Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15914/bmid_krvavy-polednik-aneb-vecerni-cervan-gf2-15914.jpg
4
405
85
Když v roce 1985 vydal Cormac McCarthy svůj pátý román Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě, dočkal se pouze vlažného a rozpačitého přijetí. Postupem času však zájem čtenářstva i kritické obce narůstal a v dnešní době se kniha těší takřka kultovnímu statusu – je označována za McCarthyho vrcholné dílo a zároveň za jeden z nejdůležitějších amerických románů 20. století. Autor v tomto historickém románu popisuje řádění Glantonova gangu na texasko-mexických hranicích v letech 1849–1850. Valná většina dobových událostí a postav je skutečná, do děje jsou pak vpleteny také smyšlené osudy hlavního hrdiny, bezejmenného „kluka“. Co však Krvavý poledník od jiných historických próz zásadně odlišuje, je autorův osobitý styl a hloubka filozofické vize. Autor k popisům brutálního násilí a nelítostné pustiny používá archaizující biblicko-barokní jazyk, jenž slouží současně také jako kryptické médium odkazující na nejrůznější myšlenkové směry: mystické křesťanství Jakoba Boehma, vůli k moci Friedricha Nietzscheho, stará gnostická učení i tarotové arkány. Z uměleckých paralel pak nelze nezmínit Homérovu Ilias, Danteho Peklo, či Melvillovu Bílou velrybu, malby Hieronyma Bosche či westerny Sama Peckinpaha. Krvavý poledník přináší zážitek nejen pronikavý, zneklidňující a drásavý, ale svým způsobem také zvráceně krásný. Chyťte se hrušky sedla – vyrážíme!... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
Blood Meridian or the Evening Redness in the West , 1985
více info...
Přidat komentář
Těžká knížka. A hodně netradiční western. Pere se to ve mě mezi 3-5, protože jsem ji četl před rokem a pamatuju si ji fakt silně (což se u některých knížek říct nedá), tak je to jasné.
Byl to boj. Ale boj dobojován i když se smíšenými pocity. McCarthyho Krvavý poledník má víc vrstev něž cibule a možná se z nich dá vyvěštit jestli zima bude krutá. Čert ví, prohnané charaktery s noirovým backroundem se dějem většinou profigurkaří, bohužel. A jejich motivace zůstávají skryté i když huby nezavřou, zvlášť démonický polyglot soudce Holden. Snad to chce přečíst v originálu, časem. Teď momentálně netuším, nakolik mě tato meditace nad násilím zasáhla.
Krvavý poledník napsal CMcC svým typickým čtivým mysticky uhrančivým stylem, což je, myslím, možná hlavní, ne-li jediný, důvod, proč je pro tolik čtenářů stravitelný. Podobně jako jinde vychází CMcC ze skutečných událostí a snaží se je použít a posunout jak k více obecným otázkám a úvahám - o násilí, egoismu, morálce, zodpovědnosti, slabosti, manipulaci nebo zvrácenosti - tak i méně obecným - analogie s dávnější i nedávnou historií Států, snaha o vyrovnání se s minulostí, narovnání pohledu na ní. Lze se domnívat, že kniha rezonovala a rezonuje v mnohém výrazně jinak ve Státech než u nás a těžko si představit, že by to nebyl aspoň z části CMcC záměr. V anotaci je uvedeno, že kniha obsahuje řadu odkazů, což je myslím přesné - jsou to často jen krátké a slepě končící poznámky, které nějakou komplexní dotaženou úvahu neobsahují.
Z knih CMcC mě K.P. oslovil zatím asi nejméně, děj se odehrává předvídatelně, bez výrazných překvapení, je takovou bez přestávky běžící sérií výjevů, které prostě najednou skončí.
(SPOILER) Žádný Old Shatterhand, ale vraždící skupina bestiálních vrahů, potulujících se nehostinnou krajinou, hledajíc komu zrovna dneska uřežou hlavu, uši a skalp. Spíš mi přišli jako nějaká sekta, ovládaná temnou silou, vedená samotným ďáblem.. Pravděpodobně v té době asi nebyli jediní, takže genocida postupovala hodně rychle...Kniha mi místy přišla jednotvárná, neustále ten samý koloběh vraždění, prodání skalpů a ožírání se..proto nedávám plný počet.. Hraničářská trilogie mi přišla lepší a pokud někdo začíná s tímto autorem, doporučuji začít právě u ní...
