Krverůž
A.G. Howard (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/334581/bmid_krveruz-VYE-334581.jpg
4
205
51
Moderní převyprávění gotického příběhu Fantoma opery, aneb když se neopětovaná láska změní v šílenství… Sedmnáctiletá Rune je velmi nadaná operní zpěvačka, která ale kvůli svému talentu velmi trpí. Její matka ji pošle na uměleckou konzervatoř do Francie v naději, že jí odborníci budou schopni pomoci. Avšak proslýchá se, že v budově školy straší fantom ze známého románu. V KrveRůži se Rune seznámí s maskovaným Thornem, nedostižným houslistou, který ji učí zpívat ve snech, jež se zdají skutečnější než realita, a který ví, kdo dívka je a co provedla. Oba po nějaké době zjistí, že je pojí cosi nadpozemského, a zamilují se do sebe. Když ale vyjde najevo, komu Thorn slouží, bude se muset rozhodnout: Zničí Rune, nebo bude čelit zlobě fantoma této opery, jedinému otci, kterého kdy poznal?... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2017 , CooBooOriginální název:
RoseBlood , 2017
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
No, nevím... Takové překombinované... Rune otravná, Trn nějak zbytečně plochý a Erik kouzelníkem? - to snad neeee...
Číst se to dalo, ale s velkou dávkou nadhledu. Nějak mě to nenadchlo...
(SPOILER)
Seznam výtek, které jsem si průběžně psala, jak jsem knihu četla.
- Elitní francouzská škola, která přijímá výhradně Američany. Rozhodně.
- Umělecky zaměřenému klukovi chybí fotbalové mužstvo.
- Aury.
- Holka, co má problémy se zpěvem jde na konzervatoř (v podstatě) a okamžitě se tam se všemi spřátelí.
- Český překlad. ("Slunka?" Ty vole :D)
- Na práci na zahradě se logicky vyfiknu jako na návštěvu Paříže.
- Na YA knihu až dost drsná backstory Etalona (Etanola? :D)
Je třeba to brát tak, jak to je - tudíž jako YA a odpočinkovou četbu. Osobně miluji Fantoma opery, a proto jsem se pustila i do této knihy. Taky proto mě ovšem nezajímala Rune ani Trn, ale jen Erik, jak ale píši výše, čekala jsem jednoduchou odpočinkovou četbu, a te se mi dostalo. Docela jsem se bavila, četlo se to rychle, jako většina YA knih.
Co mě dá se říci nenadchlo (ve skutečnosti mi to bylo jedno) byla magie a že z Erika je kouzelník či co. Vysvětluje to sice, proč žiješ tak dlouho, ale je to úplný opak toho, o čem je Fantom opery. V knize od Lerouxe lze všechno nějak vysvětlit, Erik si vystačí s tajnými chodbami a propadlišti, kouzla by byla pod jeho úroveň. :)
Posledních cca 100 stran je asi za 3,5* zbytek tak za 2*.
P. S.: Když má člověk horečky, je ta kniha lepší. :)
Velice pěkně podané a napsané od této knihy se čtenář nemohl odpoutat a asi od poloviny to gradovalo.
K této knize jsem se dostala přes Šepotání. No a musím říct, že má podobné kouzlo. Chvilkama to bylo trošku kýčovité, ale na druhou stranu pár nečekaných zvratů. Děj se z počátku rozvíjel pomalu. Člověka to nutilo číst dál a dál. Ale závěr, byl dle mého názoru moc urychlený a moc jednoduchý a tak jsem nakonec byla zklamaná.
Moc jsem nevěděla, co od knihy očekávat. Vlastně jsem se trochu bála. Knížka se mi celkově líbila. Nebylo to nic na pět hvězdiček, ale čtyři si ode mě získala. Styl psaní chvílemi trochu pokulhával, ale i přesto se kniha četla moc dobře.
Věc, která mi v knize vadila asi nejvíc je nadpřirozeno. Ne, že by mi v knihách normálně vadilo, ale tady bylo napsáno tak zvláštně, zamotaně, občas to bylo až přitažené za vlasy.
Konec knihy byl naprosto luxusní a na nic si nemůžu stěžovat, jen mě mrzí, že taková nebyla celá kniha.
Pokud máte rádi Fantoma opery, doporučuju vám tuhle knihu zkusit.
Rozhodně to bylo zajímavé pojetí, ale já jsem příznivec spíš klasického pojetí příběhu Fantoma Opery. Z Erika je tu už moc velký démon a skoro nesmrtelný. Mně je bližší jako člověk. Ale nelituji, že jsem to četla. Mám trochu rozšířený obzor. :-)
DOČTENO! ZVLÁDLA JSEM TO!
Řeknu to takhle. Ten příběh je dobrý. Fakt jo. Zvládl by být výborný. Kdyby to autorka neuměla podělat každou druhou větou.
