Ku-klux-klan: Tady bydlí láska
Katarzyna Surmiak-Domańska
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354390/bmid_ku-klux-klan-tady-bydli-laska-J7G-354390.jpg
4
377
78
„Když se do bílé polevy dostane byť jen jedna kapička jiné barvy, už nikdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné.“ Takto učí královna Ku-klux-klanu malé děti, jak správně připravit vánoční dort. Co je to vlastně Ku-klux-klan a jak je vůbec možné, že myšlenky nepatřící do 21. století jsou stále živé a v rozkvětu? Děsivé obrazy hořících pochodní a bílých hábitů totiž nepocházejí ze středověku, jsou poselstvím dneška. Odpověď hledá polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska přímo na sjezdu Ku-klux-klanu ve státě Arkansas, kde tuhle extremistickou organizaci prozkoumala zblízka. Protože právě tady se tahle „bílá organizace“ před sto padesáti lety zrodila, tady vycházely pohlednice připomínající lynče Afroameričanů a tady i dnes můžete v lesích potkat postavy s pochodněmi zahalené do bílých kukel.... celý text
Literatura faktu Historie Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2017 , AbsyntOriginální název:
Ku-klux-klan. Tu mieszka miłość , 2015
více info...
Přidat komentář
Zajímavý pohled na americkou společnost. Výborná investgace, odvaha vyrazit mezi lidi jiných názorů a hledat z čeho pramení.
Jsem tady na světě od roku 1949. Hodně čtu a hodně přemýšlím. I v době mého pobytu v USA jsem si všímal skladby lidí a jaké mezi sebou mají vztahy. Nejenom Afroameričané, ale je tam spousta jiných menšin. Sám jsem navštívil "ChinaTown" na dva dny ve Filadelfii a pozoroval jsem, že je to uzavřená čínská společnost zahleděná do sebe a nevnímající okolí. Jiné to bude na jihu ve vztahu mezi černými a bílými. Autorka se snažila to popsat věrohodně, ale jedna kniha na celou problematiku nestačí. A vůbec bych nechtěl posuzovat, na čí straně je pravda. To si musí v budoucnu Amerika vyřešit sama. A bude to těžké.
Spousta zajímavých informací, jmen a událostí, které jsem neznal. Pobavil mě televizní kazatel Jimmy „Reptile“ Swaggart a jeho eskapády s lehkými děvčaty, i když o něm už jsem dříve slyšel. Zajímavým jevem, kterému nepřikládám zvláštní důležitost, byla zvýšená spotřeba bourbonu v průběhu četby!
Po přečtení knihy začínám rozumět hnutí Black Lives Matter. Neříkám, že souhlasím, ale dokážu pochopit! Kdyby mi někdo 200 let ubližoval a státní moc, u které jako řádný občan doufám ve spravedlnost, na to kašlala, taky bych se naštval! Tak jako rodina černošského policisty, kterého tento týden odmítli pohřbít v Louisianě s argumentem, že hřbitov je „only for white“! Amerika je nemocná, a díky silnému vlivu bigotních církví ji uzdravení hned tak nečeká!
Prokletí reportéři-Super.Pro mě informující kniha o organizaci,kterou sice znám,ale nic jsem o ní nevěděl.Některé názory zcestné,jiné velmi k zamyšlení.Musí to být pro tuhle skupinu bílých a hrdých lidí velmi deprimující,když vidí jak bílou rasu pomalu,ale jistě všude v USA převyšují počtem hispánci,mexičani a afroameričani,.Aby to časem nebylo aktuální i v Evropě.Možná už je.Že by stíny koloniální politiky.Velmi čtivá kniha a informativní.
Moje první „Absyntovka“, moje první zkušenost s reportážní literaturou. Čekala jsem historickou reportáž a dostala jsem nejenom to, ale k tomu i doslova šokující informace o současné činnosti téhle extremisticke organizace. Naposledy jsem o ku-klux-klanu slyšela v hodinách americké literatury na vysoké škole, a vůbec jsem netušila, že KKK je i v současnosti stále činný. Opravdu existují celá městečka, která billboardy jasně říkají, že jejich město je jen pro bílé. V televizi běží přad, kde arijský chlapec říká: „Moje máma nám říkala, jak se dělá poleva na vánoční dort. Že když se do bílé polevy dostane jen jedna kapička jiné barvy, tak už nikdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné.“. Autorka v textu volně přeskakuje od historických faktů k rozhovorům se současnými členy, které potkává na sjezdu Ku-klux-klanu ve státě Arkansas. Bylo to hraničící s žánrem sci-fi, nebo alespoň pro Evropany takovéhle věci patří do hluboké minulosti. Doporučuji všem, kteří si chtějí rozšířit obzory.
