Kukly slov
David Bátor
David Bátor vychází z vlastní zkušenosti (a vlastního vidění a slyšení), není lyrik uzavřený do sebe – ani není verbálně ohraničený. Každá báseň je autonomní celek, který vypovídá (a působí) za sebe. Přitom jeho vnímání je dost široké, tematicky sám sebe nikterak neomezuje, citlivými tykadly ohledává svůj životní prostor. Má poměrně bohatý slovní rejstřík a nápaditou metaforu,“ píše spisovatel Ladislav Muška v lektorském posudku na Bátorovu básnickou knižní prvotinu. Sám autor přiznává, že surovinu ke své poezii zatím vytěžil hlavně ze svých osobních zážitků. Kdyby to byla při psaní veršů chyba, neměli bychom však ve „vezdejším Ráji světa“ tolik krásných a nezapomenutelných básní... ... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2005 |  Básníci třetího tisíciletí 1 |
| 2005 | Současná poezie 2005 |
| 2011 | Láska nic nezapomíná! |
| 2004 |  Kukly slov |
| 2015 | Zbuj |
Kniha Kukly slov je v
| Přečtených | 3x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| dalších seznamech | 1x |
Titul knihy, metaforicky laděné sousloví, napovídá něco o autorově formě psaní. Jak již zmiňuje Ladislav Muška, autor lektorského posudku: „každá báseň je autonomní celek, který vypovídá sám za sebe“. Tedy jakási kukla, obsahující zárodek větší a hlubší myšlenky.
Co se týče samotných veršů a jejich stylu, autor je důstojným pokračovatelem tradiční skácelovské miniatury vyznačující se úsporností verše i určitou motivickou sevřeností. Od tvorby současné básnické generace můžeme Bátora odlišit také regionálními motivy, které do řady básní silně pronikají. Bátorova tvorba je autentická, verše dýchají až surrealistickým proudem myšlenek, přesto je stavba textu promyšlená a logická. Mezi typické básnické prostředky autora patří metonymie, kontrast či synestézie. Básně jsou střední polohou mezi kakofonií Marka Vašuta a eufonií německých romantiků a kompromisem mezi přímočarou satirou Františka Gellnera a filozofickým rébusem Vladimíra Holana. Možná právě pro svou uchopitelnost jsou tak hřejivě uklidňující.