Květy zla
Charles Baudelaire
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156504/bmid_kvety-zla-KIb-156504.jpg
4
1417
158
Baudelairova poezie má právě tak tragický ráz jako básníkův rozervaný život. Je přímým výrazem jeho jedinečné citlivosti, mučivé obrazotvornosti a neuhasitelné žízně po opojení krásou a životem, napsal o básníkovi Vítězslav Nezval, jehož překlad Květů zla vám nabízíme. Sám Nezval za Baudelairovým géniem nijak nepokulhává. Naopak. Spolu vytvářejí slova a obrazy, které krásou vyrážejí dech.... celý text
Literatura světová , Poezie
Vydáno: 2013 , Československý spisovatel
Originální název:
Les Fleurs du mal , 1857
více info...
Přidat komentář
„... skutečnost pokládám přečasto za šálení,
a k nebi vzhlížeje, slep padám do děr lstných.
Hlas však mě těší, řka: Ó, chraň si svoje snění,
sny bláznů hezčí jsou snů lidí rozumných!“
Není tolik knih, které bych po jejich přečtení měla touhu si jít ihned koupit. Tohle je jedna z nich. Bude mít své čestné místo hned vedle „Básní sebraných“ J. H. Krchovského, jenž má s Baudelairem mnoho společného. Podle mě dokonce i podobu, když se podíváte na stylizovaný portrét na obálce Krchovského knihy. „Květy zla“ jsou nádhernou směsicí divokých vášní a emocí, ve které se sváří láska k životu a fascinace smrtí, zbožňování krásy a okouzlení ošklivostí. Baudelair dokáže v jediné básni spojit procítěné verše opěvující krásu s morbidními obrazy zmaru tak dokonale, že vás to zanechá v úžasu. Chápu, že před bezmála dvěma sty lety, kdy byla tato kniha vydána, ji tehdejší pokrytecká prudérní společnost ani nemohla přijmout jinak, než odmítavě. Ale pro člověka, který vyrostl v dnešním morálně velmi uvolněném světě, a zároveň si dokázal uchovat citlivost, je tato zvráceně krásná poezie velmi osvěžující.
Pro úplnost doplňuji, že jsem četla překlad Svatopluka Kadlece.
„Ó, já tě zbožňuji jak noční nebe v dáli,
ty velké mlčení, ty vázo temná žaly,
tím víc tě miluji, čím víc mi unikáš,
ozdobo nocí mých, čím krutější se zdáš,
když kupíš za sebou ty míle bez milosti,
dělící ruce mé a modré nesmírnosti.
Já v stálých výpadech se plazím za tebou,
tak jako k mrtvole se plazí červi tmou,
a vzývám i ten chlad, ty stvůrná ukrutnice,
pro který líbíš se mi, krásná, ještě více.“
Krásně temné a melancholické verše, které svou obrazotvorností vtahují do rozervaných srdcí a rozpáraných duší. Charles by prokletý básník každým coulem. Prokletě dobrý.
Ty, kterás vnikla jako nůž
do mého bolavého těla,
ty, jež jsi horší nežli muž,
tak zlá, tak šílená, tak skvělá,
chceš rozložit v mém duchu stan
a lehnout si jak do postele,
- ty děvko, k níž jsem připoután
jak zločinec k své černé cele,
jak hráč, když začne ruleta,
jak piják k svému alkoholu,
jak mrcha k červům, koráb k molu,
- buď prokleta, buď prokleta!
Ach, uchýlil jsem se již k meči
a požádal jsem prudký jed,
ať vyprostí mne z nebezpečí,
ať odstraní můj podlý vřed.
Žel, jed i meč mnou opovrhl
a výsměšně mi odpoví:
"Ty nejsi hoden, abys svrhl
své otroctví, své okovy.
Ty blbče! - Kdyby se nám chtělo
tě zbavit její nadvlády,
tvé polibky a tirády
zas vzkřísí upírovo tělo!"
- Upír
Když jsem se o prokletém básníkovi Baudelairovi učila ve škole, byl to pro mě jednoznačně hrdina. Ten, co vystupuje z řady, z průměru. Ale možná jsem od Květů čekala víc. Ještě víc nekalosti, zvrhlosti a ohyzdnosti. Více skandálů a pobuřování.
Naprostá klasika... Četla jsem k maturitě a zároveň i proto, že mě přitahují prokletí básníci. V průběhu čtení mi přišlo, že se autor docela nepěkně vyjadřuje o ženách, takže pokud vám to vadí, tak to asi nebude nic pro vás. Na druhou stranu Baudlaire psal o spodních vrstvách společnosti a patří do skupiny prokletých básníků, takže o vonících loukách a květinkách psát asi nebude, že jo. Celkově mi trochu dělá problém číst poezii, takže každou báseň většinou čtu dvakrát, abych ji líp pochopila. Myslím si, ale, že tahle sbírka básní zase není tak složitá.