Společně s přítelem jsme knihu poslouchali jako audio na cestě. Pro mě jako téměř neznalce historie a dění kolem KKK byla kniha skvělým seznámením! Možná bych ocenila mít historii seřazenou chronologicky a více informací z její osobní návštěvnosti. Kniha je však poutavá, místy děsivá a přináší mnoho zajimavých informací. Rozhodně doporučujeme.
Tyhle absyntovky jsou prostě super! Vždycky když si koupím knížku z edice prokletých reportérů, tak vím, že je to zaručená kvalita. Prozatím mě ještě ani jedna nezklamala, a ani tahle ne. :-) Knížka je velmi edukativní, zajímavá a moc se mi líbí jak popisuje extremismus z obou stran. Já jsem v USA byla vždycky jen na východním pobřeží a i tam mě někdy dost překvapovaly nějaké názory američanů ale teda biblický pás .. to je jiný svět.
Veľmi aktuálne k téme dnes vo svete, najmä v USA. Autorka prepojila svoje osobné skúsenosti so stretnutí s členmi KKK ako aj históriu KKK, o ktorej som toho teda veľa nevedela. Je zaujímavé čítať ako vnímajú sami seba a svoje "poslanie" členovia KKK, teda zaujímavé, ale na druhej strane neuveriteľné a nepochopiteľné ako môžu ľudské bytosti takto zmýšľať. Odporúčam! Skvelá kniha.
Sonda do americkej spoločnosti, o téme, o ktorej sa často u nás nehovorí. Ako veľa komentárov podo mnou, občas bolo ťažké sledovať skoky v deji- kde sa autorka zo súčasnosti dostáva k popisu histórie tohto klanu a občas prejde k teórii a vysvetľuje nejaké termíny alebo súvislosti (napríklad termín biblického pásu a podobne). Tým, že som knihu počúvala ako audioknihu, bolo nutné naozaj veľmi sledovať dej, inak ste sa mohli ľahko stratiť. Neviem ako boli skoky v deji oddelené v samotnom texte, ale pri audioknihe boli aspoň jednotlivé logické časti oddelené hudobnou vsuvkou.
Keď som doma medzi rečou spomenula, že čítam takúto knihu, tak som dostala zmiešané poznámky- vraj na čo je potrebné čítať takéto knihy. A práve, ja si myslím, že je potrebné čítať takéto knihy, pretože nikdy nevieme, kedy sa ďalšia rasová neznášanlivosť prejaví možno aj u nás...A je vždy fajn snažiť sa pochopiť aj kontext tej druhej strany.
Autorka píše o historii otroctví, Ku-klux-klanu a podobně. Zároveň se vydává do Ameriky na setkání Ku-klux-klanu, kde má povoleno bavit se s kýmkoliv a napsat o tom cokoliv, když to bude pravda.
Vlastně souhlasím i s negativními recenzemi. Například že by autorka mohla vědět, že používat ,,N-word" se úplně nedělá (obzvlášť když to řekla v Americe a ještě před černochem, mám pocit). Že z vět jako ,,Jaké máš plány na lunch?" si člověk chce vypíchnout oči. Že by bylo lepší a stravitelnější, kdyby vše bylo seřazeno chronologicky, protože popisovat historii něčeho napřeskáčku není zrovna dobrej nápad. Že psát o tom, jak jsou američani tlustý, je trochu zbytečný a mimo téma.
Každopádně vzhledem k tomu, že jsem o Ku-klux-klanu a dalších popisovaných věcech věděla pramálo, mě to i přes ta negativa bavilo moc.
--------
,,,Ahoj, já jsem Andrew. A tento program je pro všechny bílé děti!‘ křičí Andrew, kterému určitě řekli, aby mluvil sebejistě. ,Víte, že naše vánoční besídka se velmi vydařila? Zpívali jsme koledy, hráli hry, pekli jsme cukroví a dělali jsme bílou polevu na dort. Moje máma nás říkala, jak se dělá poleva na vánoční dort. Že když se do bílé polevy dostane jen jedna kapička jiné barvy, tak už nikdy nebude sněhobílá. S lidmi je to stejné. To je pro dnešek vše. Na shledanou za týden.‘“
Podle odhadu Institutu Tuskegee došlo mezi rokem 1882 a 1968 na území USA minimálně k 3446 lynčům na Afroameričanech a 1297 lynčům na ostatních rasách včetně bělochů. I tak se jednalo o zlomek, protože spočítat lze pouze ty lynče, které proběhly oficiálně.
