Květy slunce
Rupi Kaur
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398304/bmid_kvety-slunce-r1F-398304.jpg
4
597
144
Rupi Kaur, autorka bestselleru #1 podle New York Times milk and honey, přichází se svou dlouho očekávanou druhou sbírkou poezie. Živá a transcendentní cesta růstu a zahojení. Původ a vyjádření úcty ke svým kořenům. Vyhoštění a následné nalezení domova v sobě samém. Rozdělené do pěti kapitol a ilustrováno samotnou Kaur, the sun and her flowers je cestou chřadnutí, pádu, zakořenění, růstu a rozkvětu. Oslava lásky a ve všech jejích podobách. „Toto je recept na život, řekla mi matka, když mě držela v náručí a já plakala, mysli na ty květiny, které můžeš zasadit na zahradě každý rok a ony tě naučí, že lidé musí také zvadnout, upadnout, vypustit kořeny a povstat, aby mohli vykvést.“... celý text
Literatura světová Poezie Citáty a přísloví
Vydáno: 2019 , OmegaOriginální název:
The Sun and Her Flowers , 2017
více info...
Přidat komentář
Poezii nečtu a tak jsem si řekla, že to zkusím. Možná proto a taky, že jsem četla v originále mě to až tolik nezasáhlo, ale zároveň mě to namotivovalo dát šanci dalším autorům poezie. Takže obecně za mě jo. A dost se mi líbily ilustrace, které mě asi "vzaly" víc než samotný obsah.
Tým, čím si prešla Rupi, som si do istej miery prešla tiež, a aj to, čo som nezažila, poznám aspoň zo skúseností mne blízkych osôb. Možno preto sa mi jej poézia (?) zdala blízka, dôverná, autentická. A tak miléniovo moderná, šarmantne bezočivá a citlivá zároveň. Tá mladá žena akoby skrátka písala denník jednej dávnej (a už zahojenej) časti môjho ja. Akurát som ľutovala, že zatiaľ nespoznala Lásku, ktorá dala zmysel, smer a uzdravenie môjmu životu.
Ďalší podarený počin autorky, i keď o niečo slabší než Milk and Honey (obe knihy čítané v anglickom originále). Niektoré kúsky sa mi zaryli až pod kožu, bohužiaľ je tu i dosť takých, ktoré ma vcelku minuli. Obecne ale štýl autorky milujem, tak snáď má Rupi Kaur ešte čo povedať.
Kniha prečítaná v anglickom jazyku, dostala som sa k nej vďaka výzve 2020. U mňa jedno veľké nie... Možno nie som cieľová veková skupina. Básne na mňa pôsobili ako spleť náhodných slov, žiaľ žiadny hlbší význam, nič to vo mne nezanechalo...
Dala jsem Rupi kaur druhou šanci a vůbec se mi to nevyplatilo. Po Mléku a med jsem čekala aspoň podobnou kvalitu, ale tohle fakt ne. Knížku jsem četla na etapy, ale i přes to mě nebavila, musela jsem se do ní nutit, nic ve mně nenechala a neměla jsem touhu lepíkovat. Bohužel, do dalších knížek od Rupi Kaur už se pouštět nebudu.
Velmi se rozhoduji mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Zprvu bych o této knize úplně netvrdila, že to je sbírka básní. Opravdu se mezi básně řadí "deníkový zápis ze sezení s terapeutem"? Jestli ano, tak se moje veškeré představy o básních zhroutily. Kniha je prostoupena pocity, je to taková horská dráha emocí. V jedné chvíli autorka oslavuje krásu, svou přirozenost, hrdost a mohla by mít v posteli každého druhého a na další stránce je z ní uzlíček nervů, co si stýská po bývalém příteli a absolutně si nevěří. Ano, občas je to tak i ve skutečném životě, jen nevím, zda tenhle emocionální kolotoč chci zažívat a připomínat si ho znovu. Na druhou stranu některé myšlenky a citáty se mi líbily natolik, že jsem si je zapsala a budu se k nim ráda vracet. Nejvíc se mi líbila část věnovaná rodičům a migraci, mohla být delší. Docela mě dostala metafora s domem. U této knížky si na styl a obsah časem zvyknete, takže ke konci se vám líbi ať chcete, nebo ne. Líbilo se mi to víc než Mléko a med. Také se mi líbí, že autorka i přes ten patetický způsob chce dát naději, sebedůvěru, sebevědomí, sebelásku všem svým čtenářkám. A musím uznat, že tato knížka je autorčinou osobní zpovědí, otevřela se nám všem jako květ slunečnice, a to pro nás mnohé není lehké ani před vlastní rodinou. Tak dobrá, tu čtvrtou si, holka, zasloužíš.