Rune je tak neskutečně pitomá, až to bolí. Skoro bych řekla, že je bezcharakterní, protože tak rychle ji autorka snad ani měnit nemohla. A ten konec byl neskutečně rychlej. Ale romantická linka funguje. Jak psala ty pasáže z Trnova pohledu, ty mě hrozně bavily! Kdyby se radši soustředila celou dobu jen na něj, bylo by to daleko lepší. Pokud by z něj neudělala stejného blba jako z Rune.
Jednu hvězdičku tomu nedám jen proto, že takových dvacet stránek před koncem to bylo super. Fantomův svět byl super. Kdyby se autorka držela jenom toho... (A pokud umíte francouzsky, přivřete očko nad tou zkomolenou francouzštinou.)
Ze začátku mě tato kniha moc nebavila, měla jsem problém zvyknout si na Rune i na sáhodlouhé popisy všeho kolem, o kterých jsem si myslela, že jsou naprosto zbytečné. Nejspíš to byl jen nezvyk, Young Adult jsem totiž v určité fázi svého života přestala vyhledávat, ikdyž jsem stále cílová skupina. Kniha ve mně ale zanechala tak silný dojem, že se plánuji k tomuto žánru určitě vrátit. Postava Rune mi nakonec přirostla k srdci, mám teď chuť pořád zpívat a asi jsem se trochu zamilovala do maskovaného Etalona, který si toho vytrpěl fakt dost.
Moc se mi taky líbilo propojení s dílem Gastona Lerouxe a jsem ráda, že mě tato kniha dovedla ke knižnímu zpracování Fantóma Opery, protože jsem zatím narazila jen na muzikál/operu a neměla o existenci knihy ani potuchy.
Nakonec nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdami a neodradí mě ani lehce uspěchaný závěr, protože dojem tato kniha zanechala opravdu silný. A o tom to přeci je...
Kniha byla opravdu neskutečně krásná.
Rozhodně jsem se od ní opravdu dlouhou dobu nemohla odtrhnout.
I když jsem od ní čekala něco jiného, velmi mě překvapila a líbila se mi.
Dobrý nápad, krásná obálka a opravdu si mě získal Etalon. Raději mu nechci říkat Trn, protože to se mi vážně nelíbí.
Po tom, co jsem se téměř doslovně zamilovala do Šepotání, jsem sáhla po této knize s velmi utkvělou domněnkou, že se dočkám stejné senzace. To jsem se ještě vyhnula všem vlivům, co ale pak nastoupily v podobě ne úplně kladných ohlasů, které jsem si stihla vyposlechnout před začátkem samotného čtení. Přiznám se, že mě docela dost zmátly a na nějaký čas odradily, protože jsem odmítala uvěřit, že bych si tu knihu neměla oblíbit. Asi dvakrát nebo možná i třikrát jsem ji proto odložila asi po sto stranách a vrátila se k ní naplno až po půl roce. Nyní ji mám přečtenou a přidávám se na stranu těch, co říkají, že Šepotání bylo na jiné úrovni. Ano, to bylo. Za mě za to mohl asi hlavně Morfeus a Říše divů, kterým prostě nemůže konkurovat škola v lidském světě a tajemný mladík ve snech. Ale našla jsem v příběhu spoustu jiných kvalit, co mi učarovaly. Autorka prostě nezapře, že se její zájem o gotické věci promítá i do jejího psaní, čímž vlastně prozrazuju, že si mě kniha k sobě připoutala hlavně díky atmosféře. O tu tu šlo patrně především. O ni a samozřejmě o zpodobnění dekadentní romantizované lásky. A přestože by ten 'slaďák' kdekoho mohl odradit, mně v takovémhle morbidním kabátku ani moc nevadí. Spíš právě naopak.
Brala jsem to tedy jako takovou oddechovku, která mi přiblížila jedno zásadní dílo, co jsem zatím ještě neměla tu čest číst, ale díky této 'fanfikci' se na to chystám. Děj postupoval plynule a bez větších zádrhelů, nad nimiž bych si musela lámat hlavu a nebo nevěřit tomu, že to vážně tak a tak dopadne. Konec mi byl zřejmý už dlouho, takže mi pak v poslední kapitole připadalo docela vtipné, jak se moje napjatost a ta hrdinčina zásadně lišily.
