Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2073/bmid_krysar-JUF-2073.jpg
4
6537
761
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Krysař. K-r-y-s-a-ř. Onomatopoické orgie. Dramatické a kruté er, co se s přidáním nádechu k úvodnímu ká dá vyslovit s takovým pohrdáním, krátké samohlásky, které jako by tam ani nebyly a dodávají jen záblesk světla v temném přízvisku hlavního hrdiny beze jména. Ta zatuchlost něčeho starého a zvlhlého jako hamelnské zdi, hnus a nízkost špinavých krys, kterých se bojíme, a zároveň něco zvláště smyslně vášnivého a silného je v tom slově a zároveň v celé atmosféře krátké Dykovy knihy.
Kdo to byl? Odkud přišel? Nezjistíme. Je to sám ďábel, pomsta, smrt? Jen z malých narážek hluboko v textu se dá odhadnout, že to byl někdo, kdo už zažil asi všechno a není nic, co by ho mohlo ještě překvapit. Kdysi miloval a ztratil, proto už jeho láska nemůže připomínat naivní cit rytíře de Grieux. Krysař miluje naléhavě, s citem, ale i se strachem a úzkostí, že jediná věčná věc je jen smrt. Prochází od města k městu, hraje na píšťalu a odchází pryč dřív, než by mu stihl někdo přirůst k srdci tak, že nejde oddělit. Jenže v Hamelnu byla Agnes, a ta snítkou jasmínu navždy zpečetila krysařův osud. Možná byla předurčena k tomu stát se poslední záchranou pro krysaře, aby mu svou dobrotou a láskou pomohla najít sebe sama a vrátila ho na cestu dobra. Dlouho jen její světlé vlasy chránily Hameln před zkázou a mstou krysařovou. "Mohl bych zahubiti Hameln. Mohl bych zničiti Frosche a Strumma. Mohl bych učiniti, že by nezůstalo živé bytosti v opuštěných městských zdech. To všechno bych mohl učiniti. Nechce se mi.. Bůh žádal deset spravedlivých, abych ušetřil Sodomu a Gomoru. Chci býti skromnější boha. Stačí mi jediná žena. Ušetřím Hameln pro tebe, Agnes."
Jako Tamara nespasila Démonovu duši, nezabránila Agnes tomu, aby krysař poslechl hlasy volající po pomstě. Její lásku ztratil, navždy. Nebylo jiné cesty: "Nechtěla kdysi Agnes, za prvého večera, aby vší silou zapískal na píšťalu? Tehdy se bál, dnes se nebojí. Není nic jiného, co by mohlo ulevit jeho bolesti. Není nic jiného, co by mohlo přerušit smích této šílené. Není nic jiného, co by mohlo pomstíti ho za Hameln. Ať si mluví konšelé o stu rýnských. Ne proto zazní píšťala krysařova."
Doufala jsem, že se s diplomem v kapse přestanu konečně zamilovávat do postav z knih, ale Dyk dokázal, že to není možné, alespoň ne teď. Krysař je pro mě literární skvost. Asi je to něco v Dykově jazyku, stačí mu jednoduché a krátké věty na to, aby člověka vcucnul a vyhodil ho na hamelnským náměstí před sedmi sty lety. Nepotřebuje složité obraty, ale neustálým opakováním slov a částí vět vzbuzuje takovou naléhavost a dramatičnost, že vyplavuje emoce silněji než vody Vezery. Umí kousek po kousku a kapku po kapce stupňovat napětí, postupně přidává po jednotlivých slovech, až Krysař po posledním z nich zničehonic přeteče, vybuchne a jeho hněv je opravdu strašlivý. Jeho píšťala svolala všechny hříšníky a vedla je pryč. Zněla jako jasná polnice, tichá výstraha, hlasitý výsměch a něžné zavolání. Byla jako život, zpívala o snu v zemi sedmihradské a svou melodii hnala všechny do náruče zkázy s nejistou vyhlídkou vzkříšení. 5/5 nejen kvůli hrdinovi podle osnov romantismu. Tohle by měly strkat na noční stolky všech žen místo těch cornwallských shitů. Jdu stát frontu těch nehlasnou píšťalou zasažených bab. Sejdem se tam.