Lynč byl často davovou podívanou inzerovanou v tisku a rádiu a měl charakter slavnostní události, na kterou přicházely rodiny s dětmi a organizátoři tam vybírali vstupné. Fotografové dodávali fotografie do novin a kromě toho je prodávali jako pohlednice. Diváci na nich pózovali s obětmi a novináři později popisovali jak podrobnosti umírání, tak celkovou atmosféru akce. (Sbírka pohlednic z lynčů viz tady.)
[...]
Mezi lety 1883 a 1968 se v Kongresu projednávalo více než dvě stě návrhů zákonů proti lynčování. Tři z nich dokonce prošly Sněmovnou reprezentantů, ale Senát žádný z nich neschválil. V důsledku bylo méně než jedno procento pachatelů odsouzeno pravomocným rozsudkem.
Teprve v roce 2005 se americký Senát oficiálně omluvil za to, že nevydal žádný zákon proti lynčování, když to bylo nejvíc potřeba
,,Byl to on [David Duke], kdo roku 1975 založil organizaci The Knights of the Ku Klux Klan. Duke si uvědomoval, že Ku-klux-klan je legenda, ale zároveň i nepohodlné břemeno. Amerika se neúprosně měnila a aby si Klan zachoval aspoň nějaký vliv, bylo třeba ho důkladně reformovat. Přizpůsobit ho novým časům a novému, útlocitnějšímu občanu. Změnit image. Klan nesmí být nadále spojován s otylými vesničany v holínkách žvýkajícími tabák, kteří mluví nářečím a věší lidi na stromy. ,Z pastvin do konferenčních sálů!‘ hlásal Duke. Člen Klanu měl odteď být člověk vzdělaný, který sleduje politické události, dokáže diskutovat a dbá o svůj vzhled, vystupování a hygienu. […] Duke přišel na jednoduchou pravdu, že nenávist lze šířit stejně účinně propagováním lásky. K národu, rase, tradici, Ježíši Kristu a především k rodině […] Předponu ,anti-‘ nahradila předpona ,pro-‘. Ku-klux-klan už tedy není antičernošský nebo antisemitský. Je probílý a proárijský. A především prokřesťanský.“
,,Jaký má Ku-klux-klan smysl, když se jen dusíte ve vlastní šťávě? Vůbec jste se nestřetávali s černochy?“
,,Potyčky byly vzácné. V Klanu jde hlavně o to, dodávat si navzájem pocit, že jsme lepší. A raději tu víru nevystavovat zkouškám. Já jsem držel služby u televize a jak jsem viděl, že někde černoch znásilnil bělošku, hned jsme tam jeli přilévat olej do ohně. Ptali jsme se lidí: ,Jak dlouho to ještě budete trpět?‘, ,Není načase udělat pořádek?‘. Vozili jsme knihy, nabízeli vstup do Klanu, přesvědčovali jsme je, aby volili politiky, kteří nemají rádi imigranty.
Na srazu KKK:
,,[...] Prodává propisky, přívěsky, náušnice, trička a čepice. Většinu s nápisy White power. Ale má tu i originálnější, například růžovou čepici s nápisem Redneck Girl. Redneck je pohrdlivý název pro lidi z Jihu, ale tady ho pokorně překovali v pozitivum. Kdo jiný totiž může mít červený krk než běloch?“
Na srazu KKK:
,,Měli jste někdy špatnou osobní zkušenost s nějakým černochem?“
,,Nikdy,“ odpovídá rozhodně Tom.
,,Vůbec ne,“ potvrzuje Rachel.
,,A měli jste vůbec někdy nějaké zkušenosti s černochy?“
Rachel se podívá na otce a otec na ni.
