Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1531/mid_kure-melancholik-lNh-1531.jpg
4
1093
177
Novela z vesnického prostředí o utrpení malého dítěte je pozoruhodnou ukázkou z tvorby vůdčího představitele českého naturalismu 2. poloviny 19. století. Jako všichni naturalisté i Šlejhar vychází z pojetí člověka jako tvora, pro něhož zlo, sobectví a násilí jsou přirozené sklony, vítězící nad city, obětavostí a pocitem soucitem. Na malém prostoru v příběhu osiřelého nemocného chlapce sadisticky týraného svým okolím, shrnul myšlenku, že člověk postrádající běžné lidské vztahy a lidskou účast, postrádá to nejdůležitější, co činí člověka člověkem.... celý text
Přidat komentář
Kuře melancholik je zoufalý výkřik duše spisovatele, výkřik nad společenskou nespravedlností, všudypřítomným zlem, protestní výkřik, který nenachází žádné východisko z nynějšího stavu.
V knize je popsáno život, či spíše umírání dítěte a kuřete, přičemž jejich popisem získává čtenář dojem rovnocennosti jejich postavení i jejich osudu, osudu naprostého odvržení od světa kvůli jejich nepřizpůsobivosti. Naivně nevědomé dítě (a kuře) nemá ani ponětí o tom, jak funguje společenský řád, jak "funguje" svět, nechápe smrt své matky a když její mrtvolu zakopávají do hrobu, dítě pláče ne kvůli matce, ale kvůli pro něho krásné rakvi, která takto skončí pohřbena a už se z ní nebude moci těšit. Dítě je i k prospěchářským polibkům své "nové" matky docela netečné.
Dítě, které si přisvojováním různých slov pro ně cizích dozví, že kuře je "melancholik" přijme toto slovo (stejně jako by asi přijalo jakékoli cizí slovo popisující kuře) za pojem hluboké nespravedlnosti, kterou společně s kuřetem pociťuje.
Kniha je krutá, zoufalá a až pronikavě přirozená. Josefu Karlu Šlejharovi se podařilo potřít snad veškeré rozdíly mezi lidmi a zvířaty (vždyť i gramaticky jsou kuře i děcko neutrálního rodu) a to jak vnější (častým přirovnáváním dítěte k různým zvířatům či přírodním jevům) tak i vnitřní, které si lidé často tak rádi a pyšně připomínají. A co víc, myslím, že se mu podařilo ukázat i to, že lidé jsou ještě horší než-li zvířata, lidé, kteří o sobě tvrdí, že jejich řád je řád etický, se nakonec prokážou za niternou součást tohoto řádu - ztělesněné zlo.
Novela končí tak, jak skončit musela - svět se tiše zbaví kuřete i dítěte, vždyť přece nebyly ničím jiným než nechtěnou kaňkou na společenských šatech jeho pusté zatvrzelé pseudokrásy, která vše pro ni ošklivé, tedy jiné, zanechá svému beznadějnému osudu.
V novele je popisován hlavně psychický stav týraného dítěte. Pro některé to může být těžké sousto, ale já si myslím, že by člověk měl znát tento druh lidského utrpení. Nejvíce mě zasáhlo, jak dokonce ani na konci příběhu, kdy je dítě smrduté a nemůže se už ani pohnout, není žádná z postav pohnuta ani tím nejmenším soucitem - vše co jsem tam četl, bylo znechucení a opovržení malou lidskou bytostí. Obvzlášt kruté se mi zdálo ještě zakončení, kdy si po podrobném popisování poslední agonie dítěte autor neodpustí věnovat poslední odstavec lidské zhýralosti.
52 stran čisté krutosti, zla a smutku. Na mě to sice bylo příliš černobílé (především postavy), ale uznávám, že málokterá kniha na vás dýchne tak smutnou atmosférou a zanechá tak depresivní a zhnusený dojem.
