Kultura pro Evropu

19.04.2019

„Být konzervativec neznamená lpět na tom, co bylo včera, ale žít z toho, co je věčné.“ (Moeller van den Bruck)
„S Německem padly i další evropské národy a svět vlastí, svět nacionalismů byl rozdrcen internacionálami dolaru a komunismu.“

Romualdiho, který se mi už dva roky pletl v knihovně neprávem nepovšimnutý, jsem nakonec přečetla za jedinou noc. Tak mě politolog, historik a šéfideolog MSI zaujal.
Podobně jako Giorgio Locchi definuje fašismus/nacismus opozicí vůči masovým ideologiím komunismu a demokratismu, reprezentovaného americkým konzumerismem. Nad tímto diktátem průměrnosti a množství vyniká duchovní aristokratismus fašismu.
Kritizuje osvícenský racionalismus, poněvadž vylučuje jiné formy poznání než rozumové. Být fašistou pro něj znamená být „spiritualistou", idealistou, věřit v jemnosti ducha. A Romualdiho „internacionála nacionalismů" je historickou nutností (tedy chceme-li přežít, samozřejmě). Vzdejme se Horní Adiže! :)
Na druhou stanu s ním nesouhlasím v tvrzení, že národy jsou překonané právě tak jako poleis nebo komuny. Myslím si také, že podceňuje roli mateřského národního jazyka v ustavení identity. A stále se mi vnucuje úvaha: kdyby byl konservativismus skutečně vyznáváním věčných (nikoli starých) hodnot, pak bychom za tyto hodnoty přece nemuseli bojovat. Co je věčné, nezanikne.
Poznámkový aparát i řemeslná úprava knihy jsou excelentní.

„Jsme lidé dneška.
Jsme sami.
Bohy už nemáme.
V Ježíše ani v Marxe nevěříme."
[Pierre Drieu de La Rochelle]