,,Osobně neznám žádného Afroameričana,“ odpovídá Tom. ,,Naposledy jsem je vídal na ulicích, když jsem bydlel v Coloradu.“
Rachel si na něco vzpomene: ,,Když bylo mojí mladší dceři deset let, absolvovala operaci kyčle v dětské nemocnici v Little Rocku. A tam byly černé zdravotní sestry.“
,,No a?“
,,Byly moc milé, staraly se, profesionálky… Nemocnice v Arkansasu jsou na hodně dobré úrovni.“
Když zachytí můj bojovný pohled, dodává: ,,Nemusím se stýkat s černými, abych se přesvědčila, že moje názory jsou správné. Já si tím neřeším svoje osobní trauma. To by bylo neseriózní.“
-------
Ach ty limity na počet znaků. Víc úryvků v mém review na goodreads: https://www.goodreads.com/review/show/2491075924?type=review
Četla jsem tuhle knihu celkem dlouho, částečně jsem se nemohla začíst a zároveň mi nejde takovýhle šílenosti číst na jeden zátah.
Některý názory jsou zcestný, u jiných myšlenek jsem se pozastavila.
Pro mě to byl velmi dobrý vhled do světa KKK a všeobecně konfliktu mezi černými a bílými v Americe.
Bohužel se tenhle konflikt propisuje do všech sfér, nutně se musím pozastavit třeba nad vraždami dětí v Atlantě v roce 1980, kdy černošská komunita brojila proti policii, která vyslovila názor, že vrahem je černoch...Předpokládali, že něco takového musí dělat KKK.
Ráda jsem si tuhle knihu přečetla, trochu mi osvětlila i chování lidí v Americe, se kterým jsem se před několika lety setkala.
Slabší 4 hvězdy, ale oceňuju to množství informací.
Výborná sonda do temnějšího koutu historie a kultury USA. Některým myšlenkám člověk i rozumí, pak ale přijde beztrestné zabíjení pouze na základě barvy pleti. Přes to všechno je stále existující KKK krásným zrcadlem novodobých dějin USA.
Dostat se přímo do středu dění kolem KKK muselo být pro autorku výborným zážitkem!
Nebylo to špatný, ale pokud se člověk o téma zajímá, nic novýho se nedozví. Vtipný je, že tyhle obránci bílý rasy, jsou ukázkovej white trash. Banda vyžranejch vidláků, která dá v pěti dohromady IQ 88. Pokud chcete ušetřit čas čtením, pusťte si dokument od Spektra, máte to rychlejší, bude se to hejbat a pocit zhnusení bude autentičtější (plus se u toho víc pobavíte a nemusí je ani srážet zaujatej průvodce - nedivím se mu, zvládnou to sami i bez toho).
Knižní námět je velmi zajímavý, ale se zpracováním jsem se nepopasovala nejlépe. Často jsem se ztrácela v jednotlivých osobách i dějových linkách, kniha na mě působila neuceleně. Přesto oceňuji, že se tématu, pro Evropana asi nijak blízkého, někdo ujmul a snažil se ho vysvětlit. Čistě z faktografického hlediska bych ke čtení doporučila i dalším.
Ja myslim, ze knizka je napsana skvele. Umne prolina popis udalosti ze srazu KKK (ktereho se autorka ucastni) s historickymi udalostmi a pribehy KKK obeti. Libi se mi, jak autorka vtipne vykreslovala absurditu samotnyho hnuti.
Myslím že Domanska mohla jít více do hloubky při zkoumání příčin rasismu... Cekala bych větší rozepsání o krizi identity a krizi spolunalezeni. Na druhou stranu se jí hezky podařilo ukázat že zlo nepáchají zdaleka cvoci a psychopati, ale naopak běžní lidé .. co myslím nezvládla je dát do kontextu čísla o kriminalitě, to by chtělo objasnit. A na závěr - reakce na komentáře níže. Jestli od nějaké reportáže nebo výzkumu čekáte objektivitu, tak jste naivní. Žádný výzkum z podstaty nemuze být stoprocentně objektivní, může se o to jen snažit. Každý a tedy i reportéři a výzkumníci vychází z nějaké své pozice ovlivněné svými zkušenostmi, stereotypy, vnímáním světa.. spíš než objektivnost chtějte více informací o pozici a to, jak a co reportéra ovlivnilo, na to si obrázek udělejte sami
Je až neuvěřitelné jak pokrytecké tyto skupiny jsou. Jak si dokážou obhájit cokoliv, i vraždu, slovy Božími nebo jakýmikoliv jinými...