Týrání dětí a zvířat mi bude vždycky bytostně odporné, Kuře navíc poukázalo na to, že i netečnost a nevšímání si může být velké zlo. Kuře melancholik už rozhodně nikdy čistý nechci, i když se bezesporu jedná o kvalitní dílo...
Příběh na mě velice silně zapůsobil. Občas jsem se musela ve čtení pozastavit a zhluboka se nadechnout, než jsem mohla dále pokračovat. Až tak těžké bylo snášet utrpení malého dítěte.
Opravdu silný a smutný příběh. Do teď nechápu jak někdo může být tak krutý na nevinné dítě. Příběh mě neskutečně dostal.
Silná knížka co má opravdu krutý děj! Hezky zpracované, ale tohle už nikdy číst nechci.
Stará čeština plná přechodníků, jednoznačně dobré nebo zlé postavy a možná i námět (sirotek, přátelství s kuřátkem) mi nejdřív připomněly pohádku o Popelce. Ale tohle pohádka není, takže žádné kouzlo chlapce před lidskou krutostí nezachrání.
Ta kniha mi pripadala jiz od pocatku znacne prvoplanova. Stoji tu proti sobe dve naprosto protichudne sily, jakesi absolutnni dobro a absolutni zlo. Jako by nebylo mozne nalezt vubec nic mezi tim. Jiz od zacatku je take jasne, jak vse dopadne, neni zde zadne prekvapeni, zajimave preklenuti dobra a zla, naznak jineho reseni.. Jako by osud chlapce byl jiz od pocatku zpeceten. Pro me to byla pohadka s tragickym koncem. Kdyby byla ctivejsi, doporucila bych ji mladsim ctenarum. Tem starsim a narocnejsim zabrnka na city, ale mne nic noveho neprinesla.
Naturalisticky podaný příběh malého chlapce, kterého nikdo nechce. Kašle, zmítá se v horečkách. Jen aby už bylo po něm. Smrdí? Šoupneme ho na chodbu. Zoufalství a bezmoc. Příběh, který pokaždé přečtu jedním dechem. Mám ale obavu, že podobných Nechtěňátek je i dnes spousta.
Takhle smutnou a depresivní knihu už jsem dlouho nečetla...hrozný osud sympatického malého chlapce, který má jediného kamaráda - kuře melancholika. Konec knihy byl směs hnusu, zoufalství a beznaděje, silný čtenářský zážitek.
Kýč převrácený naruby. Nesmyslný pesimismus a beznaděj bez opodstatnění, osamělý hrdina proti tomu zlému světu, sama příroda odráží hrdinovy pocity...
Ryzí romantismus. Literární kritika se zdráhá to takto pojmenovat jen pro to, že podle ní romantismus skončil o několik desítek let dřív.
Kýč, zvráceně převrácený na ruby. Ale nedivím se, dnes témuž říkají postmodernismus a nevšímají si, že v jádru je to stejný brak.
Naprostá paráda... Plakal jsem. I když... mám trochu protichůdné pocity a cítím se divně, že se mi to líbilo. Zkrátka, je to tragické, ale zároveň jakýmsi způsobem krásné.
Pokud chcete mít jasnou představu o tom, jak vypadal naturalistický směr u nás, sáhněte po téhle knize. Žádný přesnější titul nenajdete. Depresivní, kruté, realistické a hodně drsné čtení. Svým způsobem jsem si čtení vůbec neužívala a kniha se mi nelíbila. Na druhou stranu nejde jinak, než jí dát 4 hvězdy, protože ten příběh si je zkrátka plnou měrou zaslouží.
Z naturalistického literárního období si vybavuji především Turbínu a nikdy mi nebylo tak úplně jasné, jaký je rozdíl mezi kritickým realismem a českým naturalismem. No, již je mi to poněkud jasnější. Autorův jazyk je velmi bohatý, text je plný přechodníků a slov, jejichž existence mi zůstala dosud utajena, například "kolikrátpakkoliv". Obsah je jednoduchý - jak se asi tak vede dítěti, po smrti matky, když otec je poněkud studený a nová paní domu poněkud přímočará? Ono se to v čase zase tak moc nemění, jenom samo provedení podléhá dobovým změnám. Text má asi 60 stran, víc by člověk ani nedal a ani by to nebylo třeba. Rozhodně dokonalá reprezentace literárního směru.
