar.
Letmé nahlédnutí do života starých známých z Kvítku. Rozsahově sice trochu neuspokojivé, ale odpovědi na některé zásadní otázky autor čtenářům přece jen dopřál a já jsem ráda aspoň za to krátké nahlédnutí. I když někteří hrdinové skončili líp, než jsem jim přála :)
laskave setkani se starymi znamymi...nelze jinak napsat..
i kdyz s to treba nezaslouzili, ale autor byl na ne preci jen ve finale hodny ( Clara, Will Rackham, i Bodwell...)
o Sugar se dovime ve dvou povidkach, a tak nejak takoveto chovani bychom od ni cekali ;)
a co mala Sophie ??? ...at si laskavy ctenar precte sam :)...
...a asi bychom vsichni uvitali jeste jednou tolik povidek....
za mile ohlednuti, a oddechove az vanocni povidky, ktere ve vas zanechaji dobry pocit klidu a miru, ze je vse jak ma byt, davam 90% :)
Poslední povídka byla skutečně vydařená... u těch ostatních mi buď něco uniklo nebo byly o ničem.
Jsa nadšen Kvítkem očekával jsem hodně od Jablka a byl trošku zklamán. Kniha je to dobrá, leč zdaleka ne tak famózní, úchvatná, dechberoucí, jako Kvítek.
Milé malé drobky k velkolepému románu. Potěšily mě, hlavně pokračováním v další generaci,byť jen mírně naznačeným.
V porovnání s Kvítkem je to pouze odlesk, skoro jakoby ani nebylo potřeba Fabera, aby něco takového vyšlo. I rozsahem „jen“ čtení na jedno odpoledne. Že by mi něco z Jablka dokázalo Kvítek ještě okrášlit, dovyšperkovat, to se úplně říct nedá, ale ani to není ostuda. Prostě milý bonus, nic víc, nic míň. (Čteno v překladu Viktora Janiše.)
Díky těmto povídkovým střípkům jsem si připomněla příběh, který jsem si velmi oblíbila. Autor nám zase poodhalil trošičku více z osudů hlavních postav Kvítku. A já můžu říct, že mi to tak stačí, protože mi alespoň pracuje představivost na plné obrátky. Tím, že se děj zcela neuzavře, tak jejich osudy neuložím ke spánku, ale budu na ně pořád myslet...
Kvítek to není, no. :-( Ale jako příjemné připomenutí té atmosféry je to taky fajn. Některé povídky se mi líbily více (ty s Sugar), některé méně. Opěvovaná závěrečná mě zaujala spíše souvislostmi s Kvítkem než historickými událostmi. Asi kdybych Kvítek nečetla, neměla by pro mne kniha to správné kouzlo. Nejraději bych si teď Kvítek přečetla znovu! :-)
O osudu Sugar, který mě zajímal nejvíc, jsem se nedozvěděla sice nic, ale moc příjemné čtení...a lehký náznak na konci mi dává pořád maličkou naději, že se jednou dozvím, jak to s ní vlastně dopadlo.
Pro milovníka Sugar, jejich zážitků, prožitků a pocitů je pro mě pokračování Jablko jedním velkým zklamáním. Pár nic neříkajících povídek, jen aby byla čtenáři zalepena ústa, když už nebyl spokojen s koncem románu Kvítku. Pro mě moc strohé, krátké, psáno na koleni...škoda, očekával jsem více.
Tak tahle jednohubka nám má jako stačit?! A nemohlo by se třeba za pár let urodit nějaké nové jablko? Určitě? Po vydatném Kvítku jsem sice byla hodně přesycená, ale za rok mi vyhládlo a tohle bylo opravdu malinké sousto. I když musím uznat, že to byla po všech stránkách delikatesa! Nahlédnout do životů před i po, tam trochu poodhalit, tam spíš zamlčet a jinde se nedozvědět vůbec nic. Je to opravdu skvělý pocit mít vysoká očekávání, která se naplní. Byla to krásná jízda, jenom příliš rychle skončila. Přesto doufám, že nikoho nebude inspirovat k tomu, aby vytvořil nějaké kontroverzní fanfiction ke Kvítku, to bych tedy Faberovi, sobě a nikomu, kdo má tuhle knihu rád, opravdu nepřála.
Opět skvostně napsané. Jako předešlé "Kvítky". Ale přece jen. The Apple jsou jen povídky, pouhé střípky, které se zablýsknou a zmizí v nekonečném čase. Ač poutavé, někdy křehce smutné (Christmas in Silver Street), někdy břitce vtipné (The Fly, and ... Mr Bodley) a je radost je číst. Ale už tu logicky není ta kontinuita a tempo děje, které člověka nutilo obracet neustále další a další stránku.
A tak jen ještě na závěr, zkusím citovat/přeložit & kapku přebásnit krátkou pasáž, z poslední povídky (na s.163 angl. originálu), která, myslím docela vystihuje poselství obou nádherných knih: KAŽDÝ Z TOHOTO PŘÍBĚHU UŽ DÁVNO OPUSTIL NÁŠ SVĚT. A BRZY BUDU HISTORIÍ I JÁ. ALE PAK, PŘECE MY VŠICHNI JSME HISTORIE, ŽE? HISTORIÍ, TO JE KONECKONCŮ KAŽDÝ Z NÁS, AŽ .... , ANO, AŽ DO KONCE....
Jsem "povídková" a četla jsem jak Kvítek karmínový a bílý, tak předcházející povídkovou sbírku Někdy prostě prší.
A proto můžu napsat, že Michel Faber je skvostný vypravěč. Tolik laskavosti, pozornosti, pochopení a přitom nadhledu nad vlastními postavami! Co se tentokrát nedostává v literárním pozadí (popisy míst, interiérů, rekvizit), to je zde bohatě vynahrazeno hlubokou psychologickou a dějovou zkratkou.
V literatuře nepotřebuju doslovnost, ale právě takovéto indicie k (myšlenkovému) následování.
Pro mě opravdu absolutní čtenářovo potěšení.
Nejsem povídkový typ a u Jablka se mi to potvrdilo. Ačkoli jsou povídky skvěle napsané (a samozřejmě skvěle přeložené), jsem lehce zklamaná. Chtěla bych vědět víc.. Nebo naopak raději vůbec nic.
Štítky knihy
povídky anglická literatura viktoriánská doba
Část díla
- Clara a Krysí muž 2005
- Čokoládová srdíčka z Nového světa 2005
- Jablko 2005
- Medicína 2005
- Mohutná postupující horda žen v moc velkých kloboucích 2005
Autorovy další knížky
| 2014 |  Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Kniha Jablko je v
| Přečtených | 366x |
| Čtenářské výzvě | 63x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 138x |
| Chystám se číst | 109x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 1x |
Jablíčko jsem spocívala s chutí a nemohu zapomenout na jeho skvělou chuť..... Avšak toto stejné, sladké jablíčko zdaleka neutišilo hlad, naopak, člověk by chtěl víc, víc a víc!