Kniha se nečetla špatně, nicméně byla dost nepřehledná, často skákala z tématu na téma nebo se motala v letopočtových kruzích, které neměly moc velkou chronologii. Jako vhled do základních informacích o KKK to bylo zajímavé, jako reportáž o návštěve takových už méně. Krom pár rozhovorů nám moc nedá, nejzajímavější pasáž je asi s pastorem, který kdysi u KKK býval. Navíc vše poměrně hodně kazil zvláštní až špatný překlad. Místy moc doslovný, místy nepřeložený. Je pravda, že některé fráze člověk zná, ale někteří ne a nechávat anglické názvy v některých místech bylo zbytečné, do očí bijící, vyrušující a nepřínosné.
Pred prečítaním tejto knihy som o KKK vedela akurát toľko, že v smiešnych kostýmoch zabíjali černochov. Teraz viem, že na pozadí toho bolo (a stále ostáva) oveľa viac a že Klan je s Americkou spoločnosťou zrastený oveľa viac, ako som si myslela.
Napriek tomu, ako ma čítanie bavilo a že obvykle nemávam problém s knihami, kde sa prelínajú rôzne časové línie, tu mi radenie jednotlivých kapitol naozaj sťažovalo čítanie. Napr. pri odvolávkach na už spomínané osoby alebo udalosti som fakt mala problém historicky ich zaradiť. Nič to však nemení na tom, že kniha je zaujímavá, miestami šokujúca a napriek určitej neobratnosti pri osobných rozhovoroch mám pocit, že autorka rozpracovanie témy zvládla výborne.
Štítky knihy
křesťanství rozhovory polská literatura USA (Spojené státy americké) rasismus extremismus reportáže Ku Klux Klan historie a fakta
Ku-klux-klan: Tady bydlí láskaKniha Ku-klux-klan: Tady bydlí láska je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 472x |
| Čtenářské výzvě | 66x |
| Doporučených | 43x |
| Knihotéce | 178x |
| Chystám se číst | 334x |
| Chci si koupit | 84x |
| dalších seznamech | 3x |
Velmi dobrá knížka. Ne proto, že by mi přinášela vysloveně nějakou novou převratnou informaci, ale proto jak dává problematiku složitého soužití amerických bělochů s barevnými (nejen černochy) velmi dobře do historických souvislostí a kontextů. Můj názor na KKK před přečtením této knížky asi nejlépe vystihovala Tarantinova scéna z Nespoutaného Djanga a po přečtení...vlastně taky. Jsou to nevyzrálí šašci, co potřebují hrát nějaké divadlo, aby si honili ega. Dnes už naštěstí spíš neškodní. Horší mi přišly popisy lynčování většinové "spravedlivé" společnosti.
Což všechno neznamená, že s černochy nejsou problémy, a že to soužití není ohromně složité. Americe to nezávidím, jen jí přeju, ať se s tím problémem vyrovnává co nejlépe k prospěchu všech bez ohledu na barvu pleti a vyznání.
Jinak ten reportážní styl se četl velmi dobře, po delší době další knížka, kterou dávám pro silné téma do "doporučených".
PS: Kdyby autorka svou knihu napsala o pár let později, mohla přidat ještě kapitolu Floyda a "Black lives matter" A to tu máme dnes večer rozsudek (pod jehož dojmem píšu tyhle řádky) - ty vogo 22 let pro toho expolicajta. Jo, dějiny postupují ode zdi ke zdi a Amerika je už dnes do značné míry na druhé straně zdi než byla dlouhá staletí ještě někdy do 80tých let.
Jasně, F. zaklekli naprosto nepřiměřeně a surově, o zabití šlo bezesporu, ale 22 let? To je víc než zmrd Brejvik. Trest v Evropě na úrovni vraždy. A nevěřím, že i když se policajt zachoval krutě, idiotsky a na konci zabil, že při svém "zákroku" chtěl Floyda "zavraždit". Čtu jako tak, že "záleží na tom" že zabitý byl černoch a policajt běloch. Asi to tak být musí. Černoši byli drcení 200 let, to kyvadlo musí na druhou stranu. Mají před sebou ještě dlouhou cestu, než se zastaví.
Na toto téma doporučuji velmi dobrý film "Jednej správně" (1989)
EDIT: uznávám, že názor na výši trestu za smrt Floyda je na polemiku, mohlo hrát i významnou roli, že dotyčný byl policista a měl teda situace umět řešit bez afektu i to, že USA mají systém nastavený prostě jinak.