" ´Připravujete svatbu nebo křtiny?´ otázal se krysař náhle, bez přechodu. Žena ve dveřích se zasmála hlasitě. ´Jste cizinec, je zřejmo, že jste cizinec. Nejsem vdána, krysaři.´ “
Ze začátku jsem si říkala, že to bude jen další klasika, která ve skutečnosti není tak skvělá, jak všichni říkají. Ale jak já byla hloupá! Spletla jsem se! Příběh mě úplně pohltil a ne jednou jsem si některou větu v knize podtrhla. Za mě jedna z nejlepších knih doposud.
Tato krátká novela se mi celkem dobře a rychle četla, nicméně znovu bych si jí už nepřečetla. Děj byl opravdu jednoduchý na pochopení, akorát autor některé pasáže zcela jasně nevysvětlil.
Báječná knížka :) Nejdříve jsem měla problém dostat se do toho, ale poté jsem se nechala strhnout dějem a přečetla jí během jednoho dopoledne :)
Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila.
Styl psaní se mi hodně líbil, kniha byla sice stručná, ale svým obsahem velmi výstižná.
Je to zkrátka kniha, na kterou budu vzpomínat a určitě se k ní budu vracet.
Asi jsem od toho čekala něco jiného než jsem dostala. Vůbec jsem se do krysaře nemohla vcítit a procházet příběh s ním.
Bude to znít blbě, ale to jsem nečekala. Takto jsem si to nepamatovala ze školy. Asi mi něco uniklo. Každopádně nenaposledy to bylo čtené. Doporučuji.
V hodinách literatury jsem vždycky mlátila hlavou o lavici, když mi učitelé vysvětlovali, co chtěl autor tím a tím dílem říct. Ať jsem se snažila sebevíc, v mnoha knihách jsem to poselství prostě neviděla. Jsem asi zabedněná, ale já mám pocit, že někteří autoři jednoduše píší, protože musí. Připadá mi to jako puzení feťáka, co si musí šlehnout dávku. Myslím, že autoři často prostě vyprávějí příběh, který vznikl v jejich srdci, duši nebo hlavě, to je fuk, aniž by tím chtěli něco říct. Mě na poselství, které nám učebnice literatury vysvětlují nikdy nezáleželo. Zajímalo mě, jaký pocit budu mít až dočtu, co ve mě zůstane.
Pročto vlastně píšu... je mi ukradený, co chtěl (nebo třeba vůbec nechtěl) převyprávěním německé pověsti říct. Mě nadnáší ten lehce depresivní pocit, co ve mě zůstal. Stejný jako ten, který máme když něco blízkého končí, ale víme, že tím začíná něco nového... Jsem nadšená
Velké plus dávám, že byla kniha přiměřeně dlouhá:). Dnešní knihy mají tendenci být dost silné a nemají na to... Námět knihy ponurý, ale pěkně propracovaná psychologie postav. Přečteno za dva dny. Příjemné odpočinutí od dnešní češtiny.
velmi dobře a zlehka psané, i když už je to dávno co jsem ji četl, nedá se na ni zapomenout. Krásný příběh. Mohu jen vřele doporučit
Miluji příběh Krysaře i s tím smutným koncem. Příběh je plynulý a styl vyprávění čtivý a chytlavý
Výborná alegorie společenského úpadku a snadných řešení navracejících spokojenost a blaho všeobecnému lidu, která však nevyhnutelně vedou do záhuby. Tato krátká próza mě stejně jako básně autora dokázala strhnout... Téma staré pověsti, hlavní zápletka příběhu i způsob jeho zpracování mi tak moc připomíná má oblíbená romantická díla, až se musím ptát, zda jde jen o prostou náhodu. Už se ani nedivím, že právě Viktor Dyk v Krysaři dokázal tak výborně vystihnout vnitřní rozervanost romantismu: "Srdce jeho stalo se těžkým, jako by nosilo hoře tisíců. A stalo se lehkým, jako by nosilo jejich radost."
(...)
Je to země jasu,
je to jiný svět.
Zpívá moře klasů,
šeptá květu květ.
Umí srdce zhojit
čarokrásným snem.
Dej nám, Bože, dojít
v sedmihradskou zem!
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1989 | Vteřiny duše |
Kniha Krysař je v
| Právě čtených | 70x |
| Přečtených | 11 480x |
| Čtenářské výzvě | 2 115x |
| Doporučených | 439x |
| Knihotéce | 1 234x |
| Chystám se číst | 497x |
| Chci si koupit | 100x |
| dalších seznamech | 81x |
Moje dobře zvolená povinná četba k maturitní zkoušce