Kvítek karmínový a bílý

03.04.2024

(SPOILER) Myslím, že prvních 600 stran by se dalo zkrátit na max. 200 a nic by se nestalo. Po straně 600 to začalo být na chvíli zajímavé a pak bum, neuzavřený konec. Fakt díky moc...

22.02.2024

Vůbec nevím, kde začít... S Kvítkem jsem se poprvé setkala při kontaktu s jinou z Faberových knih. Zaujala mě anotace, řekla jsem si, že by rozhodně stála za přečtení. V knihovně ale nebyla. Jaká radost, že mi ji jinde sehnala sestřenice! A jaká radost, když ji mám po týdnu přečtenou! Faber je v ní mistrným průvodcem, své určitě hraje i krásný český překlad. Se čtenářem si jeho vypravěči pohrávají, natahují ho jak špagety, udržují zájem, napětí dávkují přesně tak, jak je třeba. Jsem nadšená. Naprosto. Ze všeho. Z toho tragického příběhu, v němž nechybí humor, nízkost, pudovost, střet reality a toho, jaké v devatenáctém století asi panovaly představy (o čemkoli). Z postav, plných života, ran, touhy, potřeb i zlého v nich. Skvělé čtení, opravdu, v každém směru.

11.02.2024

+ skvělý popis prostředí a společnosti (Jako bych se ocitl v seriálu Downton Abbey)
+ posledních 80 stran bylo napínavých

- Příběh skličující. Čím sympatičtější postava, tím smutnější osud.
- Kdyby to bylo o polovinu kratší, tak je to stále dlouhé.

Kdykoliv se nechám nachytat na reklamní kampaň knihy, vždy toho lituji. Nejinak tomu bylo u této, z mého pohledu, extrémně nudné knihy. Po 100 stranách jsem ji odložil a nedočetl.

20.01.2024

Skvělé čtení, které mě pohltilo a vyplivlo ve skutečných ulicích starého Londýna... děsivě vysoký počet stran, ale rozhodně stály za to

18.01.2024

(SPOILER) Na knihu jsem se chystala snad už od puberty, ale bála jsem se, že bych její obsah nemusela správně pochopit a dostatečně ocenit. Nebudu lhát - dost mě odrazoval počet stran.
Ale teď, když jsem se k ní dostala, myslím, že splnila má tajná očekávání (i přestože by mi nevadilo, kdyby měla o 400 stran méně).
Postava Sugar, inteligentní prostitutky, mi utkví v paměti na dlouhou dobu. Bohužel však ani její intelekt nedokázal zlomit "kletbu", kterou na ni seslala její matka. Dokonce ani jedinečná šance od Wiliama nedokázala změnit její osud.
Otevřený konec se snaží obalamutit moje přesvědčení, že skončila jako rozkládající se mrtvola ve špinavých ulicích Londýna.

Sbohem.

03.01.2024

Skvělé čtení. Příběh čtenáře vtáhne a po dočtení v člověku dlouho zůstane... i díky otevřenému konci.

21.11.2023

907 stran viktoriánské Anglie, obrovských rozdílů mezi jednotlivými vrstvami společnosti, barvité podání života aristokratů i chudé spodiny, skvěle vylíčené povahy hlavních postav,ale to je všechno... Je to fragment, vstupujeme do děje, účastníme se jeho části a pak jsme násilně vyhnáni. U knihy polovičních rozměrů je to přijatelné, po tomto hutném , těžkém fasciklu se cítím okradena o fůru času pro prchavý pocit.

07.11.2023

(SPOILER) Přečteno pro čtenářský klub kkvysočiny. Asi bych se jinak nedonutila. Plastický obraz všeho možného okolí z viktoriánské Anglie. Jidlo, oblečení, interiéry domů, způsob práce v nevěstinci. Hluboké rozdíly mezi vrstvami obyvatel. Nejvíc mě ale na knize zaujalo, že nemá žádný konec. S těmi postavami to nijak nekončí. Tolik slov a nakonec nic.