Krvavý poledník je skvělá kniha (když máte rádi McCarthyho a antiwestern). Tolikrát zmiňovaná brutalita se tu děje naprosto přirozeně, protože je celý příběh jazykově stylizovaný tak, že ani není možné ji prožívat. (O to víc zabolí konec.) Díky geniálně zpracované epizodnosti, uvozené záhlavím kapitol, čtenář nečeká, co se stane dál, ale co přijde (což je skoro to samé, ale kdo četl, pochopí). Obě tato pozitiva umožňuje McCarthyho senzační uchopení jazyka, kde se jazykové vrstvy střídají filmovým střihem, zároveň ale naprosto přirozeně.
Přemýšlím, co mi vlastně nesedlo, proč nemohu dát pět hvězd. Asi to bude přespřílišná tajemnost, neuchopitelnost, potažmo plytkost témat, jež se dílo snaží otevřít.
McCarthy je pro mě mistr slova. Tenhle román se nečte lehko. Ne, že by nebyl čtivý, ale téma je natolik obsáhlé s tolika podtexy a alegoriemi, že to není kniha na rychlý konzum. Kladné postavy zde nehledejte, je to brutální, syrový a neutěšený. Četla jsem to před drahnou dobou a zůstal ve mě asi nejvíc pocit z úžasného jazyka, kterým autor vládne s jistotou talentovaného profíka. Cesta se mi líbila víc, ale tohle byla větší výzva. Nejsem si jistá, že jsem pochopila všechno, co do toho autor vložil. ale čtení jeho knih si vždy užívám .
"Je to záhada. Člověk těžko může poznat vlastní rozum, protože do rozumu ničím jiným než rozumem nahlídnout nemůže. Může nahlídnout do svýho srdce, ale k tomu se nemá. A dobře dělá. Tam je lepší nehledět. Není to srdce tvora, kterej se chová podle toho, jak Bůh předurčil. Podlost přebejvá i v tý nejmenší zvířeně, ale když Bůh hnětl člověka, stál mu po boku samotnej ďábel. A tak vznikl tvor, kterej dokáže všecko. Vyrobit stroj. Vyrobit stroj, kterej vyrobí další stroj. Stvořit zlo, který poběží samovolně tisíc let, bez dalších zásahů. Věříš tomu?
Nevím.
Tak tomu věř."
Po přečtení posledních řádek jsem vůbec nevěděl, co ke knize napsat... a nyní, po několika hodinách od přečtení, to pořád nevím. Těch myšlenek je prostě tolik a jsou tak nejasně mlhavý (a přesto tak skutečný), že je nedokážu sesumírovat do smysluplnýho komentáře. Napíšu teda jen, že na to, jak jsem prvních cca sto stran byl skoro přesvědčenej, že celou knížku spíš protrpím, po epilogu jsem byl utvrzen v tom jak moc jsem se mýlil. Krvavá "odysea" plná symbolů a vágních podobenství, hnusu v činech a srdcích a kráse v nečinných momentech, které McCarthy umí popsat tak neskutečně barvitě a originálně bez jediného pocitu opakování se ( i přes to, že mnohdy popisuje tu samou věc). Démonickýho Soudce Holdena jakožto neskutečně pevně symbolickej, děsivej a "nadpřirozenej prvek v naprosto nenadpřirozený knížce" asi jen tak nezapomenu a směle si ho řadím vedle Kingova Flagga. Závěr potom naprostá mozkodrtička, nad kterou musím neustále přemejšlet. ... "Vše, co z veškerenstva existuje bez mého vědomí, existuje bez mého souhlasu."
Věděl jsem, že tahle kniha bude bolet. Mám to tak se všemi autorovými romány. Vždy mne praští přímo mezi oči svým drsným a velmi často krutým popisem reality. Ber a nebo nechej být.
Vždy vydržím až do konce, a Krvavý Poledník se mi odměnil poutavým příběhem, velkolepými popisy krajiny - ve spoustě pasáží jsem se vracel na začátek a četl pořád znova, a hlavně nezapomenutelnými hrdiny. A je jedno, jestli to jsou ty hlavní postavy- Kluk, Soudce, Glanton, nebo spousta vedlejších postaviček. Všichni dospěli ke svému, většinou neradostnému a krutému konci. A konec celého románu je přesně takový, jaký mám rád. Nejednoznačný, otevřený - můžete nad ním přemýšlet ještě hodně dlouho,protože autor vám to neulehčí a nevodí vás za ruku.
Celé to určitě bude mít svoje zastánce, kteří budou nadšeni, i odpůrce. Asi to je to nejlepší co může román potkat.
Za mně skvělé.