Jako plus jsem také přijala citáty v úvodu, protože několik z nich pocházelo z Interviewu s upírem, takže jsem mohla srovnávat, jak to autorka myslela. S hrdiny jsem se docela sžila a nevadili mi, jen mi mnohdy přišlo, že se objevili na scéně, něco málo se s nimi vyřešilo a zase nepotřebně pokračovali dál. Píšu to o němém pomocníkovi a dívkách a popřípadě i Jaxovi a jejich malém 'nedorozumění'. Vztah Etalona a Rune mi přišel takový nesmělý a přesto znalý, což se sice vzájemně vylučuje, ale ono záleželo na měnící se situaci. Místy se mi také zdálo, jako kdyby autorka lehce 'zkřížila' Zacha a Morfea ze Šepotání a vznikl právě takový vyvolený, jaký se tu vyskytl. A právě taková skutečnost mě přiměla, abych si k nim neutvořila takovou cestu jako třeba k Morfeovi a Alysse.
Na závěr se ještě vyjádřím k inkubům, protože jsem si chvilku pohrávala s myšlenkou, že takové popsané kluby by vlastně při troše snahy o představivost mohly dost dobře skutečně existovat. Ale raději se v tom příliš nebudu vrtat. Z knihy pro mě plyne to, že si ji v budoucnu zase někdy ráda přečtu, abych nasála trochu gotiky, a že se kvůli ní brzy podívám na originálního Fantoma opery.
Knihu jsem začala číst jen abych měla něco s sebou do vlaku. Půjčila mi jí sestra a já doufala, že mě kniha bude bavit. Podle popisu jsem si říkala, že by to mohlo být něco pro mne. Ale takhle moc jsem se nikdy nespletla. Knihu je na začátku nudná, což někdy knihy bývají, ale toto se nerozjelo ani po přečtení poloviny knihy. Tak jsem knihu odložila a nikdy se k ní už asi nevrátím. Možná by mi nepřišla tak hrozná kdybych předtím nečetla knihu od S. J. Maas Dvůr trnů a růží.
Tak tohle bylo opravdové zklamání. Co od autorky čekat jsem netušila, ale že to bude až tak špatné, jsem nečekala. Že to bude běh na dlouhou trať jsem ale věděla už po pár větách. Přítomný čas z první osoby, fujky. Trnovy kapitoly mě bavily (především z jeho dětství), ale i ty byly postupem času horší a horší.
Pokud má někdo taková témata rád, tak proč ne? Ale pro mě to není. Doufám, že Šepotání mě nezklame, trochu se bojím.
Větší slátanina už to asi být nemohla, což jsem u této spisovatelky po přečtení Šepotání fakt nečekala. Absolutně nic zajímavého se celou dobu nedělo a pak na konci shrnuto do jedné strany. A co asi vážně nepřekousnu, tak byly telepatické rozkazy kocourovi, vztah-nevztah mezi hlavními hrdiny, který nejen, že nebyl vášnivý, ale podle mě v podstatě ani neexistoval a to, jak kocour odemyká zámek pout drápkem. To už bylo i na mě moc. Nikdy víc.
SPOILER ALERT
Fantom opery je upír? Vážně?
Dlouho jsem váhala, jestli po Krverůži sáhnout, protože jsem od Howard četla Šepotání, které se mi vůbec nelíbilo. Protože je pro mě ale Fantom opery srdcová záležitost, nakonec jsem se do ní pustila.
Po téměř 200 stránkách, během kterých se absolutně nic nedělo, protože tam byly pořád jen nějaké flashbacky, hlavní hrdinka konečně potká fantoma, jenže místo toho, aby se děj přestal vléct a začalo se alespoň něco dít, se tam jen navíc objeví trapné scény a... Tohle:
"Ráda bych fantomovi upletla prstové ponožky a připomněla mu, jak si z vlastních prstů vyrobil loutky. Možná je to trochu divný dárek pro kluka, ale rozhodně si přeju, aby mu už nikdy nemrzly nohy a aby už nikdy nebyl osamělý."
Upřímně mám z té knihy pocit, že jde spíš o parodii než o retelling. A to ani nemluvím o tom fantomově dětství, upírech a obchodu s dětmi...
S touhle autorkou už vážně končím, i kdyby mi napsala retelling třeba na Bídníky. #HowardNoMore
Štítky knihy
KrverůžKniha Krverůž je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 262x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 228x |
| Chystám se číst | 173x |
| Chci si koupit | 53x |
| dalších seznamech | 10x |
Knížku jsem poprvé četla když vyšla, takže v roce 2017 a pamatuji si z ní jen to, že jsem ji hodně rychle jsem zapomněla.
Tehdy jsem knížce dala 4 hvězdičky, protože jsem měla trochu jiný systém hodnocení knih. Teď jsem se rozhodla si to přečíst znovu a došla jsem k závěru, že nemám potřebu ji někdy číst ještě jednou. Děj se celou dobu strašně táhne, dlouho se tam absolutně nic neděje a dost věcí se tam opakuje stále dokola. Konec byl dost uspěchaný a o ničem. Dočetla jsem to s velkým sebezapření.
Naprosto miluju sérii Šepotání a té tohle nesahá ani po kotníky. Nuda nuda nuda.
2,5