Miluji tuto sbírku básní, mám stále po ruce, je už taková osahaná. V každém duševním rozpoložení si tam člověk najde to, co jeho duše potřebuje.
Albatros
Je Básník podoben knížeti oblačnému
směje se biřicům v bouř zírá nehnutě
vyhnanec na zemi kde všechno spílá jemu
a v chůzi vadí mu obrovské perutě...
Jedna z nejkrásnějších básnických sbírek. Nezvalův překlad se mi četl krásně, je jako romantický háv, nic však neubírá na syrovosti, opravdovosti a síle poselství.
Tato sbírka básní mi opravdu dala zabrat a nebyl to zrovna šťastný výběr do povinné četby. U některých básní mi unikala myšlenka, často jsem se ztrácela a nechápala, i když jsem opravdu chtěla.
Tak pobuřující dílo to bylo v té době,že Charles musel asi po měsíci od vydání platit pokutu za pohoršování .
Další knížka z povinné četby. Na to, že mám různé básně opravdu ráda to nebylo nic moc, zaujala mě opravdu jenom menšina z nich a když přičtu depresivní a pochmurnou náladu během čtení... no, možná je to jen můj případ. Kytice je prostě lepší.
Co k tomu říct? Je to prostě skvost. Nadchla mě už na střední, chtěla jsem si vytáhnout "prokleté básníky" u maturity a jednoduše ve mně nechala mnoho pocitů, které jsem si musela zpracovat. Knihu doporučuji číst na podzim - zapálit svíčky, zabalit se do deky, uvařit dobrou kávu/čaj a užívat si...NÁDHERA!
Baudelaireo/Nezvalovo skutečné "neskutečno" mě doslova uchvátilo.
Ty, kterás vnikla jako nůž
do mého bolavého těla,
ty, jež jsi horší nežli muž,
tak zlá, tak šílená, tak skvělá ..
V minulých letech jsem četla "Květy zla", které byly přeloženy Vítězslavem Nezvalem, což bezpochyby toto dílo povzneslo na úplně jinou úroveň. Nyní jsem se rozhodla pro německou verzi tohoto díla, což mě utvrdilo v mém názoru. Německé zpracování je čitelné, nicméně Nezvalova stopa je čitelnější. Myslím si, že vliv drog a absinthu zanechla své stopy v díle Baudelaira- prokletého básníka. Ošklivost mění na krásu (Zdechlina).
Pro mne velmi zvláštní básně plné neskutečných kontrastů a fascinujících metafor.
Četbu Květů zla jsem si téměř vůbec neužil, činila mi velké obtíže. Většinu básní jsem vůbec nebyl s to pochopit, ke každému dalšímu otočení stránky byla potřeba silná vůle. Zatím uděluji 2* a někdy zkusím dát knize druhou šanci, třeba na ni změním názor.
Poezii jsem nikdy příliš nevyhledával. Básně, které zde Baudelaire napsal jsou odrazem jeho života. Byl vyhnancem francouzské společnosti, a tak jsou jeho básně oproti dílům z období romantismu velmi drsně reálné. Popsal realitu doby se všemi jeho znaky. Nevynechal ani drogy a alkohol. Na druhé straně jsou zde básně o lásce a kráse, k nímž byl většinou inspirován láskou k mulatce Jeanne Duvalové... Spolu E. A. Poem jediná poezie, která mne kdy oslovila...
Poezie není můj šálek kávy. Tato kniha se mi dostala do rukou náhodou a nebyla špatná, ale ani dobrá. Takže zlatý střed 3*.
Štítky knihy
francouzská literatura prokletí básníci
Část díla
- Puklý zvon 1857
- Vodotrysk 1857
Autorovy další knížky
| 1997 |  Květy zla |
| 1999 |  Báseň o hašiši |
| 1979 | Malé básně v próze |
| 2001 | Umělé ráje |
| 1974 | Francouzský symbolismus |
Kniha Květy zla je v
| Právě čtených | 40x |
| Přečtených | 2 434x |
| Čtenářské výzvě | 276x |
| Doporučených | 129x |
| Knihotéce | 657x |
| Chystám se číst | 537x |
| Chci si koupit | 120x |
| dalších seznamech | 24x |
Baudelaire byl pěkně drzý provokatér a člověk, který uměl posouvat hranice. A já ho za to mám rád :-). Někdy si Květy zla musím dát znovu a pořádně.