Tato krátká novela mě zaujala svým námětem. Rozhodně nelituji, že jsem se rozhodla ji přečíst, ačkoli to bylo dost depresivní a smutné čtení. Nečetla se mi vůbec obtížně, přestože se tu hojně vyskytovaly přechodníky a věty měly jiný slovosled než na jaký jsem zvyklá. Tyhle okolnosti se dají celkem snadno přehlédnout, když děj i myšlenky jsou poutavé, zajímavé a stále aktuální.
Doteď nechápu, jak může být člověk tak lhostejný k tomu, co se děje přímo před jeho očima, přesně jak to autor znázornil na chlapcově otci. Nechápu, proč se o svého syna vůbec nezajímal a proč nezasáhl, když evidentně věděl, co s jeho synem jeho žena provádí. Pro ni chlapec představoval jen překážku, ačkoli mi není jasné, proč se na něj tak zaměřovala a nenechala ho prostě být. Proč si na něm vylévala vztek za hlouposti. Chápu to tak, že tímhle chtěl autor poukázat na to, že zlý člověk je mocný člověk a sebemenší dobro proti němu nemá šanci. Chlapec tu byl přirovnáván ke kuřeti, které stejně jako on na světě nemělo nikoho a nakonec měli jeden druhého. Malého dítěte mi bylo nesmírně líto, když jsem četla o tom, co se s ním provádí a jaký je jeho osud. Řekla bych ale, že jeho smrt na konci byla jediným východiskem a jsem za to vlastně "ráda", jelikož kdo ví, jaké utrpení by musel ve svém životě ještě snášet.
Novela zasáhne hodně na city čtenáře. Je až frustrující číst o takových nespravedlnostech, které se ve světě ale dějí dennodenně, a vědět, že vy jako čtenář i jako obyčejný člověk s tím nemůžete nic dělat. Tohle je moje první přečtená kniha, ve které je takhle otevřeně námětem zlo a nespravedlnost. Je děsivé číst o tom, co dokáže člověk ovládaný zlem či zkrátka zlo jako takové. Autor poukazuje na skutečnost, že zlo je součástí člověka a nelze proti němu bojovat, přesně jak je to tady znázorněné na bezmocném dítěti a jeho zlé maceše.
Je neuvěřitelné, že se autorovi podařilo na 52 stránkách tak reálně vykreslit zlo a okolnosti s ním spojené. Je tu tolik myšlenek, že mám ještě o čem přemýšlet. Tuhle kraťoučkou knihu stačí přečíst jednou, protože i po jednom přečtení jsou čtenáři všechny myšlenky jasné. Rozhodně mi tato novela víc otevřela oči a hodně mi toho dala, což vypovídá o faktu, že určitě stála za přečtení.
Štítky knihy
zfilmováno venkov naturalismus domácí násilí týrání sirotci
Část díla
- Kuře melancholik 1889
Autorovy další knížky
| 2008 |  Kuře melancholik |
| 1989 | Vteřiny duše |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1972 | Zátoka smrti |
| 2017 | Cvrček mého krbu |
Kniha Kuře melancholik je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 764x |
| Čtenářské výzvě | 236x |
| Doporučených | 70x |
| Knihotéce | 116x |
| Chystám se číst | 422x |
| Chci si koupit | 53x |
| dalších seznamech | 11x |
Neuvěřitelně smutná, silná a odpudivá kniha! Z jejího čtení si kromě lítosti nevzpomínám na jiné než negativní pocity. Zhmotněný cynismus a zlo, které ovšem bohužel nepatří pouze do 19. století.