Kultura narcismu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kulturní historik Christopher Lasch (1932–1994) z Univerzity v Rochesteru zkoumá kořeny a důsledky normalizace patologického narcismu v americké kultuře 20. století na základě psychologické, kulturní, umělecké a historické syntézy. Používá v ní dosud převážně úzce klinický pojem, aby diagnostikoval patologii, která se, jak se mu jeví, rozšířila do všech oblastí života Američanů. Podle jeho definice (převzaté z Freuda) narcista, jehož pohání potlačená zlost a nenávist k sobě samému, uniká do velkolepého sebepojetí neboli obrazu o sobě, přičemž ostatní lidi využívá jako nástroje k uspokojení, i když zároveň touží po jejich lásce a uznání. Ozvěny takových vlastností vidí Lasch ve fascinaci osudem a slávou celebrit, ve strachu ze soutěživosti, v neschopnosti potlačovat nedůvěru, v mělkosti a krátkodobosti osobních vztahů a v hrůze ze smrti. Podle Lasche Amerika zplodila po 2. světové válce typ osobnosti, který klinickým definicím „patologického narcismu“ plně odpovídá. Tato patologie se nepodobá každodennímu narcismu – hédonistickému egoismu –, ale spíše velmi slabému pocitu self, který si žádá neustálé potvrzování zvnějšku. Patologie pro Lasche představuje jakousi zvýrazněnou verzi normality. Symptomy této osobnostní poruchy Lasch nachází v radikálních politických hnutích 60. let 20. století, ale i v duchovních kultech a hnutích 70. let 20. století, počínaje „estem“ a konče „rolfingem“. Svou tezi staví Lasch na osobitých politických názorech a encyklopedickém uchopení amerických sociálních a ekonomických dějin, aktuálních výtvarných a literárních děl a na klinickém výzkumu a psychologických teoriích narcistických poruch osobnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/292663/kultura-narcismu-TY9-292663.jpg 4.411
Žánr
Literatura naučná, Sociologie
Vydáno, Triton
Orig. název

Culture of Narcissism: American Life in An Age of Diminishing Expectation, 1979

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Kultura narcismu

Přidat komentář
RichardMekka
10. dubna

Ukazka:

"Narcismus [...] upírá na svůj odraz ani ne tak pohled plný obdivu jako spíše pohled, který nepřetržitě pátrá po vadách, známkách únavy, rozkladu." (s. 108)

"...masová kultura romantického úniku jim do hlavy cpe vidinu zážitků, jež jsou nad jejich prostředky - i nad jejich emocionální i imaginativní schopnosti -, a tím přispívá k dalšímu znehodnocení rutiny. Disproporce mezi světem romantickým a skutečným, světem krásných lidí a lidí obyčejných, vytváří právě onen ironický odstup, který sice tlumí bolest, ale také ochromuje vůli změnit sociální podmínky, vylepšit byť jen nepatrně práci a hru a navrátit smysl a důstojnost všednímu životu. Únik skrze ironii a kritické sebeuvědomění je v každém případě sám o sobě iluzí; v nejlepším případě poskytne jen chvilkovou úlevu. Distancování se totiž stane vlastním přičiněním rutinou. [...] Posiluje pocit neskutečnosti, který vzniká v prvé řadě ze vzteku na nesmyslné role, jež nám předepsal moderní průmysl. Role, které jsme si sami vytvořili, nás nakonec omezují stejně jako role sociální, od nichž jsme právě díky nim měli získat ironický odstup." (s. 112-113)

"Narcista má pocit, že je svými touhami jaksi stravován. Intenzita jeho "hladu" jej vede k tomu, že klade mimořádně velké nároky na své přátele i sexuální partnery; současně však ony nároky popírá a vyžaduje jen nenucený vztah, od něhož si obě strany dlouhé trvání neslibují" (s. 219)

"Co zůstává nevysvětlené, je to, jak může naše přehnaná úcta k technice koexistovat s oživením starých pověr, s vírou v reinkarnaci, s rostoucí fascinací okultními vědami a bizarními formami spirituality související s hnutím New Age [...] Archaické mýty a pověry se znovu objevily v samotném srdci nejmodernějších, vědecky nejosvícenějších a nejpokrokovějších národů světa. [...] Spiritualita New Age má podobně jako technický utopismus původ v primárním narcismu. [...] Gnosticismus zavrhl celý hmotný svět jakožto výtvor temných, zlých sil. Fantaziím, jež slouží k udržení archaické iluze jednoty se světem absolutně reagujícím na naše přání a touhy, dal gnosticismus mytologickou formu - často velice působivou a výmluvnou. Popíráním, že by nějaký dobrý stvořitel mohl vytvořit svět, kde za společný stůl zasedají bolest i radost, udržoval gnosticismus živou naději na návrat k duchovnímu stavu, v němž takové zkušenosti nepoznáme. [...] Hnutí New Age je gnosticismus tím, čím je fundamentalismus pro křesťanství - doslovným přeformulováním idejí, jejichž původní hodnota spočívá v jejich imaginativním chápání lidského života a psychologie náboženské zkušenosti. [...] Věda rozhodně nenahradila náboženství, jak mnozí lidé očekávali. Obojímu se vedle sebe zřejmě docela dobře daří, mnohdy v poněkud groteskně absurdní podobě." (s. 263-266)

"Psychiatři mimoto popsali jakousi změnu ve vzorci symptomů, které jejich pacienti vykazovali. Podle nich se klasické neurózy léčené Freudem proměnily v poruchy narcistické osobnosti. "Dříve jste vídal lidi, kteří k vám přicházeli s nutkáním umývat si ruce, s fobiemi a důvěrně známými neurózami," vysvětloval Sheldon Bach v roce 1976. "Dnes jsou to ponejvíce narcisté." (s. 257)

Beebee
09.01.2017

Vynikající vhled do psychologicko-společenské roviny, platný i nyní. Čtětě a zkuste poznat sami sebe... mně se to tedy povedlo. Kniha je platná pro lidi, kteří se zajímají nejen o psychologii jednotlivce, ale také celospolečenské souvislosti změn - od individua směrem k celku a od celku k jednotlivci. Autorovo horování proti vykořenění individua a pro kořeny a zřídla našich otců chápu, ale je otázkou, jestli je to jediná věc, která narcismus naší společnosti oslabí. Možná je potřeba začít u individuálního ega každého z nás.