27.10.2023

Tuhle knihu jsem četla poslední dva týdny a přišla mi opravdu skvělá. Těšila jsem se na každou další stránku. Hodně postav jejich psychologické profily jsou úžasné, děj, myšlenky, prostě vše skvělé.

25.10.2023

Tak a končím akorát v polovině.Ty kvítku karmínový a bílý působíš na moji mysl až depresivně.Co toho Fabera popadlo a předložit čtenářům úplně zvrhlý paskvil ?A co popadlo Janiše přeložit naprosto nepřeložitelnou blbost,protože to s literárním dílem nemá nic společného ?Tak toto se servíruje do prodejen knihkupectví a do knihoven?Nechci být moralista ale i porno má svůj děj což Faberovi svým stylem psaní postupně unikalo.Tenká skořápka křesťanského ponaučení se snaží proniknout do vnitřku prostituce viktoriánské doby.Tak bych charakterizovala ten slavný opus.

Tahle kniha podle mě není literatura, ale pseudoporno zabalené do historizujícího hávu. Jednání postav nedává smysl, dialogy jsou otřesné a i přes vulgární výrazy a naturalistické scény je to nuda, nuda a nuda.

17.09.2023

Když jsem poprvé vkročil do puchu a bláta kočičíh hlav Silver street a rozprostřelo se přede mnou mnohorozměrné, detailní panorama, provázel to silně povědomý pocit spojený s exkurzí do stejné éry a obdobných poměrů z pera Alana Moora a štětce Eddieho Campbella. Však zatím co Z pekla jde až závratně hluboko do reálií i snad až metafizické (popřípadě mystické) nástavby, Faberova optika je spíš náhled z ptačí perspektivy a jeho komentář je především sociální. Z celkem malého množství postav (alespoň na tak obsáhlý román) je každá do detailu vycelizovaná, neprvoplánově stylizovaná (zpětně jsem se musel pousmát na tím, kolik z nich mělo nějakého druhu literární ambice) a její úhel pohledu je svým způsobem klíčový pro ty zbylé. O to chmurněji vyznívá, jak fatálně se všechny figury po celou dobu míjejí a zůstavají ve svých údělech žalostně osamoceny.
Dějově kniha ani tak neplyne, jako spíš poskakuje kupředu. Vždy rozehrává podrobný živý obraz konrétního výseku v čase, který beze spěchu i prostřednictvím určité, pomalu gradující repetice čtenáře vtáhne a zároveň nekompromisně sune, aby byla připravena pevná půda pro výjev další. Evokovalo mi to jakousi sekvenci, kde i nevyřčené sdělení disponuje výpovědní hodnotou.
Příběh jsem sledoval se zatajeným dechem. Vřící polévka ambicí, chtíče, slabosti, sobeckosti, ignorance a soucitu měla díky současnému jazyku o to ostřejší hrany. Určitá surovost, bezobalost i vulgárnost (která v soudobé literatuře už tolik nešokuje, naopak je plnohodnotným vyjadřovacím prostředkem) jen prospívá hmatatelnosti kontur. Když šlápnete do nechutného mazlavého sajratu, který smrdí, až slzí oči, není to lejno, natož exkrement. Je to prostě sračka a tečka. Stejně současná je nutně i perspektiva, kterou autor při svém líčení zaujímá. Místy se proto vynáří sžíravý satirický komentář nad konáním a chováním postav či nad názorovými trendy doby, kterému by bylo snad i zbytečné se bránit.
Délka románu je nejpatrnější fyzickými rozměry a váhou knihy, protože mimo to se stránky otáčí takřka samy a jen těžko se od nich odpoutává. O co rychleji jsem ale tento neoviktoriánský špalek přelouskal o to déle ho v myšlenkách vstřebávám a určitě ještě budu.