Nejsem fanda básnických sbírek a tak to asi i zůstane. Některé básně měly něco do sebe a našla jsem v nich nějaký hlubší význam. V některých jsem se zase jen plácala. Musím ale pochválit krásné ilustrace, které knihu doplňují.
Poezii vůbec nevyhledávám, ke knize jsem se dostala jen díky čtenářské výzvě 2020. Trochu mě děsilo, že kniha má přes 200 stran. Nakonec jsem byla mile překvapená, protože kniha je prokládaná ilustracemi a na některých strankách je napsáno jen pár řádků, takže jsem knihu přečetla za jeden den. No a některé básně mě přeci jen chytly za srdce.
Bohužel nedočteno. Oproti Milk and honey velmi slabé. Čekala jsem od toho víc, vůbec mě to nezaujalo.
Pusobivost ve strucnosti, citova vyjadreni v par radcich. Poezie si me velmi rychle ziskala.
Věřím, že některé knihy se mi do ruky nedostanou náhodou, ale nějakým řízením osudu. A stejně tak vnímám tuto sbírku, která mi zabrnkala na nedávno prožité city a oživila některé pocity, především tedy první část.
Celkově se mi líbily hlavně kratší básně, v těch rozsáhlých jsem se ztrácela. Nevadí mi moderní poezie a oceňuji autorčinu schopnost jasně, jednoduše a přímočaře vyjádřit to podstatné na pár řádcích, málokdo to umí, pokud se jedná o pocity.
Nevím, jestli se ke sbírce vrátím, i když právě k básním se člověk vrací, protože v každé etapě života je vidí z jiného úhlu a přinášejí mu nové porozumění. Ale několik veršů jsem si vypsala už nyní.
Některé básně mě chytily za srdce a moc se mi líbily, především v první části, jiné mě zaujaly méně, i tak to byla krásná básnická sbírka, která má co říct.
Sun and Her Flowers ukrývala pár básní, které mě oslovily, ale mezi tím počtem ne tolik zajimavých básní, se lehce ztratily. Hodně z nich bylo také dost depresivních, např. o znásilnění - o tom mi bylo velmi nepříjemné číst, následující feministické básně zase pak přišly vhod. Co mě zaujalo, byly básně přibližující indickou kulturu a místo žen v ní. Celkově mi přišlo, že sbírka Sun and Her Flowers nabídla pár zajímavých témat, ale způsob poetického zpracování, oproti Milk and Honey, hodně pokulhával.
Nejradši bych dala 3, 5 hvězdičky, ale to bohužel nejde. První část se mi opravdu líbila, bohužel, ty další mi přišly mnohem slabší. Měla jsem to spíš jako oddechovku k thrillerům.
Pravděpodobně si časem přečtu i Mléko a med, třeba mě příjemně překvapí.
Autorce lze jen závidět. Co? Její naivitu a nekomplikovaný pohled na svět, jednoznačné dobro, jednoznačné zlo, jednoduchou feministickou hrdost. Podobně píše leckteré pubertální dítě, jen bez přidané hodnoty indického původu.
