Květy zla

3 21. února

Na začátek je asi dobré napsat, že já poezii neumím číst. Jedinou poezii, kterou zbožňuji, je "Kytice", "Máj" a "Evžen Oněgin" a to jen proto, že tato díla mají děj a postavy. Já čtu velice rychle a nahusto, což u poezie nejde. Z toho důvodu nemůžu říct, že bych si "Květy zla" nějak užíval, mnohdy mě rozčilovalo, že jsem určitou báseň musel číst několikrát, abych ji pochopil. Dávám pět hvězdiček, protože Baudelaire samozřejmě nemůže za to, že já poezii neumím číst + mně se líbilo, jakým stylem psal a u mnohých básniček jsem si udělal záložku, protože se k nim někdy chci vrátit. "Květy zla" nám na střední škole byly představovány pomalu jako jakýsi extrémně nechutný balast s vnitřnostmi, sexem a násilím. Proto jsem čekal, že budu číst nějakou Satanskou bibli přepsanou do veršů, ale nestalo se tak. Já byl příjemně překvapený. Co tak říct ke "Květům zla"? Některé básničky jsou krásné a já se k nim rád vrátím, některé se mi příliš nelíbily, několik z nich jsem nepochopil a některé mi jen tak prolétly hlavou. Jsem ale rád, že jsem básnickou sbírku přelouskal a fakt nechápu, proč se ve školách mluví o této knize tak, jak se mluví. Ano, na svou dobu to asi bylo dost šokující dílo, ale časy se změnily a pro dnešní literární svět jsou "Květy zla" ještě dost mírné.

3 20. února

Tohle je prostě první sbírka, kterou si představím pod slovem poezie, a i když nemám načteno tolik, kolik bych si přála, přesně tohle on ní čekám a přesně tohle v ní budu do budoucna vyhledávat!

6 19.12.2020

Některé se mi líbily hodně, jiné jsem příliš nepitvala. Básně Charlese Baudelaira přeložené Vítězslavem Nezvalem (a jím v podstatě přebásněné) si prostě čtyři hvězdičky zaslouží. Úryvky některých jsem si musela opsat, protože mě velmi oslovily... :)

7 06.12.2020

Proklatě temná, ovšem vynikající poezie!

3 02.12.2020

Naprosto skvělá

5 01.12.2020

Myslím, že Vrchlický to vyjádřil dobře, když napsal:

Tys chytil Satana za černou kštici
a masku hrůzy strhl jsi mu z tváře,
až z důlků očních tryskla jemu záře
a v srdci se mu soucit vzbudil spící.

Při čtení Baudelairových veršů vám z očních důlků taky tryská záře a v srdci se vám rovněž probouzí soucit.
Je to nepopsatelné, ale budete to chtít zažít znovu a znovu.

2 22.11.2020

Bylo to na mě trochu moc "temné" a zjistila jsem, že i milostné básně se dají psát s trochou hnusu.. pro mě teda nic moc počtení, spíš utrpení..