03.09.2023

Vlastně jsem pořád čekal, kdy mě ta knížka přestane bavit a nestalo se to ani jednou. Příběh pořád jede dál a dál a pořád se něco děje a čte se to fajn. Moc hezký a drsný příběh o pádu a vzestupu Sugar. Hnusná a drsná doba to byla...

23.08.2023

I když se to podle popisu vypadá není to erotický román. Původně jsem se chtěla podívat na seriál, ale musela jsem vzít za povděk knížkou a vůbec jsem nelitovala!
Nemá to lineární děj, ale postavy jsou tak zajímavé, že vás to u knihy udrží. Na to jaká je to bichle, tak je to hodně čtivé.

15.03.2023

(SPOILER) Ex post: den po napsání komentáře. Nechápu, že někdo (kdo jen to může být? Není to poprvé!) nahlásí SPOILER ke komentáři, kde je už ten SPOILER autorem komentáře (zde mnou, viz níže) předem připsaný!! To už je na konzultaci s Chocholouškem!

SPOILER!!
Tuto knihu jsem přečetla podruhé a doufám, že stačilo. Bylo to náročné. Je to velkolepý, hodně dlouhý příběh, dost těžký na čtení, složitý, zamotaný a místy beznadějný až bezvýchodný... Je to jednoduše Příběh.
Doporučuji, pokud se do něj někdo chce pustit, pročíst si komentáře, hlavně ty s 5*, protože podle nich se případný čtenář - čtenářka rozhodne, zda vkročí do viktoriánského Londýna 19. století, či raději svůj záměr odloží, nebo úplně vzdá, a chopí se méně obsáhlé a méně komplikované knihy.
Po zralé úvaze nebudu psát další komentář podobného ražení, jakých je zde už celkem dost, ale pozabývám se hlavní postavou Sugar a jejího protikladu Agnes Rackhamové.

Sugar je prostitutka. Děvka, kurva, prodejná žena. Jak k tomu přišla? Chtěla to?
Ach ne, milí čtenáři! Považte, že jako třináctileté dívence jí matka - prostitutka, již v knize potkáváme již jako bordelmamá, přivede do postele "hodného pána", aby ji zahřál. Její osud je zpečetěn, od té doby její tělo použily stovky mužů...
Jenže Sugar má v sobě něco, co ostatní prodejné ženy a dívky nemají - pár jich totiž cestou poznáme. Je to cílevědomá dívka silného ducha, ducha, který usilovně rozvíjí - prozradím, že přes všechny překážky, a aby je překonala, musí docela hodně obětovat, předstírat a kalkulovat, se jí to podaří.
Ovšem, není to díky úsilí pana Rackhama, jehož milenkou se stane, protože on nemá v úmyslu ze své konkubíny, od níž čeká milostnou péči, udělat intelektuálku. To, kam se dostala je jenom její dílo.
Choť pana Rackhama, Agnes, vyrostlá v bohatství, je úplně jiná. Produkt prudérní viktoriánské morálky, jemná, naivní, shodou okolností nikým rozumným nepoučená, nepochopí a nepozná co se s ní děje, když prožije hrůzu svatební noci, posléze těhotenství a porod. Tyto věci jednoduše vytěsní, neví ani, že porodila dítě, vlastně neví co sama se sebou.
Sugar život otřískal hrozným způsobem, a ačkoliv prošla bůhví čím, zachovala si vizi svého vysvobození, svoje vnitřní světlo. Ubohá Agnes, podléhající šílenství a náporu své zhoubné nemoci, nalézala vyžití v nemožných hloupých zábavách a postupném ničení sebe i své domácnosti...
Obě tyto mladé ženy si prošly očistcem, ale předpokládám, že pouze Sugar z něj vyšla se vztyčenou hlavou, když to nadneseně zkonstatuji. Ovšem...
Ano, ovšem! Autor napsal knihu povídek Jablko, které souvisí s Kvítkem! Doufám, že se dozvím víc...