Bezesporu velký román,strhující"horse movie".Zajímavý je názor překladatele
Martina Svobody/odvedl skvělou práci/,který v rozhovoru v časopise Host tento
román,kvůli určité mechaničnosti textu,mezi ty největší americké neřadí.Děj
sleduje řádění tzv.Glatonovy bandy,která v polovině 19.století na mexických
hranicích zabíjela pro mexickou vládu domorodé indiánské obyvatelstvo,vychází
tedy z historických událostí.
Kniha má ohromnou atmosféru,tíživou,hutnou,barevnou,danou překrásným
zobrazením přírody a postavami-bezejmenným klukem,šéfem bandy Glatonem
a především soudcem Holdenem/souhlasím s předchozím komentářem,že Holden
připomíná Conradova Kurtze/.
Uuuf. Jsem vděčná čtenářské výzvě, že mě konečně donutila tuhle knihu začít a taky dokončit. Po přečtení v hlavě dost chaos. Popsat jako poetické nebo brutální nebo historicky věrné nebo geniální nebo filosofické podobenství, jehož značná část mi nejspíš stejně unikla? Nebo něco jako Tarantino nebo něco jako Kurz ze Srdce temnoty anebo taky něco ještě jinýho? Jsem dost vděčná za renomovaný doslov, který mi pomohl se s těmi dojmy vypořádat. Přes všechen ten chaos v hlavě - vynikající. Ale taky jsem ráda, že to mám za sebou.
Rozhodně výrazně lepší, než Cesta. Ačkoliv i zde je samotná dějová linka spíše jen nutností, která čtenáře doprovází brutalitou první poloviny 19. století na americko-mexickém pohraničí, přece jen je v ní skrytá hodnota. Tou je fakt, že spousta reálií, postav, a nakonec i výjevů v knize je díky McCarthyho důkladném studiu historických podkladů pro tento román postavena skutečných příhodách a osobách, .
V žádném případě se nejedná o klasický western, na který je český čtenář zvyklý. Zde nehledejte kladné a záporné postavy, zde hledejte jen nejtemnější stránky lidského charakteru, vyvedené na světlo tu beznadějným dětstvím, tu osobní tragédií a tam pro změnu nihilistickým přístupem k řádu lidské společnosti. Je to jen o tom, jak je člověk, vytržený z civilizované společnosti a vláčen stejně zdegenerovanými jedinci okolo sebe, schopen odhodit i poslední zábrany a zabíjet a ničit pro vlastní obohacení a často dokonce jen pro pobavení.
Autor popisuje syrový svět divokého západu tak, jak nejspíše skutečně vypadal. Bez příkras, naivního heroismu i vyhlídek na krásnou budoucnost, která, jako obvykle, většinu z jeho postav nečeká.
Popravdě, jedná se o první western, jež jsem kdy přečetl. A hned jsem sáhl po velmi zdařilém kousku. Byť musím zmínit, že samotnou kvalitu knihy jsem docenil až jak šel čas a v samotnném závěru úplnně nejvíc.
Tím, že máme hned tři hlavní hrdiny, z toho dva jsou zahaleni trošku v otaznících a navíc, ani jeden není klaďák, tak to přidává knize jistou odlišnost oproti jiným.
Děj zachycuje dobu tvrdou a popisuje ji krutě. Autor vychází z historických událostí, co se skutečně děly. Smrt se rozdává plnými doušky. Je to brutální.
Po přečtení Poledníku jsem ihned začala pátrat po McCarthyho osudu a dětství, ale nevybaflo na mě žádné zneužívání otcem, ani pobyt v dětském domově, ani bouřlivé mládí, nic!
Z čeho teda McCarthy čerpá do svých knih takovou syrovost, beznaděj, zlost? To teda nevim.
Poledník je geniální věc. Je v ní šíleně biblických, filosofických a beletristických odkazů a já si nedělám naděje, že jsem přišla na víc jak 30% z nich.
Kluk mě až skoro eroticky přitahoval. Soudce mě velmi (hlavně osobnostně) odpuzoval, ale scéna u sopky mě bavila asi nejvíc z celé knihy - představa, jak velký špekatý muž s alopecií míchá střelný prach ze chcanek a svého vlastního uhlí, je vážně impozantní.
Co se týče násilí, čekala jsem naturalisticky popisované systematické týrání indiánů, kterého jsem se úplně nedočkala. Jako samožejmě kniha násilná je, ale ne tak, že by musela čtenáře úplně zvedat ze židle. Z pár skalpů a mrtvých dětí se přece nemůže nikdo posrat. Navíc k téhle době vraždění patřilo asi jako prach, který jsem po celou dobu čtení cítila v puse. A žízeň jsem měla teda z těch kluků taky. Možná mi bylo líto jen těch koní, ale to je můj problém, že si vážím víc zvířat než lidí.