Tak nízké hodnocení jsem snad ještě nikdy neudělila. Ale u knihy Květy slunce to nejde jinak. Ačkoliv předchozí kniha Mléko a med se mi líbila, Květy slunce mě zklamaly na plné čáře. Nevím, možná za to zčásti může český překlad, nebo témata této sbírky. Samotná "poezie" mě absolutně nezaujala až na pár básní z poslední části knihy. Mnoho básní mi přišlo povědomých, jen napsaných jinak, v jiném kontextu. Možná proto je autorka a její kniha tak populární. Jak se ale z tohoto díla mohl stát bestseller? To nevím. U hodnocení moderní poezie a vůbec toho, jak se líbí, záleží hlavně na tom, v jaké chvíli ji čtenář čte a jak moc se s ní (ne)dokáže ztotožnit. Od toho se pak podle mě odvíjí hodnocení. Na závěr přidávám jednu z těch mála, co mě zaujaly.
nejsme pokrevní sestry
ale i tak rozumíš tomu
co mám na srdci
jako by bylo tvoje
co by měla každá žena vědět
že přichází na svět
vybavená vším nezbytným
ale svět ji donutí myslet si že tomu tak není
Už když jsem si knihu vyzvedávala z knihovny(přímo u výpůjčního pultu, měla jsem rezervaci), tak to pro mě byl šok. Přišlo mi to vulgární(knihu si musíte prohlédnout a na případné vady á la polití upozornit knihovníka, ať to pak není na Vás)-myslela jsem, že kniha bude taková něžná, milá vůči “Mléko a krev”(nečetla jsem, ale slyšela jsem dost na to, abych věděla, že to není pro mě, co se vulgárnosti týče).
Básně byly zajímavě uzpůsobené(snad se pro to víc hodí pojem moderní), leč občas mi to přišlo obdobně jak “kofina” píše ve své recenzi, zkrátka jenom mezerníkem rozdělené věty. S názorem v recenzi od “mss” se ztotožnuji v tom, že některé básně v kontextu zbytku neseděly tématicky a za mě navíc byly rozváděny hojně témata, o kterých jsem číst nechtěla (vulgární, násilné) nebo mi to přišlo už tak “omílané” a některé obsahovaly myšlenky, které už jsou známé(splynutí dvou těl do jednoho) anebo se moc snažící vyvolat určitou emoci dle představ autorky (viz shoda s názorem v recenzi od “Aivinka”), tedy v konečném důsledku se mi líbily tak dvě tři( obdobně jako “pavla.ba” ve své recenzi).
Popravdě, byla jsem trochu překvapena z toho moderního pojetí básní. Básnicky pro mě teda trošku šok. Bylo to poprvé, co jsem něco takového četla, ale nebylo to zase tak špatné, jen prostě jiné a netradiční. Přišlo mi fajn to členění na kapitoly: vadnutí, odumírání, klíčení, růst a rozkvět.
Ze začátku to na mě bylo až moc depresivní (vadnutí a odumírání), potom se to postupně zlepšovalo a bylo plné naděje. Každá část měla ale podle mě svůj význam a všude se daly najít nějaké zajímavé myšlenky. Moc se mi líbil ten závěr, hodně tam Rupi zmiňovala, jak je pro ženu důležitá láska k sobě, a že pokud první nebudeme mít rády samy sebe, tak nečekejme, že nás bude mít rád někdo jiný. U lásky k sobě samé to všechno začíná.
Štítky knihy
láska muži rodina znásilnění potrat ze života básně mateřská láska básně v próze ženská práva
Autorovy další knížky
| 2017 |  Mléko a med |
| 2019 | Květy slunce |
| 2021 |  Home Body: Mé tělo, můj chrám |
| 2023 | Léčivá moc psaní |
Kniha Květy slunce je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 904x |
| Čtenářské výzvě | 276x |
| Doporučených | 53x |
| Knihotéce | 253x |
| Chystám se číst | 174x |
| Chci si koupit | 87x |
| dalších seznamech | 4x |
O něco horší než Mléko a med, ale pořád se můžeme od Rupi Kaur něčemu přiučit. A samozřejmě stále platí, že největší poklad najdou v této knize ti, kteří si prožili to samé, nebo alespoň něco podobného, co lyrický subjekt. Rupi Kaur má totiž dar emoce a city velice dobře uchopit a přenést je na papír. Jak ve formě slov, tak ve formě ilustrací.