Řekla jsem si, že tuto "kládu" už nikdy, že stačilo. Ale kdo ví? Nikdy neříkej nikdy! Třeba se ještě vrátím do Londýna čistých, bezpečných klidných čtvrtí, kde služebnictvo leští stříbrné příbory, i do Londýna špinavých páchnoucích ulic plných žebráků, chudáků, kteří dřou za šilink ve fabrikách, do ulic, kde vládne zločin... a kde na každém rohu prodejné ženy nabízejí mužům svá těla...
Jo, o tom je život... Je to boj!

28.01.2023

Kolem téhle knížky jsem kroužila hrozně dlouho. Na jednu stranu jsem si ji vážně chtěla přečíst, ale trošku mě odrazoval počet stran a s tím spojená obava, aby se tam půl času jen netlachalo a nic nedělo. Bohužel se to u románů tohoto typu stává často a posledně jsem u podobné bichle krutě narazila s Věčnou Ambrou, kde kromě zbytečné délky byla ještě příšerně otravná hlavní hrdinka.
Tady se to naštěstí nestalo. Sugar je zajímavá, chytrá a schopná. Vlastně se na tohle nejstarší řemeslo nehodí a nebýt matky, nejspíš by u něj neskončila. Bavila mě a zajímala, což se moc nedalo říct o Willovi, ale vše má své pro a proti. Ani mi vlastně nepřišlo, jak je to hrozně dlouhé, přečetla jsem to dost rychle, zajímalo mě to a vcelku i pohltilo. Ale mělo to pár hluchých míst. Sice je tam vše popsané bravurně, místy vážně až lehce nechutně, ale neuvěřitelně reálně, ale někdy bych to osekala a místy mi docela vadilo to přeskakování mezi postavami. Takový Henry a jeho linka mi byl vcelku ukradený. Místy mě i zarážel použitý slovník, nesedělo mi to k té době, ale naštěstí to nebylo často. Ale mimo tohle jsem moc ráda, že jsem si knížku konečně přečetla.

21.01.2023

(SPOILER) O této knize jsem slyšela hodně, hlavně, že je to porno a tomu se vyhýbám. Přesto jsem ji dostala k Vánocům a po asi 300 stránkách z tisíce jsem se začetla. A začetla tak, že jsem nemohla přestat. No, porno. Hlavní hrdinka je nesmírně inteligentní prostitutka, Sugar, která je dcerou bordelmamá a ta ji nešetří - od třinácti let jí našla pány, kteří ji zahřejí. Dovíme se, jak prostitutky řeší problém, jak neotěhotnět - je to nechutné, ale jak si ty holky mohly pomoct. Dovíme se, že za dvacet minut si holka vydělá víc, než za 20 hodin v továrně, která jí zničí zdraví do 25 let. Nicméně Sugar je inteligentní a přimkne se k bohatému blbečkovi, který jí zaručí spokojenější život, dokonce ho se svou inteligencí dotáhne na mnohem bohatší život. Jak to dopadne už nechám na vás.
Skoro každý neo-viktoriánský román má své vzory třeba v Dickensovi, či sestrách Bronteových, ale v té době by si žádný z nich nedovolil slovník, jaký používá autor. Nicméně, je to mnohem autentičtější. 19. století bylo v mnoha ohledech hnusné.
Na databázi knih si lidi stěžují, že má knížka otevřený konec, ale pokud čtete pořádně, víte, jak asi každá postava dopadne. Nakonec, žádný není bez viny.

16.12.2022

Ale jó, zaslouží si to "plnou palbu", protože to prostě bylo strhující... i když na konci jsem se neubránil dojmu, že autor neví, jak ten zatraceně rozjetý vlak zabrzdit a že by mohl klidně pokračovat na dalších pěti tisíci stranách – ale to už by z toho asi byla jakási Ordinace v Kensingtonských zahradách, že?