McCarthy mi zde dal opět to, pro co jsem si přišla, takže dobrý.
Tak, mám ve sbírce dalšího autora, jež si libuje ve vyjebávání s vlastními postavami, tentokrát dokonce s obsesivní detailností.
Nerozumím tomu, proč mě tento příběh chytil tak, že jsem přečetl dvě stě stran za den.
Westerny moc nemusím, jenže díky tomuto románu jsem přišel na to proč. Nebavila mě jejich častá černobílá struktura, zahrnující "chudáky indiány" nebo "hrdinné kovboje" a podobná klišata.
V Krvavém poledníku je všechno jinak. Zmrdi jsou všichni. Hlavní hrdina není v podstatě nikdo, figurka kluka nám slouží jen jako styčný bod na výpravě za skalpy.
Jižní Emerika a Mechiko tehdá v 19. století očima McCarthyho nebyla příliš útulným místem, život měl cenu skleničky whisky či blbýho pohledu, nikdy jste netušili, jestli přiletí šíp zleva či kulka zprava, prostě nic moc.
Na násilí jsem byl připraven, ale u stromu ozdobeného nemluvňaty a u prvního velkého vraždění, kdy se obcuje s mrtvolami a z kůže se vyrábí opasky jsem některé věty četl i třikrát, abych si dostatečně vychutnal tu sílu. Sic si nejsem jist, co tím chtěl Cormac říct, zda chtěl podat výpověď o lidském hnisu či něco vyššího, dobrodružství to bylo pekelně zábavný.
Snad jen postava soudce na mě neměla takový dopad, respektive jsem si jeho démoničnost tolik nepřipouštěl k tělu. Jistě, představa holého růžolícího obra s násilnými a pedofilními choutky, oplývajícího géniem stovky průměrných compañeros byla mrazivá, nicméně chvílema smrděl prvoplánovostí, která přecházela do mírné karikatury, to aby nikdo nepřehlédl tu alegorii se samotným Satanem.
9,5 falešným skalpů z 10 a tuhle pološílenou jízdu peklem si dám někdy milerád znova.
Přiznávám, že přečíst tuto knihu byl pro mne docela boj. Když si poprvé přečtete, jak parta otrhaných multietnických chlápků jede, jede, a když přijede do nějaké osady, vychlemtá místní lokál, všechno rozbije a nakonec v osadě všechny pozabijí a odřeže jim skalpy (platilo se za jeden až 100 dolarů), tak fajn, asi to tak bylo. Pokud je to ale 150x dokola to samé, tak už si říkáte, že buďto je to úplná blbost a nebo vám něco uniká.
Používání archaizujícího biblicko-barokního jazyka a dlouhých souvětí nebyly problém. Problém to ale byl pro překladatele Martina Svobodu (jemuž děkuji třeba za překlady Bukowského), který to nazval překladatelskou řezničinou.
SPOILER! Ukázka: Kdož by po jeho minulosti pátral v nedozírných labyrintech lůn a listin, zůstal by stát vposledku zmaten a popletený na pobřeží prázdnoty, jež nezná mezí ani počátku, a pražádná věda, pomocí níž může přijít na kloub třebas částečkám prahmoty přivátým z tisíciletých dálav, neodhalí ani náznak prvotního, počátečního pravajíčka, jež by mohlo poodkrýt soudcův zrod a původ.
A teď se dostávám k tomu nejdůležitějšímu. Až se prokoušete přes epilog, tak se vám dostane osvícení v podobě: McCarthyho porce syrového masa na talíři historie, což je jakýsi dlouhý dovětek, který napsal amerikanista a VŠ pedagog Marcel Arbeit. Po tomto vyčerpávajícím vysvětlení a ozřejmení nejasností si možná někteří z vás řeknou, že by to chtělo si tu knihu přečíst znovu. Každopádně to tu knihu zvedá o jednu hvězdičku (alespoň u mne).
Štítky knihy
vraždy 19. století americká literatura Indiáni westerny násilí dějiny USA teodicea
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Kniha Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 505x |
| Čtenářské výzvě | 19x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 233x |
| Chystám se číst | 251x |
| Chci si koupit | 70x |
| dalších seznamech | 6x |
Jedna z nejtemnějších knih, které existují. Až fyzicky vyčerpávající. A zároveň jedna z těch vůbec nejlepších. Spolu s Dítětem Božím a Vnější tmou opravdu drsná americká trilogie, za kterou by v mých očích McCarthy měl aspirovat na Nobelovu cenu.